Základní princip kochleárního implantátu byl již naznačen. Tato kapitola bude věnována podrobnějšímu přiblížení funkce tohoto zařízení a jeho částí.
Kochleární implantát je tvořen dvěma částmi. Vnější část se skládá z mikrofonu, řečového procesoru a vysílací cívky. Vnitřní část tvoří přijímací cívka a tenký svazek elektrod. (Holmanová 2005, s. 59–60) Uvnitř vysílací i přijímací cívky se nachází magnety, které obě části spojují.
Řečový procesor bývá zavěšen spolu s mikrofonem za ušním boltcem (dříve měl podobu krabičky nošené v kapse nebo za opaskem – pozn. autorky). Jeho funkce spočívá v převádění akustické energie na energii elektrickou. Tyto elektrické signály pak cívka vysílá přes kůži do přijímače. Přijímač je umístěn v lůžku ve spánkové kosti, které chirurg vytvoří během operace. Elektrické impulzy jsou dále vedeny svazkem elektrod umístěným přímo v hlemýždi, kde stimulují sluchový nerv. (Holmanová 2005, s. 59, Muknšnáblová 2014, s. 47, Klozar 2005, s. 207, 208)
Princip přímé elektrické stimulace sluchového nervu odlišuje kochleární implantát od běžných sluchadel, která přijímaný zvukový podnět „pouze“ zesilují (srov. Svobodová 1997, s. 7, Hainarosie, et al. 2014).
Vícekanálové kochleární implantáty využívají schopnost tonotopie (viz kapitola 1.1) v hlemýždi. (Hrubý 1998, s. 35)
Princip fungování kochleárního implantátu popisuje například Holmanová (2005, s. 60–61):
1. „Zvuk je zachycován směrovým mikrofonem, který se nosí za uchem jako sluchadlo.
2. Signál je veden (…) do řečového procesoru. (Řečový procesor dnes většinou tvoří spolu s mikrofonem jednu část nošenou společně za uchem. – pozn.
autorky)
3. V procesoru se zvuk filtruje, analyzuje a digitalizuje do zakódovaných signálů.
4. Zakódované signály jsou vedeny z řečového procesoru do vysílací cívky.
5. Cívka vysílá signály prostřednictvím elektromagnetických vln do kochleárního implantátu chirurgicky zavedeného pod kůži za uchem.
6. Kochleární implantát vysílá elektrické impulzy do svazku elektrod, který je umístěn uvnitř hlemýždě.
7. Jednotlivé elektrody stimulují zachovaná vlákna sluchového nervu na různých místech uvnitř hlemýždě.
8. Sluchový nerv podrážděný elektrickými impulzy vede výslednou informaci do vyšších sluchových drah a dále do mozku, který ji rozeznává jako zvuk.“
2.2.1 Centra kochleárních implantací v České republice
Začátkem 90. let v České republice začínají vznikat implantační centra, která v rámci svých implantačních programů využívají především kochleární implantáty vyrobené v zahraničí. Prvním takovým centrem u nás bylo Centrum kochleárních implantací při FN Motol v Praze. Po roce 2000 jsou zakládána centra v dalších městech (Ostrava, Brno, Hradec Králové).
Centrum kochleárních implantací při FN Motol v Praze
Při Fakultní nemocnici v Praze fungují dvě centra kochleárních implantací, jedno při Klinice otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LFUK IPVZ a druhé při Otolaryngologické klinice 2. LF UK. První ze jmenovaných se specializuje na implantace dospělých. Druhé centrum – Centrum kochleárních implantací u dětí při FN Motol v Praze (CKID) se jako první v ČR začalo zabývat kochleárními implantacemi u dětí.
Implantační program tohoto centra byl zahájen roku 1993. Během 20 let zde bylo odoperováno na 530 dětí, v roce 2016 dosáhl počet implantovaných dětí přibližně čísla 700 (FN Motol 2012).
Centrum kochleárních implantací při FN Ostrava
V Ostravě od roku 2007 fungovalo při ORL klinice FN Ostrava Centrum péče o pacienty s kochleárním implantátem (CPPCI), které zajišťovalo komplexní péči před operací a po ní o pacienty implantované na jiných pracovištích. Z CPPCI se v roce 2013 stalo Centrum kochleárních implantací Ostrava (CKIO). Stejně jako CKID v Praze provádí i CKIO v Ostravě kochleární implantace a věnuje se také následné rehabilitaci u dětí do 18 let. CKIO úzce spolupracuje se Základní školou pro sluchově postižené v Ostravě a centrem speciální pedagogiky pro sluchově postižené v Ostravě (Fakultní nemocnice Ostrava 2009).
Centrum kochleárních implantací při Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku v Brně
Centrum kochleárních implantací sídlící na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně oficiálně zahájilo svou činnost v roce 2012. Z počátku zde byla poskytována péče pouze dospělým pacientům.
V případě péče o dětské pacienty spolupracovalo centrum s Klinikou dětské ORL FN Brno. Z této úzké spolupráce nakonec vznikl společný projekt „Komplexního centra kochleárních implantací Brno“, které je schopno zajistit celkovou péči o dospělé i dětské pacienty pro Moravu (iDětský sluch 2015–2017).
Centrum kochleárních implantací při Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku v Hradci Králové
Centrum kochleárních implantací v Hradci Králové zahájilo svůj implantační program na konci roku 2016. Centrum zajišťuje předoperační i pooperační péči o pacienty. Kromě rozvíjení metod rehabilitace sluchových vad patří mezi další priority
2.2.2 Implantace dětí
V první fázi cesty, která může vést k implantaci dítěte, je rozpoznání, že dítě sluchovou vadu má. Včasné zachycení dětí se sluchovou vadou by měl zajišťovat novorozenecký screening. Plošný novorozenecký screening je v České republice legislativně zaveden v Metodickém pokynu k zajištění celoplošného novorozeneckého screeningu sluchu a následné péče (Ministerstvo zdravotnictví ČR 2012). Podle výzkumného šetření, provedeného v roce 2014 pracovníky ORL kliniky FN Ostrava, však bylo zjištěno, že pouze ve třech krajích (Moravskoslezský, Královéhradecký a Pardubický) je celoplošný novorozenecký screening sledován a jsou z něj shromažďována statistická data. (Havlíková a kol. 2015, s. 14)
Pokud je u dítěte sluchová vada prokázána, další postup se odvíjí především od velikosti sluchové ztráty, od doby kdy vznikla a od jejího typu.
Vzhledem k velmi dynamickému období vývoje, kterým dítě v prvních měsících a letech svého života prochází, je pro co nejúčinnější kompenzaci sluchové ztráty důležité hledisko času. Čím dříve dítě dostane vhodná sluchadla, případně kochleární implantát či jinou kompenzační pomůcku, tím se zvyšuje jeho možnost rozvíjet se podobně jako intaktní dítě. Skákalová (2011, s. 18) píše, že diagnostika sluchových vad je nejzásadnější především u novorozenců a dětí v raném věku, jelikož se tak může předejít narušení jejich rozvoje v oblasti psychomotoriky, jazyka a funkční komunikace.
Tyto oblasti jsou vzhledem k tomuto druhu postižení nejvíce ohroženy.
Rozvoj dítěte však nezávisí jen na vhodné kompenzační pomůcce. Podstatnou roli hraje také rodinné zázemí dítěte, jeho osobností rysy, případné další onemocnění nebo vady apod. Za péči o rozvoj dítěte jsou ale zodpovědní především jeho rodiče. Proto také na nich záleží, jak se rozhodnou postupovat v případě prokázání sluchové vady u svého dítěte.
Kochleární implantace je jednou z možností, pro kterou se rodiče dítěte se sluchovou vadou mohou rozhodnout. Dítě však musí splňovat určitá kritéria, aby mohlo kochleární implantaci podstoupit (viz 2.3.1).
Vhodnými kandidáty pro kochleární implantaci jsou děti s těžkým vrozeným oboustranným postižením sluchu, kterým k rozvoji jejich řeči nepomáhá ani soustavná rehabilitace s výkonnými sluchadly. Druhou skupinou vhodných kandidátů jsou děti ohluchlé. (Holmanová 2005, s. 61)
2.2.3 Implantace dospělých
Podle dokumentu vypracovaného Betkou, Kabelkou, Skřivanem a Vymlátilovou (2012) mohou být do implantačního programu zařazeni ti dospělí, kteří ohluchli postlingválně, je u nich dobře rozvinutá řeč a jsou schopni odezírat. Implantováni jsou co nejdříve po ohluchnutí nebo po určení diagnózy hluchoty, zvláště pokud jde o postmeningitickou hluchotu, kdy hrozí obliterace hlemýždě – ztráta průchodnosti hlemýždě (Velký lékařský slovník on-line 1998–2017).
Díky rozvoji technologií a stálého zdokonalování konstrukce jednotlivých součástí kochleárního implantátu již však v současné době nemusí obliterace hlemýždě být kontraindikační. Existují již speciálně vytvořené typy elektrodových svazků, které mohou být zaváděny i do takto porušené či jinak deformované kochley. (srov. Audionica 2017)
Do implantačního programu mohou být přijati také dospělí ve vyšším věku a určujícím pro indikaci implantace není ani délka jejich hluchoty, v obou případech je však nutné splnit daná kritéria pro implantaci. Kochleární implantace je možná i u dospělých pacientů, kteří mají částečný přínos ze sluchadel. Je jim umožněna tzv.
bimodální stimulace (na jednom uchu nosí sluchadlo, na druhém implantát), která zvyšuje rozumění řeči, zvláště v hlučném prostředí. Bilaterální kochleární implantace je u dospělých indikována v případě, že jsou dobří uživatelé sluchadel na obou uších a postupně u nich dochází k oboustranné ztrátě sluchu. Naopak za kontraindikaci implantace u dospělých je považována prelingvální hluchota a dále také oboustranná nefunkčnost sluchového nervu (tato skupina pacientů je vhodná pro kmenovou implantaci). (Kabelka a kol. 2012)