První položenou výzkumnou otázkou byla otázka Jaká podpůrná opatření byla žákovi s SPU přiznaná? Nejčastěji žáci z výzkumného vzorku, kterým byly diagnostikované SPU, mají přiznaný druhý nebo případně třetí stupeň PO. Všichni z žáků dotazovaných respondentů byli diagnostikováni v PPP. Jedním z PO, které učitelé ve všech případech vítají, je přidělení asistenta pedagoga. Asistent pedagoga je zařazován od PO 3. stupně, ale většina pedagogů se shoduje, že by jeho práce byla pro žáka přínosná i v případě nižšího stupně PO. Tuto situaci řeší katalog podpůrných opatření (2015 – 2020) následovně. „Významnou roli zde může sehrát tzv. sdílený asistent. Vzhledem k časovému omezení potřeby podpory není sdílený asistent určen k jednomu konkrétnímu žákovi, ale působí operativně při podpoře většího počtu žáků v konkrétních pedagogických situacích, které jeho účast vyžadují.“ U jednoho z respondentů se s tímto sdíleným asistentem setkáváme. Pracuje s žákem hlavně při hodinách matematiky a českého jazyka.
Naopak u pedagogů, ne tolik oblíbené, jsou hodiny pedagogické intervence, zde se názor pedagogů rozchází na dva pomyslné tábory, přičemž jeden hodiny pedagogické intervence zastává a podporuje a druhý zastává názor, že jsou děti zbytečně přetěžovány.
Dle zásad reedukace v publikaci od Bartoňové a Vítkové (2007) by měla být reedukace SPU co nejvíce pravidelná. Ideálně by měla probíhat několik minut denně, aby bylo možné dosáhnout pozitivních výsledků reedukace. Přikláníme se k názoru, že pokud pedagogická intervence s žáky probíhá ve škole jen jednou týdně, mohlo by se to zdát jako přetěžování žáků, které nezanechává žádné velké výsledky. V případě, že ale žák
reedukační cvičení plní i mimo hodiny pedagogické intervence, nejlépe každý den a hodina pedagogické intervence slouží převážně jako jakési vodítko, které žáka nasměřuje správním směrem, jsme přesvědčeni, že tímto způsobem pedagogická intervence smysl má.
Mezi výhody nebo úlevy, které mají žáci s SPU, učitelé nejčastěji uváděli neomezené využívání různých pomůcek, které žákům usnadňují práci při výuce. Mezi nejčastěji využívané pomůcky patří různé karty s přehledy učiva, které nejčastěji učitelé vyrábí žákům podle jejich specifických potřeb na míru. Karty bývají velmi pestře barevné a co nejvíce přehledné. Ty nejdůležitější mívají žáci přilepené na lavici, aby je měly na očích neustále.
Shrnutí: Žáci s SPU jsou diagnostikováni převážně hlavně v PPP. V případě lehčích potíží mají žáci přiznaný první stupeň podpůrných opatření a škole bývá doporučené vypracování plánu pedagogické podpory (PLPP) v případě, že tomu tak již není. V případě, že má žák obtíže vážnější, bývá mu přiznáno PO 2. stupně, při kterém je v případě potřeby možné využít tzv. sdíleného asistenta. Při těžších potížích bývá žákům přiznané PO 3. stupně a zde je nutné vypracování IVP a ve většině případů je k žákům přidělen asistent pedagoga. Při přiznaném 3. stupni PO je nutná i pedagogická intervence, která na většině škol probíhá, ale dle našeho názoru neprobíhá vždy zcela efektivně. Žáci mají při výuce k dispozici velké množství pomůcek, které jsou jim vyráběny ve většině případů na míru přímo učiteli. Využívání jiných pomůcek zřejmě z důvodu finanční náročnosti není běžné.
Toto zjištění ohledně přiznávaných PO se v podstatě shoduje i s literaturou.
Bartoňová (2019) ve svém distančním studijním textu popisuje využívání PO u žáků s SPU následovně. Podpůrná opatření prvního stupně slouží ke kompenzaci mírných obtíží ve vzdělávání žáka, stanovuje je sama škola, k vyrovnání obtíží slouží Plán pedagogické podpory. … Podpůrná opatření 2. stupně jsou žákovi s SPU přiznána na základě posouzení školského poradenského zřízení (PPP). Obtíže vyžadují využívání individuálního přístupu ke vzdělávacím potřebám žáka. Lze je obvykle kompenzovat s využitím speciálních učebnic a pomůcek, s podporou předmětu speciálně pedagogická péče a úpravami v práci učitele. Dle obtíží se jedná o lehké poruchy. … U podpůrných opatření 3. stupně charakter speciálních vzdělávacích potřeb žáka vyžaduje znatelné
úpravy v metodách práce, v organizaci a průběhu vzdělávání i hodnocení žáka.
V odůvodněných případech je možné dělat úpravy obsahů vzdělávání, žáci mají vypracovaný individuálně vzdělávací plán.
Druhou položenou výzkumnou otázkou byla Jak jsou podpůrná opatření využívána (realizována) ve výuce? Z odpovědí vyplývá, že se učitelé snaží o co nejlepší naplňování PO, je však patrné, že ne vždy jsou učitelé s výsledky spokojeni. Častým důvodem je nevhodný přístup ze strany žáka či rodičů.
Učitelé se velice snaží specifické potřeby žáků respektovat, jsou však případy, kdy žáci shovívavosti učitelů spíše zneužívají. Žádný z žáků nemá speciální učebnice a na jejich nedostatek si několik učitelů stěžovalo. Speciálních učebnic a pracovních sešitů pro žáky s SPU je na trhu nemalé množství. Pravdou ale zůstává, že tyto učebnice či pracovní sešity nijak nekooperují s běžnými učebnicemi, se kterými pracují ostatní žáci. Tudíž jsou pro praktické využití při výuce nepoužitelné. Nejvíce se podpůrná opatření ve výuce projevují v přizpůsobených zadáních úkolů a v jejich následném hodnocení. Úkoly dostávají žáci zjednodušené, zpřehledněné a zkrácené. Nejčastěji např. diktát nahrazuje doplňovací cvičení nebo dítě píše diktát velmi zkrácený.
Při hodnocení je třeba brát v úvahu individuální schopnosti a možnosti žáka. Nejčastěji však učitelé hodnotí to, co žák stihl, a často hodnotí i o stupeň mírněji.
Hodnocení dotazovaných respondentů je však s rozporu s tím, co ve své publikaci uvádí Michalová (2016). Pokud se s ohledem na diagnózu pouze zmírní požadavky na žáka, takže dítě bude lépe hodnoceno, ale přitom se nebudou nalézat pro něj vhodné způsoby práce, které by mu vyhovovaly, pak nejde o skutečnou pomoc, ale jen o jakousi zástěrku pomoci … Zároveň Michalová (2016) uvádí, že výsledky prací žáka s SPU by měly být srovnávány pouze s jeho úspěchy a nedostatky a jeho vlastními možnostmi a schopnostmi. Současně je ale nutné, aby pedagog nezaměňoval projevy SPU s projevy lenosti a nezodpovědnosti žáka.
Dalším podpůrným opatřením, které se velice promítá do výuky, jsou pomůcky.
Otázka ohledně využívání pomůcek byla již zodpovězena v první výzkumné otázce.
V případě, že má žák v PO doporučené nějaké pomůcky, je nutné také řešit jejich financování. Několik respondentů, jak již bylo zmíněno, uvedlo, že si většinu pomůcek pro žáky vyrábějí sami, tudíž náklady na takovéto pomůcky jsou takřka nulové a školní
rozpočet nezatíží. V případě dražších pomůcek, např. již výše zmiňovaného notebooku se speciálními výukovými programy, bývají nejčastěji využívány dotace ze ŠPZ.
Mezi podpůrná opatření realizovaná při výuce je dobré zahrnout metody práce s žákem. Učitelům se nejčastěji osvědčil multisenzoriální přístup, kdy žák zapojí více smyslů a učivo si takto zažije. V nižších ročnících učitelé učivo často propojují s básničkami čí písněmi. Důležité je nové učivo i několikrát názorně předvést a zopakovat, aby měl žák co největší šanci na jeho zapamatování. Dále se učitelům nejvíce osvědčilo, když žák sedí v samostatné lavici co nejblíže k učiteli, aby mohl učitel sledovat reakce žáka a případně individuálně pomoci.
Tyto uvedené metody práce s žáky s SPU Bartoňová (2012) ve své publikaci uvádí také a doplňuje je ještě o následující. Žák by neměl mít písmo na pracovních listech moc malé. V některých případech se doporučuje formát strany A4 zvětšit na A3.
Úkoly by měly být zadávány pomocí krátkých stručných vět a za pomoci názorných pomůcek. Učitel by měl úkol také srozumitelně dovysvětlit a ujistit se, že žák všemu rozumí. Žák s SPU by neměl být nucen k hlasitému předčítání textu či psaní na tabuli.
Při výuce je důležitá atmosféra ve třídě. Pedagog by měl žáky povzbuzovat, motivovat, zadávat adekvátně obtížné úkoly a oceňovat každý pokrok a úspěch.
Shrnutí: Podpůrná opatření se učitelům ve větší míře naplňovat daří. Všichni učitelé se snaží pro žáky připravovat takové podmínky, aby žák měl adekvátní možnost zažívat při vyučování co největší úspěch, který ho bude motivovat lepším výsledkům.
Pokud by učitelé měli k dispozici vhodné speciální učebnice, práce by pro ně byla alespoň v tomhle směru jednodušší.
Poslední výzkumnou otázkou je Jaká další podpora nad rámec podpůrných opatření přiznaných školským poradenským zařízením je žákovi poskytována?
Z odpovědí vyplývá, že učitelé sami žádná podpůrná opatření ve větší míře žákům neposkytují. Mimo podpůrná opatření zajišťují klidné klima ve třídě a mezi spolužáky, podporují zdravé sebevědomí a sledují fyzický a psychický stav žáků. Působení speciálního pedagoga ve škole není samozřejmostí a i v případě, že speciální pedagog ve škole působí, mnoho pedagogů svou práci se žáky s SPU s ním nekonzultuje.
Mezi činnosti, které jsou žákům a jejich rodičům poskytovány, se řadí samozřejmě konzultace s rodiči. Ve většině případů konzultace pravidelně neprobíhají, nicméně
každý z dotazovaných učitelů uvedl, že nemají problém s individuální konzultací po předběžné domluvě. Na konzultacích v některých případech bývají přítomni i žáci.
Učitelé často nevidí v přítomnosti žáků žádný problém, alespoň vědí, na čem se učitel s rodiči domluvil.
Další činností, kterou může škola žákům poskytovat, jsou hodiny pedagogické intervence pro děti, které ji nemají přiznanou ŠPZ, ale je pro ně přínosná. Tuto možnost reálně mnoho škol nenabízí a je zcela na uvážení pedagogů, kteří pedagogickou intervenci vedou s žáky, kterým byla předepsána, jestli si nějaké další žáky vezmou také do péče.
Shrnutí: Ve většině případů se podpůrná opatření, která jsou nad rámec těch přiznaných ŠPZ, moc neposkytují. Učitelé se hlavně snaží, aby byly děti ve třídě spokojené, a aby zažívaly radost z úspěchu. Pravidelné konzultace s rodiči žáků ve většině případů neprobíhají, ale v případě potřeby je možné, si s většinou dotazovaných učitelů domluvit konzultaci individuálně.