Daným tématem se zabývá mnoho autorů, kteří na něj nahlíží z různých pohledů.
Pro tuto práci byl Při rozdělování psychického vývoje osobnosti člověka Říčan (2005, s. 266) vychází z teorie Erika Eriksona, který vymezil život člověka do osmi etap.
Každá z nich obsahuje jeden vývojový úkol, který by měl člověk v dané etapě zvládnout. Obecně tento úkol představuje určitý požadavek, který je dán citovým, rozumovým a tělesným vývojem a společností, kterou je zároveň i v každé z osmi etap vyžadován. V etapě předškolního věku se Erikson zaměřuje krom vývojového úkolu i na vývoj inteligence a socializaci dítěte.
Vývojový úkol
V předškolním věku vývojový úkol představuje boj mezi vlastní iniciativou a svědomím. Pro děti je typická velká odvážnost v jejich představách. Být hrdinou, který odvážně a často bezhlavě dobývá svůj cíl, pro ně představuje vrchol ideálu.
I přesto si v reálném životě uvědomují, že nemohou dělat vše, co by chtěly a jak by
chtěly. To poukazuje na fakt, že se v nich formuje svědomí, které jim našeptává, že je něco špatně. Trestá je špatným pocitem nebo dokonce výčitkami. Plnění vývojového úkolu může skončit dvěma způsoby neúspěchu. Svědomí se nevytvoří dostatečně, nebo může naopak dojít k přemíře jeho rozvinutí. V takovém případě může svědomí dotyčného celý život omezovat (Říčan 2005, s. 271–172).
Vývoj inteligence2
V tomto období děti pracují s bohatou slovní zásobou a fantazií. Jsou schopné pochopit základní počty a pracovat se symboly, dokáží nakreslit jednoduchou postavu člověka. To vše přispívá k lepšímu pochopení jejich okolí a podporuje to v nich potřebu klást další otázky a dozvědět se víc. Proto se často ptají „jak“
a „proč“. Zajímají je otázky vzniku a zániku. Ptají se, jak se rodí děti, co a jak je vyrobené apod. V otázce zániku ještě zcela nechápou význam smrti jako konce.
Často to i nepřipouští a nechtějí o tom slyšet.3 Stejně tak nechápou, že ostatní vidí věci jinak, z jiného úhlu, než oni sami. Nachází se ve věku tzv. kognitivního egocentrismu neboli nepochopení jiné perspektivy (Říčan 2005, s. 269).
Socializace4
Děti předškolního věku si začínají organizovaně hrát. Rozdávají si různé role, které vidí kolem sebe. Zkoušejí si například roli nadřízeného (paní učitelky)
2Inteligence představuje „schopnost učit se a schopnost přizpůsobovat se svému prostředí, jež může v různých sociálních a kulturních souvislostech vyžadovat různé druhy přizpůsobení“
(Průcha, aj. 2013, s. 109). Úroveň inteligence se měří a vyjadřuje pomocí inteligenčního kvocientu (IQ). IQ = mentální věk x 100/chronologický věk. Mentální věk lze určit testy odpovídajícími danému věku (Průcha, aj. 2013, s. 109). Mentální věk nemusí odpovídat věku chronologickému (kalendářnímu). Může být i vyšší nebo naopak nižší (Průcha, aj. 2013, s. 151).
3Z vlastní praxe mohu uvést příklad dítěte, které v předškolním věku zatvrzele odmítalo přijmout skutečnost, že jednou ono nebo někdo z jeho blízkých umře a už tu nebude. Nechtělo si tuto skutečnost nechat ani vysvětlit, ani o ní slyšet.
4Socializace je proces začlenění jedince do společnosti. Probíhá po celý život a každý jedinec si během něho osvojuje určité společenské normy, hodnoty, kulturu, jazyk a způsoby jednání a chování (Průcha, aj. 2013, s. 267).
a podřízeného (sebe jako žáka). Tyto role si často střídají a obecně nevydrží dlouho u jedné hry nebo pozice v rámci hry (Říčan 2005, s. 270).
Řada autorů se věnuje popisu vývojových specifik i z jiných hledisek. Některé z nich jsou dále uvedeny.
Z pohledu fyzického vývoje se děti předškolního věku začínají vytahovat do výšky. Zároveň jsou velmi obratné, pružné a aktivní. Jejich těla pro správný růst a vývoj potřebují pestrou skladbu aktivit a sami děti je vyžadují. Přestože jsou více aktivní a zvládnou náročnější úkony, stále se lehce unaví. Proto je důležité dbát i na dostatečný prostor pro jejich odpočinek a dodržovat určitý denní režim a to i přes jejich častý nesouhlas (Hájek, aj. 2011, s. 86).
Helus (2009, s. 240–244) ve své publikaci zmínil několik dalších důležitých poznatků k tomuto vývojovému období:
• Rozvíjí se obratnost a děti se stávají stále více samostatnými. Zvládají se oblékat, učí se zavazovat si tkaničky, prostřít stůl či pomoct s některými domácími pracemi.
• Nepoužívají pravé pojmy, ale takzvané pseudopojmy. Například vlk je zlý, protože jí ostatní zvířátka a vypadá zle, ale kočička, která je roztomilá není zlá i když také jí další zvířátka.
• Nedokáží se zatím dostatečně opřít o trvalost předmětů a to jak v čase, tak v prostoru. Pokud například při vaření přelijeme vodu z hrníčku do hrnce, dítě se mylně domnívá, že vody v hrnci ubylo.
• Tento věk je označován jako magický. Děti zatím nedokáží jasně stanovit hranice mezi realitou a fantazií. Stále někteří věří v nadpřirozené bytosti či pohádkový svět. Ostatně těmto fantaziím chtějí věřit a dokonce k nim i utíkají při své hře a to zejména tehdy, potřebují-li si kompenzovat nějaké nepříjemné pocity, obavy a omezení. Například nemůže-li dítě jet na dovolenou k moři, hraje si s hračkami na to, že tam je.
• Dochází ke změnám v sociálním prostředí. Tato oblast je již popsána
výše v kapitole, ale je vhodné doplnit, že v tomto období děti začínají upřednostňovat své vlastní pohlaví a hrají si spíše se svými vrstevníky.
Jako velmi zajímavý postřeh Helus uvádí, že podle M. Vágnerové (2000, s. 128–129)„pro předškolní dítě je kamarád ten, kdo chce to, co chci já.
Na druhé straně děti v této době přijímají i postiženého vrstevníka – ještě si dostatečně nezafixovali sociální předsudky.“ Přesto jsou zatím snadno ovlivnitelné předsudky svého okolí.
• Můžeme pozorovat tzv. expanzivní iniciativnost neboli nadšení z vlastního pohybu, schopnosti vykonat nějaký pohyb. To vše díky tomu, že děti jsou v tomto období už velmi dobře senzomotoricky vyzrálé. Dokáží tak řadu nových činností jako je přeskok, podlézání, jízda na kole, kolečkových bruslích nebo lyžích (Helus 2009, s. 240–243).
Studium odborné literatury v této kapitole přispělo k pochopení dětských zvláštností v předškolním věku. Jejich znalost je nezbytná pro správné sestavení i následnou realizaci programu. Ze zmíněných vývojových změn je pro dopravní výchovu důležitý především rozvoj inteligence, napomáhající k lepšímu pochopení dění v okolním světě. Dále obliba hraní rolí, kterou lze využít v tématických scénkách, jež napomáhají simulaci reálného života a tak na něj děti lépe připravují.
Také radost z pohybu a větší obratnost lze při výuce dopraví výchovy využít za pomoci her s dopravní tématikou. Zároveň je potřeba počítat s tím, že jsou děti stále lehce unavitelné a u jednotlivých aktivit nevydrží dlouho, proto je potřeba aktivity pravidelně střídat a přizpůsobovat jejich výběr dennímu režimu dětí.