Dotazník
Z 20 respondentů dotazníky vrátilo pouze 13. Návratnost tak tvořila 65 % a byla nižší, než se původně očekávalo.
Z prvních čtyř otázek vyplývá, že průzkumu se ze 77 % zúčastnily ženy. Věk respondentů převážně přesahoval 30 let a z otázky, kde respondenti bydlí, vyšlo, že se jedná především o obyvatele obce Bílá a jejich okolních menších vesnic. Každý z respondentů se většinou stará minimálně o dvě děti.
3Jako motivace bylo dětem připomenuto, že jsou již předškoláci a že je čeká škola, kde časem budou testy psát. A jelikož jako studentka již vysoké školy vím, jak se některé testy mohou psát, tak si teď jeden způsob společně vyzkoušíme.
Další tři otázky ukázaly, že v každé domácnosti vlastní alespoň jeden z respondentů řidičský průkaz a všichni mají doma osobní automobil, který převážná většina z nich denně používá. Z posledních třech otázek zjišťujících informace o respondentovi je zřejmé, že převážná většina (77 %) jezdí se svými dětmi na kole, koloběžce či kolečkových bruslích. Přesto však polovina z nich při jízdě s dětmi nenosí přilbu. Zároveň 62 % rodičů přiznává, že v přítomnosti svých dětí občas vědomě porušuje dopravní předpisy. Tyto informace poukazují na fakt, že rodiče z více než 50 % případů vědomě nejdou svým dětem příkladem. Záleží sice na okolnostech a míře porušování pravidel, ale přesto tato skutečnost může ovlivňovat míru zodpovědnosti dětí v dodržování dopravních předpisů.
Graf 6.1 ukazuje odpovědi na otázku zjišťující, jestli děti již jely nějakou hromadnou dopravou. Z odpovědí vyplývá, že nejčastějším hromadnými dopravními prostředky je autobus a vlak. Tento výsledek potvrzuje stanovený předpoklad číslo 2 a může mít i vliv na kvalitu odpovědí dětí v obrázkových úlohách.
Graf 6.1: Poměr hromadných dopravních prostředků, kterými děti jely.
Z grafu 6.2 odpovídající na otázku, jak často jezdí dítě hromadnou dopravou, je zřejmé, že jí děti jezdí spíše minimálně. Pouze jeden respondent uvedl, že jeho dítě jezdí denně. Naopak z výsledků v grafu 6.3 vyplývá, že převážná většina dětí se denně vozí v osobním automobilu. Lze se domnívat, že děti budou mít větší zkušenosti s pravidly bezpečného chování v automobilu než v prostředcích hromadné dopravy.
Další otázka zjišťovala, jestli umí děti jezdit na kole, koloběžce či kolečkových
Graf 6.2: Četnost jízdy dětí hromadnou dopravou
Graf 6.3: Četnost jízdy dětí v osobním automobilu
bruslích. 92 % respondentů odpovědělo, že umí. Tato otázka byla zvolena kvůli nadcházející, která měla zjistit, jestli a jak často při těchto aktivitách jsou děti povinny udržovat se v bezpečí pomocí ochranné helmy. Z grafu 6.4 vyplývá, že většina rodičů dbá na ochranu svých dětí pomocí helmy. Zarážející informací dokládá 23 % respondentů, kteří připouští, že jejich děti nosí ochranné helmy pouze málokdy. Lze se domnívat, že tyto děti by mohly mít snížený zájem o respektování bezpečnostních pravidel.
Graf 6.4: Četnost nošení helmy dětmi při jízdě na kole/koloběžce/bruslích
Graf 6.5 poukazuje na skutečnost, že více než polovina dětí se alespoň třikrát týdně setkává s některými dopravními situacemi, zbylá část se s nimi setkává naopak málokdy. Tato otázka zjišťuje informaci o setkávání se s danými dopravními situacemi, ale neříká, jestli jim děti rozumí. Přesto z těchto informací je třeba vycházet a počítat v této oblasti s možným velkým zkušenostním rozdílem.
Další tři otázky byly zaměřeny na dětské znalosti dopravních předpisů, značek či pravidel bezpečnosti. V každé jednotlivé oblasti se vždy našlo alespoň 31 % respondentů, kteří odpověděli, že jejich dítě žádné předpisy, značky či pravidla bezpečnosti nezná.
Nejčastěji uváděným dopravním pravidlem byla snížená rychlost v obci, jízda vpravo a znalost přednosti v jízdě na hlavní a vedlejší silnici. Dalšími uváděnými pravidly byla znalost semaforu, povinnost rozhlédnutí se před přecházením, znalost významu plné a přerušované čáry. Nejuváděnější dopravní značkou byla Stop, dej
Graf 6.5: Četnost setkávání dětí s přechodem pro chodce
přednost v jízdě, kterou uvedlo 31 % respondentů. Značky Dej přednost v jízdě, Hlavní pozemní komunikace, Přechod pro chodce, uvedlo 23 % respondentů. 15 % a méně respondentů uvedlo značky Zákaz vjezdu všech vozidel, Dálnice, Přikázaný směr jízdy, Jednosměrný provoz.
Podle 46 % respondentů je pro děti nejznámější pravidlo bezpečnosti rozhlížení se před přecházením. Druhým známým pravidlem je nošení helmy a třetím poutání se bezpečnostními pásy. Další pravidla byla uvedena jednotlivě různými respondenty.
Některými z nich je znalost reflexních prvků, zastavení na červené, jízda po komunikacích pouze s dospělou osobou, nepohybovat se po komunikacích sami, chůze po kraji, chůze vpravo, zastavení se pokud projíždí auta.
Z těchto informací, vyplývá, že znalosti dětí jsou velmi odlišné a s tím bude potřeba při realizaci programu počítat.
V otázce, jestli se respondenti domnívají, že znalosti jejich dětí jsou dostatečné, odpovědělo 69 % respondentů, že ne. Na otázku odkud tyto znalosti děti převážně mají, odpovědělo 69 % respondentů, že převážně z domova. Tato informace potvrzuje skutečnost, že rodina by dětem měla dát základ, na který školy mohou následně navázat a rozšiřovat jej. Avšak poslední otázka zjišťující, kdo si respondenti myslí, že by měl chybějící informace dětem doplnit, uvedlo 85 % respondentů, že škola.
Z těchto informací vyplývá, že převážná většina rodičů svojí zodpovědnost snižuje a klade naopak větší nároky na mateřskou školu.
Strukturovaný rozhovor
Z prvních čtyř otázek bylo zjištěno, že učitelka Vladislava Šišková má za sebou 20 let praxe, vlastní řidičský průkaz a i když ho vlastní pouhých šest let, řídí denně a částečně se považuje za zkušenou řidičku.
Na otázku, co si myslí o zkušenostech, které si děti přináší za své rodiny, odpověděla, že základní znalosti si přináší každé dítě. Podotkla, že chlapci mají obecně o něco lepší přehled. Z další otázky bylo zjištěno, že paní učitelka dopravní výchově přikládá velký význam. Podle ní se děti neustále pohybují v dopravním prostředí, a tak by měly mít povědomí o tom, jak se mohou a nemohou chovat.
Domnívá se, že z dopravní výchovy by měly znát především pravidla bezpečnosti v dopravním prostředí. Děti by podle ní měly vědět, co je pro ně bezpečné a co naopak nebezpečné. Měly by znát význam bezpečnostních vest, autosedaček, helem a některých bezpečnostních prvků, jako jsou například prvky reflexní.
Na otázky, podle čeho vyučuje dopravní výchovu a jak často se jí věnuje, odpověděla, že podle vlastního svědomí a znalostí a základním věcem se věnuje denně, ale v menší míře než je zvyklá z mateřské školky v Praze. Více se tématu dopravní výchovy věnují jednou ročně, nebo pokud jedou na výlet. V otázce, jakým způsobem dopravní výchovu v mateřské škole učí, odpověděla, že mají určitá bezpečnostní pravidla, tak jako mají pravidla slušného chování. Při hlubším věnování dopravní výchově využívají her, textů, pracovních listů a sešitů s dopravní tématikou. Když měla paní učitelka zhodnotit výuku dopravní výchovy v mateřské škole, odpověděla, že ji nepovažuje za nejlepší ani za nejhorší a hodnotí tedy známkou 3.
Z rozhovoru vyplývá, že paní učitelka má osobní zkušenosti z dopravního prostředí i několikaleté s prací s dětmi v mateřské škole. Dopravní výchovu nepodceňuje, ale přiznává, že jí v mateřské škole na vesnici věnuje menší pozornost než ve městě. Při její výuce se řídí dle vlastního uvážení a informace čerpá z vlastních zdrojů. Dopravní výchova v této mateřské škole tedy není špatná, ale do budoucna se počítá s jejím zlepšením pomocí dopravního hřiště, nových dopravních programů či pomůcek.
Test obrázkových úloh
Testu obrázkových úloh se zúčastnilo 16 z celkového počtu 20 dětí. Tento počet představuje 80 % respondentů. Graf 6.6 ukazuje průměrný počet správných odpovědí podle 4 zkoumaných oblastí. Z grafu je zřejmé, že nejlépe si děti vedly v oblasti dopravních situací a nejméně se dětem dařilo při vybarvování dopravních značek. Z této informace si můžeme odvodit, že je pro děti daleko jednodušší označit nebezpečné chování než znát podobu dopravních značek. Tento výsledek lze považovat za korektní, protože rozpoznání nebezpečných situací je v případě předškolních dětí daleko důležitější dovednost. Podrobnější vyhodnocení všech správných a špatných odpovědí je součástí přílohy, v přiloženém grafu si lze povšimnout, které konkrétní značky či situace byly pro děti nejobtížnější, a kde si naopak vedly nejlépe.
Graf 6.6: Průměrný počet správných odpovědí
Graf 6.7 potvrzuje tvrzení paní učitelky Vladislavy Šiškové, že chlapci mají o dopravní výchově lepší povědomí než dívky. Rozdíl jejich výsledků však tvoří pouhých 8 % a vzhledem k nízkému počtu účastníků není obecně prokazatelné, že chlapci mají lepší znalosti.
Následující grafy poukazují na poměr správně vyplněných úloh dle jednotlivých oblastí, které se dělí na semafory, dopravní značky, dopravní prostředky a dopravní situace.
Graf 6.7: Poměr správných odpovědí dle pohlavi
Z první oblasti jež znázorňuje graf 6.8 vyplývá, že podoba semaforu pro vozidla je dětem známá (15 z 16 dětí jej vybarvilo správně). Naopak semafor pro chodce správně vybarvily pouze tři děti. Zároveň přiřazení semaforu vozidlům či chodcům dětem převážně problém nedělalo.
Graf 6.8: Poměr správných odpovědí v oblasti semaforů
Z grafu 6.9 vyplývá, že nejčastěji správně vybarvenou značkou byla Dej přednost v jízdě, kterou správně vybarvilo 9 z 16 dětí. Druhou Zákaz vjezdu všech vozidel a třetí byly značky Stůj, dej přednost v jízdě a Děti. Obecně v této úloze děti často vybarvovaly většinu značek kolem dokola červeně, a proto i tyto značky byly
nejčastěji správně. Pouze čtyři děti správně vybarvily značku Hlavní silnice, další tři vybarvily značku správně žlutou, ale obrátily pořadí barev. Značku přechod pro chodce správně vybarvilo pouze jedno dítě, žádné jiné ani nepoužilo k vybarvení modrou barvu. Tento graf potvrzuje obecný předpoklad, že červená je důrazná, upozorňující a zákazová barva, která děti více zaujme a lépe si jí pamatují než jiné barvy dopravních značek.
Graf 6.9: Svislé dopravní značení
Z třetí oblasti znázorňující graf 6.10 vyplývá, že nejjednoduššími dopravními prostředky k určení druhu dopravy, byly prostředky patřící do silniční a železniční dopravy. Dané výsledky potvrzují fakt, že s těmito dopravními prostředky se děti běžně setkávají nejčastěji.
Z posledního grafu 6.11 je zřejmé, že dětem je nejznámější pravidlo o přecházení na zelenou a ne na červenou. 14 z 16 dětí správně zakroužkovalo červené světlo na semaforu. Dalším známým pravidlem je pro ně nošení helmy při jízdě na kole. Méně jasná jsou pravidla přecházení přes koleje a ochranná výbava bruslaře či povinná výbava cyklisty. Nejméně známým pravidlem se ukázalo využití reflexních prvků při chůzi v noci či za šera. To správně neurčilo žádné z dětí.
Graf 6.10: Dopravní prostředky dle druhu dopravy
Graf 6.11: Dopravní situace