Logopedická intervence, jak už bylo zmíněno, je určena jedincům různých věkových katego-rií. Cílovou skupinou tedy nejsou pouze děti. V České republice je logopedická intervence realizována v rámci spolupráce ministerstev tří rezortů:
o rezort ministerstva zdravotnictví,
o rezort ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o rezort ministerstva práce a sociálních věcí.
51
V současné době je logopedická intervence v naší republice realizována jak ve státních zaří-zeních (v nemocnicích, klinikách, poliklinikách, lázních), tak i v nestátních (městské, okresní, církevní, charitativní) či soukromých zařízeních (privátní praxe jednotlivých klinických logo-pedů).
Klenková (2006, s. 212) konstatuje, že z tohoto důvodu je poskytování logopedických služeb značně nepřehledné a složité.
3.3.1 Logopedická intervence v rezortu ministerstva zdravotnictví
V rezortu zdravotnictví působí jako odborní pracovníci logopedi či kliničtí logopedi.
Logoped je absolvent studia speciální pedagogiky se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie. Zabezpečuje odbornou činnost v prevenci, diagnostice a komplexní logopedické intervenci u žáků s narušenou komunikační schopností a zabezpečuje metodické a konzultační činnosti v oblasti působnosti. Protože nesplňuje podmínky pro udělení vlastní licence k pro-vozování privátní praxe, pracuje nejprve pod supervizí klinického logopeda. Po splnění zá-kladních podmínek je zařazen do specializační přípravy (resortního postgraduálního vzdělá-vání). Po složení atestační zkoušky se logoped nazývá klinickým logopedem.
Klinický logoped je absolvent studia speciální pedagogiky, zakončené státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie. Klinický logoped pracuje samostatně a může po splnění dalších podmínek získat licenci k provozování vlastní privátní praxe (Škodová, aj. 2003, s.
43). Do doby, než získá odborné a specializované způsobilosti, pracuje ve zdravotnickém za-řízení jako jiný odborný pracovník pod odborným dohledem klinického logopeda, který je způsobilý k výkonu povolání bez odborného dohledu. Za výkon povolání klinického logopeda se považuje činnost v rámci diagnostické, léčebné, rehabilitační, preventivní, posudkové a dispenzární péče v oboru klinická logopedie.
Pro osoby s narušenou komunikační schopností zajišťují logopedickou intervenci, tzn. činnost diagnostickou, terapeutickou, preventivní, nejčastěji v logopedických poradnách při poliklini-kách, dále také v logopedických pracovištích při lůžkových odděleních (foniatrie, ORL, neu-rologie, rehabilitace, geriatrie…), v soukromých logopedických poradnách (ambulancích), soukromých klinikách, v rehabilitačních stacionářích pro děti i pro dospělé, v denních stacio-nářích při zdravotnických zařízeních, v léčebnách dlouhodobě nemocných a lázeňských
zaří-52
zeních. Žákům základních škol je v daném rezortu poskytována logopedická intervence větši-nou formou ambulantního ošetření. Kromě logopedické intervence jsou schopni zajistit i po-radenskou činnost nejen pro své klienty, ale i pro rodiče či příbuzné.
Logopedické ambulance v rámci rezortu zdravotnictví nenavštěvují pouze osoby s narušenou komunikační schopností, ale také osoby, které se zabývají mluveným projevem a pro které je velmi důležitá správná hlasová technika, tzv. mluvní profesionálové.
Logopedické ambulance jsou většinou nestátní zařízení při zdravotnických zařízeních, při městských poliklinikách se smluvním vztahem ke zdravotním pojišťovnám (Klenková, 2006, s. 213).
3.3.2 Logopedická intervence v rezortu školství
Logoped v rezortu školství poskytuje logopedickou péči dle pokynu č. j. 14 712/2009-61, k zabezpečení logopedické péče ve školství a v souladu se základními platnými vyhláškami:
Vyhláška č. 75/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (novelizace 116/2011 Sb.)
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzděláva-cími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (novelizace 147/2011Sb.)
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a ji-ném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů v platném znění.
V resortu školství se na zajištění logopedické péče podílejí logopedičtí preventisté, logope-dičtí asistenti a speciální pedagogové.
Logopedický preventista je středoškolsky vzdělaný pedagog, který absolvoval kurz logope-dické prevence. Zabývá se rozvojem komunikačních dovedností u intaktní populace předškol-ního věku.
53
Logopedický asistent je absolvent vysokoškolského bakalářského studia speciální pedagogi-ky se zaměřením na poruchy verbální komunikace. Pracuje pod supervizí klinického logopeda nebo pod metodickým vedením logopeda ze speciálně pedagogického centra. Náplní práce asistenta je vyhledávání dětí s poruchou dorozumívání, rozvoj základních schopností a do-vedností, které ovlivňují vývoj řeči.
Speciální pedagog je absolvent vysokoškolského magisterského studia speciální pedagogiky se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie. Většinou se uplatňuje v mateřské či základní škole logopedické nebo školských poradenských zařízeních (Škodová, aj. 2003, s.
47).
V rezortu školství zajišťuje dle Klenkové (2006, s. 214) logopedickou intervenci:
mateřská škola logopedická,
logopedická třída při běžné mateřské škole,
základní škola logopedická,
logopedická třída na běžné základní škole.
speciální třídy při základních školách pro žáky s poruchami učení,
mateřské školy pro sluchově postižené a tělesně postižené,
základní školy pro sluchově postižené a tělesně postižené,
základní školy praktické a speciální,
speciálně pedagogická centra,
pedagogicko-psychologické poradny.
Dětem s narušenou komunikační schopností je provedena odborná diagnostika, na jejímž zá-kladě je vybráno a doporučeno některé z daných školských zařízení. Kritérium zařazení musí respektovat individuální potřeby každého dítěte a charakter postižení.
Pokud je dětem s narušenou komunikační schopností doporučena docházka do mateřské či základní školy logopedické, musí být splněny podmínky přijetí do tohoto typu školského zaří-zení. Jedná se nejen o doporučení speciálně pedagogického centra či
pedagogicko-54
psychologické poradny, velmi důležitý je souhlas zákonného zástupce a ředitele daného zaří-zení. Rodiče dané rozhodnutí mohou zvážit, ale nemusí s ním souhlasit. V daných školách děti plní povinnou školní docházku, při které je realizována logopedická péče. Obsah výuky se shoduje s obsahem výuky na běžných základních školách, navíc mají žáci zařazeny hodiny logopedické péče. Tyto školy mohou být i internátního typu.
V poslední době je čím dále větší snaha integrovat žáky s narušenou komunikační schopností do běžných základních škol. Jedná se o individuální integraci. Pro žáka musí být zajištěn in-dividuální přístup speciálního pedagoga i dalších pedagogů a edukace podle inin-dividuálního vzdělávacího plánu. Důležitá je spolupráce s odbornými pracovníky a rodiči integrovaných žáků. V průběhu logopedické intervence spolupracuje speciální pedagog dle potřeby s ostatními odborníky.
Pokud je na základní škole více žáků s narušenou komunikační schopností, může být zřízena logopedická třída, v tomto případě se jedná o skupinovou integraci. V těchto třídách je sníže-ný počet žáků a vyučuje zde speciální pedagog, který zajišťuje logopedickou intervenci a roz-víjí komunikační schopnosti žáků po formální i obsahové stránce.
Pokud dojde ke zmírnění či eliminaci narušené komunikační schopnosti, nezůstává žák ve škole s logopedickou péčí, ale přechází do své kmenové školy, kde pokračuje ve své školní docházce. Po ukončení povinné školní docházky jsou již žáci integrováni do systému odbor-ných učilišť, středních odborodbor-ných učilišť, středních škol.
3.3.3 Logopedická intervence v rezortu práce a sociálních věcí
V daném rezortu je logopedická péče poskytována v rámci komplexní rehabilitace v ústavech sociální péče pro děti a mládež. V těchto zařízeních jsou umístěni tělesně postižení, mentálně postižení a jedinci s kombinovanými vadami. Logopedi provádí logopedickou diagnostiku i následnou terapii, snaží se rozvíjet komunikační schopnost těžce postižených osob (dětí a mladistvých) podle jejich daných schopností a možností (Klenková 2006, s. 213).
4 LOGOPEDICKÉ POMŮCKY A PŘÍSTROJE
Při studiu odborné literatury v oblasti logopedických pomůcek jsem se nesetkala v publika-cích s přesným vymezením pojmu logopedická pomůcka či přístroj. Nemůžu zde tedy podat přesnou definici, ale pokud bychom vycházeli z daného složení dvou pojmů – pomůcka a
lo-55
gopedie, mohli bychom zjednodušeně konstatovat, že se jedná o věci či předměty, které na-pomáhají logopedům a odborníkům při logopedické intervenci.
V rámci své práce využívá většina logopedů mnoho typů pomůcek, které vybírají především podle druhu narušené komunikační schopnosti. Důležitou roli při volbě pomůcky hraje i věk, rozsah postižení a individuálních zvláštností. Logopedické pomůcky pomáhají v práci nejen logopedům, ale i odborníkům z oblasti speciální pedagogiky, pedagogům v mateřských škol-kách, učitelům základních škol a v neposlední řadě jistě i rodičům dětí s narušenou komuni-kační schopností. Usnadňují logopedickou péči, která se s jejich pomocí stává kvalitnější, rychlejší a především pro děti mnohem zábavnější, pomáhají budit větší zájem o nápravu a spolupráci s logopedem.
Logopedické pomůcky jsou používány již řadu let, nejedná se tedy o novodobou záležitost.
Již dříve se odborníci snažili o tvorbu pomůcek a jejich využití, které by vedlo ke kvalitnější-mu provádění logopedické péče. Samozřejmě pomůcky, které logopedi používají ve své praxi, se během let mění, zdokonalují se, vyvíjí se s rozvojem inovativních metod, techniky, s po-krokem vědních oborů.
„Moderní logopedická intervence je charakteristická snahou o co nejpřesnější a nejobjektiv-nější zhodnocení aktuálních schopností a komunikačních dovedností osob s narušenou komu-nikační schopností a následně o stanovení adekvátního, avšak individuálně adaptovaného intervenčního postupu. V obou těchto fázích jsou využívány různé pomůcky a přístroje ať již mechanické či později elektronické“ (Vitásková 2005, s. 116).