Výzkum byl zaměřen na ověření individuálních projevů syndromu vyhoření a na zhodnocení efektivity dílčích aspektů vedoucích k jeho předcházení prostřednictvím vybraného vzorku pracovníků čtyř zařízení sociálních sluţeb na Českolipsku. Předmětem zkoumání bylo zjistit, zda a jakým způsobem vybrané organizace předcházejí syndromu vyhoření u svých pracovníků. Předpokladem bylo, ţe:
1. V zařízeních, která poskytují podporu svým pracovníkům, hrozí těmto syndrom vyhoření v menší míře neţ tam, kde je podpora minimální nebo ţádná.
2. Syndromu vyhoření lze efektivně předejít aktivním proţíváním volného času (např. sportovními a kulturními aktivitami) neţ jeho pasivním trávením.
Výzkum byl proveden kvantitativní metodou prostřednictvím dotazníku, výsledky byly zaznamenány a vyhodnoceny pomocí četnosti, relativní četnosti, kumulativní četnosti, průměru a mediánu. Pouţity byly dva typy dotazníků: jeden standardizovaný autorů Claudia Henniga a Gustava Kellera (příloha č. 2) zaměřený na sebeposouzení respondentů ve vztahu k míře syndromu vyhoření; druhý nestandardizovaný (příloha č. 1) byl sestaven z 21 poloţek ve formě vlastních otevřených otázek zaměřených na ověření daných předpokladů.
Záměrem bylo shromáţdit podklady od šedesáti respondentů zaměstnaných v sociálních sluţbách, ale tím, ţe někteří z vybraného vzorku respondentů na poloţky dotazníku formulované jako otázky neodpověděli, nebo jejich odpovědi neměly vypovídací hodnotu, bylo moţné vyhodnotit pouze čtyřicet šest (46 ks) kaţdého z obou typů dotazníků.
Soubor 46 sledovaných pracovníků většinou tvořily ţeny, muţi byli pouze tři.
Byli zařazeni do čtyř skupin, pro něţ byla kritériem délka praxe v sociálních sluţbách, resp. 0–5 let; 6–10 let; 11–15 let; 16 let a více. Tyto skupiny se staly východiskem pro kvantitativní vyjádření výsledků šetření.
Standardizovaný dotazník (Hennig, Keller, příloha č. 2) byl zaměřen na sebeposouzení kaţdého z respondentů, sledoval, do jaké míry jsou jeho psychofyzické funkce zasaţeny stresem a měl určit, jak výrazná je jeho celková náchylnost ke stresu a k syndromu vyhoření. Protoţe se v teoretické části samostatně neobjevuje vysvětlení pojmů kognitivní, citová, tělesná a sociální rovina, bylo vhodné je před uţitím a vyhodnocením dotazníku vysvětlit.
Zhodnocení odpovědí na poloţky nestandardizovaného dotazníku (příloha č. 1) formulované jako otázky mělo napovědět, jakou podporu poskytují zvolené organizace svým pracovníkům v prevenci proti syndromu vyhoření a jak jí sledovaní pracovníci vyuţívají. Další snahou bylo potvrdit předpoklad, ţe v zařízeních, která dbají na prevenci syndromu burnout u svých zaměstnanců, hrozí těmto nebezpečí vyhoření méně neţ v zařízeních, kde daný problém neřeší. Mimoto bylo moţné vysledovat a pojmenovat volnočasové aktivity respondentů a jejich vliv na odolnost vůči stresu a syndromu vyhoření u vzorku sledovaných.
Po vyhodnocení získaných údajů na základě sebeposouzení kaţdého respondenta se ukázalo, ţe pouze někteří respondenti (celkem 7, tj. 15,2 %) ze sledovaného souboru, zařazení ve skupinách 0–5; 6–10; 11–15 a 16 a více let praxe, jsou náchylní ke stresu a posléze k moţnému vyhoření v rovině kognitivní, citové i tělesné, ale přímé nebezpečí jim nehrozí.
Nejvyšších hodnot znamenajících přímé ohrožení (72–96 bodů, medián = 84) nedosáhl žádný z respondentů. Jiní než výše uvedení respondenti ze sledovaného souboru ohroženi nejsou.
Potvrzené výsledky výzkumu svědčí o tom, ţe zaměstnavatelé většinou daný problém sledují, dbají na prevenci burnoutu u svých pracovníků. Několik respondentů (5, tj. 10,9 %) angaţovanost organizace popřelo (tabulka č. 8).
Po vyhodnocení odpovědí na poloţky nestandardizovaného dotazníku bylo moţno vysledovat nejen kvalitu vztahu pracovníků sociálních sluţeb k jejich povolání, ke klientům, ale také např. k dalšímu vzdělávání, vlastnímu profesnímu růstu i k volnočasovým aktivitám. Bylo moţné zjistit, jakého druhu jejich volnočasové aktivity jsou a jak je realizují, ale také jakou péči věnuje organizace, v níţ jsou zaměstnáni, prevenci syndromu vyhoření. Širší záběr nestandardizovaného
dotazníku po vyhodnocení odpovědí respondentů na poloţky formulované jako otázky potvrdil, ţe:
Organizace většinou dbají na prevenci syndromu burnout u svých zaměstnanců. Zdůrazňuje se tu mimořádný význam supervize, zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání pracovníků v sociálních sluţbách. Supervize se však nedostává 18 (39,1 %) ze souboru 46 (100 %) dotazovaných, coţ je závaţné, protoţe supervize je jednou z nejdůleţitějších forem prevence syndromu vyhoření.
Volnočasové aktivity, pokud je mohou ve značně omezeném časovém rozpětí, které jim při jejich časově neohraničené sluţbě zbývá, vyuţít, umoţňují pracovníkům zejména v pomáhajících profesích nebezpečí syndromu vyhoření eliminovat a předcházet mu. Formy volnočasových aktivit jsou různorodé; zahrnují kulturu, sport, turistiku, sběratelství, uměleckou činnost, ale také práci na zahradě, vycházky, cyklistiku, práci pro církev a charitu apod.
Zjištěním a potvrzením daných předpokladů byl splněn cíl práce. Úkol daný předmětem zkoumání, a to jakým způsobem předcházet syndromu vyhoření, byl zodpovězen respondenty v odpovědích na otázky zaměřené na jejich aktivity, na vlastní zvyšování kvalifikace, na vztahy s jinými lidmi, k rodině i k přírodě a k příjemným věcem vůbec, na vztah ke klientům a s klienty.
4 Závěr
Cílem předloţené bakalářské práce bylo ověřit individuální projevy syndromu vyhoření u pracovníků v pomáhajících profesích a zhodnotit efektivitu dílčích aspektů vedoucích k jeho předcházení. Výsledky výzkumu měly potvrdit nebo vyvrátit předpoklady o uţívaných způsobech, jimiţ předcházejí organizace na Českolipsku syndromu vyhoření u svých zaměstnanců. Cílovou skupinou byli pracovníci v sociálních sluţbách čtyř organizací na Českolipsku. Předmětem zkoumání bylo zjistit, jakým způsobem předcházet syndromu vyhoření v pomáhajících profesích.
Úvod práce byl věnován vysvětlení pojmu pomáhající profese a v souvislosti s tím také zmíněn syndrom vyhoření, který právě pracovníkům, kteří je vykonávají, mimořádně hrozí. Na závěr této části byl zdůrazněn cíl a vysvětlen účel práce dále rozdělené na část teoretickou a praktickou.
V teoretické části je hojně vyuţito prostudované odborné literatury, mnohdy přímo citacemi z ní. Nejprve je tu vymezen pojem syndrom vyhoření, připomenuto také jeho označení termínem burnout, zmíněna jeho historie. Označeny jsou jeho fáze, faktory které jej působí a jeho příčiny. Většinou prostřednictvím citací z odborné (často lékařské či psychologické literatury) jsou tu vyjmenovány a charakterizovány dispozice osobnosti k syndromu vyhoření, vliv pracovních podmínek na jeho vznik a na jeho důsledky pro člověka samého, na jeho ţivot i zaměstnání.
Na vzniku syndromu vyhoření se podílejí také zátěţové situace; výčtem a charakteristikou jejich zdrojů pokračuje teoretická část. V souvislosti s tím bylo třeba vyzvednout úlohu uvědomování si smyslu ţivota, kvalitu profesního vztahu mezi pracovníkem a klientem a interakci mezi nadřízenými a podřízenými. Značná pozornost je věnována prevenci syndromu vyhoření, jeho eliminaci a prevenci ve vztahu k psychickému i fyzickému stavu člověka. Důraz je kladen na zdravý ţivotní styl, vědomí smyslu, na studium a na prevenci syndromu vyhoření správnými a účinnými postupy ze strany zaměstnavatelů. Vysvětlena je funkce týmové spolupráce při prevenci syndromu vyhoření, hodnotné supervize a celoţivotního vzdělávání.
Velký prostor shrnutí teoretických poznatků o syndromu vyhoření je v práci věnován proto, ţe je daný problém palčivý nejen v profesích pomáhajících. Také dostupných informací o syndromu vyhoření je stále malé mnoţství, takţe bylo třeba je alespoň utřídit. Také tím byla splněna jedna část daného cíle bakalářské práce.
Získané výsledky výzkumu potvrdily, ţe sledované organizace si hrozbu syndromu vyhoření u svých pracovníků většinou uvědomují a snaţí se mu předcházet podporou forem zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání pracovníků, méně jiţ jednou z nejúčinnějších forem, a to supervizí. Samotní pracovníci se pak brání vyhoření volnočasovými aktivitami různého typu, zvyšováním své kvalifikace příslušným studiem a účastí na formách celoţivotního vzdělávání. Podporou jim jsou harmonické rodinné vztahy, vztahy s jinými lidmi, k přírodě a příjemným činnostem vůbec. To vše má následně pozitivní vliv na práci s klienty a vztah k nim.
Cíl práce byl splněn též tím, že výzkum otevřel otázku prevence syndromu vyhoření v zařízeních poskytujících sociální péči a že potvrdil souvislost mezi starostlivostí zaměstnavatelů o prevenci syndromu vyhoření u pracovníků sociálních služeb vykonávajících pomáhající profese. Cíl práce byl splněn také tím, že doložil pozitivní vliv vlastních aktivit respondentů na odolnost vůči syndromu vyhoření a vyjmenováním různých druhů možných volnočasových činností splnění daného cíle dovršil.
Tato práce znamená přínos nejen pro samotnou autorku, ale případně téţ pro všechny pracovníky v pomáhajících profesích sociálních sluţeb, kteří by se s textem studie seznámili. Výzkum umoţnil seznamovat se postupně s nebezpečím a závaţností syndromu vyhoření, zároveň také s názory i zkušenostmi mnoha pracovníků v sociální oblasti. Vyhodnocení získaných údajů jednoznačně potvrdilo, ţe syndromu vyhoření se musí od samého počátku praxe včas předcházet.
Významným prostředkem k tomu je vyuţívání nejrůznějších volnočasových aktivit, které pomáhají vzniku syndromu vyhoření zabránit. Neodmyslitelná je péče zaměstnavatele o prevenci syndromu vyhoření a pravidelné uplatňování supervize.
Vzájemný kontakt zaměstnavatele a pracovníků, vstřícné vyhovění jejich oprávněným poţadavkům, schopnost empatie vůči zaměstnancům, to vše můţe nejen omezit mnoţství stresových situací při výkonu profese, ale také samozřejmě jiţ v počátku zabránit vzniku syndromu vyhoření.
5 Návrh opatření
Opatření v oblasti prevence syndromu vyhoření ze strany zaměstnavatele:
Syndromu vyhoření u pracovníků v pomáhajících profesích by měly příslušné organizace čelit kvalitou a četností supervize. Její podpůrný charakter by měl pracovníkům umoţnit zvládnout mnoţství stresu, které jejich práce přináší.
Vzdělávací funkce supervize upevňuje pravidla profesionálního přístupu, pomáhá pracovníkům v neustálém vzdělávání, v odborném rozvoji i v zavádění nových přístupů podle měnících se potřeb. Supervize i osoba supervizora by se měly stát hlavním činitelem při řešení konfliktů uvnitř i vně organizace, supervizor by měl být tím, kdo dbá na kvalitu teoretického a praktického obsahu vzdělávacích kurzů, které jsou zaměstnancům nabízeny i na jejich saturaci odbornou literaturou v knihovnách jednotlivých center.
Zaměstnavatelé by měli dbát na vyuţívání nabízených volnočasových aktivit svými pracovníky, zajistit jim moţnosti rekreace a dlouhodobé relaxace např. v lázních, při pobytech v podnikových rekreačních zařízeních aj. Pracoviště by měla mít zvláštní místnosti pro relaxaci, vybavené např. masáţním stolem, cvičebními přístroji a nářadím, prospěšná by byla sauna, bazén, vířivka, místnost určená pro squash apod. Organizace by se neměly bát investic do kondičních programů, které prokazatelně sniţují fyzickou i psychickou zátěţ pracovníků, protoţe by se jim tyto investice nepochybně vrátily formou ještě kvalitnější práce jejich zaměstnanců a eliminací hrozby syndromu vyhoření u nich.
Opatření s ohledem na strategii překonávání stresu u jednotlivců zaměstnaných v pomáhajících profesích sociálních služeb:
Prevenci proti stresu a syndromu vyhoření prospívají harmonické soukromé vztahy, moţnost společného řešení problémů a regulování pocitů strachu a deprese.
Právě mezilidský kontakt je při prevenci stresu podstatný, a proto je třeba, aby si kaţdý, kdo nemá rodinné zázemí, našel svou přítelkyni nebo přítele, neboť kontakt s nimi mu přispěje k regeneraci sil. Měly by k tomu přispět také společné procházky, sportovní aktivity, rozhovory, posezení v restauraci ap.
Kaţdý by měl v sobě objevit sílu pozitivního myšlení, upnout se na vizi budoucnosti, organizovat si svůj čas tak, aby mu zbylo volno na oblíbené aktivity, měl by se věnovat těm činnostem, které mu dovolí plně se jimi zabývat tak, aby zapomněl na sebe sama; nabízí se jich ohromné mnoţství, například manuální tvůrčí činnosti, zájmové umělecké činnosti, sport, turistika, společensko-politická činnost, charitativní činnost apod., a jejich prostřednictvím si utvářet vědomí vlastního smyslu ţivota.
Nemělo by se zapomínat na zdravý ţivotní styl. Podstatná je i schopnost relaxovat např. při hudbě, tanci, při pobytu v přírodě, při práci na zahradě, prostě při jakékoliv činnosti, která umoţňuje odpoutat se od problémů, běţných pracovních a ţivotních starostí. Psychika a fyzická kondice spolu těsně souvisí, a proto je třeba dbát na zdravou stravu, pohyb, dostatek spánku a nezapomenout na smích. Smích je přece kořením ţivota.
6 Seznam použitých zdrojů:
1. BAJER, P. Sociální práce/Sociálna práca. Praha: ASVSP, 2005. roč. 3/2006 131 s. ISSN 1213-6204.
2. BARTLOVÁ, E. Supervize v sociální práci. 1. vyd. Ústí nad Labem:
Fakulta sociálně ekonomická UJEP, 2007. 62 s. ISBN: 978-80-7044-952-3.
3. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9.
4. CSIKSZENTMIHALYI, M. O štěstí a smyslu života. Praha:
Nakladatelství Lidové noviny, 1990. ISBN 80-7106-139-5.
5. DOKTOROVÁ, B., ROZTOČIL, V., HEČKOVÁ, R. Kapitoly
z personálního managementu. Stráţ pod Ralskem: IV VS ČR, 2002. 75 s.
6. DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu. 1.
vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6.
7. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. 1.vyd. Brno: Cesta, 1995. 237 s.
ISBN 80-85319-39-X.
8. FRANKL, V. E. Člověk hledá smysl: Úvod do logeterapie. 1. vyd. Praha:
Psychoanalytické nakladatelství, 1994. 86 s. ISBN 80-901601-4-X.
9. GRUBER, D. Zlatá kniha komunikace. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 2005. 249 s. ISBN 80-7329-092-8.
10. HAVRDOVÁ, Z., HAJNÝ, M. Praktická supervize. Praha: Galen, 2008. 213 s. ISBN 978-80-7262-532-1.
11. HAWKINS, P., SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd.
Praha: Portál, 2004. 202 s. ISBN 80-7178-715-9.
12. HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 583 s. ISBN 80-7178-820-1.
13. HENNING, C., KELLER, G. Antistresový program pro učitele. 1. vyd.
Praha: Portál, 1996. 99 s. ISBN 80-7178-093-6.
14. KALLWASS, A. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 144 s.
ISBN 978-80-7367-299-7.
15. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Praha:
Statní zdravotní ústav, 1998. 24 s. ISBN 80-7071-099-3.
16. KENNERLEYOVÁ, H. Jak zvládat úzkostné stavy. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 190 s. ISBN 80-7178-266-1.
17. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 136 s.
ISBN 80-7169-551-3.
18. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s.
ISBN 80-7178-551-2.
19. MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2008.
384 s. ISBN 80-7178-548-2.
20. MERG, K., KNÖDEL, T. Jak přežit v práci. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 145 s. ISBN 978-80-251-1723-1.
21. NICKY, H. Psychologie týmové práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 189 s.
ISBN 80-7178-983-6.
22. PAULÍK, K., GRUBER, D. Trénink radosti. 2. vyd. Ostrava: Repronis, 2001.
161 s. ISBN 80-86122-74-3.
23. POLÁKOVÁ, J. Filosofie dialogu. 2. vyd. Praha: Jeţek, 1995. 106 s.
ISBN 80-85996-01-4.
24. RUCH, M. D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2004. 132 s.
ISBN 80-7255-074-8.
25. SCHMIDBAUER, W. Syndrom pomocníka. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-369-7.
26. STAŇKOVÁ, K. Supervize v sociální práci. Ústí nad Labem, 2004.
Bakalářská práce na Sociálně ekonomické fakultě UJEP. Vedoucí bakalářské práce Eva Bärtlová.
27. ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing, 2004. 197 s. ISBN 80-247-0586-9.
28. VAŠINA, B. Psychologie zdraví. 1. vyd. Ostrava: OU, 1999. 84 s.
ISBN 80-7042-546-6.
29. CETERA. Supervize [on line]. URL: <http://www.cetera.cz/textSuperv.htm>
[cit. 15-08-2009]
30. HENNING, C, KELLER, G. Antistresový program pro učitele. [on line].
URL:<http://search.centrum.cz/index.php?=cssource=hp9&q=Hennig,+Kelle r,+dotazník>[cit. 31-09-2009]
31. HLADKÝ, A. Hodnocení psychické pracovní zátěže. [on line]. 2008
<http://www.szu.cz/chpnp/pages/education/19_hladkydopol.pdf>
[cit. 31-09-2009]
32. KOMRSKOVÁ, Noemi. Co to je supervize [on line]. 2002,
URL: <http://www.cb.cz/rodina/cislo.php?0206_pohledy>[cit. 15-08-2009]
33. SEHNAL, Adrien. Studio životního stylu [on line]. 2009, poslední aktualizace 10. 02. 2009 URL: <http://www.adrien.snadno.eu/> [cit. 10-09-2009]
34. Syndrom vyhoření [on line]. 2007, URL:
<http://www.agathka.estranky.cz/clanky/seminarni-a-jine-prace/syndrom-vyhoreni>[cit. 15-09-2009]
35. Zdravotnické noviny. Syndrom vyhoření může být příčinou fluktuace a chyb zdravotníků. [on line]. 2008, URL: <http://www.zdn.cz/clanek/zdravotnicke- noviny/syndrom-vyhoreni-muze-byt-pricinou-fluktuace-a-chyb-zdravotniku-397466> [cit. 10-09-2009]
7 Seznam příloh
Příloha č. 1Nestandardizovaný dotazník – vlastní zpracování (viz. text. s. 89.) Příloha č. 2Standardizovaný dotazník s danou škálou hodnocení (viz. text. s.
90.)
Příloha č. 1 Nestandardizovaný dotazník – vlastní zpracování
1. Kolik je vám let ? ...
2. Jaké máte vzdělání pro tuto sluţbu ? ...
3. Jak dlouho děláte tuto práci ? ...
4. Účastníte se pravidelně všech kurzů nebo školení ? ...
5. Které negativní rysy klientů se vás nejvíce dotýkají ? ...
6. Jak překonáváte negativní výroky klientů ? ...
7. Dokáţete hned po příchodu ke klientům přenést na ně dobrou pohodu?
…...
8. Jak předcházíte tomu, aby se vás příliš nedotklo negativní chování nebo slova klienta ? ...
9. Dokáţete naplno vnímat hezké počasí nebo přírodu v blízkosti – v
zahrádkách domků, v parku apod.? ...
10. Z čeho dokáţete čerpat optimismus v době, kdy nejste v práci?
…...……...
11. Jaký vliv na vás má kontakt s dobrými známými ? ...
12. Co ještě vás v dobrém ovlivňuje? ...
13. Víte, jaký má smysl vaše práce? ...
14. Má podle vás smysl zvyšovat si v práci vzdělávání ? ...
15. Podílíte se sám/a na zvyšování svého vzdělání ? ...
16. Umoţňuje vám zaměstnavatel účast na seminářích, výcviku a kurzech?
…...
17. Vyuţíváte mimopracovní aktivity poskytované zaměstnavatelem?
…...
18. Jste spokojen/a s moţnostmi celoţivotního vzdělávání a s podporou svého zaměstnavatele? ...
19. Jak často vám zaměstnavatel poskytuje supervize? ...
20. Věnujete se ve svém volném čase sportovní činnosti? ...
21. Navštěvujete kulturní akce (divadlo, kino, koncerty atd.)? ...
Příloha č. 2 Standardizovaný dotazník s danou škálou hodnocení
INVENTÁŘ PROJEVŮ SYNDROMU VYHOŘENÍ
(zaškrtněte u každé položky, do jaké míry se vás jednotlivé výpovědi týkají)
vždy často někdy zřídka nikdy počet bodů 4 3 2 1 0
1. Obtíţně se soustřeďuji 4 3 2 1 0
2. Nedokáţu se radovat ze své práce 4 3 2 1 0
3. Připadám si fyzicky „vyţdímaný/á“ 4 3 2 1 0
4. Nemám chuť pomáhat problémovým klientům 4 3 2 1 0 5. Pochybuji o svých profesionálních schopnostech 4 3 2 1 0
6. Jsem sklíčený/á 4 3 2 1 0
7. Jsem náchylný/á k nemocím 4 3 2 1 0
8. Pokud je to moţné vyhýbám
se odborným rozhovorům s kolegy 4 3 2 1 0
9. Vyjadřuji se posměšně
o příbuzných klienta i o klientech 4 3 2 1 0 10. V konfliktních situacích
na pracovišti se cítím bezmocný/á 4 3 2 1 0 11. Mám problémy se srdcem,
dýcháním, trávením, apod. 4 3 2 1 0
12. Frustrace ze zaměstnání
narušuje moje soukromé vztahy 4 3 2 1 0
13. Můj odborný růst a zájem o obor zaostává 4 3 2 1 0 14. Jsem vnitřně neklidný/á a nervózní 4 3 2 1 0
15. Jsem napjatý/á 4 3 2 1 0
16. Svou práci omezuji na její
mechanické provádění 4 3 2 1 0
17. Přemýšlím o odchodu z oboru 4 3 2 1 0
18. Trpím nedostatkem uznání a ocenění 4 3 2 1 0
19. Trápí mě poruchy spánku 4 3 2 1 0
20. Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání 4 3 2 1 0 21. Hrozí mi nebezpečí, ţe ztratím
přehled o dění v oboru 4 3 2 1 0
22. Cítím se ustrašený/á 4 3 2 1 0
23. Trpím bolestmi hlavy 4 3 2 1 0 24. Pokud je to moţné, vyhýbám se
rozhovorům s klienty 4 3 2 1 0
VYHODNOCENÍ
1. kognitivní rovina: sečíst 1 + 5 + 9 + 13 + 17 + 21 = 2. citová rovina: sečíst 2 + 6 + 10 + 14 + 18 + 22 = 3. tělesná rovina: sečíst 3 + 7 + 11 + 15 + 19 + 23 = 4. sociální rovina: sečíst 4 + 8 + 12 + 16 + 20 + 24 = 5. minimum na kaţdé rovině je 24
6. maximum celkové je 96
7. 24 a 96 = body největšího stresového zatíţení, ohroţení Burn-Out.
Pohyb na škále (tedy 0–24; nebo 0–96) ukazuje náchylnost k podléhání stresu na jednotlivých rovinách.