Regionální produkty jako fenomén rozvoje regionálního podnikání
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Daniel Rydval
Vedoucí práce: Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D.
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
9. 4. 2019 Bc. Daniel Rydval
Poděkování
Rád bych tímto poděkoval paní Ing. Jaroslavě Syrovátkové, Ph.D. za přínosné rady a informace, které významně přispěly k vypracování diplomové práce. Také bych chtěl poděkovat panu řediteli Ing. Oskaru Mužíčkovi za odborné konzultace a poznatky, které se rovněž velkou měrou podílely na vyhotovení této práce. V neposlední řadě děkuji celému oddělení Okresní hospodářské komory sídlící v Jablonci nad Nisou, která tvoří jednu
Anotace
Diplomová práce na téma „Regionální produkty jako fenomén rozvoje regionálního podnikání“ se zaměřuje na dvě základní oblasti, a to na regionální produkty a regionální podnikatelské prostředí. V práci jsou popsána teoretická východiska těchto oblastí, včetně jejich charakteristik, významů a hodnocení pokroku rozvoje regionu a venkova. Cílem práce je analýza a vyhodnocení jednotlivých regionálních odvětví ve spojitosti s rodinným podnikáním a zmapování aktuálního stavu regionálních producentů. V kapitole o analýze podnikatelského prostředí Libereckého kraje jsou dále prakticky zkoumány uvedené regionální obory a produkty, v závislosti na tradičních historických vazbách regionu.
Jako hlavní nástroj k získání aktuálních dat bylo zvoleno dotazníkové šetření, realizované v roce 2019. V závěru diplomové práce je formulace a zhodnocení odborných a praktických přínosů v oblasti regionálního podnikání, včetně výzkumných předpokladů a návrhů z pohledu řešitele.
Klíčová slova
Euroregion Tour, Liberecký kraj, potravina, regionální produkty, rodinné podnikání, sklářství a bižuterie, textil, tradice, značka.
Annotation
Regional Products As a Phenomenon Of Regional Business Development
The diploma thesis on “Regional products as a phenomenon of regional business development” focuses on two basic areas, namely regional products and regional business environment. The thesis describes the theoretical basis of these areas, including their characteristics, implications, as well as evaluation of the progress of the region and rural development. The aim of the thesis is to both analyse and evaluate individual regional sectors in connection with family business and to map the current conditions of regional producers.
The following chapter deals with the analysis of the business environment within the Liberec Region, in which particular regional branches and products are practically examined, depending on the traditional historical links of the region. The main tool for obtaining current data was the questionnaire survey conducted in 2019. The final part of the thesis formulates and evaluates professional and practical benefits in the field of regional business, including research assumptions and proposals from the perspective of the researcher.
Key Words
Euroregion Tour, Family Business, Food, Glassmaking and Jewellery, Liberec Region, Regional Brand, Regional Products, Textile Industry, Tradition.
7
Obsah
Seznam tabulek ... 9
Seznam obrázků ... 10
Seznam zkratek ... 12
Úvod ... 14
1 Regionální produkty ... 16
1.1 Regionální značení ... 16
1.1.1 Regionální značky a certifikace ... 18
2 Regionální potravina ... 20
2.1 Zeměpisná značení potravin a výrobků ... 22
2.2 Benefity z oceněných potravin ... 23
2.2.1 Udělení značky a kritéria hodnocení ... 25
3 Regionální podnikání a politika ... 26
3.1 Regionální podnikatelské prostředí ... 27
3.1.1 Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje ... 28
3.1.2 Regionálně-ekonomická situace v potravinářském průmyslu ... 30
3.2 Regionální hodnocení kvality podnikatelského prostředí ... 31
3.2.1 Hodnocení pokroku rozvoje regionu a venkova ... 34
3.3 Regionální politika ... 35
4 Liberecký kraj ... 37
4.1 Obyvatelstvo... 38
4.2 Ekonomické údaje ... 39
4.3 Přírodní podmínky ... 40
4.4 Cestovní ruch... 40
4.4.1 Hlavní důvody změn cestovního ruchu ... 41
4.5 Kultura a místní průmyslová historie ... 43
4.5.1 Sklářství a bižuterie ... 44
4.5.2 Textil... 46
5 Předpoklady pro podnikání na Jablonecku ... 48
5.1 Hospodářská struktura ... 49
5.1.1 TRW Automotive Czech s.r.o. ... 51
5.2 Investiční pobídky a lokality ... 53
5.2.1 Úspěšné projekty Brownfields ... 54
5.2.2 Analýza a návrhy pro využití brownfields ... 56
5.3 Koncepční dokumenty pro podnikání ... 62
5.4 OHK v Jablonci nad Nisou ... 64
6 Aplikace Regionální potravina ... 66
6.1 Ukázka aplikace v praxi ... 69
7 Veletrh Euroregion Tour ... 71
7.1 Rodinné podnikání... 73
7.2 Mezinárodní konference – „Mladí vědci“ Polsko 2017 ... 75
7.3 Dotazníkové šetření ... 77
Závěr ... 91
Seznam použité literatury ... 94
Seznam příloh ... 98
Příloha A Seznam členů ARZ ... 99
Příloha B Seznam členů SVSB ... 101
Příloha C Seznam účastníků ERT 2019 ... 104
Příloha D Certifikace... 109
Příloha E Vzor dotazníkového šetření ... 111
Příloha F Potvrzení o účasti na ERT 2019 ... 114
9
Seznam tabulek
Tabulka 1: Podíl druhů výrobků na zeměpisných označeních v rejstříku ÚPV (2016) ... 23
Tabulka 2: Základní dělení potravin pro potřeby udělení ocenění ... 24
Tabulka 3: Podíl zaměstnanců potr. průmyslu na regionální zaměstnanosti (2016) ... 31
Tabulka 4: Faktory kvality podnikatelského prostředí a jejich významové váhy ... 32
Tabulka 5: Celkové hodnocení regionální konkurenceschopnosti krajů ... 33
Tabulka 6: Souhrn ekonomických ukazatelů Libereckého kraje (2018-2019) ... 39
Tabulka 7: Základní charakteristika objektu pivovaru v Jablonci nad Nisou ... 57
Tabulka 8: Základní charakteristika Feixárny v obci Jiřetín pod Bukovou ... 59
Tabulka 9: Základní charakteristika bývalého areálu Viaflex ... 61
Tabulka 10: Pořadí Top 10 nejúspěšnějších firem v žebříčku Czech Top (2018) ... 64
Tabulka 11: Souhrnné technické informace aplikace Regionální potravina (2019) ... 68
Tabulka 12: Výsledné pořadí soutěže v kategorii Suvenýr (ERT 2019) ... 72
Tabulka 13: Výsledné pořadí soutěže v kategorii Potravina (ERT 2019) ... 72
Tabulka 14: Výsledné pořadí soutěže v kategorii Regionální produkt (ERT 2019) ... 73
Tabulka 15: Výsledné pořadí soutěže v kategorii Umělecký přínos (ERT 2019) ... 73
Tabulka 16: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 1 ... 78
Tabulka 17: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 2 ... 79
Tabulka 18: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 3 ... 80
Tabulka 19: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 4 ... 81
Tabulka 20: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 5 ... 83
Tabulka 21: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 6 ... 84
Tabulka 22: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 7 ... 86
Tabulka 23: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 8 ... 88
Tabulka 24: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 9 ... 89
Tabulka 25: Četnost a podíl odpovědí na Otázku č. 10 ... 90
Tabulka 26: Seznam členů ARZ – právnických a fyzických osob (2018) ... 99
Tabulka 27: Seznam členů SVSB (2015) ... 101
Tabulka 28: Seznam vystavovatelů na Veletrhu ERT 2019 ... 104
Tabulka 29: Seznam regionálních výrobců a prezentace na Veletrhu ERT 2019 ... 106
Seznam obrázků
Obrázek 1: Mapa regionálních značek v České republice ... 17
Obrázek 2: Značka Regionální produkt Jizerské hory ... 19
Obrázek 3: Zelené kruhové logo Regionální potravina... 20
Obrázek 4: Podíl druhů potravin na registracích v DOOR (2016) ... 22
Obrázek 5: Hlavní komponenty integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje ... 29
Obrázek 6: Znak Libereckého kraje ... 37
Obrázek 7: Vzorkové ukázky Jablonecké bižuterie ... 44
Obrázek 8: Nápojová skla v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou ... 45
Obrázek 9: První unikátní přístroj na výrobu nanovláken „Nanospider“ ... 47
Obrázek 10: Struktura hospodářství na Jablonecku dle počtu firem (2016) ... 50
Obrázek 11: Struktura průmyslu na Jablonecku dle počtu firem (2016) ... 51
Obrázek 12: Zrekonstruovaná část areálu v Železném Brodě ... 54
Obrázek 13: Areál objektu Vratislavické kyselky ... 55
Obrázek 14: Nynější podoba bývalého areálu Seba ... 56
Obrázek 15: Aktuální technický stav areálu pivovaru ... 58
Obrázek 16: Aktuální podoba budovy Feixárny ... 60
Obrázek 17: Aktuální technický stav bývalého areálu Viaflex ... 62
Obrázek 18: Jednotlivé úrovně koncepčních dokumentů ... 63
Obrázek 19: Členská základna Hospodářské komory (2019) ... 65
Obrázek 20: Souhrnné hodnocení v obchodu Google Play (2019) ... 69
Obrázek 21: Mapová navigace mob. aplikace Regionální potravina ... 70
Obrázek 22: Logo Veletrhu Euroregion Tour 2019 ... 71
Obrázek 23: Jak dlouho podnikáte? ... 78
Obrázek 24: V jakém z níže uvedených okresů se nachází sídlo Vaší firmy? ... 79
Obrázek 25: V souladu s právní legislativou podnikáte v ČR jako (FO) nebo (PO)? ... 80
Obrázek 26: V jakém odvětví regionálního charakteru podnikáte? ... 81
Obrázek 27: Vyvážíte své výrobky i mimo území Libereckého kraje? ... 83
Obrázek 28: Podporujete i další regionální producenty zakoupením jejich produktů? ... 84
11
Obrázek 31: Jste členy Okresní hospodářské komory? ... 89
Obrázek 32: Kolikátým rokem se účastníte veletrhu Euroregion Tour? ... 90
Obrázek 33: Certifikát z 11. Mezinárodní konference „Mladí vědci“ 2017 ... 109
Obrázek 34: Diplom za 2. místo v kategorii „Studenti“ 2017 ... 110
Obrázek 35: První strana dotazníkového šetření ... 111
Obrázek 36: Druhá strana dotazníkového šetření ... 112
Obrázek 37: Třetí strana dotazníkového šetření ... 113
Obrázek 38: Potvrzení o odborné účasti na veletrhu ERT 2019 ... 114
Seznam zkratek
AMSP Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR ARR Agentury regionálního rozvoje
ARZ Asociace regionálních značek CR Cestovní ruch
ČR Česká republika ČSÚ Český statistický úřad
DOOR Databáze zeměpisných označení vedená Evropskou komisí (Database Of Origin and Registration)
EAFRD Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund For Rural Developmen)
EIF Evropský investiční fond (European Investment Fund) ERT Euroregion Tour
EU Evropská unie (European Union)
GPS Globální poziční systém (Global Positioning System) HDI Index lidského rozvoje (Human Development Index) HDP Hrubý domácí produkt
CHKO Chráněná krajinná oblast
ICT Informační a komunikační technologie (Information and Communication Technologies)
IPF Inovační potenciál firem IPRÚ Integrovaný plán rozvoje území KDŘ Krátké dodavatelské řetězce
13 MAS Místní akční skupina
MSP Malé a střední podnikání
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation For Economic Co-operation and Development)
OHK Okresní hospodářská komora OR Obchodní rejstřík
RIS Regionální inovační systém (Regional Innovation System) SRN Spolková republika Německo
SVSB Svaz výrobců skla a bižuterie SZIF Státní zemědělský intervenční fond ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví VLZ Využití lidských zdrojů
Úvod
Diplomovou práci autor zaměřil na regionální produkty a regionální podnikatelské prostředí, které tvoří jednu z dynamicky se rozvíjejících základen pro rozvoj celkové podnikatelské sféry v Libereckém kraji.
Výběr tématu práce byl pozitivně ovlivněn několika rozhodujícími fakty. Mezi nejdůležitější patřil fakt, že se autor již v minulosti zabýval touto problematikou a o dané oblasti nabyl mnoho odborných a praktických poznatků, především pak z účasti na regionálních veletrzích, workshopech a v rámci výzkumného šetření, které bylo odprezentováno v roce 2017 na Mezinárodní konferenci v Polsku. Téma a obsah diplomové práce je v rámci zkoumání vskutku ojedinělé, čímž je zaručena značná pozoruhodnost a originalita práce.
Právě i z těchto podstatných důvodů si autor práce zvolil tuto problematiku ke svému šetření.
V práci jsou nastíněna teoretická řešení z oblastí regionálních produktů a jejich příslušného značení, včetně certifikace a z ní vyplývajících benefitů. V kapitole regionální potravina je kladen největší důraz na formy zeměpisného značení potravin a jejich hodnotících kritérií.
V následující kapitole se autor práce zabývá podnikatelským prostředím a regionální politikou. Nechybí zde řešení problematiky integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje nebo nastínění aktuální regionálně-ekonomické situace v potravinářském průmyslu.
V dalších kapitolách, je komplexně zmapován Liberecký kraj. Je zde věnována pozornost ekonomickým ukazatelům kraje, přírodním podmínkám, cestovnímu ruchu a především kultuře a místní průmyslové historii, z které autor vychází při praktickém šetření dané problematiky. V této části autor podrobně analyzuje hospodářskou strukturu Jablonecka a její předpoklady pro podnikání, především pak za pomoci Okresní hospodářské komory, koncepčních dokumentů a využití tzv. brownfields.
15 Závěrečné kapitoly jsou zaměřeny na mobilní aplikaci „Regionální potravina“, kde je podrobně nastíněn proces fungování aplikace s praktickou ukázkou. Rovněž je zde zmínka o tématickém projektu, na jehož vypracování se v roce 2017 autor této diplomové práce podílel s následnou prezentací a publikací na 11. ročníku Mezinárodní konference
„Mladí vědci“ v polské Jelení Hoře.
V neposlední řadě je uveden veletrh cestovního ruchu Euroregion Tour 2019, který byl v diplomové práci hlavním zdrojem k získání praktických informací a dat v oblasti regionálního podnikání a producentů v Libereckém kraji. V rámci tohoto veletrhu proběhlo dotazníkové šetření, včetně odborných seminářů s tématikou rodinného podnikání.
Za primární cíl práce byla stanovena analýza současného stavu regionálních producentů na místním trhu, v závislosti na přidružených vazbách rodinného podnikání v Libereckém kraji s následným vlivem na rozvoj místního podnikatelského prostředí.
Za sekundární cíl pak byla vyhrazena mobilní aplikace s názvem „Regionální potravina“, u které se autor zabývá doporučením na vylepšení budoucí aktualizace. Dále pak detailní analýzou tzv. browwnfields, u kterých autor zaměřuje pozornost na jejich stávající stav a budoucí využití s konkrétními návrhy pro efektivní uplatnění v regionální podnikatelské sféře.
V závěru diplomové práce lze nalézt hodnocení a výsledky výzkumného šetření dané problematiky, včetně shrnutí konečných doporučení, návrhů a odborných přínosů z pohledu řešitele práce.
1 Regionální produkty
Každý region na území České republiky má svůj jedinečný charakter, který je určený přírodními krásami, dominatní historií spojenou s kulturou a tradicemi jeho obyvatel, které se vyvíjely stovky let. Rovněž výrobky a produkty pocházející z konkrétní oblasti v sobě skrývají určitou část příslušného charakteru kraje. Tento fakt je v praxi nejvíce podporován prací, která byla vložena ze stran tamních řemeslníků a zemědělců s vnitřní přidanou hodnotou u každého z nich (Regionalni-znacky, 2018).
Regionální produkty v České republice nemají pouze jednu definici, přičemž je lze charakterizovat jako „sdružení místních produktů každého regionu do asociací regionálních značek, do kterých se zapojilo od roku 2004 již 27 regionů (Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory, Moravské Kravařsko, Górolsko Swoboda, Vysočina, Polabí a Podkrkonoší, Haná, Českosaské Švýcarsko, Jeseníky, Prácheňsko, Broumovsko, Kraj blanických rytířů, Železné hory, Moravská brána, Zápraží, Znojemsko, Toulava, Opavské Slezsko, Krušnohoří, Kraj Pernštejnů, České středohoří, Poohří a Kutnohorsko). Hlavním cílem těchto asociací je zviditelnit regionální produkty ve spojitosti s navýšením jejich prodeje jak u tuzemských, tak u zahraničních spotřebitelů“. Mezi další cíle se řadí rozšíření povědomí o těchto produktech ve sférách veřejnosti (Regionalni-znacky, 2018).
Místní produkty jsou založeny na tradicích, které jsou typické pro danou oblast nebo se snaží
„oživit‟ dávno zapomenuté způsoby a technologie. V jednotlivých regionech je regionální značka spravována koordinátorem Asociace, jehož úkolem je zabezpečovat kvalitu značek a udělovat certifikace konkrétním výrobkům a službám (Regionalni-znacky, 2018).
1.1 Regionální značení
Správa systému při procesu udělení značky a certifikace vybraným regionálním produktům a službám je řízena na republikové úrovni Asociací regionálních značek, z.s. (dále jen ARZ), která představuje spolek regionů s individuální značkou. Veškeré aktivity ARZ jsou
17 Koncept regionálního značení přispívá k ekonomickému oživení regionu. U místních obyvatel zvyšuje sounáležitost s regionem a iniciuje různé formy spolupráce v regionu mezi podnikateli, veřejnou správou, neziskovým sektorem i ochranou přírody. Regionální značení je určeno jak návštěvníkům regionu, kterým dovoluje objevovat region a užívat si jeho atmosféru novým, netradičním způsobem, tak i místním obyvatelům, kteří mohou nákupem značených výrobků podporovat své místní výrobce (Rydval, Zdrojewski, 2017).
Ve spojitosti se systémem značení produktů se v několika regionech ČR (Šumava, Jeseníky, Prácheňsko, Kraj blanických rytířů, Moravské Kravařsko, Krušnohoří, Moravský kras, Haná, Opavské Slezsko, Poohří, Beskydy, České středohoří a Kutnohorsko) realizují i druhotné cíle v oblasti subvence ubytovacích či stravovacích objektů místního cestovního ruchu. Tento fakt se pojí i s trendem posledních let, kde některé regiony (Moravský kras, Českosaské Švýcarsko, Jeseníky, Šumava, České středohoří a Kutnohorsko) takto značí i tzv. „zážitky“, které vznikly na daném území (Regionalni-znacky, 2018).
„Systém regionálních značek je plně přístupný každému regionu ČR, který má jasně definované hranice. Nutností vzniku nové značky je iniciátor, který v běžné praxi představuje místní organizace nebo instituce. Na základě koncese potenciálních držitelů značky a dalších zapojených subjektů se ujme role regionálního koordinátora“ (Regionalni-znacky, 2018).
Obrázek 1: Mapa regionálních značek v České republice Zdroj: Regionalni-znacky.cz, 2018
Značení pomáhá živnostníkům a malým firmám s propagací a odbytem jejich produktů v tuzemsku i v zahraničí. Místní výrobky tvoří velký potenciál v cestovním ruchu. Turistům umožňují objevovat region a užívat si jeho atmosféru novým netradičním způsobem.
Hlavním cílem regionálního značení regionu a výrobku, je zviditelnit jednotlivé regiony (Dědková, 2014).
1.1.1 Regionální značky a certifikace
Regionální značka garantuje především původ výrobku v daném regionu, jeho kvalitu, šetrnost k životnímu prostředí a jedinečnost (tradici, místní suroviny, ruční nebo duševní práci, motiv a specifičnost v regionu a výjimečnou kvalitu). Je určena zpravidla pro řemeslné nebo umělecké výrobky, potraviny nebo zemědělské a přírodní produkty. Značení je podstatné především pro návštěvníky, kteří mají možnost poznat nový rozměr dané kultury v oblasti. Výrobci značek získávají tímto aktem značné výhody. Největší částí je propagace a možnost nové spolupráce jak s místními obyvateli, tak i s jinými subjekty v regionu (Rydval, Zdrojewski, 2017).
„Značky „Regionální produkt“ a „Regionální potravina“ jsou pro místní marketing velmi důležité, protože upozorňují spotřebitelskou veřejnost viditelným a atraktivním způsobem na přednosti těchto produktů - místní původ, návaznost na tradice, vysokou kvalitu a užitnou hodnotu. Též z pohledu lokální ekonomiky jsou regionální značky velkým přínosem, protože pomáhají udržet tržbu z místní produkce v daném regionu“ (Lokalni-ekonomika, 2018).
Ochranné známky (certifikace značek) slouží i k ochraně kvality regionálních produktů před nekvalitními výrobky, které jsou mnohdy doprovázeny nemorálním tržním jednáním, např.
zdravotně závadné výrobky, nižší prodejní cena, „černý trh“ aj.). Rovněž tento systém certifikace umožňuje spotřebitelům jednodušší orientaci při výběru produktů či služeb na příslušném lokálním trhu (Lokalni-ekonomika, 2018).
Některé regionální značky nejsou zahrnuty v systému značení Asociace, ačkoliv v řadě případů s ní spolupracují či se od ní významně inspirovaly systémem certifikace. Jejich
19 Většina místních značek má společný základ v pravidlech pro označování výrobků příslušným logem, důraz je pak kladen na místní původ výrobce či výroby. Dále hrají v kritériích důležitou roli původnost místních surovin a šetrnost výrobku a samotného procesu výroby k životnímu prostředí a samozřejmě také kvalita. Přednost mívají výrobky s dlouholetou tradicí nebo vyráběné tradičními postupy, ačkoliv toto kritérium nebývá striktně dané.
Obrázek 2: Značka Regionální produkt Jizerské hory Zdroj: Jizerske-vyrobky.eu, 2018
Všechny značky mají své správce, kteří se snaží o vyhledávání potenciálních držitelů značky v regionu, o propagaci značky navenek a v řadě případů pořádají pro výrobce společné prodejní akce a jarmarky (Rydval, Zdrojewski, 2017).
2 Regionální potravina
Od roku 2009 uděluje Ministerstvo zemědělství značku „Regionální potravina“
nejkvalitnějším zemědělským nebo potravinářským výrobkům, které zvítězí v krajských soutěžích. Projekt má za cíl podpořit domácí producenty lokálních potravin a motivovat zákazníky k jejich vyhledávání na pultech obchodů, na farmářských trzích či přímo u výrobců. Spotřebitelé mohou zatím vybírat z celkem 914 oceněných produktů (Rydval, Zdrojewski, 2017).
Obrázek 3: Zelené kruhové logo Regionální potravina Zdroj: Regionalni potravina.cz, 2018
„Soutěž o značku „Regionální potravina“ se vyhlašuje v každém ze 13 krajů České republiky. Zemědělský nebo potravinářský výrobek, který je předmětem žádosti o udělení značky „Regionální potravina“, musí být vyroben v příslušném regionu ze surovin z daného regionu, případně je-li to z objektivních důvodů nutné z tuzemských surovin. Značka Regionální potravina je již pátým rokem součástí informační a komunikační kampaně Ministerstva zemědělství. Jejím hlavním cílem je představit spotřebitelům to nejlepší z potravinářské produkce v jednotlivých krajích České republiky. Projekt vychází vstříc sílícímu zájmu veřejnosti o kvalitní potraviny od tradičních regionálních výrobců“
(SZIF, 2018).
21 Nejdůležitějším prvkem v logistice regionálních potravin jsou Krátké dodavatelské řetězce (dále jen KDŘ), které představují úzkou spolupráci místních dodavatelsko-odběratelských vztahů. Tento druh řetězce klade důraz na samotnou podstatu regionálních potravin, jejich využití ve stravovacích zařízeních, v místním podnikání nebo v cestovním ruchu. To vše je postaveno na úzkých vazbách mezi jednotlivými složkami uvnitř regionu (např. producenti, konzumenti, kuchaři, školy, místní úřady a správa, sdružení aj.), které společně vytváří místní komunitu (Adámková a kol., 2017).
KDŘ lze vyobrazit jako alternativní způsoby prodeje, díky nimž dochází k částečné eliminaci nebo snížení vzdálenosti mezi producenty a konečnými spotřebiteli. Tento typ spolupráce zahrnuje například tyto formy: farmářské trhy a tržiště, bedýnkový prodej, přímý prodej z farmy aj. Vazby dodavatelsko-odběratelských vztahů mají pozitivní dopad v oblasti environmentální, ekonomické, sociální, včetně oblasti zdraví a blahobytu. Velkou měrou přispívají k udržitelnosti rozvoje regionu a jeho příslušných systémů místních způsobů podnikání a produkce (Adámková a kol., 2017).
Podle průzkumu CzechTurismu patří k největším lákadlům z regionálních produktů České republiky pivo a víno (Dědková, 2014).
Mezi další cíle značky „Regionální potravina“ patří obeznámení spotřebitelů s oceněnými potravinami a zároveň poskytnout určitou subvenci především pro začínající producenty z jednotlivých regionů. Ocenění získají každoročně více než stovky výrobců ze všech regionů ČR. Výrobky jsou následně vystavovány v regionu, odkud pochází jejich původ, ale i na úrovni celorepublikových, případně mezinárodních akcí či veletrhů (Regionalni potravina, 2018).
2.1 Zeměpisná značení potravin a výrobků
Následující Obrázek 4 zobrazuje podíl jednotlivých druhů potravin na registracích Databáze zeměpisných označení, kterou spravuje Evropská komise v celosvětovém měřítku. Největší složky představují: ovoce, zelenina a obiloviny, masné výrobky, sýry nebo oleje a tuky.
Obrázek 4: Podíl druhů potravin na registracích v DOOR (2016) Zdroj: vlastní zpracování podle (EC.Europa.eu, 2019)
Kelblová uvádí, že podle „nařízení č. 1151/2012 byl do evropského práva zavaden nový legislativní pojem – režimy jakosti, který obecně pojmenovává zeměpisná označení pro potraviny a zemědělské výrobky a zdůrazňuje kvalitativní hledisko při jejich posuzování.
Upravuje celkem čtyři režimy jakosti: chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení, zaručenou tradiční specialitu a tzv. druhý stupeň režimu jakosti (nepovinné údaje o jakosti)“. Je potřeba také zdůraznit, že krom nového nařízení podléhá značení i mezinárodním úmluvám a smlouvám, konkrétně to jsou: Pařížská unijní úmluva (1883),
33 % Ovoce a zelenina
20 % 14 % Sýry
Masné výrobky 14 %
Maso a droby 12 % Oleje a tuky
7 % Ostatní
23 Lisabonská dohoda na ochranu označení původu (1958), dohoda TRIPS (1994) a příslušné předpisy EU (Kelblová, 2016).
Tabulka 1: Podíl druhů výrobků na zeměpisných označeních v rejstříku ÚPV (2016)
Druh výrobku Podíl v (%)
Lihoviny, víno, pivo 36
Potraviny 29
Řemeslné výrobky 17
Prvotní suroviny 14
Voda 4
Zdroj: vlastní zpracování podle (Kelblová, 2016)
2.2 Benefity z oceněných potravin
Ocenění „Regionální potravina“ se uděluje pro potravinářské nebo agrární produkty regionálních výrobců. Tito výrobci jsou svou velikostí klasifikováni na pozici malých a středních firem (tzn. nepřesahující 250 zaměstnanců). Předpokladem ocenění a udělení titulu „Regionální potravina“, je vítězství výrobku v konkrétní kategorii potravinářské soutěže (SZIF, 2018).
1. Oceněné potraviny zaručují pro spotřebitele prověřenou a schválenou kvalitu koordinátory, ve spojitosti s tradičním regionálním postupem výroby. Na rozdíl od importovaných potravin z celého světa, které mají mnohdy horší kvalitu a paradoxně vyšší cenu na trhu, garantují vysokou jakost, která vychází z místních zdrojů.
2. Původ regionálních potravin je striktně definovaný. Zákazníci či obchodní partneři se přesně orientují na místním trhu, od koho si potraviny pořizují. Jelikož je znám původ produkce, v praxi se mohou spotřebitelé podílet na úrovni kvality potravin.
3. Regionální potraviny zaručují čerstvost. Největší rozdíl spočívá v odlišnosti dopravy a přístupu. Dovoz výrobků a potravin do ČR je spjat s poměrně dlouhým a nákladným logistickým řetězcem (především u exotických druhů ovoce, zeleniny a výrobků, které se pěstují v tropických a subtropických podnebních pásmech). Logistická doprava se v praxi skládá z několika „mezičlánků“ s využitím různého typu dopravy (letecká, vodní, železniční či silniční).
Regionální potraviny jsou přístupné zákazníkům prakticky bez jakýchkoliv bariér. Čemuž dopomáhá i fakt, že zákazníci si pro tyto potraviny mnohdy jezdí sami.
Platí zde pravidlo: „O co delší logistická trasa dopravy, tím menší kvalita potravin“.
4. Regionální potraviny podporují environmentální podnikání. Jedna z největších výhod spočívá v ekologii produkce a prodeje. Čím blíže jsou potraviny ke spotřebiteli, tím klesá zátěž životního prostředí při přepravě a distribuci (viz bod 3).
5. Zakoupením regionálních produktů, se spotřebitelé rovněž podílejí na udržení rozvoje daného kraje v oblasti zaměstnanosti, CR a místní environmentální podnikatelské sféry.
Místní zemědělci a producenti představují určitou záruku navýšení místních pracovních pozic, zlepšení lokálních ekonomických a obchodních ukazatelů nebo zatraktivnění daného kraje pro veřejnost, s čímž se pojí vyšší frekvence již zmiňovaného CR (SZIF, 2018).
Pro potřeby udělení ocenění „Regionální potravina“ jsou potraviny rozděleny do 9 kategorií, z kterých následně komise a Ministerstvo zemědělství udělí toto ocenění.
Kompletní rozdělení pro potřeby udělení ocenění je uvedeno v Tabulce 2.
Tabulka 2: Základní dělení potravin pro potřeby udělení ocenění
Skupina Potraviny
Skupina A Masné výrobky tepelně opracované
Skupina B Masné výrobky trvanlivé
Skupina C Sýry včetně tvarohu
Skupina D Ostatní mléčné výrobky
Skupina E Pekařské výrobky včetně těstovin
Skupina F Cukrářské výrobky včetně cukrovinek
Skupina G Alkoholické i nealkoholické nápoje (s výjimkou vína)
Skupina H Ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě
Skupina I Ostatní
Zdroj: vlastní zpracování podle (SZIF, 2018)
Vítězové jednotlivých kategorií následně obdrží certifikaci, která jim dává opravnění užívat značku „Regionální potravina“ konkrétního kraje, a to po dobu 4 let (SZIF, 2018).
25
2.2.1 Udělení značky a kritéria hodnocení
Hodnotitelská komise, tzn. odborná porota v konkrétním kraji, udává výsledky hodnocení, na základě kterých uděluje ministr zemědělství ocenění „Regionální potravina“.
Komise posuzuje celou žádost a vzorek výrobku či potraviny do soutěže. Největší kritika je zaměřena na důraz, jak se výrobek pojí s daným regionem, z jakých je surovin a v čem spočívá jeho vyjimečnost a originalita.
Ministerstvo zemědělství stanovuje hodnotitelskou komisi minimálně o 5, maximálně o 8 členech. Členové komise jsou představiteli jednotlivých rezortů, jako např. Ministerstva zemědělství, Agrární komory ČR, krajského úřadu konkrétního regionu, Státní veterinární správy ČR, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Státního zemědělského intervenčního fondu a Potravinářské komory ČR (SZIF, 2018).
Pro udělení značky jsou stanoveny tři základní oblasti pravidel: obecná, specifická a regionální, která jsou uvedena v „Metodice pro udělování značky Regionální potravina“.
Pro všechny kraje platí totožná obecná a specifická pravidla. Jedním z požadavků těchto pravidel je 70% podíl surovin z konkrétního regionu, případně racionálních důvodů z domácích surovin. Hlavní kritérium při posuzování je, že surovina musí mít 100% původ z tuzemska. Mezi další předpoklady a kritéria patří kvalita a vyjimečnost potraviny, které zajišťují originalitu v porovnání s ostatními produkty dostupnými na trhu. Tato originalita může spočívat např. ve výrobním postupu (tzv. rodinné podnikání – rozvojový regionální program pod názvem „Podnikání z otce na syna“), ale také v typické regionální chuti, kultuře, místních zvyklostí a tradic při prodeji (SZIF, 2018).
Poslední oblast pravidel, tzn. regionální pravidla, si stanovuje každý kraj individuálně dle vlastního uvážení. Jedinou podmínkou těchto pravidel však je, že nesmí být v nesouladu s obecnými a specifickými pravidly (SZIF, 2018).
3 Regionální podnikání a politika
V České republice se fyzické i právnické osoby pohybují ve velmi složitém legislativním prostředí. Pro řadu podnikajících osob či podniků se mnohdy toto zázemí stává nepřehledným. Na území České republiky se např. vyskytuje přes dva milióny různých norem. Běžní podnikatelé či firmy tak ztrácí možnost přehledné orientace v tomto legislativně náročném prostředí, které Českou republiku řadí na přední příčky států EU v oblasti státní legislativní složitosti a novelizace.
Z pohledu ochrany spotřebitele se pak za podnikatele považuje každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samotném výkonu svého povolání. Občanský zákoník tedy považuje za podnikatele každou osobu, která je zapsaná v OR a stanoví doměnku, že podnikatelem je i osoba, která má k podnikání živnostenského nebo jiného oprávnění příslušného zákona (Syrovátková, Turakiewicz, 2018).
Během posledních let zaznamenala většina zemí OECD razantní změnu v sektorovém složení ekonomiky. Ve většině zemí se průmyslová výroba odklání od tradiční výroby.
Vznikají tak velké podniky a nadnárodní korporace, které jsou založené na inovační spolupráci, což je zčásti spojené se vznikem globálních hodnotových řetězců. Výsledkem je, že tvůrci politik, kteří se zabývají udržitelným hospodářským rozvojem a růstem zaměstnanosti, postupně méně spoléhají na rozsáhlé průmyslové komplexy a více se opírají o udržení regionálního a místního podnikání. Pozornost politiky na malé a střední podniky regionálního charakteru vyplývá z očekávání, že tyto podniky vytvoří růst podpory zaměstnanosti a produktivity v příslušných regionech. Poslední roky je zde empirický důkaz o tom, že menší firmy a podnikatelé významně přispívají k růstu zaměstnanosti příslušného regionu a zvyšují místní hodnotovou strukturu. Výsledkem je, že regionální podnikání je podporováno různými formami spolupráce (operačními programy, místní a státní správou, soukromými investicemi, nadnárodními složkami – EIF aj. Kromě toho k rozvoji regionalismu jako takovému přispívá trend ve společnosti, kdy je upřednostňována místní produkce před importéry ze zahraničí (OECD, 2017).
27 Podnikání malého a středního rozsahu (dále jen MSP) má své jedinečné místo z pohledu stability a rozvoje národní ekonomiky. Podle ČSÚ vykonávalo v ČR k roku 2017 svoji podnikatelskou činnost více než 1 100 000 FO a PO. Podíl MSP na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů je lehce přes 80 %. Klíčový fakt na tomto ukazateli však spočívá v podobě přidané hodnoty, na které se MSP podílí více než 50 %. Z analýzy Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) je zřejmý sice moderní, avšak velmi složitý trend ve vývoji rozvoje podnikání v regionu a venkově, kde se více jak 45 % místních podniků nachází v kategorii měně rozvinutých (Pártlová, 2017).
„Výstupy z vědeckých analýz tuzemských i zahraničních autorů často poukazují na velký potenciál u MSP díky jejich jedinečnosti (resp. unikátnosti) a zároveň i vysokou míru flexibility (Sanchez, 1995, Fiegenbaum a Karnani 1991, Krugman, P, R., Obstfeld, M.
a Melitz, M. J, 2015). Někteří autoři se zaměřili na výzkum podnikání jako činnosti (Enterprise), kdy se využívá zvláštností strategického potenciálu malých a středních podniků, zkoumá postavení podniku v závislosti na jeho životním cyklu (Sanders, Gibbs, Acs, z domácích Veber a Srpová, Wagnerová, Marková) a další“ (Pártlová, 2017, s. 68-69).
3.1 Regionální podnikatelské prostředí
Rozvoj regionálního podnikání a celkového zázemí regionu se mnohonásobně zintenzivnil po roce 2004, kdy ČR vstupila do EU a stala se tak jejím plnohodnotným členem. Tento fakt byl značně umocněn i decentralizací veřejné správy. Jedním z prvotních dopadů byla zvyšující se pozornost odborné veřejnosti k regionálnímu podnikání, politice a samotnému chodu příslušného regionu. V dnešní době se z původního rozvoje regionálního prostředí stává moderní směr dynamicky se rozvíjejícího podnikání, který zahrnuje pro podniky a podnikatele nové příležitosti. Obzvlášť velký důraz je kladen na environmentálním podnikání doprovázené s využitím místních zdrojů a zvyklostí, což mimo jiné dopomáhá i k zlepšení cestovního ruchu a místního života regionu (Viturka, 2010).
Jak již bylo zmíněno výše, regionální podnikání je charakteristické především tím, že vychází z místních zvyklostí, kultury a zdrojů, což dopomáhá jednotlivým ekonomickým subjektům, aby se ve stále zvyšující se konkurenci staly na trhu co možná nejvíce originálními pro konečného spotřebitele. Každý z jednotlivých regionů ČR je specifický různými faktory (poloha, podnebí, nerostné bohatství, přírodní zdroje, historický vývoj, kultura a tradice aj.). Jako příklady lze uvést Liberecký kraj, který je typický v oblasti sklářského a textilního průmyslu (viz kapitola 4).
3.1.1 Integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje
Celkovou podstatu a logiku teorie udržitelného regionálního rozvoje lze stručně charakterizovat jako „neustálé zlepšování regionální kvality podnikatelského prostředí, které stimuluje podnikatelské aktivity (alokaci kapitálu) s pozitivními dopady na využití lidských zdrojů, surovin a tvorbu inovací. Tím generované synergické efekty prohlubující územní integraci ekonomiky a zvyšují regionální konkurenceschopnost, čímž jsou vytvářeny potřebné předpoklady pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti regionálního rozvoje“
(Viturka, 2010, s. 152).
V souladu s výše uvedenou charakteristikou byly jako hlavní komponenty regionálního rozvoje identifikovány kvalita podnikatelského prostředí (KPP), inovační potenciál firem (IPF) a využití lidských zdrojů (VLZ).
29 Spolu se statisticky významnými vazbami těchto komponentů je tak zajištěna systémová sounáležitost stuktury a vzájemná závislost, a to včetně na silně heterogenní mikroregionální úrovni. Celkové propojení komponentů je přehledně znázorněno na Obrázku 5.
Obrázek 5: Hlavní komponenty integrační teorie udržitelného regionálního rozvoje Zdroj: Viturka, 2010
Zmiňovanou teorii lze také demonstrovat pomocí následujícího obecného matematického modelu, který je obsažen ve vzorci (1) (Viturka, 2010):
𝒀 = 𝑴 [𝒂, 𝒛𝟏, 𝒛𝟐] ∙ 𝒇 (𝑰, 𝑳, 𝑲) (1)
kde:
Y = úroveň produkce,
M = multifakt. proměnná s komponentami a – všeobecná úroveň vědecko-technického rozvoje, 𝑧1 = makroekonomické (územně volné) a 𝑧2 = regionální (územně vázané) faktory ekonomického rozvoje,
I = inovační potenciál, L = objem lidských zdrojů,
K = objem fyzického kapitálu (odvozený výrobní faktor vznikající ve výrobě).
Mimo jiné obsahuje prezentovaná teorie následující kroky:
Zhodnocení celkové konkurenceschopnosti podle jednotlivých krajů a jejich výstižná typologie.
Výběr a věcná specifikace optimálních rozvojových scénářů podle stanovených typových skupin.
Podrobné zhodnocení potenciálu jednotlivých krajů.
Identifikace hlavních priorit a výběr relevantních opatření podle krajů.
3.1.2 Regionálně-ekonomická situace v potravinářském průmyslu
Jelikož potraviny a potravinářské výrobky představují v oblasti regionálních produktů v ČR více jak 50% zastoupení, je v této kapitole vhodné uvést jejich význam ve spojitosti s regionální zaměstnaností. Potravinářský průmysl sám o sobě stále představuje poměrně významnou část ekonomiky celé EU. Typickým zeměmi v EU s významným potravinářským průmyslem v rámci jejich hospodářství jsou: ČR, Německo, Maďarsko, Polsko nebo Itálie (Tomšík, 2009).
Menší problém nastává v samotném měření produktivity práce v tomto odvětví. Hlavním důvodem jsou sezónní práce, ve kterých pracuje značné zastoupení zaměstnanců na regionální i celorepublikové úrovni (OECD, 2017).
Potravinářský průmysl je z hlediska regionu významný a charakteristický zejména pro venkovské oblasti. Zde navazuje na místní tradice, kulturu a zpracovatelské formy produkce. Ve starých členských zemích (EU-15) byla v roce 2004 soustředěna více než polovina pracovníků ve venkovských oblastech. K roku 2017 to bylo přibližně 41 %.
Nícměně trendy posledních let ukazují, že sféra spotřebitelů se opět více orientuje na místní produkty (zejména BIO). Tento fakt by v příštích letech měl podpořit zvýšení zaměstnanosti na venkovské a regionální úrovni (OECD, 2017).
31 Následující Tabulka 3 zobrazuje regionální disparity mezi vybranými státy EU. Tyto disparity jsou zaměřeny na venkovské a městské oblasti v rámci potravinářského průmyslu.
Tabulka 3: Podíl zaměstnanců potr. průmyslu na regionální zaměstnanosti (2016)
Stát Podíl zaměstnanců potravinářského průmyslu na regionální zaměstnanosti v (%)
Venkovská Městská
Česká republika 4,1 1,1
Německo 2,7 2,3
Rakousko 3,1 1,8
Belgie 2,8 2,5
Zdroj: vlastní zpracování podle (OECD, 2017)
3.2 Regionální hodnocení kvality podnikatelského prostředí
Metodika regionálního hodnocení kvality podnikatelského prostředí vychází z podnikatelského přístupu, jehož podstatou je identifikace konkrétních investičních, případně rozvojových preferencí podnikatelských subjektů. Tyto preference lze charakterizovat jako koncetrovaný způsob, který zahrnuje jejich autonomní i nadautonomní složku. Nejdůležitější je v rámci tohoto hodnocení vycházet z předem definovaných souborů faktorů KPP. Multifaktorové hodnocení KPP zohledňuje logiku moderních konceptů lokalizačních analýz, které postupně vznikaly dynamickým rozvojem regionů po roce 2004.
Přístup hodnocení kromě zmiňovaných standartních investic (např. investice na zelené louce) zohledňuje i ostatní typy investic (joint-ventures, akvizice aj.), jejichž alokace je ovšem silně podmíněna ekonomickou situací regionu a rozvojovými strategiemi relevantních tuzemských a zahraničních firem (Viturka, 2010).
Hlavní faktory KPP lze rozdělit do šesti integrovaných skupin (obchodní, pracovní, infrastrukturní, lokální, cenové a environmentální). Rovněž lze tyto faktory účinně utřídit dle jejich významových pozic (nejvíce významné faktory, středně významné faktory, méně významné faktory) (Viturka, 2010).
V oblasti hodnocení kvality regionálního podnikatelského prostředí byla v roce 2010 provedena studie na území ČR, kterou vypracovali akademičtí pracovníci a odborníci v čele s doc. RNDr. Milanem Viturkou, CSc. z Masarykovy univerzity v Brně.
Tato studie pojednává o adaptaci jednotlivých faktorových vah uspořádaných pro účely měření KPP v ČR. Kompletní přehled faktorů a příslušného postavení významnosti je uveden v Tabulce 4 (Viturka, 2010).
Na tyto výsledky navazuje nynější tempo ekonomického a regionálního rozvoje. Pro účely rozdělení jednotlivých faktorů a vah jsou uvedeny dva sloupce, přičemž ve sloupci
„váhy A“ jsou uvedeny původní hodnoty. V rámci této studie byla také provedena značná inovace, kdy původní hodnoty faktorových vah byly adaptovány na podmínky tzv. znalostní ekonomiky, což podrobně popisuje sloupec „váhy B“ (Viturka, 2010).
Hlavní důvod, který vedl k realizaci této adaptace je skutečnost, že přechod na novou rozvojovou trajektorii znalostní ekonomiky je všeobecně předpokládán za jednu z hlavních priorit celé české ekonomiky (Viturka, 2010).
Tabulka 4: Faktory kvality podnikatelského prostředí a jejich významové váhy
Faktory Typologická skupina Váha „A“ Váha „B“
Nejvýznamnější faktory: 44 48
Podnikatelská a znalostní fáze Lokální faktory 9 11
Dostupnost pracovních sil Pracovní faktory 10 10
Blízkost trhů Obchodní faktory 9 9
Koncetrace významných firem Obchodní faktory 9 9
Kvalita pracovních sil Pracovní faktory 7 9
Středně významné faktory: 37 35
Cena nemovitostí Cenové faktory 7 7
Kvalita silnic a železnic Infrastrukturní faktory 8 6
Cena práce Cenové faktory 6 6
ICT Infrastrukturní faktory 6 6
Podpůrné služby Obchodní faktory 6 5
Přírodní atraktivita území Environmentální faktory 4 5
Méně významné faktory: 19 17
Přítomnost zahraničních firem Obchodní faktory 5 4
Environmentální kvalita území Environmentální faktory 3 4
Asistence veřejné správy Lokální faktory 4 3
Blízkost mezinárodních letišť Infrastrukturní faktory 4 3
Flexibilita pracovních sil Pracovní fakotry 3 3
Zdroj: vlastní zpracování podle (Viturka, 2010)
33 Tabulka 5 reprezentuje celkové hodnocení regionální konkurenceschopnosti, přičemž jsou jednotlivé kraje rozděleny do tří typových skupin podle jejich konkureční pozice.
Typ A – kraje s výbornou konkureční pozicí: Do prvního typu bylo zahrnuto hlavní město Praha společně se Středočeským krajem, který je s ní úzce spjat. Tato územní část ČR má nejlepší předpoklady pro dynamický ekonomický růst a trvalou prosperitu s progresivním vývojem.
Typ B – kraje s dobrou konkurenční pozicí: V tomto typu se sdružují kraje Plzeňský, Jihočeský, Královehradecký, Pardubický, Liberecký a Jihomoravský. Celkově lze konstatovat, že kraje zařazené v tomto typu disponují potřebnými předpoklady pro dosažení průměrné až mírně nadprůměrné ekonomické úrovně.
Typ C – kraje s horší konkureční pozicí: Zbývající kraje ČR tvoří skupinu tohoto typu.
Konkrétně to jsou kraje Ústecký, Karlovarský, Vysočina, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezký. Vhodnou výchozí strategií k zlepšení konkureční pozice a regionálního rozvoje je adaptační scénář, který zahrnuje restrukturalizaci ekonomických základen.
Tabulka 5: Celkové hodnocení regionální konkurenceschopnosti krajů Typová
skupina Kraj Klasifikační skupina
KPP VLZ IPF
Typ A:
Praha 1 1 1
Středočeský 2 1 1
Typ B:
Pardubický 2 2 2
Liberecký 2 2 2
Plzeňský 2 1 2
Jihomoravský 2 2 1
Královehradecký 2 1 3
Jihočeský 2 1 3
Typ C:
Karlovarský 3 3 3
Ústecký 3 3 3
Moravskoslezský 3 3 3
Vysočina 3 2 3
Olomoucký 3 3 2
Zlínský 3 2 2
Zdroj: vlastní zpracování podle (Viturka, 2010)
3.2.1 Hodnocení pokroku rozvoje regionu a venkova
Přestože neexistují jednotné metody a definice pro regionální rozvoj, Hall a Gössling uvádějí pět hlavních přístupů k podpoře regionálního hospodářství:
Podpora rozvoje na celém území regionu s iniciativou, která často pochází skrze místní podporu, jako např. v oblasti cestovního ruchu. Často je tato forma iniciativy označována jako komunitní přístup k plánování nebo řízení místního hospodářství.
Důležitá je spolupráce mezi vládou daného státu (vertikální spolupráce) a místním soukromým sektorem (horizontální spolupráce).
Teritoriální nebo lokální přístup k rozvoji. Rozvoj se odvíjí od typu územního ohraničení prostorových jednotek (přirozené nebo administrativní).
Místní rozvoj (LED) je součástí regionalistické argumentace. Jedná se o rozvoj sledovaný nebo iniciovaný na menším území uvnitř regionu (město, farma aj.).
Zajistit plnohodnotné podmínky pro klíčové nabídky na podporu rozvoje regionu, například tuzemské nebo zahraniční investice se smyslem podpory místního podnikání (Hall, Gössling, 2016).
Pro konkrétní potřeby ke sledování programů rozvoje regionu či venkova v praxi, které vycházejí z nařízení č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), byly stanoveny společné ukazatele pro orientaci výchozích (základních) situací k následnému hodnocení výsledků úrovně a pokroku (Tomšík, 2009).
Ukazatelé, podle nichž je rozvoj venkova hodnocen, jsou sdruženy v těchto kategoriích:
Společné ukazatele vstupů, které se zaobírají rozpočtem nebo jiným ze zdrojů přidělených na všechny úrovně pomoci (např. výdaje rozdělené podle opatření vykázané Komisi).
Společné ukazatele výstupu zaměřené na konkrétní osy, které měří aktivity prováděné přímo v rámci programů (např. počet pořádaných školení či rekvalifikací).
Společné ukazatele výsledků, které se také stahují k jednotlivým osám a měří přímé
35
Společné ukazatele dopadu, které se týkají kladné zpětné vazby z programu nejen na úrovni intervence, ale obecněji také v samotné programové oblasti (např. zvýšení zaměstnanosti ve venkovských regionech) (Tomšík, 2009).
3.3 Regionální politika
Pojem regionální politika je v odborné literatuře, ale i v praxi, četně prolínán s regionálním či místním ekonomickým rozvojem (Stejskal, Kovárník, 2009).
Místní ekonomický rozvoj lze charakterizovat jako „formování fyzických, lidských, sociálních a institucionálních zdrojů a využívání z nich plynoucích komparativních výhod k vytváření ekonomické základny za pomoci státní a regionální správy a politiky“ (Stejskal, Kovárník, 2009, s. 73). Tento druh rozvoje lze vyobrazit mnoha ukazateli, např. příjem na obyvatele, daňová efektivita, HDI, RIS aj. (Stejskal, Kovárník, 2009).
Klíčovým nástrojem regionální politiky k podpoře místní ekonomiky je Regionální inovační systém (RIS). Podstatou tohoto systému je síť vzájemně propojených firem, podnikatelů a institucí, mezi nimiž probíhá kvalitativně hlubší výměna znalostí, poznatků a informací. Dochází tak k různým formám spolupráce, které podporují inovační výkonnost, přesněji konkurenceschopnost místních firem a podnikatelů. Dalším pozitivním dopadem je zkvalitnění podnikatelského prostředí celého regionu, což umožňuje vstup novým investorů a firmám na místní trh (Stejskal, Kovárník, 2009).
V praxi ovšem při této spolupráci mezi jednotlivými regiony, případně uvnitř samostatného regionu nastává problém v podobě regionálních disparit. Rozdílnost vyspělosti jednotlivých regionů vychází mnohdy z historického, územního a populačního charakteru. K eliminaci těchto rozdílů bylo iniciováno např. sedm regionálních operačních programů (Rydvalová, Zbránková, Žižka, 2009).
Tyto programy jsou zaměřeny na region ve všech směrech rozvoje (dopravní infrastruktura, cestovní ruch, rozvoj a revitalizace regionálních center, měst nebo podporu regionálního podnikání aj. Konkrétně se jedná o tyto operační programy:
ROP NUTS II Severozápad.
ROP NUTS II Moravskoslezko.
ROP NUTS II Jihovýchod.
ROP NUTS II Severovýchod.
ROP NUTS II Střední Morava.
ROP NUTS II Jihozápad.
ROP NUTS II Střední Čechy.
Mezi další programy, které se zaobírají problematikou zvýšení hospodářské úrovně regionu, patří Program rozvoj venkova. Tento program zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a je aplikován skrze čtyři prioritní osy, např. zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví nebo diverzifikace hospodářství venkova, leader (Rydvalová, Zbránková, Žižka, 2009).
V neposlední řadě je důležité zmínit Finanční mechanismus Evropského hospodářského prostoru a Norska. Prostřednictvím tohoto mechanismu lze formou grantů pomoci českým podnikům, které realizují investice v prioritních oblastech. Tím je myšlena např. obnova místního kulturního dědictví a tradic, která hraje významnou roli u regionálního podnikání a produkce reginálních výrobků (Rydvalová, Zbránková, Žižka, 2009).
Některé z těchto programů jsou však specializované především na realizaci výzkumných a vývojových prací do praxe.
37
4 Liberecký kraj
Liberecký kraj se rozkládá na severní části území ČR, jehož součástí jsou okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily a od 1. 1. 2003 je zde také 10 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (obce III. stupně). V rámci nich se nachází 21 územních obvodů pověřených obcí (obce II. stupně) (ČSÚ, 2018).
Severní část hranice o délce 22,7 km tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo (dále jen SRN), se kterou se pojí další hranice o délce 133,5 km se sousedící Polskou republikou. Tento sousedící vztah tří evropských států se nazývá tzv. Trojzemí. V souvislosti s tímto úzkým provázáním byla rozšířena přeshraniční spolupráce. V roce 1991 byl oficiálně ustanoven Euroregion Neisse-Nisa-Nysa (dobrovolné sdružení obcí České republiky, Polska a Německa). Velmi důležitou roli zde sehrává přeshraniční spolupráce, která je podporována řadou projektů regionálního a přeshraničního charakteru. Cílem této spolupráce je podpořit regionální podnikání, místní cestovní ruch a zlepšit konkurenceschopnost celého Euroregionu.
Liberecký kraj dále také sousedí s kraji Královéhradeckým (východní část hranice), Středočeským (jižní část hranice) a Ústeckým (západní část hranice) (Businessinfo, 2019).
Obrázek 6: Znak Libereckého kraje Zdroj: Rekos.psp.cz, 2019
Převážná většina území kraje je tvořena pohořím a horami. S nadmořskou výškou 1 435 m je vrchol Kotel poblíž Harrachova v okrese Semily nejvyšším bodem Libereckého kraje.
Naopak nejnižší bod s 208 m n. m. se nachází v okrese Liberec v místě odtoku řeky Smědavy z ČR. Vrchol, který se ovšem zapsal do paměti široké veřejnosti nejvíce, je moderní vysílač a hotel s názvem Ještěd (ČSÚ, 2018). Kromě jiného je s výškou 1 012 m n. m. nejvyšším vrcholem Ještědského hřebenu. Nejvíce dominatní je především jeho architektura a atypický tvar stavby. Je to jeden z nejvíce vyhledávaných a navštěvovaných bodů na „pomyslné turistické mapě Libereckého kraje“ v rámci místního cestovního ruchu. Ještěd je rovněž několik let předmětem diskuse o zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO (Eu2009, 2011).
Po Praze je Liberecký kraj se svými 3 163 km2 druhým nejmenším ze všech krajů a tvoří pouze 4,0 % z celkového území ČR. Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze je 44,1 % (z toho podíl orné půdy je 20,3 %), což je výrazně méně, než celostátní průměr ČR. Oproti tomu je zde vysoký podíl plochy, který zaujímá lesní půda 44,6 % (ČSÚ, 2018).
4.1 Obyvatelstvo
K roku 2018 měl Liberecký kraj počet obyvatel v celkové výši 440 636 (cca 4,2 % z ČR).
Průměrná hustota činí 139,3 obyvatel na km2. Nejvyšší hustota a četnost obyvatel je v okresech Jablonec nad Nisou (224,1 obyvatel na km2) a Liberec (175,3 obyvatel na km2).
K 31. 12. 2016 bylo na území Libereckého kraje 215 obcí s průměrnou rozlohou 14,7 km2. Podíl obyvatelstva ve městech činil 77,4 %. Méně zalidněn je okres Semily, kde ve městech tohoto okresu žilo přibližně 57,0 % obyvatel. Hlavním střediskem a městem kraje je Liberec, který k roku 2018 čítá 103 853 obyvatel, následuje město Jablonec nad Nisou, který obývá přes 45 tisíc obyvatel (ČSÚ, 2018).
Vývoj populace v Libereckém kraji se příliš neliší od vývoje v jiných krajích ČR. Průměrný věk obyvatel kraje je 41,8 let. Republikový průměr má nepatrně starší věkovou strukturu, přesněji o 0,3 let. Zajímavým faktem je rozdílnost věkové skladby napříč krajem. Zatímco Českolipsko je charakteristické tím, že jeho obyvatelé patří k nejmladším v zemi, oproti tomu na Semilsku a Turnovsku se obyvatelé řadí mezi nejstarší v ČR. (Businessinfo, 2019).
39
4.2 Ekonomické údaje
Přestože v posledních dvaceti letech věhlasný textilní průmysl upustil ze svého převažujícího postavení především díky čínské konkurenci a hospodářské recesi, která proběhla v letech 2008 - 2009 a oslabila i průmysl skla a bižuterie, má Liberecký kraj stále průmyslový charatker, který je doprovázen dynamicky se rozvýjejícím cestovním ruchem.
Strojírenský průmysl se orientuje na výrobu automobilů, automobilových komponentů nebo pryžových a plastových výrobků. V zemědělství, které zde představuje jen okrajové odvětví, jsou hlavními složkami obiloviny, pícniny a chov skotu (Businessinfo, 2019).
Tabulka 6: Souhrn ekonomických ukazatelů Libereckého kraje (2018-2019)
Ukazatel Měřící
jednotka Období Hodnota ukazatele
Růst * (pokles)
v %
Poslední aktualizace
Počet obyvatel - k 30. 9. 2018 442 153 +0,2 12. 12. 2018
Regionální HDP mil. Kč rok 2017 160 808 +4,6 08. 02. 2019
Tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele
Kč, b.c. rok 2016 75 267 -1,9 08. 02. 2019 Disponibilní důchod
domácností na obyv. Kč, b.c. rok 2017 214 796 +2,8 08. 02. 2019 Průměrná hrubá mzda Kč 1.-3. čtvrtletí
2018 29 078 +8,6 05. 12. 2018 Podíl nezaměstnaných
osob (na obyvatelstvu ve věku 15-64 let)
% k 31. 1. 2019 3,34 0,15 08. 02. 2019 Obecná míra
nezaměstnanosti % 3. čtvrtletí
2018 1,6 -2,2 15. 01. 2019
Počet ekonomických
subjektů - k 31. 12. 2018 118 509 +0,6 11. 01. 2019
Počet stavebních
povolení - 1.-4. čtvrtletí
2018 3 217 +3,0 06. 02. 2019
Základní stavební
výroba mil. Kč 1.-3. čtvrtletí
2018 2 352 +21,5 01. 12. 2018 Mzdy v průmyslu Kč 1.-3. čtvrtletí
2018 33 631 +7,0 10. 12. 2018 Tržby v průmyslu mil. Kč 1.-3. čtvrtletí
2018 125 496 +3,6 10. 12. 2018 Počet hostů v
hromadných
ubytovacích zařízeních
- 1.-4. čtvrtletí
2018 1 005 093 +7,4 07. 02. 2019
* Oproti stejnému období předchozího roku Zdroj: vlastní zpracování podle (ČSÚ, 2019)
