TRANSFORMACE VYBRANÉHO PODNIKU NA JINÝ PRÁVNÍ SUBJEKT

TRANSFORMACE VYBRANÉHO PODNIKU NA JINÝ PRÁVNÍ SUBJEKT

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Iva Hužerová

Vedoucí práce: Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D.

Liberec 2015

TECHNI CKÁ

V LI BERoI

Ekonomická fakulta

Akademický rok: 2014/ 2ot6

Z^ DLNÍ orPtoMovp ^Pn,ÁCE

(PRoJEKTU, UtvtĚ lEcxÉ uo ^{oÍ LA,}

uuĚ lpcrÉ no

Jmé no a pří jmení : Bc. I va Huž erová .

osobní

č í slo:

Studijní program: N6208 Ekonomika a management

Studijní

obor:

Název

té matu:

Zadávají cí katedra: Katedra podnikové ekonomiky a managementu

Zásady pro vypracování :

1' Stanovení cí lů a formulace výzkumných předpokladů . 2. Literární reš erš e té matu.

3. Charakteristika vybrané ho podniku.

4. tansformace vybrané ho podniku na sociáIní druž stvo.

5. Návrhy a doporuč ení na využ ití transformace pro zlepš ení ekonomiky vybrané ho podniku.

6. Formulace závě ru a ově ření výzkumných předpokladů .

Forma zpracování diplomové práce: tiš tě ná/ elektronická

Seznam odborné literatury:

sYRoVÁTKoVÁ,

20r.0. I SBN 978-80-7372-683-6.

SYNEK. M., E. KI SLI NGEROVÁ a kol. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha:

C.H. Beck, 20L0. I SBN 978-80-7400-336-3.

SYRovÁTKovÁ,

I SBN 978-80-73 72-620-1..

MERLÍ Č KOVÁ nÚŽrČ xovÁ,

ANAG,

SALACHOVÁ, B. a B.

VÍ TEK.

I nterní materiály společ nosti

MAJÁK

Elektronická databáze č lánků ProQuest (www.knihovna.tul.cz).

Rozsah grafických prací : Rozsah pracovní zprávy:

Vedoucí diplomové práce:

Konzultant diplomové práce:

Datum zadání diplomové práce:

Termí n odevzdání diplomové práce:

dle potřeby dokumentace 65 normostran

I ng. Jaroslava Syrovátková, Ph.D.

Katedra podnikové ekonomiky a managementu

Petr Hampacher

ředitel organizace MAJÁK o'p.s.

3L. ří jna 2014 7. kvě tna 201.5

C,a1

doc. I ng. Miroslav Žiž ka, Ph'D.

dě kan

V Liberci dne 31. Í ijna 2014

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Jaroslavě Syrovátkové, Ph.D., za odborné vedení mé diplomové práce, její cenné rady a připomínky, které mi pomohly tuto práci zkompletovat. Děkuji také řediteli organizace MAJÁK o.p.s., panu Petru Hampacherovi, za pomoc při vypracování diplomové práce. Rovněţ bych ráda poděkovala své rodině za toleranci, pochopení a podporu, kterou mi věnovala v průběhu celého studia.

Anotace

Diplomová práce „Transformace vybraného podniku na jiný právní subjekt“ pojednává o moţnostech transformace obecně prospěšné společnosti na jinou právní formu. Úvodem jsou zmíněny a vysvětleny pojmy, které přibliţují problematiku sociálního podnikání.

Další část diplomové práce se zabývá rozdělením právních norem z hlediska občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Dále jsou popsány potřebné kroky, které musí společnost učinit při změně právní formy. Mezi hlavní úkony přeměny patří zhotovení projektu změny právní formy, zprávy o přeměně, sestavení účetní závěrky, ocenění jmění znaleckým posudkem, podání návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku a v neposlední řadě stanovení rozhodného dne. Součástí této práce je nástin transformace obecně prospěšné společnosti na ústav, nadaci, nadační fond a na sociální druţstvo.

Klíčová slova

Korporace, nadace, neziskové organizace, obecně prospěšná společnost, právní forma, přeměna společnosti, sociální druţstvo, sociální ekonomika, sociální podnikání, transformace, ústav.

Annotation

Transformation of the chosen company into another legal entity

The aim of this thesis, called Transformation of a selected corporation into another legal entity, is to examine the possibilities of a transformation of a public-benefit corporation into another legal form. Terms related to social business issues are mentioned and explained at the beginning of this thesis. The next part of this thesis deals with the division of legal norms in terms of the Civil Code and the Law on Business Corporations.

Then there is a description of necessary steps that a company must make in order to change its legal form. The main tasks of transformation include submitting a layout of the change of the legal form and a report on the change, preparing closing entries and property assessment, submitting a transformation proposal to the Commercial Register, and determining the date of the change. An outline of a public-benefit corporation transformation into other institution, foundation, endowment fund, and social cooperative forms a part of this thesis.

Key Words

Corporation, foundation, institution, legal form, nonprofit organization, public-benefit corporation, social business, social cooperative, social economics, transformation, transformation of a corporation

8

Obsah

Seznam obrázků ... 10

Seznam tabulek ... 11

Seznam zkratek a symbolů ... 12

Úvod ... 14

1 Sociální ekonomika ... 15

1.1 Historie sociální ekonomiky ... 15

1.2 Pojem sociální ekonomika ... 15

1.3 Charakteristika sociální ekonomiky ... 16

1.3.1 Definování sociální ekonomiky ... 18

1.3.2 Koncept sociální ekonomiky ... 21

1.3.3 Trojí prospěch ... 24

1.4 Podpora sociální ekonomiky v Evropské unii ... 25

1.4.1 Dotace z Evropských fondů na podporu sociálního podnikání ... 26

2 Sociální podnikání ... 28

2.1 Pojem sociální podnikání ... 28

2.2 Definice sociálního podnikání ... 29

2.3 Standardy sociálního podnikání ... 30

3 Sociální podnikání a sociální podniky v České republice ... 32

3.1 TESSEA ... 33

3.1.1 Definice podle TESSEA ... 34

3.2 Adresář sociálních podniků ... 35

4 Právní formy sociálních podniků v České republice ... 37

4.1 Právní formy dle NOZ ... 37

4.2 Právní formy NNO dle NOZ ... 40

4.2.1 Spolky ... 41

4.2.2 Obecně prospěšná společnost ... 42

4.2.3 Nadace a nadační fondy ... 43

4.2.4 Evidované právnické osoby ... 45

4.3 Právní formy dle ZOK ... 47

5 Sociální družstvo ... 49

6 Charakteristika společnosti MAJÁK o.p.s. ... 52

6.1 Základní informace ... 52

9

6.2 Druh obecně prospěšných služeb ... 53

6.3 Programy primární prevence ... 54

6.4 Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež ... 58

6.5 Hospodaření společnosti ... 59

7 Změna právní formy ... 63

7.1 Kroky potřebné ke změně právní formy ... 64

7.1.1 Projekt změny právní formy ... 65

7.1.2 Zpráva o přeměně ... 67

7.1.3 Zhotovení účetní závěrky ... 67

7.1.4 Ocenění jmění znaleckým posudkem ... 68

7.1.5 Návrh zápisu změny do obchodního rejstříku ... 69

7.1.6 Rozhodný den ... 69

7.2 Co zvážit při změně právní formy ... 70

7.3 Transformace OPS na ústav ... 72

7.3.1 Kroky přeměny společnosti MAJÁK o.p.s. na MAJÁK z. ú. ... 73

7.3.2 Zakládací listina ústavu ... 74

7.3.3 Dopad transformace na společnost MAJÁK o.p.s. ... 75

7.4 Transformace OPS na nadaci a na nadační fond ... 77

7.4.1 Zakládací listina nadace ... 78

7.4.2 Statut nadace ... 79

7.4.3 Vklady do nadace ... 79

7.4.4 Vznik nadace ... 80

7.4.5 Dopad transformace OPS na nadaci ... 80

7.5 Transformace OPS na sociální družstvo ... 81

7.5.1 Zrušení a zánik OPS ... 81

7.5.2 Zaloţení a vznik sociálního druţstva ... 82

7.6 Návrhy a doporučení pro zlepšení ekonomiky společnosti MAJÁK o.p.s. ... 84

Závěr ... 86

Seznam použité literatury ... 88

Seznam příloh ... 94

10

Seznam obrázků

Obrázek 1: Subjekty a činnosti v sociální ekonomice ... 20

Obrázek 2: Pestoffův model sociálně ekonomického prostoru ... 23

Obrázek 3: Profit, People and Planet ... 24

Obrázek 4: Orgány OPS ... 43

Obrázek 5: Orgány sociálního druţstva... 50

Obrázek 6: Logo společnosti MAJÁK o.p.s. ... 53

Obrázek 7: Graf počtu preventivních programů v letech 1999–2013 ... 57

Obrázek 8: Graf počtu oslovených ţáků a studentů v letech 2001–2013 ... 58

Obrázek 9: Moţnosti OPS podle NOZ po 1. lednu 2014 ... 71

Obrázek 10: Organizační struktura ústavu ... 77

11

Seznam tabulek

Tabulka 1: Počet sociálních podniků podle místa výkonu činnosti k 31. 3. 2015 ... 36

Tabulka 2: Počet NNO v ČR v letech 1990–2011... 46

Tabulka 3: Preventivní programy 2013 společnosti MAJÁK o.p.s. ... 56

Tabulka 4: Rozvaha společnosti MAJÁK o.p.s. k 31. 12. 2013 v tis. Kč ... 60

Tabulka 5: Výkaz zisku a ztrát společnosti MAJÁK o.p.s. k 31. 12. 2013 v tis. Kč ... 62

12

Seznam zkratek a symbolů

CEP-CMAF Evropská stálá konference druţstev, vzájemných společností, sdruţení a nadací (European Standing Conference of Co-operatives, Mutual Societies, Associations and Foundations)

CIRIEC Mezinárodní centrum výzkumu a informací o veřejné, sociální ekonomice a druţstvech (Centre International de Recherches et d’Information sur l’Economie Publique, Sociale et Coopérative)

CSR Společenská odpovědnost firem (Corporate social responsibility) ČNB Česká národní banka

ČR Česká republika

EMES Evropská síť výzkumných pracovišť sociální ekonomiky (Emergence des Entreprises Sociales en Europe)

EU Evropská unie (European Union) IČ Identifikační číslo

IROP Integrovaný regionální operační program

Kč Koruna česká

MK Ministerstvo kultury

mil. milion

NESEA Národní expertní skupina pro sociálně-ekonomické aktivity NNO Nevládní nezisková organizace

NOZ Nový občanský zákoník

NZDM Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ ObchZ Obchodní zákoník

OPS, o.p.s. obecně prospěšná společnost PSČ poštovní směrovací číslo

13 R. č. rodné číslo

sam. samosprávný

Sb. Sbírka zákonů

SŠ střední škola

soc. sociální

SP sociální podnik

TESSEA Tématická síť pro sociální ekonomiku

tis. tisíc

TUL Technická univerzita v Liberci

USA Spojené státy americké (United States of America)

var. varianta

ZOK Zákon o obchodních korporacích

ZŠ základní škola

z. ú. zapsaný ústav

§ paragraf

% procento

14

Úvod

Neziskový sektor zaţívá v posledních letech velký rozmach a hraje významnou roli v současné společnosti. Tvoří ho organizace, které vykonávají svou činnost za účelem obecné/veřejné prospěšnosti a místního rozvoje, nikoliv z důvodu dosahování zisku.

Ze společenského hlediska představují demokratičtější způsob řízení společnosti, někdy jsou do řídícího procesu začleněni i zaměstnanci. Ekonomická příčina jejich vzniku je snaha ztlumit důsledky trţního selhávání především v sociální oblasti. Podniky v sociální ekonomice se velmi rychle přizpůsobují potřebám trhu práce. Zakládání a podpora jiţ existujících sociálních či neziskových podniků je jedna z účinných moţností, jak sníţit nezaměstnanost ve státě. Ekonomický prospěch sociálních podniků spočívá rovněţ v principu nakládání se ziskem, který je pouţíván k vlastnímu rozvoji nebo do rozvoje místní komunity. Ke zjednodušení legislativy v oblasti nevládního neziskového sektoru má přispět zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vstoupil v platnost 1. ledna 2014.

S účinností tohoto zákona došlo ke zrušení několika zákonů (např. zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů atd.), které jsou nově vymezeny právě v NOZ.

Hlavním cílem práce je poukázat na moţnosti působení obecně prospěšné společnosti po 1. lednu 2014. Dle NOZ má OPS moţnost i nadále vykonávat činnost dle zrušeného zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, nebo se transformovat na ústav, nadaci, nebo nadační fond. V rámci této diplomové práce bereme v úvahu ještě pátou moţnost, a to transformaci na sociální druţstvo pro případ, ţe by obecně prospěšné společnosti nevyhovovala stávající právní forma, ani jiná forma dle NOZ, ale chtěla by i nadále působit v sociální sféře nebo by chtěla zvýšit moţnosti svého podnikání.

Teoretická část diplomové práce se zaměřuje na sociální ekonomiku, sociální podnikání a právní formy podniků v České republice. Další část se věnuje charakteristice společnosti MAJÁK o.p.s. Poslední část diplomové práce se zabývá transformací společnosti MAJÁK o.p.s. na ústav, nadaci, nadační fond a sociální druţstvo.

15

1 Sociální ekonomika

1.1 Historie sociální ekonomiky

Počátky sociální ekonomiky mají své kořeny hluboko v lidské historii. Sociálními otázkami se zabývali jiţ myslitelé ve starém Řecku a Římě. Například Platón, jehoţ lze povaţovat za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího myslitele vůbec, Aristoteles, nejznámější Platonův ţák, nebo římský filozof Seneca (Syrovátková, 2010 b).

1.2 Pojem sociální ekonomika

Pojem sociální ekonomika se začal objevovat jiţ v jakobínské Francii, kde se, podle některých autorů, tímto termínem označovalo následné přerozdělování soukromých statků veřejnou autoritou za účelem zmírnění sociálního napětí. Později se pojem sociální ekonomika týká ekonomiky soukromého sektoru se sociálními efekty. Podle Hunčové (2007) bychom ji dnes označili jako ekonomiku ne-proziskovou a neziskovou, případně

„taţenou prací“, a obecně i jako ekonomiku sociálně orientovanou. V takto rozsáhlém konceptu se tímto pojmem označuje taková ekonomika, která je sociálně šetrná nebo má pozitivní sociální vliv (Hunčová, 2007).

Novodobé pojetí sociální ekonomiky bylo vyvinuto přibliţně v posledních patnácti aţ dvaceti letech. Dnes se státy Evropské unie snaţí prostřednictvím pojmů sociální ekonomie a sociální ekonomika zvýšit sociální rozvoj trhu. S tím souvisí i reforma sociálního státu, která reaguje na pokles rychlosti růstu evropských ekonomik.

Bruno Roelants charakterizoval na první evropské konferenci pojem sociální ekonomie slovy: „Nikdo přesně neví, co to je, ale všichni vědí, že to existuje“ (Syrovátková, 2010 b).

Avšak nejčastěji citovanou definicí sociální ekonomiky je podle Evropské sítě výzkumných pracovišť pro sociální ekonomiku (EMES) tato:

16

„Pojem sociální ekonomika sdružuje podniky družstevního charakteru, vzájemného prospěchu a pojišťování společnosti, nadace a další typy neziskových organizací, které sdílejí některé principy, které je spojují se „třetím sektorem“ moderních ekonomik.

Organizace sociální ekonomiky se liší od soukromého ziskového sektoru tím, že jejich primárním cílem je sloužit potřebám svých členů nebo širšímu veřejnému zájmu namísto maximalizování a rozdělování zisku mezi členy nebo podílníky. Také se jasně odlišují od veřejného sektoru, přestože mohou dostávat veřejné dotace pro naplnění své mise. Jsou totiž sebeřízenými soukromými organizacemi s pravidlem „jeden člen – jeden hlas“

na svých valných shromážděních“ (Syrovátková, 2010 b).

Síť EMES na podporu sociálního podnikání uskutečnila jiţ čtyři ročníky letních škol. První

„EMES PhD Summer Schools“ se pořádala na univerzitě v Korsice (2008). Další tři proběhly v Dánsku na univerzitě Roskilde (2010), na Tridentské univerzitě v Itálii (2012) a na rumunské univerzitě v Temešváru (2014). Všechny ročníky byly úspěšné a těšily se velkému zájmu ze strany studentů (EMES, 2014). První EMES letní škola se zaměřila na sociální podnik, sociální ekonomiku a také na třetí sektor (např. strategie v oblasti sociálního podnikání, rostoucí význam neziskových organizací, struktury správy sociálního podniku, atd.) (ProQuest, 2014). Poslední ročník se mimo sociální podnikání specializoval na výzkum pilířů sociální ekonomiky, sociální inovace a na třetí sektor (EMES, 2014).

1.3 Charakteristika sociální ekonomiky

Sociální ekonomika zahrnuje ekonomické a sociální subjekty aktivní ve všech sektorech společnosti. Ty jsou zakládány za účelem uspokojování potřeb lidí. Subjekty sociální ekonomiky mají charakteristické cíle a metody, mezi které patří: jiný způsob podnikání, který trvale propojuje veřejný zájem, ekonomický výkon a demokratické řízení. Je tedy patrné, ţe se jejich styl podnikání odlišuje od komerčních společností.

Sociální ekonomika nemá prozatím v české ekonomice jednoznačné vymezení, a tak se definice či pohled na ni můţe lišit.

17

Podle Dohnalové stmelují subjekty sociální ekonomiky sociální a ekonomickou dimenzi.

Přínos pro stabilitu v národním hospodářství vidí v tom, ţe sociální ekonomiky spojují vizi

„lidské ekonomiky“ s místní podporou podniků a organizací třetího sektoru. Dále se mohou stát prostředkem zmírňování dopadů současné ekonomické krize především tím, ţe přijímají do pracovního poměru osoby, které doposud pobírali sociální dávky, nebo tím, ţe vyuţívají místních lidských i jiných zdrojů (Dohnalová, 2012).

Hunčová (2007) nahlíţí na sociální ekonomiku z několika pohledů:

V prvním ji vymezuje jako aktivitu v obecném zájmu. Vnímá sociální ekonomiku jako sociálně šetrnou a s kladnými sociálními důsledky. Zdůrazňuje, ţe se jedná o ekonomiku

„s lidmi pro lid“, ve které lidé a jejich ekonomika, která působí na trhu, má i jiný záměr, neţ pouhé dosahování zisku. Tato představa sociální ekonomiky zdůrazňuje na jedné straně potenciální etické hodnoty skryté v kaţdé ekonomice, na straně druhé moţnou vzájemnost v oblasti soukromé a veřejné ekonomiky z pohledu docílení sociálního a obecného prospěchu.

Ve druhém pohledu vymezuje sociální ekonomiku jako ekonomiku sociotvornou. Podle Hunčové (2007) spadá do politiky v pojetí ekonomiky sociotvorné taková sociální ekonomika, která je iniciovaná občany a je aktivní v oblasti soukromého sektoru s vlivem na veřejné a obecné blaho. Jedná se o ekonomiku kde „sdružená práce zaměstnává a demokraticky ovládá kapitál“ na rozdíl od „kapitálu zaměstnávajícího a ovládajícího práci“ (Hunčová, 2007, s. 16).

Sociální ekonomika jako partner sociálního státu. V tomto pojetí sociální ekonomiky Hunčová (2007) zdůrazňuje, ţe se jedná o ekonomiku spolkovou. Pod tímto pojmem vnímá ekonomiku ovládanou spolčenými občany, tedy ekonomiku demokratickou, která je zaloţená na členském způsobu a vzájemnosti. Rozhodovací principy jsou zde zaloţené na vztahu 1 člen = 1 hlas a vedou vlastními mechanismy k utváření a legitimizaci konsensu o obecném zájmu. Pomocí sdruţení a prostřednictvím ekonomické aktivity vlastního podniku, řízeného zájmem spolčených občanů, s podílem členů na majetku, financování a rozhodování je dosahováno nejenom individuálního uţitku.

18

Sociální ekonomika jako nástroj prosazování veřejných politik. V konceptu sociální ekonomika jako nástroj prosazování veřejných politik, mezi nejvýznamnější patří například zaměstnanost, sociální soudrţnost, regionální rozvoj, udrţitelnost a konkurenceschopnost, bývá prezentována jako sociální podnik. V základní koncepci se jedná o instrumentálně a institucionálně vnímanou sociální ekonomiku, jeţ má pole své působnosti posunuté od sektorového rozmezí trţní/netrţní směrem k rozmezí veřejné/soukromé (Hunčová, 2007).

1.3.1 Definování sociální ekonomiky

Termín sociální ekonomika je nejčastěji definován podle subjektů, které patří do jeho rámce. V současné době se prosazují při definování sociální ekonomiky především dva přístupy, jak tyto subjekty vymezit.

Právně-institucionální přístup identifikuje sociální ekonomiku podle právních či institucionálních forem, prostřednictvím kterých subjekty sociální ekonomiky vystupují.

Tento přístup vychází z dokumentů Evropské komise, které zmiňují čtyři základní „pilíře“

sociální ekonomiky. Patří sem druţstva, vzájemné prospěšné společnosti, asociace a nadace, k nim se připojují nové formy sociálních podniků podle národní legislativy.

V některých státech působí sociální podniky, které pomáhají znevýhodněným skupinám k lepšímu sociálnímu začleňování a ekonomické nezávislosti na státu tím, ţe jim poskytnou zaměstnání. Tyto sociální podniky mohou nabývat různých právních forem, ale obecně je lze označit jako sociální podniky typu WISE (Work Integration Social Enterprise) (Dohnalová, 2012).

Normativní přístup identifikuje subjekty sociální ekonomiky podle shodných principů, v rámci kterých dané subjekty působí bez ohledu na právní či institucionální formy. Tento přístup se zabývá určením charakteristických rysů subjektů sociální ekonomiky, které sdělují hodnoty definované v principech Charty sociální ekonomiky. V přístupu je charakteristické propojení ekonomické činnosti se sociálními nebo environmentálními cíli a vyuţívání postupů či metod práce, které mají sociální prospěch. Činnost subjektu by

19

měla být postavena na třech pilířích: ekonomické prosperitě, kvalitě ţivotního prostředí a na sociálním kapitálu.

Pracovní skupina švédské vlády vyvinula úsilí na propojení obou přístupů a v roce 2008 představila následující definici sociální ekonomiky: „Koncept sociální ekonomiky vychází z organizovaných aktivit, které jsou založeny na demokratických hodnotách, jsou uskutečňovány nezávisle na veřejném sektoru a jejichž hlavním cílem je poskytování zboží nebo služeb místní komunitě. Tyto sociální a ekonomické aktivity vykonávají zejména dobrovolná sdružení, družstva, nadace a podobné subjekty. V sociální ekonomice není hlavním motivem dosahování zisku, ale zvyšování veřejného prospěchu. Patří sem tedy organizace zdravotně postižených osob, kulturní sdružení, církevní organizace a další subjekty“ (Dohnalová, 2012, s. 29).

„Subjekty SE jsou charakterizovány příznačnými znaky a hodnotami, které sdílejí:

 upřednostňování osob a sociálních cílů před kapitálem;

 ochrana a uplatňování zásady solidarity a odpovědnosti;

 spojení zájmů členů/uţivatelů a obecného zájmu;

 demokratická kontrola ze strany členů;

 dobrovolná a otevřená účast;

 samostatné řízení a nezávislost na veřejné moci;

 vyuţívání podstatné části zisku pro dosaţení cílů trvale udrţitelného rozvoje v zájmu poskytování sluţeb členům a sluţeb obecného zájmu“ (Dohnalová, 2012, s. 28).

20 Obrázek 1: Subjekty a činnosti v sociální ekonomice Zdroj: vlastní (zpracováno podle Dohnalové 2012)

Definice sociální ekonomiky podle expertní skupiny NESEA

„Jedná se o souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientována na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Vznikají a rozvíjí se na konceptu trojího principu – ekonomického, sociálního a environmentálního. Sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu. Vytváření zisku (přebytku) sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně užíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů (pracovníků) do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principiálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách.

Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování“ (Syrovátková, 2010 b, s. 16-17).

21

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj chápe sociální podnik jako podnik, který vychází ze soukromých činností obecného zájmu organizovaných na základě podnikatelského konceptu. Podniky nemají za hlavní cíl existence maximalizaci zisku, nýbrţ uspokojení ekonomických a sociálních cílů, stejně jako dovednost vytvářet inovativní řešení problémů exkluze a nezaměstnanosti pomocí produkce výrobků a sluţeb.

Za hlavní oblasti sociální ekonomiky povaţuje výrobu sociálně nebo místně prospěšných produktů či poskytování sluţeb a podporované zaměstnávání (Dohnalová, 2012).

1.3.2 Koncept sociální ekonomiky

Koncept sociální ekonomiky představuje racionální a případně udrţitelné řešení vybraných ekonomických a sociálních témat, se kterými se potýkají země vyspělého světa na počátku 21. století.

V EU bývá za důleţitý mezník, jak pro současnou identifikaci pojmu sociální ekonomiky, tak i pro budoucí vymezení jejího konceptu, povaţován rok 1991, kdy italský parlament vydal zákon o speciálním statutu sociálního druţstva. Tato nová legislativa poskytla moţnost prakticky řešit aktuální problémy italské společnosti, zejména v oblasti chybějících veřejných sluţeb. Návazně na důkladné zkoumání tohoto trendu vzniká v roce 1996 evropská síť pro studium vývoje sociálního podnikání, která zahrnuje všechny tehdejší členské země EU (Hunčová, 2007).

Rovněţ v USA se zabývají tímto fenoménem a v roce 1993 zakládá Harward Business School první Sociální podnikatelskou iniciativu. Nejvýznamnější americké univerzity vytvořily mnoho programů pro podporu tzv. sociálního podnikání.

Od té doby roste zájem o oblast ekonomických a sociálních aktivit, pozornost se soustřeďuje především na činnosti v prostoru „mezi trhem a státem“. John Hopkins z Univerzity v Baltimoru stanovil východiska pro identifikaci neziskových organizací a spustil rozsáhlý výzkum napříč kontinenty. Do studie zahrnuje vzorky zemí vyspělých, rozvojových i posttotalitních. Na základě tohoto dílčího výzkumu badatelé modifikují základní teze při jejich aplikaci na vlastní teritorium.

22

Souběţně s tím se snaţí evropští badatelé nalézt způsoby řešení krize evropského sociálního státu a také o specifikaci transformace státu posttotalitního. Koncept třetího sektoru, který je u nás díky dobré vypovídací schopnosti o vztahu mezi neziskovými občanskými aktivitami a veřejnými politikami postupně implementován do teorie veřejné ekonomiky, nepovaţují badatelé za vhodný, a tak vyvíjí svůj modifikovaný koncept, který by podle nich lépe vyhovoval evropským podmínkám. Na svět přichází koncepce monetární a nemonetární ekonomiky, je ustaven koncept občanského samosprávného mix sektoru, koncept „welfare switch mix“, koncept třetího systému, sociální ekonomiky a sociálního podniku (Hunčová, 2007).

Koncept sociální ekonomiky bývá nejčastěji vysvětlován prostřednictvím Pestoffova modelu sociálně ekonomického prostoru, který je také nazýván „trojúhelníkem blahobytu“

(Welfare mix triangle). V roce 1995 ho vyvinul švédský ekonom Victor A. Pestoff s cílem upřesnit postavení třetího sektoru v národním hospodářství.

Pestoff v tomto modelu vyuţívá k rozdělení národního hospodářství do jednotlivých sektorů tři základní kritéria:

 podle kritéria financování provozu a rozvoje na sektor ziskový a neziskový;

 podle kritéria vlastnictví na sektor soukromý a veřejný;

 podle míry formalizace na sektor formální a neformální.

Při dělení národního hospodářství na jednotlivé sektory vyuţívá Pestoff ve svém modelu plochu trojúhelníku, do kterého jsou postupně zakreslovány dělící přímky, které charakterizují jednotlivé části trojúhelníku. Dělícími přímkami jsou ohraničena pole pro sektor formální – neformální, soukromý – veřejný, ziskový – neziskový. V rozích tohoto trojúhelníku nalezneme neziskový veřejný sektor, neziskový sektor domácností, ziskový soukromý sektor. Uprostřed trojúhelníku se nachází neziskový soukromý sektor.

V případě Pestoffova modelu je velikost a vyváţenost jednotlivých polí sektorů „ideální“.

V reálném světě by tomu tak nebylo, jelikoţ velikost ploch by vycházela z podílu jednotlivých sektorů na hrubém domácím produktu, celkové zaměstnanosti a dalších makroekonomických veličin (Syrovátková, 2010 b).

23

Obrázek 2: Pestoffův model sociálně ekonomického prostoru

Zdroj: Členění národního hospodářství (dle Pestoffa). [online]. [vid. 2015-03-14]. Dostupné z:

http://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=58901

V pravém dolním rohu trojúhelníku je zakreslen trh neboli ziskový sektor (1. sektor). Trh se vyznačuje tím, ţe funguje na principu privátního, formálního a ziskového sektoru.

Pro subjekty nacházející se v tomto sektoru je charakteristické financování své činnosti z prodeje statků, které buď samy vyprodukují, nebo distribuují za trţní cenu. Ta vychází ze vztahu mezi nabídkou a poptávkou na trhu statků a sluţeb. Pro subjekty působící v rámci trţního sektoru je hlavním stimulem tvorba zisku.

V horní části trojúhelníku je umístěn neziskový veřejný sektor neboli stát (2. sektor). Tento trh je charakterizován jako veřejný, formalizovaný a neziskový. Subjekty působící v neziskovém veřejném sektoru financují svou činnost z veřejných financí. Dále je pro sektor typické řízení a spravování úředníky veřejného sektoru, tedy státu. Významný vliv zde má veřejná volba, která stanovuje velikost sektoru. Sektor spadá pod veřejnou kontrolu (Syrovátková, 2010 b).

V levém dolním rohu se nachází sektor komunity neboli neziskový sektor domácností (4. sektor). Sektor domácností je vymezen jako neformalizovaný, soukromý a neziskový.

V tomto sektoru se vytvářejí seskupení, které mají zcela neformální charakter (rodiny, domácnosti, přátel, sousedské a další skupiny) bez legislativního rámce. Hlavní funkcí není dosahování zisku, ale přímý uţitek.

24

Trojúhelníkový model národního hospodářství lokalizuje třetí sektor do vnitřního trojúhelníku, který byl vytvořen postupným zakreslováním dělících přímek. Třetí sektor je tedy umístěn v prostoru mezi sektorem veřejným (státem) a soukromým ziskovým sektorem (trhem) a jednotlivými občany či skupinami občanů. Ve třetím sektoru není hlavním motivem ekonomiky přání vytvářet zisk, ale potřeba lidí sdruţovat se a zakládat organizace s úmyslem dosáhnout společného uţitku. Subjekty třetího sektoru je moţné charakterizovat jako neziskové, soukromé a formalizované. Mezi organizace třetího sektoru spadají druţstva, asociace, vzájemné společnosti a nadace. Mnohdy bývají označovány jako čtyři „pilíře“ sociální ekonomiky (Syrovátková, 2010 b).

1.3.3 Trojí prospěch

Jak píše Dohnalová (2012), sociální ekonomika je vymezena jako soubor aktivit, které jsou uskutečňovány různými typy subjektů, jejichţ cílem je sluţba členům nebo komunitě prostřednictvím podnikání nebo podpory v podnikání. Vytváří a rozvíjí se na tzv. konceptu trojího prospěchu: ekonomického, sociálního a environmentálního, který je nazýván Triple bottom line nebo „Tři P“: Profit, People, Planet.

Obrázek 3: Profit, People and Planet

Zdroj: vlastní (zpracováno podle Dohnalové 2012) lidé

planeta země zisk

únosné spravedlivé

trvalá udrţitelnost

ţivotaschopné

25

Sociální prospěch – v rámci sociální ekonomiky jsou subjekty tvořeny dobrovolně občany, kteří si ve vnitřních předpisech určí zásady demokratického rozhodování. Musí jednat v souladu s legislativou a statutárními orgány. Je-li to moţné, jsou do řídícího procesu začleněni všichni pracovníci (zaměstnanci i dobrovolníci). Jak jiţ bylo zmíněno výše, sociálním cílem je přispívání k veřejnému prospěchu – uspokojit potřeby společnosti nebo sociálních skupin lidí.

Ekonomický prospěch – vychází z principu odlišného zacházení se ziskem, který je pouţíván k vlastnímu rozvoji a pro místní potřeby. Zisk lze charakterizovat jako peníze získané z vlastní výdělečné činnosti, subjekt však můţe mít mimo něj i jiné finanční zdroje, například různé dotace či dary. V sociální ekonomice musí subjekt vykonávat soustavnou činnost, za kterou nese odpovědnost – můţe prosperovat, nebo můţe být neúspěšný a zaniknout.

Environmentální a místní prospěch – sociální ekonomika hraje důleţitou roli pro obec, místo, region. Subjekty pouţívají místní zdroje (materiální, lidské), zajišťují uspokojení místní potřeby, komunikují s místní samosprávou, místními podnikateli, organizacemi občanského sektoru, veřejností a občany. Pro subjekty sociálního podnikání je charakteristické ekologické chování a působení v tomto směru na své pracovníky a okolí (Dohnalová, 2012).

1.4 Podpora sociální ekonomiky v Evropské unii

V rámci Evropské unie vznikla v roce 2000 instituce pro sociální ekonomiku Evropská stálá konference druţstev, vzájemných společností, sdruţení a nadací (známá pod zkratkou CEP-CMAF), která od ledna 2008 působí pod názvem Social Economy Europe (SEE).

Ještě jako CEP-CMAF publikovala dne 10. dubna 2002 Chartu sociální ekonomiky (Dohnalová, 2012).

Jak uvádí Syrovátková (2010 b, s. 21): „Charta přiznává sociálním podnikům jako subjektům sociální ekonomiky specifika plynoucí z národních tradic každého členského

26

státu a různorodost právních forem, ale současně uvádí některé charakteristiky, které jsou všem těmto podnikům společné.“

Charta sociální ekonomiky:

 nadřazenost jedince a sociálního cíle nad kapitálem;

 dobrovolné a otevřené členství;

 demokratické řízení členy – maximální zapojení členů/pracovníků do rozhodování;

 spojení zájmů členů/uţivatelů a veřejné prospěšnosti;

 přijetí principů solidarity a zodpovědnosti;

 nezávislost ve vztahu k veřejné správě a autonomie řízení;

 podstatná část zisků z aktivit je určena na rozvoj podniku, ve prospěch rozvoje sluţeb členům a pro blaho veřejného zájmu.

V roce 2007 bylo publikováno Memorandum k sociální ekonomice, ve kterém jsou vymezeny „pilíře“ sociální ekonomiky: druţstva, vzájemné společnosti, asociace a nadace.

Evropská unie napomáhá sociální ekonomice v její politice zaměstnanosti. Ekonomicky úspěšná sociální ekonomika vytváří pracovní příleţitosti, coţ by mělo vést ke sniţování nezaměstnanosti (Dohnalová, 2012).

1.4.1 Dotace z Evropských fondů na podporu sociálního podnikání

Sociální prospěšnost firem není přesně definována, a proto můţe nabývat mnoho podob.

Pokud však chce podnikatel čerpat dotace na vznik nebo fungování sociálního podniku, musí splňovat určité podmínky podnikání.

Podmínky sociálního podnikání:

 Podporuje sociální začleňování znevýhodněných osob – min. 40 % z celkového počtu zaměstnaných osob ve firmě musí pocházet z cílové skupiny zdravotně postiţených nebo sociálně vyloučených.

27

 Směřuje k maximálnímu zapojení zaměstnanců do rozhodování, coţ přispívá k demokratičtější formě vedení firmy.

 Většina případného zisku (minimálně tedy 51 %) musí být reinvestována do rozvoje podniku.

 Orientuje se na lokální komunitu a vyuţívání místních zdrojů.

Jiţ od roku 2009 Evropské fondy poskytují moţnost získat dotaci na projekty v oblasti sociálního podnikání. EU také vymezuje subvence sociální ekonomiky jako jednu z priorit pro programové období 2014–2020 (Sociální podnikaní. info, 2015).

Výzvy Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) pro rok 2015

V září 2015 bude vyhlášena výzva ve specifickém cíli – Vznik nových a rozvoj existujících podnikatelských aktivit v oblasti sociálního podnikání (Dotační. info, 2015 a). EU má za cíl podpořit podnikatelské prostředí, které zohledňuje potřeby a specifika cílových skupin při jejich začleňování na trh práce a zohlednit potřeby a moţnosti regionu. IROP nabídne sociálním podnikům dotace v celkové výši 95 mil. EUR.

Ţadateli o dotace mohou být:

 osoby samostatně výdělečné činné, malé a střední podniky;

 obce, kraje, dobrovolné svazky obcí, organizace zřizované nebo zakládané kraji/

obcemi nebo dobrovolnými svazky obcí;

 nestátní neziskové organizace.

Mezi podporované aktivity lze zařadit:

 výstavba;

 rekonstrukce;

 rozšíření a vybavení sociálních podniků.

Územní zaměření podpory je území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy (Dotační. info, 2015 b).

28

2 Sociální podnikání

Sociální podnikání je důleţitým nástrojem sociální ekonomiky. Sociální podnikání provozuje ekonomické aktivity, které berou ohled na sociální cíle komunity. Velmi rychle se přizpůsobuje potřebám trhu práce. Sociální podnikání je jedním ze způsobů, jak sníţit nezaměstnanost, přičemţ hlavním cílem není dosaţení zisku. Přestoţe se podnikatelské činnosti v rámci sociálního podnikání nezaměřují primárně na tvorbu zisku, neznamená to, ţe tyto aktivity nemohou být ziskové (Syrovátková, 2010 b).

Na sociální podnikání lze pohlíţet jak z mikroúrovně, kde je podnikatelská činnost zaměřená na zaměstnávání osob, které jsou ohroţeny nezaměstnaností, tak i na makroúrovni, kde je sociální podnikání vnímáno jako strategie státu, která má ulevit jeho rozpočtu v oblasti social welfare a přenést tím část své odpovědnosti na jiné subjekty (Gojová, 2014).

O sociální podnikání se jedná i v situaci zaloţení veřejného podniku státem nebo místní samosprávou, kde účel této investice je vytvoření pracovních míst. Sociální podnikání je podnikání s takovými hlavními cíli, kde hospodářský zisk se v prvé řadě znovu investuje do podnikání se stejným záměrem nebo do rozvoje místní komunity (Syrovátková, 2010 b).

2.1 Pojem sociální podnikání

Pojem sociální podnikání byl v minulosti skoro neznámý. Fenoménem se stává aţ během posledních dvou dekád, a to především ve vyspělých zemích. V současné době roste popularita sociálního podnikání jak v Evropě a USA, tak i v Latinské Americe a Asii.

Stejně jako sociální ekonomika ani pojem sociální podnikání nemá ustálenou definici a dochází tak k rozdílnému chápání pojmu. Problém v nejasném definování sociálního podnikání komentoval Gregory Dees ze Stanfordské univerzity. Podle něj můţe být pojem sociální podnikání spojován s aktivitami nestátních neziskových organizací (dále jen NNO) za účelem získání dodatečných zdrojů podnikatelskou činností. Sociální podnikání můţe

29

být rovněţ spojováno s jakoukoliv činností NNO ve významu konat aktivní kroky, přijímat riziko činnosti a plnit svůj cíl ekonomickou činností. Někdo můţe rozumět pod pojmem sociální podnikání jakékoliv komerční podnikání, do kterého je integrován sociální prvek.

Základním účelem těchto organizací bývá společenská prospěšnost, bez ohledu na výši zisku a někdy i udrţitelnost. Někteří významní autoři zastávají názor, ţe sociální podniky by měly mít primární cíl zaměřený na sociální prospěch, avšak s ohledem na trvalou udrţitelnost. Nemělo by ani docházet k zaměňování sociálního podnikání s komerčním podnikáním, jehoţ hlavním cílem je dosahování zisku, ale dělá tak s ohledy na společenské dopady, nebo vedle své ziskové činnosti uskutečňuje různé charitativní programy, zaměstnanecké dobrovolnictví, poskytuje dary pro neziskový sektor. Pokud je stále primární cíl podniku dosahování zisku, vyuţívá se pro tyto vedlejší sociální, neziskové aktivity označení společenská odpovědnost firem (corporate social responsibility – CSR).

Rozdíl mezi trţním a sociálním podnikáním není tedy v předmětu činnosti, kvalitě nebo v ceně nabízeného zboţí a sluţeb, ale v různém stanovení a vnímání podnikových cílů (Vyskočil, 2014, s. 2-3).

2.2 Definice sociálního podnikání

Definice sociálního podnikání podle expertní skupiny NESEA

„Sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje“

(Syrovátková, 2010 b, s. 22).

Mezinárodní výzkumná organizace CIRIEC, jejíţ cílem je sběr dat, uskutečňování výzkumů a publikace prací v oblasti zaměřené na ekonomiku a aktivity ve prospěch sluţeb v obecném zájmu po celém světě, rozumí pod pojmem sociální podnikání:

30

„Soubor soukromých, formálně založených společností, s rozhodovací samostatností a svobodou členství, jež byly vytvořeny za účelem splnění potřeb jejích členů prostřednictvím trhu a výroby zboží a poskytování služeb, pojištění a finančních služeb, kde rozhodování a jakékoliv rozdělování zisků nebo přebytků mezi členy není přímo svázáno s kapitálem nebo poplatky zaplacenými jednotlivými členy, kteří mají každý jeden hlas“ (Vyskočil, 2014, s. 8).

Nejčastěji citovanou definicí sociálního podnikání je definice, která byla schválena v roce 2002 britskou vládou:

„Sociální podnikání je podnikání s primárně sociálními cíli, jehož hospodářský zisk je v prvé řadě znovu investován do podnikání za stejným účelem nebo do rozvoje místní komunity, spíše než aby se jednalo o podnikání vedené potřebou maximalizovat zisk pro zainteresované osoby či vlastníky“ (Sadílková, 2014, s. 15).

2.3 Standardy sociálního podnikání

Mezi standardy sociálního podnikání patří:

1. Obecně prospěšný cíl, jenţ je definován ve stanovách nebo statutu

Sociální podnik se zaměřuje na řešení otázek zaměstnanosti, sociálního začleňování a místního rozvoje. Vytváří a rozvíjí se na koncepci tzv. trojího prospěchu.

2. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál

Dochází k posílení role vnitřních a vnějších vztahů sociálního podniku:

a) vnitřní vztahy sociálního podniku plynou k maximálnímu zainteresování členů – pracovníků do rozhodování a k samosprávě,

b) vnější vztahy s okolím podporují sociální kapitál sociálního podniku a místních společenstev.

3. Specifické financování a pouţití zisku

Hospodaření sociálního podniku a finanční vztahy jsou podřízeny obecně prospěšnému cíli, který můţeme nalézt v zakládacích dokumentech, kterými jsou například smlouvy, stanovy, statuty či zakládací listiny. Hospodaření sociálního

31

podniku vede k dlouhodobé ekonomické stabilitě a udrţitelnosti. Potenciální zisk z účasti na trhu je přednostně určen pro rozvoj sociálního podniku nebo pro naplnění jeho obecně prospěšných cílů. Sociální podnik, stejně jako podnik trţní, podstupuje ekonomická rizika (Syrovátková, 2010 b, s. 23).

32

3 Sociální podnikání a sociální podniky v České republice

V České republice není zatím koncept sociální ekonomiky definován. Sociální ekonomika zde postrádá formální i legislativní vymezení, ani sociální subjekty nemají ustanovenou definici. Podobně tomu je i v dalších postkomunistických zemích (Dohnalová a Průša, 2011). Sociální ekonomika a sociální podniky jsou na území České republiky určovány pomocí zahraničních přístupů a koncepcí. Lze sem zařadit organizace, podniky nebo druţstva, které odpovídají charakteristikám zahraničních definic.

Autoři Borzag a Galera definovali hlavní problémy a překáţky bránící přijetí koncepce sociální ekonomiky následovně:

 vláda spoléhá na sílu volného trhu a podhodnocuje alternativní organizace a podniky především v podmínkách místního rozvoje;

 negativní vnímání druţstev (i těch, která vznikla před érou komunismu) jako organizací spojených s předchozím komunistickým reţimem způsobuje v mnoha zemích nedůvěru v druţstva a spolky;

 vysoký stupeň závislosti organizací v sociální sféře na stát, nedostatečné uznání role subjektů třetího sektoru jako alternativní moţnosti;

 v některých zemích jsou subjekty působící ve třetím sektoru závislé na zahraničních dárcovských agenturách – zejména amerických nadacích – které je mnohdy vyuţívají pro své vlastní zájmy a zásadně omezují jejich autonomii;

 i přesto, ţe jsou subjekty třetího sektoru zakládány jako občanské společnosti s cílem plnění sociálního poslání, někdy své aktivity přizpůsobují moţnostem dosaţení finančních příleţitostí;

 nedostatky legislativního rámce, který reguluje ekonomické činnosti subjektů třetího sektoru ve prospěch samofinancování;

 všeobecný nedostatek důvěry v solidární jednání; pojetí solidarity je primárně chápáno jako vztah jednotlivce k přátelům a rodině; představa ekonomické aktivity je spojena s vlastními cíli neţ s pozitivním prospěchem pro celou společnost;

33

 přetrvávající působení politické kultury z předchozího reţimu, ve kterém byly aktivity účastníků sociální ekonomiky ohraničeny jejich vlastními zájmy;

 problém v mobilizaci zdrojů – lidských, finančních.

S těmito názory se ztotoţňuje i prezident Evropské výzkumné společnosti EMES Jaques Defourny (Dohnalová a Průša, 2011, s. 54-55).

3.1 TESSEA

TESSEA představuje zkratku pro Tematickou síť pro sociální ekonomiku, která vznikla v roce 2009 v rámci stejnojmenného projektu č. CZ.1.04./5.1.01/12.00021, který byl podpořen z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt byl spuštěn v červnu 2009 a trval do listopadu 2011.

TESSEA je názorová platforma, která má širokou členskou základnu, sdruţuje jednotlivce, podnikatele, odborníky z akademické obce, nestátní neziskové organizace, vysoké školy a další instituce, které integruje společný cíl – prosazovat sociální ekonomiku a sociální podnikání do povědomí laické i odborné veřejnosti.

Projekt TESSEA navazuje na činnost a výstupy Národní tematické sítě C Posilování sociální ekonomiky, která fungovala v rámci Programu Iniciativy Společenství EQUAL (Bednáriková, 2011).

Hlavním cílem projektu bylo podpořit rozvoj sociálního podnikání v ČR, vznik nástrojů a infrastruktury pro rozvoj sociální ekonomiky a zvýšení informovanosti o této problematice.

Nejvyšší orgán tematické sítě TESSEA je pětičlenný expertní výbor, který je volen v rámci členských schůzi TESSEA. V současnosti vykonává výbor svou funkci ve sloţení Petra Francová, Jiří Novák (z Fokusu Praha, který zastupuje platformu sociálních firem), Jan Palička, Karel Rychtář a Marek Šedivý. Poslední zvolení expertního výboru probíhalo dne 22. 4. 2014 v rámci mezinárodní konference TESSEA (České sociální podnikání, 2014).

34

3.1.1 Definice podle TESSEA

O vznik definic se zaslouţila především pracovní skupina Definice ve spolupráci s ostatními pracovními skupinami a zainteresovanými osobami. Definice jsou stavěny na evropském pojetí těchto pojmů, ale současně jsou přizpůsobeny české realitě a obohaceny tak, aby zapadaly do stávajícího konceptu a stavu sociální ekonomiky v ČR (Bednáriková, 2011).

Principy a definice byly odsouhlaseny výroční členskou schůzí TESSEA na konferenci v září 2010.

Definice sociální ekonomiky:

„Pojem sociální ekonomika vnímáme jako souhrn aktivit uskutečňovaných subjekty sociální ekonomiky, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost v místních podmínkách anebo uspokojit další potřeby a cíle komunity v oblasti ekonomického sociálního kulturního a environmentálního rozvoje.“

Definice subjektů sociální ekonomiky:

„Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky, podpůrné finanční, poradenské a vzdělávací instituce pro sociální podnikání a nestátní neziskové organizace, které vykonávají ekonomické aktivity za účelem pracovního uplatnění svých klientů nebo pro dofinancování svého poslání. Subjekty sociální ekonomiky sdílí společné hodnoty, kterými jsou naplňování veřejně prospěšného cíle, demokratické rozhodování, podpora iniciativy občanů, nezávislost na veřejných či soukromých institucích, jiný způsob zacházení se ziskem, zohledňování environmentálních aspektů, uspokojování přednostně místních potřeb a využívání přednostně místních zdrojů“ (Bednáriková, 2011, s. 14).

Definice sociálního podnikání:

„Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Sociální podnikání hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním.

35

Zisk je z větší části použitý pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku jako zvýšení veřejného prospěchu.“

Definice sociálního podniku:

„Sociálním podnikem se pak rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba založená dle soukromého práva nebo její součást nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku. Sociální podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl, který je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu tzv. trojího prospěchu (anglicky triple bottom line) – ekonomického, sociálního a environmentálního“

(Bednáriková, 2011, s. 14-15).

3.2 Adresář sociálních podniků

Adresář sociálních podniků představuje výjimečný zdroj poskytující informace o sociálním podnikání v České republice. V současnosti se v něm nachází přes 200 organizací, které se hlásí k ideji sociálního podnikání. Aby byla zajištěna přehlednost systému, je v adresáři vyuţito několik filtrů pro třídění – obor činnosti, místo podnikání, společenská prospěšnost a cílová skupina, která je v podniku zaměstnána. Novinkou v adresáři je vyhledávání prostřednictvím mapy podniků (P3- People, Planet, Profit, 2015).

Adresář byl vyvinut na základě telefonického šetření, které bylo uskutečněno na podzim roku 2012. Hlavním podkladem pro kontaktování jednotlivých podniků slouţil seznam sociálních podniků, který vznikl při předchozím projektu TESSEA. Při šetření byly také vyuţity seznamy podpořených podniků z obou výzev sociální ekonomiky.

Adresář sociálních podniků zabezpečuje obecně prospěšná společnost P3 – People, Planet, Profit (České sociální podnikání, 2015).

Nevýhodou adresáře je skutečnost, ţe ne všechny podniky v něm uvedené jsou sociální podniky nebo by se podle definic musely jako sociální podniky jevit. I přesto je adresář hodnotným zdrojem informací, pomocí kterých si můţeme udělat představu o současném stavu sektoru sociálních podniků v ČR (Vyskočil, 2014).

36

Sociální podniky zaměstnávají osoby znevýhodněné na trhu práce. Skupiny znevýhodněných osob zahrnují dlouhodobě nezaměstnané, lidi bez domova, občany se zdravotním postiţením, příslušníky menšin, bývalé vězně a občany bez kvalifikace či s nízkou úrovní kvalifikace. Své aktivity směřuje na prospěšné produkty či sluţby a přispívá k rozvoji místa, ve kterém působí. Podnik musí minimálně 51 procent zisku vyuţít na svůj rozvoj. Klíčovým aspektem je zde i ekologický přístup (České noviny, 2014).

Tabulka 1: Počet sociálních podniků podle místa výkonu činnosti k 31. 3. 2015

Místo výkonu Počet SP

Karlovarský kraj 2

Ústecký kraj 20

Plzeňský kraj 8

Jihočeský kraj 11

Kraj Vysočina 7

Středočeský kraj 19

Hlavní město Praha 46

Liberecký kraj 3

Královéhradecký kraj 12

Pardubický kraj 9

Jihomoravský kraj 23

Olomoucký kraj 16

Moravskoslezský kraj 18

Zlínský kraj 17

Zdroj: vlastní (zpracováno dle adresáře sociálních podniků)

37

4 Právní formy sociálních podniků v České republice

Sociální firmy mohou vzniknout na několika principech, mohou být zaloţeny na komunitním či komerčním principu, nebo jako nevládní neziskové organizace.

Do roku 2014 převládaly v České republice sociální podniky zejména ve formách občanských sdruţeních, obecně prospěšných společností, nadací, nadačních fondů, církevních právnických osob, společností s ručením omezeným, druţstev a osob samostatně výdělečně činných. Ve sféře NNO nejčastěji vznikaly sociální podniky jako občanské sdruţení a obecně prospěšná společnost (Syrovátková, 2010 b).

4.1 Právní formy dle NOZ

Právní normu lze povaţovat za obecně závazné pravidlo chování uznané a vynucované státem. Právní norma má tzv. preskriptivní charakter, tzn., ţe určí poţadované chování právním subjektům. Důleţité je rozdělení právních norem podle právní síly a podle povahy jejich působení. Právní normy můţeme členit z několika hledisek, např. dle stupně závaznosti, z hlediska významu, dle uţité legislativní techniky, atd. Mezi základní právní normy pro podnikatele patří v ČR Občanský zákoník, Obchodní zákoník a Zákon o ţivnostenském podnikání (Syrovátková, 2010 a, s. 37).

Od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a řada dalších předpisů, které jsou součástí tzv. rekodifikace soukromého práva. Předchozí občanský zákoník (zákon 40/1964 Sb.) vstoupil v platnost v roce 1964 a jeho účinnost vypršela koncem roku 2013. Od roku 1964 prošel řadou novelizací a poslední léta se volalo po jeho razantnější úpravě. Zákonodárci se rozhodli starý občanský zákoník jiţ neupravovat, ale úplně ho nahradit novým občanským zákoníkem platným od roku 2014. Tento nový zákoník má za hlavní cíl sjednocení všech úprav občanskoprávních vztahů do jediného právního předpisu. Nový občanský zákoník je rozdělen do 5 částí (obecná část, rodinné

38

právo, absolutní majetková práva, relativní majetková práva a ustanovení společná, přechodná a závěrečná) o 17 hlavách a upravuje české soukromé právo (Peníze.cz, 2014).

Občanský zákoník rozlišuje dva druhy právnických osob. Dělí je na právnické osoby slouţící soukromým zájmům (např. běţná obchodní banka) a na právnické osoby slouţící veřejným zájmům (např. Česká národní banka). Právnické osoby se řídí výhradně zvláštními zákony, např. zákonem o obcích, zákonem o ČNB, zákonem o vysokých školách, apod.

Nový občanský zákoník definuje veřejné rejstříky právnických osob jako souborné označení pro všechny druhy rejstříků osob. Právnická osoba se do veřejného rejstříku zapíše dnem jejího vzniku. Dále se o právnické osobě zapíše do rejstříku den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku. Ve veřejném rejstříku je zapsán název, sídlo, adresa a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo sídla kaţdého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, dále informace o dni vzniku nebo zániku jejich funkce (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).

Podle nového občanského zákoníku se rozlišují tři typy právnických osob:

 korporace;

 fundace;

 ústavy.

Korporace

Korporace (právní úprava §§ 210–302) jsou právnické osoby tvořeny na základě společenství nebo členství. Pro korporace je typické, ţe jsou vytvářeny na základě společenství lidí nebo právnických osob neboli osobní sloţce (corpus = tělo).

V korporacích vţdy nalezneme někoho, kdo vydává rozhodnutí ve věcech korporace a současně má právo na účast na zisku či likvidačním zůstatku (člen nebo společník) (Podnikatel, 2013). Korporace můţe být tvořena pouze jediným členem, pokud to připouští zákon. Avšak v případě, kdy má korporace jediného člena, můţe tento člen z vlastní vůle

39

ukončit členství jenom v případě, ţe je nahrazen novým členem. Dojde-li k poklesu počtu členů pod hranici stanovenou zákonem, soud jí poskytne odpovídající lhůtu ke sjednání nápravy. Nedojde-li k napravení, soud korporaci i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci.

V koncepci občanského zákoníku je korporací nově „spolek“, který nahradil občanské sdruţení.

Problematice obchodních korporací se věnuje také nový zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který vstoupil v platnost rovněţ 1. 1. 2014. Z pohledu nestátních neziskových organizací jsou korporacemi spolky. Primárním cílem obchodních korporací je podnikání, se kterým je spojeno dosahování zisku (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).

Fundace

Fundace (právní úprava §§ 303–401) jsou právnické osoby, pro které je příznačné, ţe jejich základ (fundus) tvoří majetek, který je vyčleněn k určitému účelu. Činnost fundace se váţe k účelu, ke kterému byla zaloţena. Vnitřní poměry fundace jsou upravovány jejím statutem. Mezi fundace spadají nadace a nadační fondy (Podnikatel, 2013).

Ústav

Ústavy (právní úprava §§ 402–418) jsou právnické osoby, u kterých je osobní i majetková sloţka propojená. Ústav je novou právní formou právnické osoby, která se poprvé objevila v novém občanském zákoníku s účinností od ledna 2014 (Podnikatel, 2013).

NOZ ústav definuje takto: „Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky.

Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených“ (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění).