Snahou oborů, které se zabývají kvalitou života, je tento fenomén nějakým způsobem měřit. Různí autoři (například Dragomerická, Škoda 1997, Zeman 2008) si však v souvislosti s touto snahou kladou otázky, zda lze kvalitu života kvantifikovat a případně jakým způsobem kvalitu života měřit a na jaký typ veličin se zaměřit.
V procesu měření je zásadní volba vhodného nástroje. Stejně tak je tomu i při měření kvality života. Jedním z možných rozdělení nástrojů měření kvality života je dělení na obecné nástroje a nástroje specifické. Do obecných nástrojů spadá „měření schopností (utility measure) v jednotlivých oblastech a profily zdraví, které jsou koncipovány jako dotazníky zjišťující nejdůležitější aspekty kvality života jedince. Tyto nástroje jsou multidimenzionální, postihují množství oblastí, lhostejno jaký je zdravotní
Příkladem mohou být Sickness Impact Profile, Nottingham Health Profile a Dotazník SF-36. (Ludíková 2012, s. 19)
Zaměřenost na určitou, specifickou oblast a její citlivé hodnocení je naopak předností specifických nástrojů, mezi které se řadí Arthritis Impact Measurement Scale, MOS-HIV, Epilepsy Surgery Inventory. (Vaďurová, Mühlpachr in Ludíková 2012, s. 19) Množství metod, které se při měření kvality života využívají, rozděluje Křivohlavý (2002, s. 165) do tří skupin:
I. „Metody měření kvality života, kde tuto kvalitu života hodnotí druhá osoba.
II. Metody měření kvality, kde hodnotitelem je sama daná osoba.
III. Metody smíšené, vzniklé kombinací metod typu I. a II.“.
Mezi první skupinu využívaných metod patří například metoda APACHE II (Acute Physiological and Chronic Health Evaluation System – Hodnotící systém akutního a chronicky změněného zdravotního stavu) vypracovanou roku 1985 Knausem, Draperem, Wagnerem a Zimmermanem. Tato metoda je založena na předpokladu, že vážnost onemocnění je možné odvozovat podle kvantitativního rozdílu mezi stavem pacienta a stavem normálním. (Křivohlavý 2002, s. 165)
Hodnocení kvality života člověka prostřednictvím pohledu lidí v jeho okolí, tedy tzv. Externí přístup, pracuje s modelem tzv. Obecného pacienta. Přináší tak možnost porovnávat kvalitu života pacientů napříč různými odděleními, různými stadii nemoci.
Existují však i určité nedostatky tohoto přístupu. Patrick a Erickson (in Křivohlavý 2002, s. 169) zdůrazňují, že arbitrárně (z vyšší moci) stanovená kritéria a dimenze kvality života se nemusí shodovat s pacientovým hodnocením své situace. Na základě této skutečnosti Patrick a Erickson (tamtéž) přichází s návrhem začínat vždy nejdříve zjišťováním priorit dimenzí kvality života a do měření kvality života následně zahrnout pouze ty dimenze, které daný člověk označil jako nejdůležitější. Z tohoto přístupu odlišnou závažnost pro daného pacienta.“ A dále, že uspořádání dimenzí kvality života se v průběhu času a vlivem různých situací, proměňuje.
Zmiňovaná skupina psychologů (O´Boyle, McGee a Joyce) vypracovala v roce 1994 metodu subjektivního měření kvality života s názvem SEIQoL (Shedule for the Evaluation of Individual Quality of Life). „Vychází z metody osobních konstruktů, (…) neboli, že naše myšlenky a činy jsou důsledkem našich osobních představ“ (Ludíková 2012, s. 20).
Poslední dvě jmenované metody jsou řazeny k metodám zaměřeným na subjektivní hodnocení kvality života. Ludíková (2012, s. 20) uvádí kromě dalších příkladů této II. skupiny metod také metodu SQUALA. Jelikož byla metoda SQUALA využita jako jeden z nástrojů výzkumného šetření k předkládané práci, bude v následující podkapitole popsána podrobněji.
4.3.1 SQUALA – Dotazník subjektivní kvality života
Dotazník Subjective QUAlity of Life Analysis (dále jen „SQUALA“) vytvořil tým odborníků pod vedením M. Zannottiho (Nice, Francie) roku 1992. Původním záměrem tohoto dotazníku bylo hodnotit kvalitu života osob s duševními chorobami.
(Dragomirecká a kol. 2006, s. 10) Validizace české verze dotazníku SQUALA proběhla díky projektu GaČR 313/95/1084 „Kvalita života QOL-CZ. Validizace českého instrumentu“ v mezi lety 1995–1996 a dále například s pomocí grantů IGA MZČR.
(Chrastina a kol. 2014, s. 3) Autory české verze dotazníku jsou Dragomirecká a kol.
(2006).
Při vytváření původní francouzské verze dotazníku SQUALA vycházeli autoři (Zannotti 1994) z Maslowovy hierarchie potřeb. Samotné měření kvality života pak autoři chápou jako zjišťování odlišnosti přání a očekávání člověka od skutečné situace, ve které se nachází. Při hodnocení tohoto rozdílu by podle nich měla být také zohledňována schopnost člověka překonávat rozpor, nesoulad mezi přáním a skutečností a spět tak ke svobodě a autonomii. (Zannotti in Dragomirecká a kol. 2006, s. 10)
Původní dotazník obsahuje 23 oblastí týkajících se každodenního života v jeho vnější i vnitřní realitě. Respondenti posuzují jednotlivé oblasti z hlediska toho, do jaké
Zmiňovaných 23 oblastí zahrnuje tyto položky: zdraví, fyzická soběstačnost, psychická pohoda, prostředí a domov, spánek, rodina, mezilidské vztahy, děti, péče o sebe, láska, sex, politika, víra, odpočinek, záliby, bezpečí, práce, spravedlnost, svoboda, krása a umění, pravda, peníze, jídlo. Důležitost i spokojenost s těmito oblastmi je hodnocena pomocí pětibodové škály. V případě důležitosti je tato škála odstupňována od 0 = bezvýznamné do 4 = nezbytné, u spokojenosti je to pak od 1 = velmi zklamán do 5 = zcela spokojen. Výsledkem dotazníku jsou parciální skóry (QOL) a celkový skór kvality života (qolscore). Dále je možné výsledky vyjádřit prostřednictvím pěti hrubých skórů dimenzí. „Parciální skór pro určitou oblast života (např. zdraví) se rovná součinu skóru důležitosti (…) a skóru spokojenosti a nabývá tedy hodnot od 0 do 20.“ Jestliže tedy respondent označí některou z oblastí jako bezvýznamnou bude parciální skór pro tuto oblast vycházet vždy 0, ať už hodnotí spokojenost s touto oblastí jakkoliv.
V opačném případě, pokud se součin skóru důležitosti a skóru spokojenosti u určité oblasti rovná 20, znamená to, že je respondent s touto oblastí „zcela spokojen“ a je pro něj „nezbytná“. Parciální skóry jsou zaneseny do profilu kvality života; celkový skór získáme součtem všech parciálních skórů. „Průměrné hrubé skóry jednotlivých dimenzí dotazníku SQUALA představují standardizované průměrné hodnoty položek příslušných každé doméně.“ Jednotlivými dimenzemi SQUALA jsou: Abstraktní hodnoty, Zdraví, Blízké vztahy, Volný čas a Základní potřeby. (Dragomirecká a kol.
2006, s. 11)
Na základě vyhodnocení pilotní studie, kterou provedli Dragomirecká a kol. (2006), byly z 23 oblastí původního dotazníku vyřazeny oblasti „Zajímat se o politiku“ a „Mít víru“. Česká verze dotazníku SQUALA obsahuje tedy pouze 21 oblastí. (Dragomirecká a kol. 2006, s. 29)
Dotazník byl ve své originální podobě poprvé použit u skupiny 51 osob se schizofrenií léčených ambulantně a dále u 15 adolescentů umístěných na oddělení dětské psychiatrie. Paradoxem však je, že česká verze dotazníku je známější a používanější než původní verze francouzská. (Dragomirecká a kol. 2006, s. 9, 11)
Validizace české verze dotazníku SQUALA proběhla při testování skupiny 11 pacientů, kteří byli hospitalizováni s diagnózou závislosti na alkoholu, případně jiných psychoaktivních látkách a 20 studentů farmaceutické fakulty bez zdravotních obtíží.
Závěrem tohoto šetření bylo, že dotazník SQUALA lze použít jak pro testování osob-pacientů, tak osob bez zdravotních komplikací. (Dragomirecká a kol. 2006, s. 12) Další testování pak ověřilo, že pomocí SQUALA je možné zjišťovat kvalitu života také u osob s psychiatrickým onemocněním, a to i u hospitalizovaných pacientů, a také u osob s jiným typem zdravotních obtíží. (Tamtéž, s. 14) Na druhou stranu „není však vhodný pro pacienty/klienty, u kterých dochází ke změnám výhradně v oblasti sociálního přizpůsobení a fungování“. (Tamtéž, s. 16)
V současné době je využíván v různých oblastech, jako například v „medicínské, sociální, psychologické i pedagogické oblasti především za účelem diagnostiky nebo zkvalitnění péče a služeb“ (Mühlpachr 2005, s. 63).