Zdroj: WB, 2015. Economic Indicators [online]. Washington 2015. Vlastní zpracování.
Hospodářství Ruska v čele s Vladimirem Putinem začalo prosperovat. Jestliže je uvažován jako počátek sledovaného období rok 2000, Ruská federace vykazovala k roku 2008 růst hrubého domácího produktu přepočteného na obyvatele ve výši 71 %.
Saldo zahraničního obchodu Ruské federace dosahovalo v letech 2000 – 2008 kladných hodnot, avšak postupně klesalo. Příčinou snížení byl jednak pokles exportu a na druhé straně růst importu, kterému pomáhalo zhodnocování rublu. Z 20 % GDP per capita došlo ke snížení salda obchodní bilance na 9,2 %. (Viz obrázek č. 4)
Kritickým rokem se stal, stejně jako u Brazílie a ostatních států světa, rok 2009. Rusko se však oproti Brazílii podílelo větším dílem na celosvětovém hospodářství. Brazílie v tomto recesivním roce reportovala pokles GDP (per capita) ve výši pouhých 1,2 %, zatímco celosvětově hospodářsky zainteresovaná Ruská federace výkonnostně klesla o 7,8 % GDP na obyvatele.50 Intenzitu dopadu krize zmírnil stimulační balíček, který vyhlásil tehdejší
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
GDP (USD per capita)
Časová osa
premiér Vladimir Putin v listopadu 2008. Princip ekonomické injekce spočíval v částce 20 mld. USD, jež Rusko použilo na zmírnění dopadů očekávané globální ekonomické recese. V důsledku snížení daně z příjmu z 24 % na 20 %51 došlo růstu disponibilního příjmu ruských občanů, kteří tak byli spíše nakloněni k následnému investování.
Stimulační balíček pomohl Rusku oslabit vlnu krachujících firem a bank, avšak ani tak se Ruská federace nevyhnula výrazným škrtům a celkové hospodářské recesi.52 Nezaměstnanost stoupla mezi roky 2007-2009 z 3,8 % na 4,4 %. (Viz přílohu D) Spolu s počátkem hospodářské krize Rusko pocítilo skrze spotřebitelský koš zvýšení cen komodit a služeb. Po měnové krizi, která si vyžádala více, jak 21 % inflaci klesla do roku 2007 na 9
%. O rok později reportovala Světová banka index spotřebitelských cen ve výši 14, 1 %.
Následující rok Světová banka ve svém reportu přiznala, že obavy o stabilitu a sílu hospodářství Ruské federace byly mylné. Země navzdory prognózám krizi ustála lépe, než se očekávalo. Naproti tomu stála Eurozóna, kde se finanční krize podepsala na zpomalení celého hospodářství a snížení cen komodit. Ekonomika Ruska se v roce 2010 téměř vrátila na stejnou výši hrubého domácího produktu na obyvatele, jakou dosahovala před světovou krizí. Rok na to si Ruská federace navíc polepšila v žebříčku nejproduktivnějších hospodářství na světě, kdy v roce 2007 obsadila jedenácté místo a čtyři roky na to (2011) již místo deváté. V roce 2011 Ruská federace dosáhla přibližně stejného GDP přepočteného na obyvatele ve stálých cenách, jako před světovou ekonomickou krizí. Míra nezaměstnanosti lehce klesla na 4,3 %. Některé z vyspělých ekonomik se v té době stále potýkaly s vysokou mírou zadlužení převyšující 100 % GDP, ruský veřejný dluh však nepřesáhl ani 10 % GDP. Světová krize si svou „daň“ vybrala v podobě rostoucí ceny ropy, což bylo pozitivním důsledkem především pro jednoho z hlavních vývozců této
51 BRYANSKI, G., and D. DYOMKIN. Crisis will not sink Russian economy: Putin [online]. Reuters. New York, NY, USA: Thomson Reuters, 2008 [vid. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.reuters.com /article/2008/11/20/us-financial-russia-party-idUSTRE4AJ57P20081120.
52 OECD. Economic Surveys: Russian Federation [online] Paris, France: OECD Publishing, 2009. ISBN 9789264054349. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/eco_surveys-rus-2009-en.
komodity – Ruskou federaci. Nicméně ekonomický růst po hospodářské krizi z roku 2008 měl v Ruské federaci pozvolnější průběh, než u krize měnové z roku 1998.53
Roky 2012 – 2013 byly spíše ve znamení stagnace. Jedním z důsledků mohlo být negativní očekávání spotřebitelského a podnikatelského sektoru. Ruské federaci se v rámci sledovaného období 2000-2013 podařilo zvýšit hrubý domácí produkt, přepočtený na obyvatele o bezmála 80 %.54 Saldo obchodní bilance po světové krizi kleslo na 5,9 % devalvace měny, snížení dovozních cel, zrušení některých regulačních opatření, zlepšení kapitálové mobility či zjednodušení státní byrokracie. Otevřené hospodářství s dostatkem levné anglicky mluvící pracovní síly se v očích zahraničních investorů stalo velice zajímavým. Liberalizované hospodářství Indie se začalo zlepšovat, ač tuto skutečnost někteří ekonomové nepřisuzovali zmíněnému ministrovi financí. Mezi další zlomový okamžik konce 20. století patřil očekávaný kolaps komunikačních systémů, byl jím tzv.
54 World bank 2015, Rusko – přehled [online]. [vid. 2015-03-27].
55 Programátoři totiž ve snaze ušetřit paměť počítače značili roky posledním dvojčíslím, například rok 1998 byl ve zdrojovém kódu značen „98“. Přechodem do nového milénia se celý svět obával možnosti hromadného výpadku elektřiny, pozemní či letecké dopravy. Potravinové řetězce se měly strach z problémů s evidencí skladových zásob, kdy mohly být rázem potraviny prošlé o sto let. (Podobné to bylo i s evidencí roků narození, takže mohla například nastat situace, že by školky přijímaly„stoleté“ děti.) Velké firmy, jež se věnovaly informačně-komunikačním technologiím, ze strachu z následků nepřijímaly koncem roku 1999 zakázky a s napětím očekávaly přechod do nového tisíciletí.
anglicky mluvících, aktivních obyvatel. O technicky vzdělané vysokoškoláky nebyla nouze, každým rokem v zemi přibylo přibližně 300 tisíc inženýrů a dalších 2,5 mil.
vysokoškoláků s jiným zaměřením. Indičtí absolventi vysokých škol nacházeli uplatnění po celém světě. Nejenže se Indové projevili jako velice flexibilní národ, ale navíc svou práci odvedli za desetinu ceny západních programátorů. Brzy začal trend migrace call-center do Indie, jako to učinily nadnárodní organizace jako Microsoft, HP, IBM, Dell, Intel, Cisco, atd. Outsourcing umožnil firmám snížit náklady nejen kvůli nízkému platu, ale rovněž nízkou daňovou zátěží, která v Indii v roce 2000 panovala.56 Jednou z dalších příčin rozmachu indického hospodářství byla strnulost trhu práce, která byla způsobena protektivními opatřeními ve prospěch zaměstnanců. Velké firmy nad 100 zaměstnanců totiž měly zákaz propouštět své pracovníky bez souhlasu lokálních vládních autorit.
Světová banka uvedla, že získání povolení k propuštění zaměstnanců nebylo příliš běžné, proto většina velkých firem měla až o 17 % více zaměstnanců, než kolik doopravdy potřebovala. Důsledek záměru ochrany pracovníků se ukázal jako negativní ve chvíli, kdy zahraniční investoři dali přednost vkládání průmyslových investic do Číny, kde nejsou nuceni zaměstnávat nadbytečné zaměstnance. Další bariérou, jež Indii znemožňovala efektivnější ekonomický růst, byla zaostalost obyvatelstva žijícího na venkově (přibližně 70% populace). Povoláním bezmála 65% Indů žijících na venkově bylo zemědělství, tvořící přibližně čtvrtinu GDP. Mnohdy nepříznivé počasí a nedostatečné zavlažování významně ovlivnilo zemědělskou produkci.57
56 ROPOLYI, L. Social and ethical aspects of the Y2K problem. ETHICOMP E-Journal. Ljubjana, Slovenia:
Univerza v Ljubljani, 2001, vol. 1, 9 pgs. ISSN 1743-3010.
57 KRAFT, J. a J. FÁREK. Světová ekonomika a ekonomická integrace v období globalizace. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2008. ISBN 978-80-7372-413-9.