VÝCHOVNÁ A PŘEVÝCHOVNÁ ZAŘÍZENÍ

Výchovu dětí by měla primárně zajistit jejich původní rodina. Pokud selže, je výchova zabezpečena v ideálním případě rodinou náhradní, následně ústavní péčí.

Zařízení, která nahrazují činnost a výchovu rodiny, jsou podle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů následující:

diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav. Tento zákon realizuje ústavní a ochrannou výchovu nezletilých dětí zpravidla ve věku od 3 do 18 let, příp. zletilých osob do 19 let.

Ochranná výchova může být mladistvému uložena soudem podle ustanovení § 22 zákona č. 218/2003 Sb. v případě, že:

− „O výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho rodině nebo v rodině, v níž žije,

− dosavadní výchova mladistvého byla zanedbávána,

− prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy a nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině [16].“

Ochranná výchova je vykonávána po dobu nezbytně nutnou, nejdéle však do dosažení věku 18 let. Pokud má mladistvý zájem, soud pro mládež může ochrannou výchovu prodloužit do jeho 19 let. Soudy pro mládež mají také pravomoc přeměnit ochrannou výchovu na výchovu ústavní nebo mladistvého podmíněně umístit mimo toto zařízení.

Soudy pro mládež jsou v Česku často vnímány negativně. Soudci jsou nedostatečně kvalifikovaní v oblasti ústavní péče a nemají přehled o zařízeních, kam jsou chovanci umisťováni. Jejich nekompetentním působením dochází k chybnému rozmisťování dětí do příslušných zařízení. Stává se, že více nebezpečný jedinec je „odměněn“

liberálnějším režimem a naopak, čímž diferenciace ochranné a ústavní výchovy ztrácí smysl.

Pavel Jánský, ředitel DDÚ a SVP v Hradci Králové se na dotaz novinářů, jak vlastně ústavní výchova funguje, svěřil, že ústavy tu nejsou proto, aby mladistvé delikventy věznily, nicméně: „To, že jsou tu umístěni vrazi, je obtížné i pro ostatní děti. Jednak se jich bojí, a pak také vidí, že se delikventům nic nestane, ať provedou cokoli. To je nevýchovné [17].“

Když je ústavní péče nařízena, je úkolem státních orgánů, aby dohlédly na její vykonávání. Dle slov ředitele Výchovného ústavu a Dětského domova v Chrastavě Zdeňka Peldy jde vše pomalu. Zaměstnanci výchovných ústavů mají velmi malé pravomoci a jejich svěřenci mohou ústav opustit, kdykoli se tak rozhodnou.

Práce se zabývá zařízeními, která jsou určena pro výkon ústavní a ochranné péče pro děti ve věku 15 – 18, resp. 12 - 19 let.

Uvedené tabulky nabízejí informace a přehled o zařízeních a počtu dětí do nich umístěných ve školním roce 2006/2007.² Pro porovnání jsou předloženy statistiky školního roku 2001/2002.³

3.3.1. Diagnostické ústavy

Jsou vstupním diagnostickým zařízením, kterým prochází jedinec, má-li být umístěn v kolektivní péči. Jedná se o školská zařízení pro děti, u kterých je třeba rozhodnout o dalším umístění do ochranné nebo ústavní výchovy.

Děti jsou do těchto ústavů přijímány dobrovolně, na základě žádosti rodičů nebo jejich zákonných zástupců, nebo soudním rozhodnutím.

V současné době je na území České republiky 14 diagnostických ústavů s kapacitou 530 dětí. Jsou rozděleny podle věku na dětské diagnostické ústavy (6 - 15 let) a diagnostické ústavy pro mládež (15 – 19 let) a podle pohlaví na diagnostické ústavy pro chlapce a diagnostické ústavy pro dívky.

Během diagnostického pobytu je dítě komplexně vyšetřeno po stránce pedagogické, psychologické, sociální a zdravotní. Na vyšetření se podílí množství odborníků (etopedové, psychologové, učitelé, sociální pracovníci aj.), kteří vypracují komplexní diagnostickou zprávu a stanoví specifické výchovné a vzdělávací potřeby dítěte vzhledem k jeho rozvoji. Na základě této zprávy jsou děti rozmisťovány do jednotlivých zařízení, převážně do výchovných ústavů.

Funkce diagnostických ústavů jsou následující:

2 Tabulka č. 1

3 Tabulka č. 2

• diagnostické – spočívá ve vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností,

• vzdělávací – v zájmu rozvoje osobnosti a vzhledem k individuálním předpokladům a možnostem dítěte se stanovují a realizují specifické vzdělávací potřeby,

• terapeutické – směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte prostřednictvím pedagogických a psychologických činností,

• výchovné a sociální – zabývají se osobností dítěte, jeho rodinnou situací a nezbytnou sociálně právní ochrannou, zprostředkovává také zdravotní vyšetření dítěte,

• organizační – realizuje umístění dětí do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu, popř. mimo územní obvod,

• koordinační – směřuje ke sjednocení odborných postupů ostatních zařízení. [18]

3.3.2. Výchovné ústavy

Výchovné ústavy jsou určeny především pro děti starší 15 let, které mají závažné poruchy chování. Poskytují jim péči výchovnou, vzdělávací a sociální. Snaží se je připravit na jejich budoucí povolání. Je možné do nich umístit i děti od 12 let, pokud to vyžaduje soud, který uložil ochrannou výchovu z důvodu nemožnosti jejich zařazení do dětských domovů. Natolik závažné a poruchové je jejich chování.

Školy jsou přímou součástí výchovných zařízení. Po splnění povinné školní docházky jsou svěřenci umisťováni do středních škol (většina výchovných ústavů nabízí odborná učiliště: stavební práce, vyučení v oboru kuchař, apod.).

V současné době u nás existuje 34 výchovných ústavů.⁴ Kapacita výchovných ústavů je nejméně 3, nejvíce 7 výchovných skupin. Výchovné skupiny se skládají z 5 - 8 dětí

4 zahrnuje výchovné ústavy pro mládež, výchovné ústavy pro nezletilé matky a výchovné ústavy s léčebným režimem.

v závislosti na jejich anamnézách, charakterových vlastnostech, dovednostech, nedostatcích i přednostech, psychických a tělesných zvláštnostech.

Hlavní funkce výchovného ústavu lze shrnout do několika bodů, Matoušek [9] uvádí následující:

• podpora a péče – poskytuje zázemí a péči, které dětem chyběly v nefunkčních nebo chybějících rodinách,

• léčba, výchova, resocializace – usiluje o změnu a ovlivňuje mládež tak, aby klesla pravděpodobnost jejich kriminálního chování po opuštění ústavu,

• omezení, vyloučení, represe – izolace jedince od zbytku společnosti pro ochranu společnosti i jedince samého.

Ústav také poskytuje dlouhodobou péči zaměřenou na budoucí povolání svěřenců, přičemž výukové programy mohou vypadat následovně:

• praktická školení pro krátkodobé pobyty, pro nejhůře vzdělavatelné svěřence (základní řemeslné dovednosti),

• odborná učiliště (výuční list),

• střední odborná učiliště.