skupina Kraj Klasifikační skupina
KPP VLZ IPF
Zdroj: vlastní zpracování podle (Viturka, 2010)
3.2.1 Hodnocení pokroku rozvoje regionu a venkova
Přestože neexistují jednotné metody a definice pro regionální rozvoj, Hall a Gössling uvádějí pět hlavních přístupů k podpoře regionálního hospodářství:
Podpora rozvoje na celém území regionu s iniciativou, která často pochází skrze místní podporu, jako např. v oblasti cestovního ruchu. Často je tato forma iniciativy označována jako komunitní přístup k plánování nebo řízení místního hospodářství.
Důležitá je spolupráce mezi vládou daného státu (vertikální spolupráce) a místním soukromým sektorem (horizontální spolupráce).
Teritoriální nebo lokální přístup k rozvoji. Rozvoj se odvíjí od typu územního ohraničení prostorových jednotek (přirozené nebo administrativní).
Místní rozvoj (LED) je součástí regionalistické argumentace. Jedná se o rozvoj sledovaný nebo iniciovaný na menším území uvnitř regionu (město, farma aj.).
Zajistit plnohodnotné podmínky pro klíčové nabídky na podporu rozvoje regionu, například tuzemské nebo zahraniční investice se smyslem podpory místního podnikání (Hall, Gössling, 2016).
Pro konkrétní potřeby ke sledování programů rozvoje regionu či venkova v praxi, které vycházejí z nařízení č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), byly stanoveny společné ukazatele pro orientaci výchozích (základních) situací k následnému hodnocení výsledků úrovně a pokroku (Tomšík, 2009).
Ukazatelé, podle nichž je rozvoj venkova hodnocen, jsou sdruženy v těchto kategoriích:
Společné ukazatele vstupů, které se zaobírají rozpočtem nebo jiným ze zdrojů přidělených na všechny úrovně pomoci (např. výdaje rozdělené podle opatření vykázané Komisi).
Společné ukazatele výstupu zaměřené na konkrétní osy, které měří aktivity prováděné přímo v rámci programů (např. počet pořádaných školení či rekvalifikací).
Společné ukazatele výsledků, které se také stahují k jednotlivým osám a měří přímé
35
Společné ukazatele dopadu, které se týkají kladné zpětné vazby z programu nejen na úrovni intervence, ale obecněji také v samotné programové oblasti (např. zvýšení zaměstnanosti ve venkovských regionech) (Tomšík, 2009).
3.3 Regionální politika
Pojem regionální politika je v odborné literatuře, ale i v praxi, četně prolínán s regionálním či místním ekonomickým rozvojem (Stejskal, Kovárník, 2009).
Místní ekonomický rozvoj lze charakterizovat jako „formování fyzických, lidských, sociálních a institucionálních zdrojů a využívání z nich plynoucích komparativních výhod k vytváření ekonomické základny za pomoci státní a regionální správy a politiky“ (Stejskal, Kovárník, 2009, s. 73). Tento druh rozvoje lze vyobrazit mnoha ukazateli, např. příjem na obyvatele, daňová efektivita, HDI, RIS aj. (Stejskal, Kovárník, 2009).
Klíčovým nástrojem regionální politiky k podpoře místní ekonomiky je Regionální inovační systém (RIS). Podstatou tohoto systému je síť vzájemně propojených firem, podnikatelů a institucí, mezi nimiž probíhá kvalitativně hlubší výměna znalostí, poznatků a informací. Dochází tak k různým formám spolupráce, které podporují inovační výkonnost, přesněji konkurenceschopnost místních firem a podnikatelů. Dalším pozitivním dopadem je zkvalitnění podnikatelského prostředí celého regionu, což umožňuje vstup novým investorů a firmám na místní trh (Stejskal, Kovárník, 2009).
V praxi ovšem při této spolupráci mezi jednotlivými regiony, případně uvnitř samostatného regionu nastává problém v podobě regionálních disparit. Rozdílnost vyspělosti jednotlivých regionů vychází mnohdy z historického, územního a populačního charakteru. K eliminaci těchto rozdílů bylo iniciováno např. sedm regionálních operačních programů (Rydvalová, Zbránková, Žižka, 2009).
Tyto programy jsou zaměřeny na region ve všech směrech rozvoje (dopravní infrastruktura, cestovní ruch, rozvoj a revitalizace regionálních center, měst nebo podporu regionálního podnikání aj. Konkrétně se jedná o tyto operační programy:
ROP NUTS II Severozápad.
ROP NUTS II Moravskoslezko.
ROP NUTS II Jihovýchod.
ROP NUTS II Severovýchod.
ROP NUTS II Střední Morava.
ROP NUTS II Jihozápad.
ROP NUTS II Střední Čechy.
Mezi další programy, které se zaobírají problematikou zvýšení hospodářské úrovně regionu, patří Program rozvoj venkova. Tento program zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a je aplikován skrze čtyři prioritní osy, např. zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví nebo diverzifikace hospodářství venkova, leader (Rydvalová, Zbránková, Žižka, 2009).
V neposlední řadě je důležité zmínit Finanční mechanismus Evropského hospodářského prostoru a Norska. Prostřednictvím tohoto mechanismu lze formou grantů pomoci českým podnikům, které realizují investice v prioritních oblastech. Tím je myšlena např. obnova místního kulturního dědictví a tradic, která hraje významnou roli u regionálního podnikání a produkce reginálních výrobků (Rydvalová, Zbránková, Žižka, 2009).
Některé z těchto programů jsou však specializované především na realizaci výzkumných a vývojových prací do praxe.
37
4 Liberecký kraj
Liberecký kraj se rozkládá na severní části území ČR, jehož součástí jsou okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily a od 1. 1. 2003 je zde také 10 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (obce III. stupně). V rámci nich se nachází 21 územních obvodů pověřených obcí (obce II. stupně) (ČSÚ, 2018).
Severní část hranice o délce 22,7 km tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo (dále jen SRN), se kterou se pojí další hranice o délce 133,5 km se sousedící Polskou republikou. Tento sousedící vztah tří evropských států se nazývá tzv. Trojzemí. V souvislosti s tímto úzkým provázáním byla rozšířena přeshraniční spolupráce. V roce 1991 byl oficiálně ustanoven Euroregion Neisse-Nisa-Nysa (dobrovolné sdružení obcí České republiky, Polska a Německa). Velmi důležitou roli zde sehrává přeshraniční spolupráce, která je podporována řadou projektů regionálního a přeshraničního charakteru. Cílem této spolupráce je podpořit regionální podnikání, místní cestovní ruch a zlepšit konkurenceschopnost celého Euroregionu.
Liberecký kraj dále také sousedí s kraji Královéhradeckým (východní část hranice), Středočeským (jižní část hranice) a Ústeckým (západní část hranice) (Businessinfo, 2019).
Obrázek 6: Znak Libereckého kraje Zdroj: Rekos.psp.cz, 2019
Převážná většina území kraje je tvořena pohořím a horami. S nadmořskou výškou 1 435 m je vrchol Kotel poblíž Harrachova v okrese Semily nejvyšším bodem Libereckého kraje.
Naopak nejnižší bod s 208 m n. m. se nachází v okrese Liberec v místě odtoku řeky Smědavy z ČR. Vrchol, který se ovšem zapsal do paměti široké veřejnosti nejvíce, je moderní vysílač a hotel s názvem Ještěd (ČSÚ, 2018). Kromě jiného je s výškou 1 012 m n. m. nejvyšším vrcholem Ještědského hřebenu. Nejvíce dominatní je především jeho architektura a atypický tvar stavby. Je to jeden z nejvíce vyhledávaných a navštěvovaných bodů na „pomyslné turistické mapě Libereckého kraje“ v rámci místního cestovního ruchu. Ještěd je rovněž několik let předmětem diskuse o zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO (Eu2009, 2011).
Po Praze je Liberecký kraj se svými 3 163 km2 druhým nejmenším ze všech krajů a tvoří pouze 4,0 % z celkového území ČR. Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze je 44,1 % (z toho podíl orné půdy je 20,3 %), což je výrazně méně, než celostátní průměr ČR. Oproti tomu je zde vysoký podíl plochy, který zaujímá lesní půda 44,6 % (ČSÚ, 2018).
4.1 Obyvatelstvo
K roku 2018 měl Liberecký kraj počet obyvatel v celkové výši 440 636 (cca 4,2 % z ČR).
Průměrná hustota činí 139,3 obyvatel na km2. Nejvyšší hustota a četnost obyvatel je v okresech Jablonec nad Nisou (224,1 obyvatel na km2) a Liberec (175,3 obyvatel na km2).
K 31. 12. 2016 bylo na území Libereckého kraje 215 obcí s průměrnou rozlohou 14,7 km2. Podíl obyvatelstva ve městech činil 77,4 %. Méně zalidněn je okres Semily, kde ve městech tohoto okresu žilo přibližně 57,0 % obyvatel. Hlavním střediskem a městem kraje je Liberec, který k roku 2018 čítá 103 853 obyvatel, následuje město Jablonec nad Nisou, který obývá přes 45 tisíc obyvatel (ČSÚ, 2018).
Vývoj populace v Libereckém kraji se příliš neliší od vývoje v jiných krajích ČR. Průměrný věk obyvatel kraje je 41,8 let. Republikový průměr má nepatrně starší věkovou strukturu, přesněji o 0,3 let. Zajímavým faktem je rozdílnost věkové skladby napříč krajem. Zatímco Českolipsko je charakteristické tím, že jeho obyvatelé patří k nejmladším v zemi, oproti tomu na Semilsku a Turnovsku se obyvatelé řadí mezi nejstarší v ČR. (Businessinfo, 2019).
39
4.2 Ekonomické údaje
Přestože v posledních dvaceti letech věhlasný textilní průmysl upustil ze svého převažujícího postavení především díky čínské konkurenci a hospodářské recesi, která proběhla v letech 2008 - 2009 a oslabila i průmysl skla a bižuterie, má Liberecký kraj stále průmyslový charatker, který je doprovázen dynamicky se rozvýjejícím cestovním ruchem.
Strojírenský průmysl se orientuje na výrobu automobilů, automobilových komponentů nebo pryžových a plastových výrobků. V zemědělství, které zde představuje jen okrajové odvětví, jsou hlavními složkami obiloviny, pícniny a chov skotu (Businessinfo, 2019).