KVALITATIVNÍ VÝZKUM

9. KVALITATIVNÍ VÝZKUM

Tuto část průzkumu jsem zakládala na plánovaném individuálním i náhodném rozhovoru, s použitím polostrukturovaných otázek a na narativním rozhovoru se subjekty. Texty jsou založeny na informacích, které mi poskytli chlapci. Informace porovnávám s teorií, v některých případech je konfrontuji se skutečnými informacemi podloženými anamnézami, které však vzhledem k zákonu o ochraně osobních dat není možné plnohodnotně zdokumentovat.

9.1. PŘÍPADOVÁ STUDIE 1

Chlapci je v době průzkumu 16 let. Pochází z Ústí nad Labem, kde žije i jeho rodina.

Bydliště v jedné z vyloučených lokalit může být jedním z důvodů chlapcova nezdravého vývoje. Jeho rodina se skládá z obou rodičů a dvou starších bratrů, kterým je 19 a 20 let. Chlapec je nejmladší, čímž mohl přebírat vzorce chování od starších sourozenců a být jimi determinován. Rodina je podle chlapcových slov průměrně ekonomicky zajištěná, chlapec od rodičů dostával pravidelné kapesné v dostačující hodnotě. Stejnou odpověď uváděla i v dotazníku většina chlapců, můžeme tedy usuzovat, že chlapci lhali, nebo vyvozovat, že nedostatek financí není jedním z determinantů rizikového chování. Ve volném čase chodil s kamarády hrát fotbal, protože byl oblíbený v kolektivu, zdržoval se s partou a společně fetovali.

Subjekt je v ústavu umístěn od 8. třídy, v současné době to jsou dva roky, z čehož strávil jednou rok a jednou 6 měsíců na útěku. V době rozhovoru chlapec

pobýval v ústavu od posledního útěku čtvrtým týdnem. Podle jeho slov utíká, neboť se mu stýská po domově, kam ale stejně nemůže jít vzhledem k tomu, že by na něj matka zavolala policii. To je ovšem v rozporu se zkušeností pracovníků ústavu, podle kterých většina rodin děti na útěku ukrývá a zapírá, čímž se také dopouští trestného činu.

V rozhovoru týkajícího se chlapcových charakterových vlastností došlo k nedorozumění způsobené mým špatným položením otázky, chlapce jsem poté musela navádět a ani tehdy plně nepochopil otázku. Odpověď se tedy nedá považovat za validní a může

poukazovat pouze na skutečnost, že se chlapec s otázkami tohoto typu nesetkává často a nemá připravenou modelovou odpověď, jak tomu u jiných žáků často je.

„Jak by ses popsal?“ –„ Myslim, že mam modrý oči, velký řasy, trošku tlustý.“

„A jaký jsi?“ – „Malý.“

„A jaké máš vlastnosti? Například veselý nebo kamarádský“ -„ Veselý a kamarádský.“

„A jaké máš kladné a záporné vlastnosti?“ – „Ne.“ předsudky nemá, myslí si, že „bílý jsou jako černý.“

Chlapec tvrdí, že je umístěn v ústavu pouze z důvodu záškoláctví. Tento důvod shodně uvádí většina z nich. Záškoláctví však není dostačujícím důvodem umisťování žáků do ústavní výchovy. Současně však přiznává zkušenosti s drogami, specificky s marihuanou a pervitinem. Nikdo jiný podle jeho slov zkušenost s drogami nemá, což o svých rodinách tvrdí i většina ostatních chlapců. Pravda není v tomto směru vhledem k zákonu o ochraně osobních údajů možná zjistit.

Subjekt navštěvoval jeden rok běžné základní třídy, po které byl umístěn na základní školu speciální. Své přemístění odůvodňuje tím, že se stěhovali a škola speciální byla blíže než běžná základní škola. Rozdíl mezi uvedenými dvěma školskými zařízeními nevidí. Z tohoto důvodu společně se zkušeností z rozhovoru je možné usuzovat na nízký intelekt subjektu. Přesto je však schopen ocenit vlastní schopnosti a možnosti. Označuje se za špatného studenta, neboť vše zapomíná a studium nezvládá. Z důvodu dlouhodobého útěku zatím není hodnocen známkami, na kterých bychom jeho slova potvrdili. Z probíraných předmětů je jeho nejneoblíbenějším přírodopis, neboť se v něm dělají dlouhé zápisky do sešitu.

Vzdělání považuje za velmi potřebné k životu, tvrdí, že bez něj se hůře získává zaměstnání a vzdělaný člověk si více užívá. Pravděpodobně myšleno v socioekonomickém kontextu. Své schopnosti označuje za nedostačující pro studium oboru kuchař, tesař nebo truhlář, které by chtěl vykonávat. Pokud by se pro studium rozhodl, školu by podle jeho názoru dokončil. Ve studiu na Výchovném ústavu v Chrastavě pro nezájem o obor Stavební práce nechce ani pokračovat. Po ukončení základní povinné docházky chce přestoupit do ústavu, ve kterém bude moci pracovat.

9.2. PŘÍPADOVÁ STUDIE 2

Při polostrukturovaném rozhovoru byl subjekt nesdílný, nechtěl se o dané problematice vyjadřovat a na zadané otázky odpovídal stručně. Pravděpodobně ke mně neměl důvěru, neboť byl v průběhu mé praxe na útěku a při rozhovoru mě v ústavu viděl poprvé.

Chlapci je 15 let, pochází z Ústí nad Labem, kde žije se svými rodiči a 3letou sestrou.

Jeho zbývající sourozenci jsou starší, mají vlastní potomky, pracují a žijí mimo Ústí nad Labem. Se všemi členy rodiny si chlapec velmi dobře rozumí, což podporuje jeho názor, že nejdůležitější je pro něj v životě rodina. Jeho otec je zaměstnán, matka je na mateřské dovolené s dcerou. Podle svých vlastních slov jsou průměrně ekonomicky zajištěnou rodinou, dostával dostačující kapesné, takže nekradl. Ve volném čase se doma stýkal s dívkami, jako svou oblíbenou činnost uvádí sex.

Subjekt nebyl rasově diskriminován ani se k němu nikdy nikdo špatně nechoval.

Jeho osobním přístupem je, že jak se k němu budou chovat ostatní, bude se chovat i on k nim.

Do ústavu byl podle svých slov umístěn z důvodu záškoláctví a užívání drog, tedy marihuany, pervitinu, cigaret a alkoholu. Mimo ústav vykonával povinnou školní

docházku na základní škole speciální, kterou navštěvoval již od první třídy. Nikdo z rodiny kromě něj ve vězení nebyl. Bratr, kterému je 18 let, tedy blízký věku subjektu, má zkušenosti s těmi samými drogami, občas fetovali společně.

Myslí si, že vzdělání není potřebné, protože mu podle jeho slov na nic není. Navíc se teď špatně učí, neboť byl na útěku. To je i podle teoretického základu demotivačním aspektem, který může významně ovlivnit další rozhodování o sekundárním studiu.

Tento fakt se projevuje tak, že subjekt podle vlastních slov nad dalším studiem nepřemýšlí. Na ústavní střední školu však chodit bude, protože si myslí, že musí. Obor stavebních prací ho zajímá, protože má rád práci s pískem. Z předmětů ho nejvíce baví výtvarná výchova.

Pochází z Liberce, kde bydlí s oběma rodiči, kteří pracují. Má staršího bratra, který také pracuje. Nikdo z jeho rodiny nepáchal trestnou činnost ani nemá zkušenost s drogami.

Svou rodinu označuje za středně ekonomicky zajištěnou. Dostával pravidelné kapesné, které mu však nestačilo, a tak kradl nebo si půjčoval peníze od kamarádů. Ve volném čase chodil ven s nimi, nebo se svou přítelkyní, která je pro něj zároveň nejdůležitější v životě.

Do ústavu byl podle jeho slov umístěn za záškoláctví, krádeže doma i mimo domov, zneužívání alkoholu a drog (marihuana, kokain) a soustavné narušování nočního klidu.

Drogy zároveň považuje za jeden z největších problémů dnešních dospívajících. V době rozhovoru byl chlapec ve výchovném ústavu první den. Podle prvního dojmu se mu zde nelíbilo, a chtěl se vrátit zpět do diagnostického ústavu, neboť v něm byla i děvčata.

Podle jeho názoru jsou Romové „v pohodě,“ s diskriminací aktivní ani pasivní zkušenosti nemá. Následující den měl zvýšenou teplotu, pravděpodobně v důsledku přesunutí do ústavu. Společně poté s etopedkou řešili jeho pocity a pokoušeli se najít nejvhodnější cestu k rychlé aklimatizaci na ústavní podmínky.

Subjekt se až do páté třídy účastnil studia na běžné základní škole. Na speciální školu se dostal, protože: „začal dělat problémy, přestal se učit a začal ze sebe dělat debila.“

Nelíbilo se mu zde a neměl rád své učitelky. V kolektivu nebyl oblíbený, protože byl podle svého názoru moc chytrý. On své spolužáky také rád neměl a kamarádil se s žáky

z vyšších tříd. Po přestupu na školu speciální si ve třídě našel dobré kamarády a vyhovovaly mu i učitelky.

Vzdělání považuje za důležité, chtěl by vystudovat obor kuchař, na který má schopnosti, neboť je průměrně inteligentním studentem a školu by podle svého názoru dokončil.

Pravděpodobně se však bude učit v oboru Stavební práce, přestože zedníkem být nechce, neboť ho to nebaví. Z předmětů ho nejvíce baví matematika, nejméně tělocvik:

„nechci dělat s učitelem jeho blbosti.“ Raději běhá sám, nebo chodí do posilovny.

V životě bude společně s bratrem pracovat jako hlídač v obchodě. Chtěl by být cirkusákem, ale pouze v cirkuse Orion. Zkušenost s tímto povoláním již má, v témže cirkuse pracoval jako fakír. Pracoval s hady, jejichž jména nezná a „prskal“ oheň.

S cirkusem podle jeho vyprávění jezdil dva roky - do doby, než ho ředitel cirkusu vyhodil, protože se při představení opil.