Právní normu lze povaţovat za obecně závazné pravidlo chování uznané a vynucované státem. Právní norma má tzv. preskriptivní charakter, tzn., ţe určí poţadované chování právním subjektům. Důleţité je rozdělení právních norem podle právní síly a podle povahy jejich působení. Právní normy můţeme členit z několika hledisek, např. dle stupně závaznosti, z hlediska významu, dle uţité legislativní techniky, atd. Mezi základní právní normy pro podnikatele patří v ČR Občanský zákoník, Obchodní zákoník a Zákon o ţivnostenském podnikání (Syrovátková, 2010 a, s. 37).
Od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a řada dalších předpisů, které jsou součástí tzv. rekodifikace soukromého práva. Předchozí občanský zákoník (zákon 40/1964 Sb.) vstoupil v platnost v roce 1964 a jeho účinnost vypršela koncem roku 2013. Od roku 1964 prošel řadou novelizací a poslední léta se volalo po jeho razantnější úpravě. Zákonodárci se rozhodli starý občanský zákoník jiţ neupravovat, ale úplně ho nahradit novým občanským zákoníkem platným od roku 2014. Tento nový zákoník má za hlavní cíl sjednocení všech úprav občanskoprávních vztahů do jediného právního předpisu. Nový občanský zákoník je rozdělen do 5 částí (obecná část, rodinné
38
právo, absolutní majetková práva, relativní majetková práva a ustanovení společná, přechodná a závěrečná) o 17 hlavách a upravuje české soukromé právo (Peníze.cz, 2014).
Občanský zákoník rozlišuje dva druhy právnických osob. Dělí je na právnické osoby slouţící soukromým zájmům (např. běţná obchodní banka) a na právnické osoby slouţící veřejným zájmům (např. Česká národní banka). Právnické osoby se řídí výhradně zvláštními zákony, např. zákonem o obcích, zákonem o ČNB, zákonem o vysokých školách, apod.
Nový občanský zákoník definuje veřejné rejstříky právnických osob jako souborné označení pro všechny druhy rejstříků osob. Právnická osoba se do veřejného rejstříku zapíše dnem jejího vzniku. Dále se o právnické osobě zapíše do rejstříku den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku. Ve veřejném rejstříku je zapsán název, sídlo, adresa a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo sídla kaţdého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, dále informace o dni vzniku nebo zániku jejich funkce (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).
Podle nového občanského zákoníku se rozlišují tři typy právnických osob:
korporace;
fundace;
ústavy.
Korporace
Korporace (právní úprava §§ 210–302) jsou právnické osoby tvořeny na základě společenství nebo členství. Pro korporace je typické, ţe jsou vytvářeny na základě společenství lidí nebo právnických osob neboli osobní sloţce (corpus = tělo).
V korporacích vţdy nalezneme někoho, kdo vydává rozhodnutí ve věcech korporace a současně má právo na účast na zisku či likvidačním zůstatku (člen nebo společník) (Podnikatel, 2013). Korporace můţe být tvořena pouze jediným členem, pokud to připouští zákon. Avšak v případě, kdy má korporace jediného člena, můţe tento člen z vlastní vůle
39
ukončit členství jenom v případě, ţe je nahrazen novým členem. Dojde-li k poklesu počtu členů pod hranici stanovenou zákonem, soud jí poskytne odpovídající lhůtu ke sjednání nápravy. Nedojde-li k napravení, soud korporaci i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci.
V koncepci občanského zákoníku je korporací nově „spolek“, který nahradil občanské sdruţení.
Problematice obchodních korporací se věnuje také nový zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který vstoupil v platnost rovněţ 1. 1. 2014. Z pohledu nestátních neziskových organizací jsou korporacemi spolky. Primárním cílem obchodních korporací je podnikání, se kterým je spojeno dosahování zisku (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).
Fundace
Fundace (právní úprava §§ 303–401) jsou právnické osoby, pro které je příznačné, ţe jejich základ (fundus) tvoří majetek, který je vyčleněn k určitému účelu. Činnost fundace se váţe k účelu, ke kterému byla zaloţena. Vnitřní poměry fundace jsou upravovány jejím statutem. Mezi fundace spadají nadace a nadační fondy (Podnikatel, 2013).
Ústav
Ústavy (právní úprava §§ 402–418) jsou právnické osoby, u kterých je osobní i majetková sloţka propojená. Ústav je novou právní formou právnické osoby, která se poprvé objevila v novém občanském zákoníku s účinností od ledna 2014 (Podnikatel, 2013).
NOZ ústav definuje takto: „Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky.
Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených“ (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).
40
Ústav obsahuje vlastnosti jak korporací, tak i fundací. Vyznačuje se tím, ţe kombinuje osobní sloţku příznačnou pro korporace a majetkovou sloţku charakteristickou pro fundace. Ústav se od korporace odlišuje tím, ţe nemá členy, ale zaměstnance. Nemá tedy ani samosprávu. Proto je zde i odlišná forma rozhodování, na rozdíl od korporace, kde se koná rozhodování na demokratickém přístupu, v ústavech se tak děje na principu hierarchickém. Majetek ústavu není tak chráněn, jako v případě fundací (nadací), kde je zákonem stanoven minimální limit majetku. Ústavy mohou svůj majetek rozšiřovat, zuţovat, případně i zcela spotřebovat (Zákony v kapse, 2014).
Ústav je zřizován za účelem provozování činnosti, která je uţitečná pro společnost nebo hospodářství s vyuţitím své osobní a majetkové sloţky. V případě, ţe ústav provozuje obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí mít tento provoz dopad na jakost, rozsah a dostupnost sluţeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu.
Dosaţený zisk můţe ústav vyuţít výhradně k podpoře činnosti, pro kterou byl zřízen, a k úhradě nákladů na vlastní správu. Název musí obsahovat slova „zapsaný ústav“
nebo zkratku „z. ú.“ Statutárním orgánem ústavu je ředitel, kterého volí a odvolává správní rada, která rovněţ určuje velikost jeho odměny. Členy správní rady zpravidla jmenuje i odvolává zakladatel. Funkční období je obvykle tříleté (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).