II. PRAKTICKÁ ČÁST
6. VÝZKUM
První část diplomové práce byla věnována teoretickým poznatkům týkajících se rizikových skupin dětí a mládeže, příčin vzniku a důsledků vyplývajících z charakteristik této skupiny na vzdělání a výchovu. Zaměřila jsme se na ústavní výchovu v České republice s důrazem na výchovné ústavy a Výchovný ústav v Chrastavě, který jsem specifikovala.
Druhá část je zaměřena na výzkum a analýzu reálné situace ve vybraném Výchovném ústavu v Chrastavě. V této praktické části na základě explorativních metod pedagogického výzkumu porovnávám předchozí teorii s výsledky praktického výzkumu.
6.1. CÍLE
6.1.1. SHRNUTÍ VYTYČENÝCH CÍLŮ:
Dostupná data o vzdělání a výchově rizikových skupin dětí a mládeže ověřit, srovnat s vlastním průzkumem a porovnat je.
Srovnat přístup ke vzdělání žáků Základní školy praktické ve Výchovném ústavu v Chrastavě a žáků Základní školy Arbesova v Jablonci nad Nisou. Vybrat z těchto
údajů nejmarkantnější rozdíly a také data, která se navzdory velmi rozdílnému prostředí příliš neliší.
Ověřit předpoklady snížené motivace k sekundárnímu vzdělávání u žáků v dětském výchovném ústavu a analyzovat její příčiny.
Analyzovat míru přístupnosti vzdělání sociálně slabým vrstvám.
Na základě všech uskutečněných analýz vypracovat projekt, který by vedl ke zvýšení zájmu o vzdělání u rizikových skupin dětí a mládeže.
6.2. HYPOTÉZY
Před započetím samotného průzkumu jsme si stanovili hypotézy, které budou prověřeny a na základě důkazu potvrzeny nebo vyvráceny.
H1: Rizikové skupiny dětí a mládeže jsou méně motivovány ke studiu než jejich vrstevníci ze Základní školy v Jablonci nad Nisou.
H2: Příčinou H1 je prostředí, ze kterého žáci pocházejí a jejich hodnotový systém, se kterým vstupují do VÚ.
H3: Žáci VÚ jsou méně informovaní o možnostech sekundárního studia než žáci na ZŠ Arbesova.
H4: Velké procento žáků z Výchovného ústavu v Chrastavě užívá navzdory sankcím drogy. Po opuštění ústavu se vrací k původnímu nezdravému způsobu života.
H5: České právní prostředí a sociální politika nemotivují rizikové skupiny dětí a mládeže k získání zaměstnání. Zkušenost jim dokazuje, že mohou kvalitně žít pouze
ze sociálních dávek.
6.3. ZKOUMANÝ SOUBOR
Průzkum probíhal v období únor 2008 až duben 2009 ve Výchovném ústavu, dětském domově se školou a střední škole v Chrastavě. Jedná se o školské zařízení pro chlapce s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou ve věku od 12 do 18 let.
Kapacita ústavu je 44 žáků, 28 žáků základní školy a 16 žáků odborného učiliště.
Kapacita v době mého průzkumu nebyla naplněna a nedosahovala více než 30 chlapců.
Vzhledem k velmi nestabilnímu počtu chlapců v ústavu není možné výsledky stavět na určitém čísle. Do průzkumu tedy byli zahrnuti všichni chlapci, kteří se v daném období v ústavu nacházeli, zaměstnanci ústavu – ředitel, vychovatelé, pedagogové, etopedka.
Dále byli do průzkumu zahrnuti vybraní žáci ZŠ Arbesova v Jablonci nad Nisou.
V tomto zařízení byl průzkum prováděn od září 2008 do dubna 2009. Jedná se o běžné
školské zařízení, které bylo do průzkumu zahrnuto z důvodu porovnání rizikové skupiny dětí a mládeže s běžnou populací.
Kromě rozhovorů se zaměstnanci Výchovného ústavu v Chrastavě je v praktické části také zahrnut rozhovor s Mgr. Tomášem Saalem, ředitelem ZŠ Arbesova v Jablonci nad Nisou a Mgr. Vladimírem Smitkou, zástupcem ředitele Výchovného ústavu v Boleticích.
6.4. METODOLOGIE SBĚRU DAT
Ve výzkumu jsou nejčastěji uplatňovány metody pozorování a dotazování (prostřednictvím dotazníků a rozhovorů), neboť umožňují v krátké době získat velké množství empirických dat. Subjektem výzkumu rozumíme žáka, učitele, ředitele, ale také komplexnější sociální sytém (škola, třída, rodina).
Kvantitativní skupinový průzkum technikou dotazníku byl prováděn na celkovém počtu žáků, kteří byli přítomni ve výchovném ústavu. Získaná data kvantitativního průzkumu byla zpracována a porovnána s ostatními zdroji.
Při vyhodnocování dotazníků jsem si všimla, že volné odpovědi u otevřených otázek,
přestože nejsou statisticky natolik významné, upozorňovaly na problémy, které vyžadovaly hlubší analýzu situace, tedy kvalitativní výzkum.
Při získávání dat v kvalitativním výzkumu jsem uplatňovala metody založené na ústním
dotazování a na pozorování. Zaměřila jsme se na rozhovory orientované na problém, na narativní rozhovory a zúčastněné pozorování.
Rozhovor orientovaný na problém je otevřený, polostrukturovaný rozhovor, který vychází z formulace problému, který se v průběhu dotazování vrací. Rozhovor se
skládá ze tří druhů otázek:
• sondující otázky, které otevírají rozhovor, zjišťují, zda má problematika pro daného jednotlivce subjektivní význam,
• návodné otázky, které vymezují obsah předem stanoveného problému,
• otázek ad-hoc, které vznikají neplánovaně a jsou významné z hlediska kontinuity rozhovoru. [12]
Těžištěm narativního rozhovoru je vyprávění subjektu o jeho životě, profesionální dráze apod. Umožňuje odhalit významové struktury, které při systematickém rozhovoru zůstanou skryty. Rozhovor probíhá tak, že je subjekt vyzván, aby hovořil na určité téma, zatímco výzkumník do vyprávění nezasahuje, pouze při jeho přerušení pomáhá navázat na další souvislosti. Tento rozhovor zahrnuje tři části:
− stimulaci objektu k vyprávění, kterou výzkumník vytváří důvěrnou atmosféru, vysvětluje subjektu předmět rozhovoru,
− vyprávění subjektu,
− doplňující otázky výzkumníka, které umožní vyjasnit sporné body vyprávění.
U zúčastněného pozorování se výzkumník účastní dění v sociální situaci subjektu, je s ním v bližší, spíše neformální interakci. Toto pozorování se liší od standardizovaného pozorování tím, že nepracuje s předem vypracovanou strukturou. Výzkumník volně zaznamenává svá pozorování jako jeden ze členů určité sociální situace, pobývá v tomto prostředí a zúčastňuje se každodenních situací. Uplatňuje zde introspekci a vlastní zkušenost s předmětem výzkumu. Tyto poznatky byly mimo jiné zaznamenávány do pedagogického deníku.[6]
Kromě přímého přístupu k předmětu výzkumu, jeho pozorování a dotazování, jsem volila také analýzu materiálů a jeho kvalitativní interpretaci, např. deníky, záznamy životní dráhy, osobní plány rozvoje apod.
6.5. PRŮBĚH PRŮZKUMU
Dlouhodoběji a podrobněji jsem se zabývala tématem rizikových skupin a mládeže.
Ve zvoleném okruhu jsem se snažila seznámit se všemi důležitými problémy a otázkami, o kterých pojednává odborná literatura, průběžně jsem sledovala nové
publikace, studie a výzkumné práce.
Spolu s kritickým čtením a promýšlením odborných textů jsem si uspořádala vlastní zkušenosti a myšlenky. Na základě studia, pozorování, dalším promýšlením, setkáváním
s experty jsem začala vidět nedostatky a mezery ve zvolené problematice a dále jsem se na ně pokoušela najít odpověď.
Před vlastním začátkem výzkumu jsem důkladně promyslela celý výzkumný projekt.
Vymezila výzkumný problém, formulovala hypotézy, vybrala výzkumné metody a prostředky, rozhodla jsem o způsobu zpracování výsledků a jejich prezentaci.
Průzkum jsem prováděla ve Výchovném ústavu v Chrastavě od února 2008 do dubna
2009. Účastnila jsem se každodenního života chlapců mimo i v průběhu výuky, na které jsem se aktivně podílela. Svou průběžnou pedagogickou praxi jsem
absolvovala v sedmé třídě základní školy praktické v hodinách českého jazyka i na hodinách ostatních předmětů. Navštěvovala jsem ústav i o víkendech a pozorovala
chlapce v jejich volnočasových aktivitách a běžné interakci s okolím, seznamovala se s jejich diagnózami i životem. Přijala jsem funkci, ve které jsem nenarušila probíhající procesy, ani nevychylovala běžné aktivity. Chlapci mě v průběhu praxe přijali, přestali se přetvařovat a dávat pozor na své chování, začali se vyjadřovat přirozeně. Měla jsem možnost provádět rozhovory nejen s nimi, ale i se všemi pracovníky ústavu.
Nahlédla jsem do výtvarných i školních prací chlapců, seznámila se s chodem ústavu, denním rozvrhem, plány individuálního rozvoje, dokumentací apod.
Získaná data jsem utřídila a analyzovala. Dále jsem je porovnala s praxí, které jsem se účastnila na Základní škole Arbesova v Jablonci nad Nisou a s průzkumem, který jsem zde provedla. Jedná se o kvantitativní výzkumy formou dotazníků.
Pro zajištění objektivity jsem provedla několik rozhovorů s řediteli školních zařízení.
Jednalo se o zařízení běžná i výchovná- např. ZŠ Arbesova v Jablonci nad Nisou, Výchovný ústav v Boleticích.