Vývoj řeči a komunikace patří k asi nejzajímavějším procesům v životě člověka a je jedním z velmi důležitých momentů v rámci ontogeneze. Nestojí v popředí zájmu pouze logopedie, ale i celé řady jiných vědeckých oborů jako psychologie, pedagogiky, fonetiky a různých lé-kařských oborů.
Vývoj dětské řeči neprobíhá izolovaně, ale je ovlivňován vývojem senzorického vnímání, motoriky, myšlení a také socializací dítěte (Klenková 2006, s. 32). Všechna stádia vývoje na sebe plynule navazují, nejsou však oddělena výraznou hranicí, plynule přechází první do dru-hého, z části se i překrývají. Během vývoje může docházet k obdobím akcelerace nebo retar-dace ve vývoji, žádné stadium však dítě nemůže vynechat, musí projít všemi stadii řečového vývoje.
16
Při popisu vývoje dětské řeči autoři užívají ve svých publikacích různou terminologii. Většina z nich se ale shoduje a rozděluje ontogenezi řeči do dvou stadií - přípravného (předřečového) stadia a stadia vlastního vývoje řeči. Mezi nejznámější dělení ontogenetického vývoje řeči patří dělení Miloše Sováka na předběžná stádia vývoje řeči - období křiku, žvatlání, období rozumění řeči a vývoje vlastní řeči. Vývoj vlastní řeči rozděluje na stadia emocionálně-volní, asociačně-reprodukční, stádium logických pojmů a intelektualizace řeči.
1.1.1 Přípravná (předřečová) stadia vývoje řeči
Přípravné období ontogeneze řeči probíhá přibližně do jednoho roku života, končí vyslovením prvního slova. Dítě si osvojuje takové návyky, na jejichž základě později vzniká řeč. Tyto činnosti jsou charakterizovány jako předverbální a neverbální projevy. Předverbální projevy mají užší vazbu na budoucí zvukovou, slovní, mluvenou řeč dítěte. Dítě prochází přípravnými stadii vývoje řeči, z nichž první je křik, poté broukání, pudové žvatlání, napodobující žvatlání a stadium rozumění řeči. Neverbální projevy obsahují nezvukové i zvukové prvky, nemusí být vždy vázány na budoucí mluvenou řeč (Klenková 2006, s. 34).
Novorozenecký křik je ihned po narození prvním hlasovým projevem dítěte. Je považován za reflex vyvolaný podrážděním dýchacího centra přechodem z placentárního zásobování kyslí-kem na plicní dýchání. Jde o přirozenou reakci novorozeněte na přechod z bezpečného pro-středí do propro-středí neznámého s rušivými zvuky. Jedná se o neurčitý křik, který je charakteri-zován tvrdým hlasovým začátkem, který postupně přechází v měkký hlasový začátek. Mezi dětmi jsou v tomto období velké rozdíly.
Okolo 6. týdne se hlasový projev dítěte začíná měnit, křik je citově zabarvený, nabývá na roz-sahu a intenzitě. Dítě nejprve vyjadřuje nedostatek, nespokojenost či nelibost prostřednictvím tvrdého hlasového začátku.
Mezi druhým a třetím měsícem je křik charakterizován již měkkým hlasovým začátkem.
V tomto období dítě začíná křik používat k projevům spokojenosti. O těchto hlasových proje-vech mluvíme jako o období broukání. Toto období se prolíná a proměňuje se v tzv. období žvatlání. Objevuje se větší rozmanitost zvuků. Dítě začne objevovat možnosti svého hlasu, vytváří melodie, mění sílu a výšku hlasu. Začíná vydávat zvuky, jež rodičům připomínají pro-zpěvování. Nejedná se o vědomou činnost, ale pouze o pudovou hru s mluvidly, jež dítě nutí
17
různě stavět ústa a při tom z nich vycházejí různé zvuky. Pudově si broukají také hluché děti.
Hovoříme o tzv. pudovém žvatlání (Kutálková 2002, s. 38).
V šestém až osmém měsíci věku dítěte dochází k nápodobě a začíná období napodobujícího žvatlání. Dítě v tomto období mnohem precizněji napodobuje mimiku rodičů. Snaží se napo-dobit vše, co vidí a slyší ve svém blízkém okolí. Častěji než hlásky napodobuje melodii a rytmus řeči. Napodobivě žvatlají jen slyšící děti, neslyšící postupně žvatlat přestávají, ne-mohou napodobovat něco, co neslyší. Jejich napodobování je pouze na zrakové úrovni.
Okolo desátého měsíce nastupuje stadium porozumění řeči. „Dítě ještě nechápe obsah slov, která slyší, ale slyšené zvuky asociuje s vjemem či představou konkrétní situace, která se často opakuje. Jeho rozumění se projevuje motorickou reakcí. Reakci dítěte vyvolává melodie řeči, velký význam má mimika a gestikulace mluvící osoby a vzájemné citové vztahy dítěte a jeho okolí. V tomto období je důležité dítěti poskytnout dostatek kontaktu s ostatními lidmi a taktéž dodržovat zásadu názornosti- mluvit s dítětem jen o tom, co právě vnímá“ (Klenková 2006, s.
36).
1.1.2 Stadia vlastního vývoje řeči
Vlastní vývoj řeči je velmi individuální, nejčastěji se udává okolo jednoho roku života dítěte.
Období, o kterém se nyní budu zmiňovat, je charakterizováno čtyřmi na sebe navazujícími stádii.
Dítě zhruba kolem jednoho roku začíná užívat svoje první slova, která mají význam a funkci celé věty. Jedná se o první verbální projev dítěte, tzv. období jednoslovných vět, kde dítě vy-jadřuje a dává najevo svá přání, pocity, prosby a také své potřeby. Toto období je prvním stá-diem a nazývá se emocionálně-volní.
První dětská slůvka jsou jednoslabičná i víceslabičná. Slovní označení spojuje dítě s konkrétní osobou nebo věcí. Slova jsou vyslovována opatrně a občas se objeví i krátké pauzy mezi sla-bikami. Velký význam má citové zabarvení, přízvuk a intonace. Dítě si hraje se slovy, mluve-ní se stává zábavnou činností. „V období mezi 1 a půl až 2 roky života dítě napodobuje dospě-lé, ale také si samo opakuje slova, objevuje mluvení jako činnost. Mluvíme o egocentrickém stadiu vývoje řeči“ (Klenková 2006, s. 36).
18
Následuje stádium asociačně-reprodukční, kdy dítě začíná pojmenovávat předměty v blíz-kém okolí. Zůstává spojení výrazu s konkrétním slovem. Řeč se prudce zdokonaluje, jak po stránce kvalitativní, tak i kvantitativní.
Mezi druhým a třetím rokem se dítě nachází ve stádiu rozvoje komunikační řeči. Prudce se rozvíjí slovní zásoba a kvalitativně i samotná řeč. Dítě si uvědomuje, že díky řeči může dosa-hovat drobných cílů. Okolo tří let věku dítěte přichází důležité stadium logických pojmů. Dítě přiřazuje konkrétním jevům všeobecná označení. Děje se tak na základě schopnosti abstrakce a zevšeobecňování. Toto stadium znamená začátek přechodu z 1. do 2. signální soustavy.
Mezi třetím až čtvrtým rokem je dítě schopno vyjádřit svoje myšlenky správně po formální i obsahové stránce. „Toto období je nazýváno intelektualizace řeči. Týká se kvantitativní stránky osvojování nových slov, prohlubování a zpřesňování obsahu slov a gramatických fo-rem, rozšiřování slovní zásoby. Tato etapa pokračuje až do dospělosti člověka“ (Klenková 2006, s. 37). Dané stadium je tedy procesem celoživotním. Čím více se projevuje intelektua-lizace řeči, tím více se slyšení otupuje, snižuje se schopnost přesného slyšení dětí.
Ontogeneze řeči je velmi složitý a také dlouhodobý proces. Pro správný vývoj řeči jsou nutné určité podmínky: nepoškozená centrální nervová soustava, normální intelekt, zdravý sluch, vrozená míra nadání pro jazyk, neporušený zrak a adekvátní sociální prostředí - vzor správné mluvy, citové zázemí, stimulující prostředí (Škodová, aj., 2003, s. 90).