Zákon o obchodních korporacích představuje zkrácený název zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech. Zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK) nahradil v určitých částech 1. ledna 2014 dosavadní obchodní zákoník (ObchZ).
Ten byl přijat v roce 1991 a při jeho tvorbě se autoři inspirovali zejména zákoníkem mezinárodního obchodu, prvorepublikovou a německou právní úpravou. Od svého vzniku vyţadoval celou řadu novelizací, které měly různé příčiny. Změny v zákoně si ţádaly nejenom potřeby transformující se ekonomiky, ale i potřeba sladění se s právem EU. Časté úpravy ObchZ vedly k vytvoření celistvého kodexu, jenţ vedle stávající občanského zákoníku ztvárnil větev soukromého práva. Rozdvojené soukromé právo s sebou neslo celou řadu potíţí, jelikoţ v některých situacích nebylo zřejmé, kterým zákoníkem se mají právní vztahy řídit. Nejen z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o zrušení ObchZ a integraci soukromého práva do občanského zákoníku (Nový občanský zákoník, 2014).
V případě ZOK nejde o úplného následovníka ObchZ, ale o zvláštní předpis, jenţ se věnuje problematice úzkého vymezení okruhu právnických osob – obchodních korporací.
Pod výraz obchodní korporace spadají všechny formy obchodních společností a druţstev.
Úpravy ZOK se zaměřují zejména na tuzemské formy těchto korporací, jelikoţ evropské koncerny jsou primárně upraveny zvláštními předpisy EU.
48
ZOK poskytuje informace o základních předpokladech fungování obchodních korporací.
Upravuje podmínky jejich zaloţení, rozloţení vnitřní struktury orgánů, odpovědnosti členů těchto orgánů, aktivit v rámci koncernu aţ po jejich zrušení. V ZOK se nenachází všechny tyto podmínky, protoţe některé jsou řešeny na obecnější úrovni v NOZ, jiné oproti tomu na specifičtější úrovni ve zvláštních zákonech, například v zákoně o přeměnách obchodních společností (Nový občanský zákoník, 2014).
Zákon o obchodních korporacích je rozdělen do tří částí (obchodní korporace, ustanovení závěrečná a přechodná a účinnost), které obsahují osm hlav. Hlava I vymezuje společná ustanovení, zaloţení obchodní korporace, jednočlennou společnost, vklad, základní kapitál, podíl, orgány obchodní korporace, vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, podnikatelská seskupení, neplatnost obchodní korporace, zrušení a zánik obchodní korporace a ustanovení o likvidaci. Hlavy II., III., IV., V. a VI. se dále věnují jednotlivým obchodním korporacím.
Zákon o obchodních korporacích rozeznává tyto právní formy:
veřejná obchodní společnost;
komanditní společnost;
společnost s ručením omezeným;
akciová společnost;
druţstvo – bytové a sociální druţstvo (Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění).
49
5 Sociální družstvo
Se schválením NOZ, který vešel v platnost 1. ledna 2014, vznikla nová právní forma – sociální druţstvo, jehoţ právní úprava se nalézá v zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Vznik této nové právní formy byl důsledkem podpory rozvoje sociálního podnikání v České republice.
Definice sociálního druţstva dle ZOK:
„Sociálním družstvem je družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje.“
Název firmy musí nést označení „sociální druţstvo“. Zákon zakazuje sociálnímu druţstvu jinou transformaci neţ na sociální druţstvo. Jestliţe sociální druţstvo poskytuje obecně prospěšné činnosti pro znevýhodněné osoby pouze uspokojováním jejich bytových potřeb, musí být tyto osoby současně jeho členy.
Ve stanovách sociálního druţstva nalezneme kromě obecných náleţitostí stanov druţstva také cíle a podmínky činnosti sociálního druţstva v souladu s jeho sociálně začleňovací funkcí a podporou místního rozvoje. Stanovy také obsahují podrobnější podmínky nakládání se ziskem v souladu s účelem činnosti sociálního druţstva (Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění).
Členem sociálního druţstva se můţe stát fyzická osoba pouze tehdy:
a) vykonává-li pro sociální druţstvo činnost na základě pracovního poměru,
b) vykonává-li pro sociální druţstvo práci bez nároku na odměnu mimo rámec pracovního poměru na principu dobrovolnosti nebo
c) jsou-li jí nabízeny sluţby v rámci obecně prospěšné činnosti sociálního druţstva.
50
V rámci sociálního druţstva se zakazuje přechod a převod druţstevního podílu (Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění).
Oproti běţnému druţstvu sociální druţstvo nesmí:
vydávat dluhopisy;
zajišťovat splnění povinností jiných osob;
být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti nebo se přímo, či nepřímo účastnit na podnikání jiných osob, ledaţe s tím členská schůze sociálního druţstva vysloví předchozí souhlas;
být stranou smlouvy o tichém společenství;
převést, zastavit nebo pronajmout závod nebo pobočku nebo jejich část; to neplatí v případě, ţe druhou smluvní stranou je jiné sociální druţstvo (Dohnalová, 2012, s. 112).
Obrázek 5: Orgány sociálního družstva Zdroj: vlastní
Sociální druţstvo smí, je-li to v souladu se stanovami, rozdělit nejvýše 33 % svého disponibilního zisku mezi své členy. K rozdělení části disponibilního zisku můţe přistoupit
Orgány družstva
Povinné
Členská schůze Představenstvo Kontrolní komise
Nepovinné
Jiné orgány
51
sociální druţstvo aţ poté, co z této části doplní rezervní fond a ostatní fondy tvořené ze zisku, byly-li zřízeny.
Při hlasování na členských schůzích disponuje kaţdý člen jedním hlasem. Stanovy mohou určit, ţe člen, fyzická osoba, můţe drţet aţ 10 % všech hlasů v sociálním druţstvu a člen, který je právnickou osobou, můţe disponovat aţ 25 % všech hlasů v sociálním druţstvu (Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění).
Sociální druţstvo na rozdíl od právních forem zřízených podle občanského zákoníku (spolek, nadace, nadační fond, ústav) nemůţe vykonávat vedlejší hospodářskou činnost.
V případě formy sociální druţstvo by se mělo zpravidla jednat o malé druţstvo, které svou strukturou připomíná spolek, jehoţ členové vloţili do spolku počáteční vklad. Sociální druţstvo však můţe oproti spolku vykonávat pouze činnost, pro kterou bylo zřízeno (Transformace občanské společnosti, 2013).
52