Z doplňujících otázek pro děti vyplynulo, že nejvíce se jim na programu líbily hry venku a čtení pohádek. Odpovědi dětí byly sice převážně různé, přesto tyto dva druhy aktivit zazněly nejčastěji. Při otázce, jestli je něco, co se jim na programu naopak nelíbilo. Děti většinou odpovídaly, že nic. Jendou z odpovědí na tuto otázku, bylo, že musely venkovní aktivitu z prvního dne ukončit moc brzy. Odpovědi na otázku, co děti slyšely během týdne dopravní výchovy poprvé, byly opět vcelku
různé. Nejčastěji však zmiňovaly některé dopravní značky a pojem brzdná dráha.
Za nejoblíbenější aktivitu byl označen pokus s vajíčkem, hra na dopravní prostředky a výzdoba kola třpytivým barvami.
Z rozhovoru s paní učitelkou lze říci, že byla s provedením i s obsahem programu spokojená. Přínos programu viděla v rozšíření znalostí dětí v oblasti dopravní výchovy a pomocí dotazníků i zapojení rodičů a podání jim tak příležitosti o tomto tématu s dětmi více hovořit.
Pozitivně hodnotila pečlivé zpracování celkového programu, jeho precizní provedení, vybavenost obrázkovým materiálem, výběr a věkovou přiměřenost především venkovních aktivit, zapojení rodičů. Nejvíce ji na programu zaujaly aktivity, dokreslení chybějících částí kola, názorný pokus s vajíčkem a čtení vybraných knih. Naopak jako negativní stránky programu uvedla dva postřehy.
Časovou náročnost některých aktivit na úkor pobytu dětí venku, občas zdlouhavé aktivity během povídání v kruhu. Během rozhovoru zmínila několik doporučení a návrhů na vylepšení.
Doporučila pro běžný provoz mateřské školy program rozšířit na dva týdny, zařadila by pohybové hry mezi aktivity řízené během ranního povídání v kruhu.
Dále by lépe skloubila činnosti programu s časovým režimem dne v mateřské škole a doplnila by činnost z hudební výchovy, například písničku o dopravním prostředku.
Sama si z programu odnáší inspiraci některými aktivitami a knihami, které by ráda doplnila do jejich knihovny.
Ze všech výše uvedených výsledků lze soudit, že se program vydařil a líbil.
K platnosti cílů programu lze říci, že byly naplněny. Děti byly zábavnou formou motivovány k větší zodpovědnosti, opatrnosti a k dodržování pravidel v dopravním prostředí, a to pomocí názorných pokusů včetně srozumitelného a důkladného vysvětlení možných rizik a následků. Pro doplnění informací sloužila vybraná literatura, jejíž četní dětem zároveň pomáhalo si dané téma zopakovat. Doplňující hry a tvoření pomáhaly rozvíjet nezbytné kompetence pro vstup do školy a zároveň procvičovaly probírané téma. Současně obsah programu poskytl dětem ucelený přehled v oblasti dopravní výchovy.
8 Diskuze
Česká republika oproti některým vyspělým zahraničním zemím nestaví dopravní výchovu do popředí svého vzdělávacího systému. Dopravní výchova je u nás vyučována pouze dle uvážení učitelů, na kterých zároveň je, aby se zcela samostatně na její výuku připravovali a zvažovali v jaké míře a jakým způsobem jí do výuky zařadí. Opačný přístup lze nalézt například v Lucembursku nebo Dánsku, kde dopravní výchova představuje nejen součást vzdělávacích osnov, ale má i své místo jako samostatný školní předmět. V některých zemích jsou dokonce vyučující na dopravní výchovu i speciálně školeni. Tyto státy se věnují nejen dopravní výchově a její výuce, ale i úpravám dopravního prostředí tak, aby zajistily co nejvyšší bezpečnost všech účastníků silničního provozu (Límová 2006, s. 7).
Z některých kapitol této bakalářské práce vyplývá, že dopravní výchova v České republice, by se neměla podceňovat a naopak by bylo vhodné se jí začít více věnovat.
V rámci předškolního vzdělávání, lze podpořit využívání dopravních hřišť, pořádat dopravní dny, zapojit příslušníky policie, hasičské služby či řidiče hromadné dopravy, aby dětem přiblížili různá rizika plynoucí z dopravního prostředí, opatření či rady jak se udržet v bezpečí.
Pro tuto bakalářskou práci byla vybrána forma týdenního programu dopravní výchovy, který byl zaměřen na osvojení si souhrnných znalostí a dovedností v dané oblasti. Během jeho konání se děti v poměrně krátkém čase dozvěděly mnoho důležitých informací a procvičily řadu důležitých dovedností.
I když děti i paní učitelka program ohodnotili velmi dobře, přesto si, vzhledem k množství informací, šlo během jeho konání povšimnout, že jsou děti občas znuděné a proto nedávaly pozor. Tato skutečnost se týkala především ranního povídání. Lze sice uvážit, že děti nejsou příliš zvyklé ve školce delší dobu sedět a dávat pozor, přesto by pro příště bylo vhodné, obsah povídání zestručnit nebo podle návrhu paní učitelky prodloužit konání samotného programu. Tato možnost by však narušila
snahu o pořádání týdenního programu.
Ze zmíněných skutečností lze jako řešení vyvodit pořádání dopravních týdnů zaměřených pouze na jednotlivé oblasti. Například by mohl být pořádán samostatný týden chodců, týden bezpečnostních prvků či týden dopravního značení. Tyto týdny by mohly být obohaceny výletem, kde by se děti mohly dané problematice názorně věnovat. Samotný týden dopravní výchovy by pak mohl být pořádán po probrání všech jednotlivých oblastí jako opakování či určité vyvrcholení dopravní tématiky.
Pomocí daného návrhu týdne dopravní výchovy se lze inspirovat i dále a navrhovat další tématické týdny, které by mohly být zaměřené na jednotlivá roční období, významné události či aktuální témata. V rámci těchto týdnů by se kromě probíraných témat dále rozvíjely dovednosti a znalosti, které je potřeba během roku procvičovat a které by dítě před nástupem do školy mělo mít osvojené.
Závěr
Cílem bakalářské práce bylo pomocí průzkumu zjistit úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole a na základě zjištěných výsledků sestavit program, který bude ověřen v praxi. Současným záměrem práce bylo atraktivní formou motivovat děti k bezpečnému chování v dopravních situacích.
Na základě literatury prostudované v teoretické části, byla vypracována část praktická. Její první polovina byla zaměřena na provedení a vyhodnocení průzkumu, pomocí kterého bylo zjištěno, že úroveň dopravní výchovy v dané mateřské škole lze hodnotit jako průměrnou. Dle slov paní učitelky se její úroveň zlepší, po postavení plánovaného dopravního hřiště a nakoupení dalších dopravních pomůcek.
Následně sestavený program byl přizpůsoben výsledkům průzkumu, aktuálním podmínkám mateřské školy a vývojovým potřebám dětí. Jeho struktura byla rozdělena do pěti dní, kde každý den byl věnován jednomu tématu dopravní výchovy.
Pomocí názorných ukázek a pokusů bylo dětem atraktivním způsobem ukázáno, co jim hrozí pokud nebudou dodržovat určitá pravidla bezpečnosti a tím byly motivovány k jejich dodržování. Vzhledem k tomu, že veškerý výklad byl doplněn drobnými úkoly, zábavným tvořením i hrami, bylo dětem poskytnuto učení zábavnou formou přiměřenou jejich věku.
Na závěr praktické části byl program vyhodnocen pomocí přezkoušení dětí stejným testem obrázkových úloh jako v úvodním průzkumu a zároveň byl s nimi a následně i s paní učitelkou uskutečněn rozhovor. Z výsledků dětí, které byly o poznání lepší než v původním testu, bylo zřejmé, že daným úlohám lépe rozumí a lépe poznají, co je správné a co ne. Z doplňujícího rozhovoru s dětmi nebylo zjištěno nic zásadního, co by se dětem na programu nelíbilo. Naopak si některé aktivity programu velmi chválily. Z rozhovoru s paní učitelkou vyplynulo, že program sice místy obsahoval časově náročnější aktivity, přesto jej ohodnotila jako vhodně připravený i dobře realizovaný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze souhrnně říci, že došlo k naplnění cílů bakalářské práce. Na základě průzkumu, který zjistil úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole, byl sestaven program. Týdenní program dopravní výchovy, pomocí vybraných aktivit, atraktivní formou motivoval předškolní dětí k bezpečnému chování v dopravních situacích, což jak bylo zjištěno, je pro jejich vlastní bezpečí i bezpečí jejich okolí, nezbytné.
Seznam odborné literatury
[1] BEČVÁŘOVÁ, Z., 2003. Současná mateřská škola a její řízení. 1. vyd. Praha:
Portál. ISBN 80-7178-537-7.
[2] FERJENČÍK, J., 2010. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. 2. vyd.
Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-815-9.
[3] HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J., 2011. Pedagogické ovlivňování volného času: trendy pedagogiky volného času. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0030-7.
[4] HAVLÍK, R., HALÁSZKOVÁ, V., PROKOP, J., 1996. Kapitoly ze sociologie výchovy. Praha: Pedagogická fakulta.
[5] HEINRICHOVÁ, J., 2006. Bezpečná cesta do školy. 1. vyd. Brno: Centrum dopravního výzkumu. ISBN 80-86502-32-5.
[6] HEINRICHOVÁ, J., STRÁNSKÁ, I., WINKLEROVÁ, M., 2006. Metodika pro výuku dopravních značek. IN Výběr dopravních značek pro chodce a cyklisty. 1. vyd. Praha: Ministerstvo dopravy.
[7] HELUS, Z., 2009. Dítě v osobnostním pojetí: obrat k dítěti jako výzva a úkol.
2. přepr. a rozš. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-628-5.
[8] JIHLAVEC, J., 2010. Metodika tvorby bakalářské práce. 1. vyd. Liberec:
Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-636-2.
[9] JŮVA, V., aj., 2001. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium.
Brno: Paido. ISBN 80-85931-95-8.
[10] KOŤÁTKOVÁ, S., 2014. Dítě a mateřská škola: co by měli rodiče znát, učitelé respektovat a rozvíjet. 2. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4435-3.
[11] LÍMOVÁ, L., 2006. Teorie dopravní výchovy. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-1157-0.
[12] MLČOCHOVÁ, M., 2012. Neobyčejný rok předškoláka: hry s kalendáriem významných událostí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0184-7.
[13] PRŮCHA, J., 2013. Moderní pedagogika. 5. aktual. a dopl. vyd. Praha: Portál.
ISBN 978-80-262-0456-5.
[14] PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., 2013. Pedagogický slovník.
7. aktual. a rozš. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0403-9.
[15] ŘÍČAN, P., 2005. Psychologie: Příručka pro studenty. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-923-2.
[16] SAK, P., aj., 2007. Člověk a vzdělání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-230-0.
[17] SCHÜLER, M., 1974. Dítě a hra. 1. vyd. Praha: Mona.
[18] SKUTIL, M., aj., 2011. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-778-7.
[19] STOJAN, M., aj., 2007. Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-4251-3.
[20] STOJAN, M., aj., 2006. Implementace dopravní výchovy do školních vzdělávacích programů. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-900915-4-7. POSPÍŠILOVÁ, Z., 2012. Hravá autoškola. 1. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-4258-8.
[21] STOLIČNÝ, P., 2013. Nové pohádky o dopravních značkách. 1. vyd. Praha:
Fortuna Libri. ISBN 978-80-7321-686-3.
[22] SVOBODOVÁ, E., aj., 2010. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-774-9.
[23] ŠTIKAR, J., HOSKOVEC, J., ŠTIKAROVÁ, J., 2003. Psychologie v dopravě.
Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0606-2.
[24] VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H., 2011. Moderní pedagogika. 2. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-3357-9.
[25] VOLNÝ, J., 1976. Dopravní výchova. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
[26] WARNER, P., 2000. Preschool Play and Learn: 150 Fun Games and Learning Activities for Preschoolers from Three to Sixt Years. Meadowbrook. ISBN 0-88166-370-0.
Seznam internetových zdrojů
[1] Besip. [online]. [vid. 30. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/
cyklista/bezpecne-jizdni-kolo/povinna-vybava-jizdniho-kola
[2] Besip. [online]. [vid. 30. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/data/
web/soubory/dopravni-vychova/ms/stojan-dopravni-vychova-a3.pdf
[3] Bezpečně na silnicích. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.
bezpecnenasilnicich.cz/page/75
[4] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-a0_vystraha.html
[5] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-p0_prednost.html
[6] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-b0_zakaz.html
[7] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-c0_prikaz.html
[8] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-ip-info.html
[9] Google. [online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.autoskolapodorlicko.cz/znacky/dz-ij-info.html
[10] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z:
http://ojarovi.blogspot.cz/2010/09/dopravni-prostredky-globalni-cteni.html [11] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://cz.depositphotos.com/
35804017/stock-illustration-cartoon-characters-of-different-professions.html
[12] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://cz.clipartlogo.com/
premium/detail/cartoon-vector-illustrations_43910839.html
[13] Google. [online]. [vid. 29. 5. 2015]. Dostupné z: http://sdeleni.idnes.cz/
detska-razitka-zabava-pro-deti-ktera-probudi-jejich-kreativitu-pvp-/zpr_
sdeleni.aspx?c=A110224_125719_zpr_sdeleni_ahr
[14] Chraňme naše děti. [online]. [vid. 27. 5. 2015]. Dostupné z:
http://www.chranmenasedeti.cz/files/editor/files/Vyukove_materialy/
Fraus/dopravni-vychova-pro-ms-prirucka-ucitele.pdf
[15] Kolektiv autorů: Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v předškolním vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 104 [vid. 19. 3. 2015]. ISBN 80-87000-03-X. Dostupné z: http://www.vuppraha.
cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf
[16] PROVALILOVÁ, I., 2008. Metodika dopravní výchovy v předškolním věku dítěte. [online]. [vid. 10. 4. 2015]. Dostupné z: http://dopravnialarm.cz/
media/file/ms-metodika-dopravni-vychovy-v-predskolnim-veku-ditete.pdf [17] SUCHÁ, E., 2014. Dopravní výchova: metodická příručka pro mateřské školy.
[online]. [vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://files.flexilearn.cz/Dopravni_
vychova_pro_MS_prirucka_ucitele.pdf
[18] VRABCOVÁ, B., Dopravní výchova pro mateřské školy. [Online].
[vid. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/data/web/soubory/
dopravni-vychova/ms/stojan-dopravni-vychova-a3.pdf
[19] Zákony pro lidi. [online]. [vid. 5. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.
zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
Seznam příloh
Příloha A - Dětská dopravní nehodovost a její prevence
Příloha B - Dopravní výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání
Příloha C - Dotazník
Příloha D - Otázky pro rozhovor s paní učitelkou před realizací programu Příloha E - Průběh rozhovoru s paní učitelkou před realizací programu Příloha F - Otázky pro rozhovor s paní učitelkou po realizaci programu Příloha G - Průběh rozhovoru s paní učitelku po realizaci programu Příloha H - Otázky pro rozhovor s dětmi po realizaci programu Příloha CH - Test obrázkových úloh pro děti č.1
Příloha I - Test obrázkových úloh pro děti č.2
Příloha J - Souhrnný přehled odpovědí na obrázkové úlohy před realizací programu Příloha K - Fotodokumentace
Příloha L - Podrobný popis programu
Příloha A
Dětská dopravní nehodovost a její prevence
Heinrichová (2006, s. 4–5) ve své publikaci uvádí, že ze statistik dopravních nehod, ve kterých je dítě spoluúčastníkem vychází nejrizikovější časy na dobu, kdy dítě přichází a odchází ze školy. Tedy v ranních hodinách od sedmi do osmi a v odpoledních okolo třinácté a později mezi šestnáctou a sedmnáctou. Nejvyšší nehodovost vychází ve dnech školní docházky. Nejrizikovější věk dětí, kdy jako chodci zaviní nehodu se pohybuje okolo osmého a devátého roku. V této době se dítě paradoxně konečně setkává s dopravní výchovou jako součástí předmětu prvouky.
Heinrichová uvádí, že obsah prvouk je velmi slabý, ale podotýká, že jejich kontrola proběhla v roce 2004 a od té doby došlo v učebních materiálech k řadě změn. Zároveň upozorňuje, že učební materiály jsou jen jednou částí z celého procesu, ve kterém nejdůležitější roli sehrává především práce učitele.
Zvýšený zájem o dopravní výchovu vyplývá krom zmíněných důvodů také právě z míry nehodovosti. Stojan (2007, s. 6) ve své publikaci uvádí, že každoročně dojde následkem dopravních nehod k usmrcení vice jak miliónu lidí a až 50 krát více lidí je zraněno. Tato míra nehodovosti souvisí mimo jiné s vysokým nárůstem dopravních prostředků na pozemních komunikacích. Stojan uvádí odhad, ve kterém říká, že bude-li počet aut na pozemních komunikacích přibývat stávajícím tempem, bude v roce 2020 počet usmrcených obětí dopravních nehod až o 60 procent vyšší.
Tyto a jiné další skutečnosti si vyžádaly pozornost Světové zdravotní organizace (World Health Organisation – WHO), která sídlí v Ženevě. Tato organizace ve své studii (Road Safety, 2004) uvedla možný návrh, jak dopravním nehodám a zdravotním následkům z nich plynoucích předcházet. Návrh je založen na velmi přesné identifikaci příčin dopravních nehod a následných opatření, které dané příčiny eliminují. Součástí tohoto návrhu je:
• snížení vzdálenosti, kterou musí děti do škol a dospělí do práce překonat, pokud budou moci chodit pěšky, sníží se i provoz na pozemních komunikacích,
• úprava komunikací, rozšíření pěších zón, větší omezení rychlosti, zpřísnění a posílení zákonů omezujících hladinu alkoholu a drog v krvi,
• zlepšení viditelnosti značek, vozidel a chodců, se řídí heslem „Vidět a být viděn“,
• zvýšení pozornosti dopravní výchovy již od útlého věku, omezení řidičské licence u nových řidičů a postupné nabývání její plné hodnosti,
• apelování u výrobců vozů na zjednodušení úniku pasažéra z auta při jeho havárii a na snížení možnosti vzniku požáru,
• návrh speciálního výcviku o nehodách zdravotního personálu, zlepšení přepravy zraněných,
• posílení znalosti první pomoci v rámci dopravní výchovy, zlepšení reakcí v krizových situacích, dokonalá znalost nezbytných čísel k přivolání potřebné pomoci (Stojan 2007, s. 6–9).
Příloha B
Dopravní výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání
RVP neboli Rámcový vzdělávací program spravuje předškolní, základní a střední vzdělávání, pro které vymezuje závazné vzdělávací rámce. Na základě RVP si jednotlivé školy sestavují i ŠVP. Oba tyto dokumenty jsou veřejné a na každé škole by měly být dostupné k nahlédnutí (Smolíková 2004, s. 4).
„Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhající ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol a školských zařízení. Jsou závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, v mateřských školách s programem upraveným podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol.“
(Smolíková 2004, s. 4)
RVP PV představuje souhrn základního vzdělání, které by si mělo předškolní dítě osvojit a na který bude moct základní škola navázat. Zároveň představuje společný základ pro učitele, školy i děti, na kterém dále mohou stavět a podle kterého si mohou sestavit vlastní ŠVP. Jeho obsah je složen z následujících požadavků:
• přizpůsobit nároky specifikám předškolních dětí,
• akceptovat individuální zvláštnosti jednotlivců,
• obsahovat cíle dosažitelné v rámci předškolního vzdělávání,
• stanovit kvalitu vzdělávání v oblasti podmínek, obsahu, cílů a výsledků,
• zajistit vzájemně srovnatelnou účinnost programu na všech předškolních institucích,
• poskytovat možnost rozvoje daných projektů a koncepcí v jednotlivých mateřských školách,
• umožnit využití různých metod a forem a přizpůsobit obsah vzdělávání regionálním a individuálním potřebám mateřských škol,
• poskytnout kritéria pro hodnocení nabízeného vzdělávání a mateřské školy samotné (Smolíková 2004, s. 4).
Obsah RVP PV dále tvoří pět vzdělávacích oblastí, které na sebe navzájem navazují, prolínají se, ovlivňují a doplňují. Z toho vyplývá i nutnost je v praxi striktně neoddělovat, ale naopak je propojovat, což se následně odráží i na kvalitě výsledného vzdělávání. Tyto oblasti nesou názvy: dítě a jeho tělo, dítě a jeho psychika, dítě a ten druhý, dítě a společnost a dítě a svět (Smolíková 2004, s. 12–13).
Dopravní výchova spadá do páté oblasti dítě a svět. Jak název napovídá, tato oblast se věnuje poznatkům o okolním světě a dění v něm, o životním prostředí a o tom jaký má na něj člověk vliv. Její rozsah začíná nejbližším okolím a sahá až ke globálním problémům a celému světa. Cílem této oblasti je utvářet v dětech podklad pro pozitivní a zodpovědný přístup k životnímu prostředí (Smolíková 2004, s. 26).
V rámci této oblasti by měl učitel z hlediska dopravní výchovy dětem nabídnout:
• možnost pozorovat a mapovat své okolí pomocí procházek a výletů,
• naučit se orientaci v obci, opět za pomoci vycházek či návštěv významných míst, budov nebo institucí,
• poskytnout poučení o možných nebezpečích plynoucích z dopravních situací, či dopravních prostředků pomocí názorných situací, ukázek a vysvětlení,
• pomocí vhodných aktivit trénovat bezpečné chování v určitých dopravních situacích,
• využívat vhodných pomůcek a materiálů, například encyklopedií, obrázků, knih, hraček a dalších běžných předmětů se kterými se dítě může setkat (Smolíková 2004, s. 27).
Dotazník
Vážení rodiče,
jmenuji se Dana Bláhová a jsem studentkou 3. ročníku oboru Pedagogika volného času na TUL Liberec. Nyní vypracovávám závěrečnou bakalářskou práci s názvem Týden dopravní výchovy v mateřské škole.
Obracím se na Vás s žádostí o vyplnění anonymního dotazníku, který poslouží jako podklad pro vytvoření programu odpovídajícího zkušenostem Vašich dětí.
Tento dotazník obsahuje 25 otázek, jejichž vyplnění netrvá déle než 15 minut.
Vzhledem k anonymitě dotazníku Vás prosím o pravdivé a čitelné odpovědi.
Hodící se odpovědi zakroužkujte.
Předem děkuji za Vaši spolupráci. Dana Bláhová
Vyplněno dne: ………
Otázky vztahující se k Vám jako rodičům.
1. Jste?
5. Vlastníte řidičský průkaz? (Je-li Vaše odpověď c, neodpovídejte na otázky 6 – 9, děkuji.) a) Ano, oba partneři
b) Ano, jeden z partnerů c) Ne, ani jeden z partnerů 6. Vlastníte v domácnosti automobil?
a) Ano b) Ne
7. Jak často jezdíte automobilem?
a) Denně
b) Přibližně 3 – 4krát týdně c) Přibližně jedenkrát týdně d) Méně často
8. Jezdíte s Vašimi dětmi na kole/koloběžce/bruslích? (Je-li Vaše odpověď b, neodpovídejte na
8. Jezdíte s Vašimi dětmi na kole/koloběžce/bruslích? (Je-li Vaše odpověď b, neodpovídejte na