Supervize a sociálně psychologický výcvik

Supervize je odborná podpora a obrana pro lidi v pomáhajících profesích před syndromem vyhoření. Je součástí vzdělávání, které se snaţí najít řešení situace, řešení problémů, jeţ vznikají u pracovníka s klientem. Jana Koláčková tento pojem vymezuje: Supervize je celoţivotní forma učení, která je zaměřená na rozvoj profesionálních dovedností a kompetencí super vidovaných, při níţ je kladen důraz na aktivaci jejich vlastních potenciálů v bezpečném a tvořivém prostředí.⁶⁸

Jedním z důleţitých úkolu supervize je ochránit pracovníky v pomáhajících profesích před negativním jevem.⁶⁹ „Slovosupervize je sloţeno ze dvou slov z latiny - „super“, tj. nad, jen (nebo také nadměrnost, přehnanost) a „vize“, tj. vidina, zjevení (také básnická představivost nebo pověrčivé vidění do budoucnosti).“⁷⁰

V angličtině pojmenování supervize znamená dohled, dozor nebo kontrolu, řízení a vedení a také revizi či inspekci. Podle Baštecké - „Supervize je metoda, která umoţňuje pracovníkovi pochopit, co brzdí jeho porozumění s klientem a co ho můţe účinně chránit před syndromem vyhoření“.⁷¹

Supervizi můţeme popisovat jako formu speciálního výcviku a rovněţ jako pomůcku k osobnímu a odbornému růstu v práci, kterou vykonáváme. Supervize má smysl a důleţitost ve sniţování pracovního stresu a také v boji proti syndromu vyhoření. Supervize by měla být pro pracovníky přínosem.

68 BARTLOVÁ, E. Supervize v sociální práci. 1. vyd. Ústí nad Labem: Fakulta sociálně ekonomická UJEP, 2007.

69 BARTLOVÁ, E. Supervize v sociální práci. 1. vyd. Ústí nad Labem: Fakulta sociálně ekonomická UJEP, 2007. s. 53

70 BARTLOVÁ, E. Supervize v sociální práci. 1. vyd. Ústí nad Labem: Fakulta sociálně ekonomická UJEP, 2007. s. 6

71 BARTLOVÁ, E. Supervize v sociální práci. 1. vyd. Ústí nad Labem: Fakulta sociálně ekonomická UJEP, 2007. s. 7

„Cílem supervize je hlubší porozumění konkrétnímu problému a v konečném důsledku potvrzení kompetence supervidovaného při práci s klienty.“⁷²

Cíle supervize mohou být krátkodobé – např. získání několika elementárních profesionálních dovedností, vytvoření základních podmínek pracovního týmu k úspěšné práci, nebo dlouhodobé – např. formulace a monitoring plánů osobního rozvoje pracovníků, harmonizace fungování celé organizace, zvyšování citlivosti organizace na potřeby klientů. V kaţdém případě je třeba formu a cíl supervize před zahájením jasně definovat a závaţně určit, komu budou jaké informace ze supervize přístupné.⁷³

„Supervizní dohoda – je psané vyjádření pravidel o způsobu, délce, místě, čase, financích, moţnostech a o ukončení supervizní práce. Supervize je určena vlastně všem, ale především lidem v pomáhajících profesích, lidem, kteří pracují s lidmi – tedy s nejcennějším a nejsloţitějším „materiálem“. Proč provádět supervizi? Protoţe máme tendenci motivované lidi v pomáhajících profesích nenechat vyčerpat aţ k smrti, jim nejvíce hrozí problém vyhoření. Protoţe klienti či jinak potřební potřebují stálou kvalitu vztahu, zaměstnavatelé dobré pracovníky, Pán Bůh stvořil uţitečné sluţebníky. Stát zařadil supervizi jako nutnou součást kvalitní sociální práce.“⁷⁴

2.3.5.3 Celoživotní vzdělávání

„Za nejdůleţitější v boji s vyhořením povaţuje Teč pevný základ uvnitř sebe sama, tedy mít jasno v tom, co dělám za práci a proč, a dále dokázat předávat problémy, které sám nedokáţu vyřešit, nahoru – ať uţ v hierarchii sluţební či duchovní. To je ale úkol na celý ţivot.“⁷⁵

Pokud člověk chce ve svém povolání obstát nejen sám před sebou, ale v tom prostředí, kde pracuje, před vedením i ostatními pracovníky ve stejném prostředí, je naprosto jasné, ţe snad kromě několika málo výlučně manuálních zaměstnaní – je třeba neustrnout na získaném stupni vzdělání, ale snaţit se prohlubovat a obohacovat svoje vzdělání po stránce teoretické i praktické. Proto si sociální pracovníci vyměňují

72 CETERA. Supervize. [on line]. URL: <http://www.cetera.cz/textSuperv.htm> [cit. 15-08-2009]

73 Matoušek, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 353

74 KOMRSKOVÁ, Noemi. Co to je supervize. [on line]. URL:

<http://www.cb.cz/rodina/cislo.php?0206_pohledy> [cit. 15-08-2009]

75 BAJER, P. Sociální práce/Sociálna práca, Praha: ASVSP, 2005. roč. 3/2006 s. 24

cenné kaţdodenní zkušenosti v častých rozhovorech – v denním běţném osobním vzájemným styku, ale někdy i organizovaně při společných schůzích, kdy si všichni společně vyměňují zkušenosti s jednotlivými případy.

Mělo by být ovšem samozřejmé, aby si kaţdý pracovník doplňoval své vzdělání jednak sám soukromě studiem doporučených odborných publikací především z oblasti psychologie a sociálních věd, ale je přínosné účastnit se pravidelně různých odborných výcviků – teoretických i praktických – zvlášť pokud jde o různé oblasti sociální práce, aby mohl být pracovník informován opravdu všestranně. Příslušný výcvik je moţné absolvovat nejen v organizaci, ale také na celostátní úrovni i v jiných městech. Proto by mělo centrum svým pracovníkům poskytovat stálé informace o těchto školeních a delegovat je na ně.

Pokud jde o mladé, perspektivní sociální pracovníky, je dobré, nespokojí-li se se základním vzděláním v oblasti sociální práce, ale mohou-li – třeba distanční formou – absolvovat i vysokoškolské studium.

„ Těchto znalostí a dovedností, které by měl člověk získat a osvojit si v tradiční době vzdělávání (dětství a dospívání), pak bude moci vyuţívat po celý další ţivot, kdy se uţ můţe soustředit na získávání konkrétních aktuálních informací.

I kdyţ se úvahy o nutnosti celoţivotního vzdělávání často týkají jakoby jen sféry práce, kvalifikace, profese, ve skutečnosti určitá obdoba celoţivotního vzdělávání (byť se to výslovně tak zpravidla neoznačuje), existuje ve všech oblastech běţného, kaţdodenního ţivota.

…Závěr je potom jednoznačný: chce-li se člověk ve své profesi udrţet na úrovni, musí své vzdělání neustále doplňovat, obnovovat své informace – tedy musí se vzdělávat průběţně po celý ţivot.“⁷⁶

76 DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 159

3 Praktická část 3.1 Cíl praktické části

Cílem praktické části bakalářské práce je ověřit individuální projevy syndromu vyhoření a zhodnotit efektivitu dílčích aspektů vedoucích k jeho předcházení.

Předmětem zkoumání je zjistit, jakým způsobem vybrané organizace na Českolipsku předcházejí syndromu vyhoření u svých pracovníků a potvrdit nebo vyvrátit předpoklady o těchto způsobech.

3.1.1 Stanovení předpokladů

Sebraná a zpracovaná data v realizovaném průzkumu v praktické části bakalářské práce jsou zaměřena na potvrzení či vyvrácení následujících předpokladů:

1. V zařízeních, která poskytují podporu svým pracovníkům, se vyskytuje syndrom vyhoření v menší míře neţ v těch zařízeních, která pracovníkům podporu neposkytují.

2. Syndromu vyhoření lze lépe předcházet aktivním proţíváním volného času (sportovní a kulturní činností) neţ jeho pasívním trávením.

3.2 Použité metody

Údaje potřebné k potvrzení nebo vyvrácení stanovených předpokladů budou shromáţděny formou dotazníkového šetření u 60 pracovníků různého zařazení v sociálních sluţbách a získaná data budou zpřehledněna uspořádáním do frekvenčních tabulek a za jejich pouţití vypočtena absolutní četnost, relativní četnost a kumulativní četnost, aritmetický průměr, popř. medián a pravděpodobnost. Uvedené pojmy znamenají:

Absolutní četnost (frekvence) ni je počet opakování určité hodnoty proměnné (dané varianty). Definice:

Kumulativní četnost vyjadřuje, kolik prvků souboru má hodnotu proměnné menší nebo rovnu dané hodnotě; je to postupné přičítání absolutních a relativních četností;

např. pro i=3 n₁+ n₂+ n₃

Kumulované četnosti berou v úvahu pouze platná pozorování, tj. neberou v úvahu odpovědi typu „neuvedeno“.

Aritmetický průměr je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Aritmetický průměr se obvykle značí vodorovným pruhem nad názvem proměnné, popř. řeckým písmenem µ (toto značení bude v práci pouţito). Definice:

Aritmetický průměr je součet všech hodnot vydělený jejich počtem.

Při vyhodnocení získaných dat představovaných velkým počtem poloţek budou také vypočítány hodnoty mediánu.

Medián 50% kvantil x50 je prostřední hodnota z neklesající řady

)

Pravděpodobnost je číslo vyjadřující objektivní moţnost hromadného výskytu náhodného jevu. Pohybuje se v intervalu 0–1 včetně, kde 0 = jev nemoţný (pravděpodobnost je nulová) a 1 = jev jistý; vše mezi tím je určité procento pravděpodobnosti. Pravděpodobnost se zjišťuje na základě empirického zjišťování s pouţitím statistické definice:

P/ počet případů příznivých/počet případů moţných.

Definice: P(A) = m/n

n = počet všech výsledků náhodného pokusu;

m = počet výsledků příznivých jevů A.

Všechny výpočty budou provedeny pomocí programu Excel.

Jako nástroj kvantitativní metody výzkumu prováděného formou výzkumného šetření bude pouţit dotazník, protoţe:

umoţňuje získat a analyzovat velké mnoţství informací při relativně malých nákladech,

je moţné distribuovat jej k většímu mnoţství respondentů,

je to forma méně časově náročná a respondenti nejsou ovlivňováni vztahem dotazovaný – administrátor,

zajišťuje intimní a pohodlné prostředí pro dotazovaného, můţe si totiţ zvolit kdy, kde a jak dotazník vyplní. Vyhovuje anonymitě odpovědí a dobrovolnosti.

Je třeba: seznámit tázané s tím, ţe mohou vynechat otázky, na něţ by neradi odpovídali nebo na ně odpovědět neumějí; organizace, v níţ výzkum probíhá, musí být seznámena s tím, ţe získaná data jsou a zůstanou důvěrná.

Pro výzkum bude uţit jednak standardizovaný dotazník z publikace autorů C.

Henniga a G. Kellera „Antistresový program pro učitele“ (1996, s. 19–20), jehoţ vzor je vloţený do přílohové části pod číslem 2, vzor byl staţen z internetu dne 26. 1. 2010 ze serveru

<http://search.centrum.cz/index.php?=cs&source=hp9&q=Hennig,+Keller,+dotazník

>, jednak dotazník nestandardizovaný (příloha č. 1), sestavený autorkou práce.

Výsledkem bude hodnocení stavu prevence syndromu vyhoření v zařízeních sociální péče na Českolipsku a zjištění, zda formy relaxace, jimţ se zkoumaní respondenti věnují, působí na míru jejich náchylnosti ke stresu, popř. aţ k syndromu vyhoření.

Při konstruování dotazníku (příloha č. 2) vycházeli jeho autoři C. Hennig a G.

Keller ze skutečnosti, ţe je moţné posoudit syndrom vyhoření u pracovníků podle čtyř rovin. Jsou to roviny: kognitivní, citová, tělesná a sociální.

Kognitivní rovina (poznávací a rozumová) zahrnuje: ztrátu nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti; nechuť, lhostejnost k práci; negativní postoj k sobě samému, k práci, k instituci, ke společnosti, k ţivotu; únik do fantazie; potíţe se soustředěním, zapomínání.

Emocionální (citová) rovina představuje: sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivitu, nespokojenost; pocit nedostatku uznání.

Tělesná rovina obsahuje příznaky: poruchy spánku a chuti k jídlu, náchylnost k nemocím, vegetativní obtíţe (srdce, dýchání, zaţívání); snadnou unavitelnost, vyčerpanost, svalové napětí, vysoký krevní tlak.

Sociální rovina zaznamenává: úbytek angaţovanosti; úbytek snahy pomáhat problémovým klientům; omezení kontaktu s klienty a jejich příbuznými;

omezení kontaktů s kolegy; přibývání konfliktů v oblasti soukromí;

nedostatečnou přípravu k výkonu práce.

Jak jiţ bylo řečeno, můţe se stres a syndrom vyhoření projevovat u různých jednotlivců odlišně. Proto je důleţité pro zjištění zvolit takovou formu výpovědí, která sleduje účinky stresu a syndromu vyhoření v daných rovinách. Dotazník, který bude pouţit, zahrnuje 24 výpovědí a respondent má zaškrtnout, do jaké míry se ho jednotlivé výpovědi týkají (vţdy; často; někdy; zřídka; nikdy).

Sebeposouzení kaţdého z respondentů má napovědět, do jaké míry jsou jeho psychofyzické funkce zasaţeny stresem. Mimoto je moţné určit, jak výrazná je jeho celková náchylnost ke stresu a k syndromu vyhoření (parafráze Hennig C., Keller G., „Antistresový program pro učitele“ 1996, s. 19–20).

U jednotlivých rovin (kognitivní, citová, tělesná a sociální) je moţné vyčíst individuální stresový profil, maximální hodnota bodů jedné roviny je 24, minimální 0. Podle autorů testu lze na základě celkového součtu zjistit celkovou míru náchylnosti ke stresu a vyhoření součtem bodového hodnocení všech rovin (maximální hodnota = 96, minimální hodnota = 0, medián hodnotící řady čísel = 48,5).

Konstrukce nestandardizovaného dotazníku s otevřenými otázkami (příloha č.

1) vychází z vlastních znalostí o sociálně psychologických metodách výzkumu.

Dotazník obsahuje 21 poloţek (forma otázek) pro účely této práce vyuţitelných, a to

takových, které nejvíce souvisí se sledovaným problémem, tj. vlastní vzdělání a vzdělávání; práce a vztah s klienty; smysl práce a jeho uvědomování si; vztah zaměstnavatele ke zvyšování kvalifikace pracovníků a k jejich mimopracovním aktivitám i poskytování moţností a různých forem odpočinku; vlastní vyuţívání volného času k relaxaci a k mimopracovním aktivitám. Odpovědi na všechny otázky budou vyhodnoceny a zpracovány pomocí základních statistických funkcí (absolutní četnost, relativní četnost, kumulativní četnost, aritmetický průměr, medián, pravděpodobnost), výsledky budou představeny formou tabulek a grafů s patřičnými komentáři.

3.3 Popis zkoumaného vzorku

Čtyři organizace na Českolipsku – Centrum pro zdravotně postiţené v České Lípě a Farní charita v České Lípě, Domov pro seniory v Zákupech a Domov s pečovatelskou sluţbou v Zákupech - byly poţádány o moţnost provést výzkum.

Byly vybrány s ohledem na snadnější dosaţitelnost a znalost prostředí.

Bez předchozího výběru bylo poţádáno šedesát jejich pracovníků v různém profesním zařazení o vyplnění dotazníků. V Centru pro zdravotně postiţené v České Lípě to byli 2 muţi a 18 ţen, ve Farní charitě v České Lípě 1 muţ a 6 ţen, v ostatních zařízeních v Domově s pečovatelskou sluţbou v Zákupech 11 ţen a v Domově pro seniory v Zákupech 14 ţen. Dotazníky vyplnili například sociální pracovníci, pečovatelky, zdravotní sestry, osobní asistenti i asistentky, pracovníci v dalších pomáhajících profesích ve věku od dvaceti čtyř do padesáti čtyř let.

Pro účely statistiky a vyhodnocení dotazníků jsou respondenti zařazeni do skupin podle délky praxe, tzn. 0–5 let; 6–10 let; 11–15 let; 16 let a více. Za základ pro statistické údaje a výpočty je stanoven takový počet respondentů, jejichţ odpovědi v dotaznících mají plnou vypovídací hodnotu.

Po objektivním posouzení odpovědí na otázky v dotaznících jsou do souboru respondentů zařazeni 3 (6,5 %) muţi a 43 (93,5 %) ţeny, tj. celkem 46

dotazovaných.

V této kapitole je podána základní informace o sledovaném výběrovém souboru z řad sociálních pracovníků. Popsány budou základní statistické charakteristiky

souboru ( N=123, tj. četnost, relativní četnost, kumulativní četnost), od nichţ se budou odvíjet základní statistické předpoklady. Pro přehlednost jsou jednotlivé charakteristiky popsány formou tabulek a znázorněny graficky.

Pohlaví

Pohlaví, jak uvádí tabulka č.1 a následně i graf č.1, není ve sledované skupině rozloţeno rovnoměrně. To je způsobeno především situací v sociálních sluţbách, kde převaţuje zaměstnanost ţen nad muţi. V daném ohledu soubor vykazuje niţší reprezentativitu.

Tabulka č. 1: Počty mužů a žen v souboru.

Četnost Rel. četnost Kumul. rel. čet.

muţ 3 6,97 6,97

ţena 43 93,03 100,00

total 46 100,00

Graf č. 1: Procentuální uvedení počtu mužů a žen v souboru

Věk

Podle věku jsou respondenti sledovaného souboru rozděleni do 4 skupin (24–

29; 30–39;

40–49; 50 a více let) poměrně rovnoměrně. Nejméně respondentů je ve skupině od 24 do 29 let, v níţ jsou vedle šesti (6) ţen také jediní 3 muţi ze souboru. Počty muţů a ţen podle věku jsou zaznamenány v tabulce č. 2 a příslušném grafu č. 2.

0 20 40 60 80 100

muž 24-29

žena 24-29

žena 30-39

žena 40-49

žena 50 a více

total

četnost rel. Četnost kumul. Rel. Četnost

Tabulka č. 2: Počty mužů a žen v souboru podle věku Četnost Rel. četnost Kumul. rel. čet.

muţ 24;29 3 6,6 6,6

ţena 24;29 6 13,0 19,6

ţena 30;39 13 28,3 47,9

ţena 40;49 14 30,4 78,3

ţena 50;∞ 10 21,7 100

total 46 100

Graf č. 2: Počty mužů a žen v souboru podle věku

Praxe

Zařazení respondentů do skupin podle délky praxe se stane východiskem pro výpočty v kapitolách, které jsou věnovány zpracování získaných dat. Ve všech čtyřech skupinách převládají ţeny, pouze ve skupině s praxí 0–5 let jsou vedle 28 ţen 2 muţi a skupinu s délkou praxe 6–10 let doplňuje vedle 6 ţen 1 muţ. Počty muţů a ţen v souboru podle délky praxe ukazuje tabulka č. 3 a příslušný graf č. 3.

Tabulka č. 3: Počty mužů a žen v souboru podle délky praxe stanovena nebyla, a proto v souboru převaţují ti, kteří mají středoškolské vzdělání s maturitou (SŠM) a středoškolské vzdělání doplněné kurzy (SŠK). Vysokoškolsky vzdělaní jsou pouze 4 ze zkoumaného vzorku. Situace je zaznamenána v tabulce č. 4 a v příslušném grafu č. 4.

Tabulka č. 4: Počty mužů a žen v souboru – rozdělení podle vzdělání

Graf č. 4: Počty mužů a žen v souboru – rozdělení podle dosaženého vzdělání

3.4 Průběh výzkumu

Výzkum byl uskutečněn v měsících září, říjnu a listopadu roku 2009, a to tím způsobem, ţe bylo ve vybraných zařízeních rozdáno k vyplnění především pracovníkům v pomáhajících profesích 60 kusů standardizovaného dotazníku (Hennig C., Keller G., příloha č. 2) zaměřeného na zjištění míry náchylnosti ke stresu a syndromu vyhoření a 60 kusů nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce se záměrem získat informace o různých činitelích, které mohou v kladném nebo záporném smyslu ovlivnit sklon k syndromu vyhoření.

0

65,20

Do Domova s pečovatelskou sluţbou bylo zadáno po 11 kusech obou dotazníků a všechny byly vyplněny a vráceny.

V Centru pro zdravotně postiţené bylo rozdáno po 24 kusech obou dotazníků, odevzdáno zpět jich bylo 20.

Do Domova pro seniory bylo předáno také 24 kusů obou dotazníků, vyplněných se však vrátilo pouze 14.

Od kaţdého z obou typů dotazníků bylo shromáţděno 52 kusů, šest z nich neposkytovalo úplné odpovědi nebo uvedené údaje neměly vypovídací hodnotu, takţe je nebylo moţné pouţít k analýze a souhrnnému vyhodnocení získaných dat. 8 dotazníků nebylo odevzdáno vůbec. Z celkového počtu předaných 52 kusů od kaţdého z obou typů dotazníků bylo beze zbytku vyplněno 46 od kaţdého typu.

Získané poloţky byly roztříděny a následně statisticky vyhodnoceny za pomoci základních statistických funkcí (četnost, relativní četnost, kumulativní četnost, aritmetický průměr, pravděpodobnost, popř. medián).

3.5 Výsledky a jejich interpretace

3.5.1 Vyhodnocení a interpretace nestandardizovaného dotazníku

(Otázky jsou řazeny tak, aby bylo moţné povaţovat délku praxe v sociálním zařízení za základ vyhodnocení dalších údajů.)

Graf č. 5 - Výzkumná otázka č. 3: Jak dlouho děláte tuto práci?

Z grafu lze vyčíst, ţe největší část respondentů pracuje v dané profesi do 5 let, a to 30 (65,20 %) ze 46. Dále 7 (15,20 %) respondentů pracuje v oboru 6 aţ 10 let, pouze jediný

(2,20 %) z 46 dotázaných vykazuje dobu praxe mezi 10 aţ 15 lety a 8 (17,40 %) respondentů pracuje v sociálních sluţbách 15 a více let.

Překvapivě vysoký počet osmi respondentů ze 46 (v oboru pracují 15 a více let) svědčí především o tom, ţe jim povolání vyhovuje a ţe jeho náročnost zvládají. Lze se pouze dohadovat, ţe ti, kteří vykonávají pomáhající profese do pěti let, nemusí být ještě rozhodnuti pro své celoţivotní povolání nebo zatím pouze hledají uplatnění na současném trhu práce. Zjištění, ţe mezi 10.–15. rokem je tu zaměstnaný pouze jediný člověk ze čtyřiceti šesti není zcela signifikantní. K tomu, aby bylo moţno tvrdit, ţe je tato doba praxe pro sociální práci kritická, by byl potřebný kvantitativně větší soubor dotazovaných a širší záběr sledovaných organizací. Pro ty, kteří v oboru vydrţí déle, je zřejmě tato profese skutečnou náplní jejich ţivota a oni se jí věnují jako svému poslání.

Graf č. 6 - Výzkumná otázka č. 2: Jaké máte vzdělání pro tuto službu?

V pomáhajících profesích pracovníci procházejí kurzem, zaměřeným přímo na specifické zaměstnání, které pracovník vykonává. Nejpočetnější skupinu tvoří respondenti se středním vzděláním ukončeným maturitou, a to 27 (58,70 %) ze 46 dotázaných. Ani jeden pracovník ze sledovaného vzorku nemá pouhé základní vzdělání. 15 (32,60 %) dotázaných má vzdělání středoškolské a navíc ještě kurz pro vykonávanou profesi. Vysokoškolské vzdělání mají jen 4 (8,70 %) dotázaní.

0%

58,70%

8,70%

32,60%

vzdělání

základní

střední s mat.

vysokoškol ské kurzy

Graf č. 7 - Výzkumná otázka č. 5: Které negativní rysy klientů se vás nejvíce

Nejčastějším negativním rysem klientů je agrese, která narušuje pozitivní vztah pomáhajících ke klientům, a v důsledcích oslabuje kvalitu práce. Vulgární komunikace negativně poznamenává prostředí, ve kterém pracovníci pomáhají klientovi, i kdyţ vliv daného rysu na ně je individuální. Někteří pracovníci vulgaritu příliš nevnímají, ale na jiné působí trvale. Pomáhající se někdy setkávají s určitým falešným vztahem a neupřímným jednáním klienta k nim. Nezájem klientů je moţné postupně překonat.

Graf č. 8 - Výzkumná otázka č. 6: Jak překonáváte negativní výroky klientů?

S negativními výroky klientů se ve své práci dotázaní setkávají velmi často. Pozitivně lze výroků klientů působit nenechalo, ale poměrně velká část, tj. 17 (37 %) dotázaných se nechává ovlivňovat podle svého momentálního rozpoloţení. Jen 4 (8,6 %)

S negativními výroky klientů se ve své práci dotázaní setkávají velmi často. Pozitivně lze výroků klientů působit nenechalo, ale poměrně velká část, tj. 17 (37 %) dotázaných se nechává ovlivňovat podle svého momentálního rozpoloţení. Jen 4 (8,6 %)

In document SYNDROM VYHOŘENÍ BURN-OUT SYNDROME Technická univerzita v Liberci (Page 45-0)