Klasifikace neverbální komunikace - Neverbální komunikace

3 Sociální komunikace

3.2 Neverbální komunikace

3.2.1 Klasifikace neverbální komunikace

První možností, jak lze klasifikovat neverbální komunikaci, je podle způsobu kódování. Pro jednotlivé typy mimoslovního sdělování jsou vymezeny tři kategorie.

 Intrinzické kódování - označuje, že mezi kódem a označovaným je nejužší vazba. Gesta mají plnohodnotný význam sama o sobě.

 Ikonické kódování - neverbální projevy zachovávají určité aspekty označovaného prvku. Zde tedy existuje určitá podobnost mezi kódem a jeho referentem. Příkladem mimoslovní komunikace může být to, že prsty rukou zformujeme do podoby zbraně a na někoho vystřelíme.

 Arbitrární kódování - skupina, ve které mezi použitým kódem a označovaným prvkem je nejmenší spojitost. Vnější podobnost s označovaným neexistuje. Příkladem je třeba mávání na rozloučenou - pohyb ruky, který při vědomém ignorování sociálního kontextu neodpovídá s rozloučením a odchodem.

Dalším způsobem, jak dělit mimoslovní jednání, je také na tři skupiny.

 Řeč znaků - zahrnuje všechny formy kodifikace, ve kterých slova, číslice i interpunkční znaménka nahradila gesta.

 Řeč akce - obsahuje všechny pohyby, které nejsou výlučně používány jako signály.

51 MIKULÁŠTÍK, Milan, pozn. 44, s.123-125.

 Řeč objektů - zahrnuje materiální objekty, např. samotné lidské tělo s jeho doplňky.

Třetím systémem klasifikace je rozdělení signálů podle jejich významu.

 Kinezika - gesta, pohyby těla, hlavy, končetin, výrazy v obličeji, pohyby očí apod.

 Emblémy - individuální, skupinoví nebo kulturně limitovaní zástupci slov; mohou slovům předcházet nebo je nahrazovat.

 Ilustrátory - pohyby spojené s řečí, slouží k ilustraci slovního vyjádření.

 Zobrazení emocí - zobrazení emocionálních stavů obličejem.

 Regulátory - udržují a řídí tok komunikace mezi účastníky.

 Adaptéry - část našeho těla přichází do kontaktu s jinou částí sebe sama, s jiným člověkem, zvířetem nebo objektem.

 Fyzické charakteristiky - projevy, které nejsou nijak spojeny s vlastním neverbálním jednáním, př. tvar těla, věk, fyzický vzhled.

 Vokalizace - samotné neverbální projevy, jako je pláč, smích, zívání, kašlání, kýchání + vokální charakteristiky – intenzita, výška.

 Proxemika - užívání a vnímání sociálního a osobního prostoru.

 Artefakty - objekty, které mají vliv na neverbální chování, př. parfémy, šperky, oblečení.⁵²

Nejznámější dělení neverbální komunikace uvedl M. Mikuláštík v publikaci Komunikační dovednosti v praxi⁵³ a je následující.

 Mimika – do mimiky spadají pohyby svalů v obličeji, které jsou nejvýraznějším sdělovačem emocí. Mimika vyjadřuje, co jedinec prožívá, a také to, jaký má vztah ke sdělení a objektu, o kterém hovoří. Mimika je specifická v tom, že vyjadřuje momentální psychický stav a také relativně stálý emoční výraz.

I když mimicky reaguje celý obličej, rozlišují se dvě obličejové zóny: čelo, nos

52ČERNÝ, Vojtěch. Řeč těla: osobní pohled na lidský druh. 2. vyd. Brno: Edika, 201. ISBN 978-80-266-0124-1. S. 38-42

53 MIKULÁŠTÍK, Milan, pozn. 44, s.106-115.

a oči oproti dolní polovině obličeje se rty. Nejsnáze lze vyčíst diády základních emocí ve výrazech obličeje: radost X smutek, štěstí X neštěstí, klid X rozčílení či vztek, spokojenost X nespokojenost, zájem X nezájem, strach či bázeň X pocit jistoty.

 Gestika – do této kategorie se zahrnují většinou záměrné pohyby rukou, hlavy, případně nohou. V historických souvislostech můžeme tvrdit, že gesta jsou prvním znakem komunikace, verbalizace se vytvořila později. Gesta lze rozdělit do tří základních skupin. První skupinou je ilustrace. To jsou gesta, kterými dokreslujeme verbální výklad. Druhou skupinou jsou gesta jako regulátory chování. A poslední skupinou jsou znaky. Gesta v každé kultuře mají vlastní

 Kinezika – studuje význam pohybu při sdělování, pohyby však nemají význam gest.

 Proxemika – označuje vzdálenost při komunikaci. Každý potřebuje určitý prostor, který je velmi relativní a individuálně i kulturně odlišný. Rozlišují se čtyři základní skupiny. První je intimní vzdálenost, která je měřena od úplného dotyku do půli metru a vyhovuje intimním vztahům. Druhou skupinou je osobní vzdálenost, jež má rozměr od půl metru do dvou metrů. Třetí je skupinová vzdálenost, která je dlouhá až do deseti metrů. Zvláště jde o situace, kdy osoba hovoří ke skupině v místnosti. Poslední skupinou je veřejná vzdálenost, která se vyměřuje od dvou do sta metrů a nastává v případě veřejného hovoření k publiku.

 Haptika – analyzuje sdělování informací bezprostředním kontaktem (dotykem).

Lidské tělo lze rozdělit na doteková pásma, která jsou respektována v rámci dotekové komunikace. Pásmo společenské zahrnuje ruce a paže. Do osobního pásma spadá obličej, ramena a vlasy). A v intimním pásmu jsou dotyky neomezené. Existují i výjimky, třeba u lékaře nebo při tanci.

 Pohledy očí – ve styku člověka s člověkem patří řeč očí k nejdůležitějším způsobům sdělování. Tvoří vlastní mimoslovní jádro komunikace. Záleží na zaměření pohledu, době trvání zaměřeného pohledu, četnosti pohledů na různé objekty, sledu pohledů, celkovém objemu pohledů, úhlu pootevření víček, průměru zornice, odklonu směru pohledu od normály obličeje, mrkání, tvarech a pohybech obočí.

 Neurovegetativní reakce – jsou fyziologické změny, které lze jen stěží ovládat.

Např. změna tepové frekvence, zvýšení či snížení krevního tlaku, změny hloubky a frekvence dýchání apod. Mohou být zřetelně rozeznatelné v podobě zblednutí, zčervenání, třesu rukou, pocení.

 Rekvizitové prostředky – jsou veškeré prostředky, se kterými si komunikující hraje. Nejčastěji to bývá tužka, brýle, řetízek.

 Celková image – vytvářena tím, jak je jedinec oblečen, jak je upraven, učesán, jaké má doplňky apod. ⁵⁴

54 MIKULÁŠTÍK, Milan, pozn. 44, s. 108-115.

45 4 Image a význam zevnějšku pro pubescenty

Psychologický slovník vysvětluje pojem image jako obraz, podobu, dojem, celkovou prezentaci a vnější působení. Používá se v oblasti psychologie, sociologie, obchodu, ekonomie a marketingu.⁵⁵ Image je způsob, jakým komunikujeme s okolím, jak vnímáme sami sebe. Je zprávou o našem postavení, životním stylu a hodnotách, které uznáváme. Součástí je více než pouhý vzhled. Zahrnuje způsob oblékání, volbu doplňků, účes, péče o pleť, u žen make-up, kondici i tělesnou hygienu. Tvorba image je proces, který rozvíjí individuální styl a směřuje k rozvoji osobnosti. Pomáhá při budování sebevědomí a sebedůvěry.

Tělové schéma je sociálním reprezentantem vlastní identity, proto v pubertě vzrůstá subjektivní význam zevnějšku. Projevuje se větší pozorností k vlastnímu tělu, rysům obličeje, ale i k oblečení, které se také stává součástí identity. Důvodem je viditelná změna vlastního těla, která přitahuje pozornost, ale i zvyšující se sociální význam zevnějšku. Někdy si lze všimnout, jak dospívající lpí na detailech a odmítají oblečení, které se jim nelíbí, a právě to svědčí o velkém významu odívání pro identitu dospívajícího. Každý člověk klade značný důraz na zevnějšek, a proto není divu, že je důležitou součástí vlastní identity.

Atraktivní dospívající bývají snáze přijímáni vrstevnickou skupinou a získávají lepší sociální status. Pokud se pubescent za atraktivního nepovažuje, může to ovlivnit jeho další směřování. Vědomí menší tělesné přitažlivosti se stává impulsem k tomu, aby na sobě pubescent začal na sobě pracovat. Sociální reakce na nový zevnějšek pubescenta se do jeho identity také zabudovává. Pokud z chování lidí vyplývá, že změna má negativní význam, zhorší se pubescentovo sebehodnocení.

Pubescent již nebere své tělo jako danost, ale změnu si uvědomuje. Tělesná atraktivita má svou sociální hodnotu, která je pro dospívajícího nesmírně důležitá.

Pro pubescenta je snadnější změnit účes a oblékání než vlastní tělo.⁵⁶

55 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ, pozn. 1, s. 224.

56 VÁGNEROVÁ, Marie, pozn. 6, s. 241-242.

46 4.1 Vzhled těla

Základní proporce postavy určuje příslušnost k lidskému plemenu. V Evropě se vyskytuje šest antropologických typů. Prvním je nordický typ, který se vyznačuje vysokým vzrůstem, atletickou postavou s širokými rameny. Končetiny jsou dlouhé a dlouhý a úzký je také obličej a hlava. Fálský typ je dalším typem. Je charakterizován také vysokým vzrůstem, ale postava je robustní, statná. Obličej je široký, trochu čtvercovitý. Třetím typem je baltický typ, jenž se popisuje menším vzrůstem, kratšími končetinami, kratším a širokým krkem a širokým obličejem. Další typ se nazývá obličej. ⁵⁷ Typ, do kterého jedinec spadá, nelze ovlivnit, je dán geneticky.

Ze sedmdesáti procent je dědičně člověku dán somatotyp. Tento termín působících vlivů, které vedou k proměnlivosti některých znaků, jež nejsou silně určeny dědičností. Prostředí může působit jak kladně, tak záporně. Příkladem vlivů je klima, územní lokalita, potrava, životní úroveň, materiální podmínky, výchova, zvyky, tradice,

57 Rasové typy: Základní rasové typy bílého plemene. [online]. 2011 [vid. 22. 1. 2015]. Dostupné z:

https://rasovetypy.wordpress.com/2011/08/30/zakladni-rasove-typy-bileho-plemene/

58FIALOVÁ, Ludmila. Moderní body image: jak se vyrovnat s kultem štíhlého těla. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2006. ISBN 80-247-1350-0. S. 41.

pracovní a mimopracovní činnosti a další. Největší význam na somatotyp má jednoznačně potrava.

Hlavními zdroji individuálních rozdílů jsou různé genotypické předpoklady jedince a různé podmínky, za kterých vývoj probíhá.

Tělesné změny jsem popsala v kapitole Tělesná proměna.

4.1.1 Zobrazování těla v médiích

Média hrají v životě pubescentů velkou roli. Právě v období pubescence je sebepojetí dospívajícího nejsnadněji zranitelné. Zobrazování a zmiňování těla v médiích je naprosto běžnou součástí našeho světa. Některý tisk, televize, filmy a další komunikační prostředky se zabývají tématem image. Média prezentují tzv. ideální tělesný typ, kterého se snažíme dosáhnout, abychom byli úspěšní, milovaní a chtění.

Ideální tělesný typ je falešný obraz o ženské i mužské kráse a jeho důsledkem mohou být poruchy příjmu potravy nebo dysmorfofobie.

Časopisy pro mládež jsou plné obrázků krásných, štíhlých a usměvavých dívek.

Mají dokonalou pleť, zuby, vlasy. Tyto parametry splňují i obrázky chlapců, avšak jejich postava je doplněna o rýsující se svaly. Navíc jsou vždy perfektně oděni.

Zobrazené postavy chlapců a dívek jsou buď o něco starší, nebo stejně staré jako potencionální čtenáři. Pubescenti srovnávají svůj vzhled těla se zobrazovaným a většinou prohrávají na plné čáře. Obrázek totiž nemá akné, větší pozadí nebo zplihlé vlasy. Po určité „dokonalosti“ touží i pubescent, jehož tělo prochází proměnou, a za vzor vidí právě obrázek v časopisu. Ten totiž jasně říká, že být „dokonalým“ jde.

Podobně se zobrazují muži i ženy v reklamách, seriálech, filmech, časopisech, na billboardech, přebalech knih, plakátech a dalších. I přesto, že pubescenti mají povědomí o počítačových programech a úpravě obrázků, nevědí, do jaké míry byl původní obrázek změněn. V mnohých případech si třeba ani žádnou změnu nepřipouští.

Ovšem rozdíl mezi realitou postav mužů a žen a zobrazovanými obrázky postav mužů a žen prokazatelně existuje.

Na pubescenty je vyvíjen tlak, který si mnohdy ani neuvědomují. Jsou obklopeni dokonalými obrázky žen a mužů, kteří vše zvládají bez problémů a ještě u toho krásně vypadají. Obezita se v prostoru médií vyskytuje zřídka, pokud nepočítáme výjimečně

filmy a seriály, lze se s ní setkat zejména v reklamě na posilující přístroj nebo na přípravek pro spalování kalorií. Takovéto typy reklamy ale odkazují opět k dokonale štíhlému a svalnatému tělu.

Studenti Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy provedli dotazování v 8. a 9. třídách jedné základní školy. Tématem byly reklamy, reklamované výrobky, dojem z postavy modelky a poslední otázkou bylo, zda se dotazovaný chce modelce podobat. Záměrně vyzdvihnu výsledky zejména dvou posledních otázek, protože jsou klíčové pro mou práci. Z výsledků výzkumu vyplývá, že reklamám že věnována značná pozornost. Padesát procent dotazovaných hodnotilo postavu modelky pozitivně a stejného procenta dosáhla i odpověď, která označovala modelku příliš hubenou. Ovšem nejzajímavější a velmi podstatný výsledek poslední otázky byl takový, že celých osmdesát procent dotazovaných účastníků výzkumu se chtělo modelce podobat.⁵⁹

Dnešní doba je otevřená, a i když se ze všech stran na pubescenty valí „krása a dokonalost“, tak informace o problémech s váhou nejsou nedostatkovým zbožím.

Ve škole tato problematika spadá do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví (podle rámcového vzdělávacího programu). Tato oblast přináší základní podněty (poznatky, činnosti, způsoby chování) pro ovlivňování zdraví, s nimiž se žáci seznamují. Vzdělání směřuje k tomu, aby žáci poznávali sebe sami jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Obsah této vzdělávací oblasti se realizuje v souladu s věkem žáků v oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, případně v oboru Zdravotní tělesná výchova. Některé školy používají názvu Rodinná výchova. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví je obor Výchova ke zdraví úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova.

Časopisy pro mládež často poukazují na toto problematické téma a většinou se nacházejí v rubrice report/reportáž. Často se jedná o jedince zhruba ve věku čtenářů nebo o nějakou populární osobnost. I ostatní časopisy pro dospělé, ať již měsíčníky nebo třeba týdeníky, se o poruchách se vztahem k tělu zmiňují. Avšak z mnohem větší

59FIALOVÁ, Ludmila a František David KRCH. Pojetí vlastního těla - zdraví, zdatnost, vzhled. Vyd. 1.

Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-802-4621-609. S. 156-157.

perspektivy. Zaměřují se na rodiče, aby dokázali rozpoznat první příznaky na svých potomcích, a zároveň jim radí, jak s touto situací naložit, nebo otisknout životní příběh čtenáře, či upozorní, která celebrita je právě obětí poruchy. Mimo jiné se v časopisech pro mládež objevují články o cvičení na plochá bříška a štíhlá stehna.

Byla natočena řada filmů, z českých jmenuji Lehká jako dech, Sedm hladových.

Z produkce České televize upozorním na dokumentární pořad 13. komnata. Téma se objevilo v souvislosti se známou osobností Pavlou Sudovou, Lenkou Kořínkovou, Simonou Chytrovou. Dokument Chci být štíhlá byl natočen ve spolupráci s psychiatrickou klinikou 1.lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Za seriály bych zmínila pořad s názvem Jste to, co jíte a i v některých dílech Ordinace v růžové zahradě či Ulice se tato tematika objevila. Zahraniční tvorba též není zanedbatelná.

Nejmasivnějším zdrojem informací je ovšem internet. Dají se na něm nalézt jak klady, tak zápory, záleží na osobě, co hledá a jaké poznatky si následně odnese.

Pro přehrávání všemožných písní, videí, filmů a dokumentů je používána nejznámější webová stránka a tou je youtube.com. Často je využívána i při výuce.

4.1.2 Související poruchy se vztahem k tělu

Pro objektivní posouzení těla je potřeba vycházet alespoň ze tří základních parametrů. Ty se skládají z výšky, hmotnosti, pohlaví, tělesného typu, podkožního tuku, tělních obvodů, délky kostí a proporcionality. Toto doporučení je ale pouze pro dospělé.

Vzhledem k tomu, že pubescenti jsou v neustálém vývoji a jejich parametry se neustále mění, bere se v potaz pouze pohlaví, výška a hmotnost. Lze jej vypočítat jako podíl hmotnosti jedince v kilogramech a jeho výšky v metrech umocněné na druhou.

Výsledkem je percentil, pomocí něhož a tabulky (Obrázek 1 a Obrázek 2) můžeme určit podváhu, ideální tělesnou hmotnost, nadváhu a obezitu. Rozlišuje se mezi tabulkou chlapců a dívek. Výsledné číslo se vyhledá na svislé levé lince grafu, na vodorovné lince se nalezne věk dospívajícího a podle průsečíku se zjistí, v jaké percentilové hladině se jedinec nachází. Pokud vyjde výsledný bod průniku mezi

percentilem 25 a 85, je hmotnost jedince v pořádku. Extrémní hodnoty percentilu jsou méně než 3 pro podvýživu a více než 97 pro obezitu. ⁶⁰

Zdroj: Státní zdravotní ústav⁶¹

60Zijzdrave.cz. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.zijzdrave.cz/novinky/kila-navic/zjistete-v-tabulkach-jak-je-na-tom-vase-dite/

61Státní zdravotní ústav [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz

Obrázek 1 BODY MASS INDEX (BMI) Dívky 0 – 18 LET

Obrázek 2 BODY MASS INDEX (BMI) Chlapci 0 – 18 LET

Zdroj: Státní zdravotní ústav⁶²

62Státní zdravotní ústav [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz

52 4.1.2.1 Nadváha a obezita

V České republice vzrůstá podíl dětí s nadváhou a obezitou podle výsledků 6. celostátního antropologického výzkumu v roce 2001. ⁶³ Za nadváhu se považuje výsledek indexu tělesné hmotnosti, který spadá do percentilového pásma grafu mezi 90. a 97. percentilem. Zařazení výsledku do pásma nad 97. percentilem značí obezitu.⁶⁴ Obezita je stav, při kterém dlouhodobě převyšuje příjem potravy nad výdejem energie organismu. Převažující příjem kalorií tak vede ke zvýšenému ukládání tuku, zvyšování tělesné váhy. Při vzniku obezity hraje roli i řada dalších faktorů. Hlavní příčinou vzniku obezity je kombinace životního stylu a genetické dispozice. Obezita se podílí na vzniku a rozvoji cukrovky, vysokého krevního tlaku, vysoké hladiny cholesterolu a také důsledkem způsobeným odmítáním potravy. Směřuje tak k poruchám příjmu potravy.

4.1.2.3 Poruchy příjmu potravy

Poruchy příjmu potravy jsou zdraví nebezpečné, pokud nejsou léčeny, mohou způsobit rozvrat metabolismu a smrt

63Celostátní antropologické výzkumy (CAV). [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologicke-vyzkumy-cav

64 Dětská obezita. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/detska-obezita?highlightWords=obezita

65 Dětská obezita. [online]. [vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/detska-obezita?highlightWords=obezita

Mentální anorexie se nejčastěji objevuje v pubertě a adolescenci. Většinou postihuje dívky. Nízká váha je způsobena odmítáním jídla, cvičením, zvracením nebo užíváním projímadel. Dotyčný má intenzivní strach z přírůstku váhy, popírá tělesnou podváhu. Své tělo vnímá jako normální nebo tlusté a tělesná hmotnost má obrovský vliv na sebevědomí. Nemocní si jsou vědomi, že jejich způsob jedení je abnormální. Jsou pronásledováni depresivními náladami a sebeodsuzováním. Nemocní mohou být vznětlivý, náladoví, smutní. Vlasy slábnou, lámou se a později vypadávají. Trpí kůže, která je sušší, a snadno se tvoří modřiny. Objevují se problémy se svaly a klouby, ledvinami, střevy, hormony a srdcem.

Mentální bulimie se také objevuje v období dospívání a též spíše u dívek.

Nemocný se neustále zabývá jídlem. Neodolatelná touha po jídle a přejídání se střídá se zmírněním vlivu jídla na váhu zvracením, hladovkami nebo projímadly. Dotyčný trpí chorobným strachem z tloušťky, nízkého sebevědomí. Je přehnaně závislý na svém vzhledu a hmotnosti. Při bulimii se také objevují potíže se soustředěním, dále závratě, náladovost, stud, nízké sebevědomí a deprese. Objevuje se zvýšená kazivost zubů a vyšší citlivost na studené a horké. Hrdlo a jícen jsou bolestivé a dráždivé. Nemocní mohou trpět záněty žaludku a vředy. Dále mají potíže se svaly a klouby, střevy, hormony, tělesnými tekutinami a srdcem.

Záchvatovité přejídání postihuje obě pohlaví a může se rozvinout od dospívání téměř kdykoliv. Nejčastější příčinou je nevyvážené stravování, které může být důsledkem nejrůznějších redukčních diet. Častým následkem je přibývání a váze, deprese a nespokojenost se sebou. Porucha se vyznačuje nevyváženým stravováním.

Velké omezování v jídle nebo jednostranný jídelníček se střídá s neodolatelnou a nutkavou touhou se přejíst. Takové stavy se s pravidelností opakují. Po takové konzumaci přichází nepříjemné pocity z přejedení, ale obvykle nedochází ke zvracení.

S nárůstem hmotnosti roste nespokojenost se sebou. Tato porucha se nejčastěji rozvíjí jako reakce na stres, citové strádání či depresivní nálady. ⁶⁶

Ortorexie je patologická posedlost zdravou výživou. Nemocný se orientuje na zdravou výživu, obchody se zdravými potravinami a na hledání informací o výrobě

66 První info. Mentální anorexie, bulimie, psychogenní přejídání - portál s odbornou garancí [online].

[vid. 27. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.idealni.cz/prvni-info-anorexie-bulimie-prejidani/

54 které vedou k pocitu osamění a ke skutečné izolaci.

Bigorexie se nejčastěji užívá ve spojení s kulturistikou a postihuje až na výjimky výhradně muže. Bigorektici trpí utkvělou představou, že jsou malí a vyzáblí, jsou přesným opakem anorektiků. Snaží se nalézt ztracené sebevědomí pomocí neúměrného cvičení. Tělesná zdatnost se postupem času stává jediným smyslem života.

Mohou zneužívat potravinové doplňky a látky, jež podporují svalový růst a ovlivňují metabolismus. Hlavním rizikem této poruchy je poškození pohybového aparátu dlouhodobým přetěžováním. Přetěžováním trpí i trávicí systém, ledviny a játra. Mohou

In document SPECIFIKA NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE (Page 41-0)