Související pojmy

2.2.1. Sociální role

S genderovou problematikou úzce souvisí také pojem sociální role, který bývá často vykládán různým způsobem. V zásadě se jedná o soubor předpisů a pravidel chování, které určují specifické chování osobnosti pro dané pohlaví, čili že disponujeme jistým očekáváním, jak by se měl v určité situaci zachovat „správný“ muž a „správná“ žena. Podle výše zmíněné teorie biologického determinismu zastávají muži a ženy odlišné role, které pramení z odlišných biologických vlastností. „Muži jsou z tohoto pohledu fyzicky silnější, méně přizpůsobiví, mají větší prostorové, numerické a mechanické schopnosti a mají sklon nahlížet na svět z hlediska předmětů, myšlenek a teorií. Na druhou stranu ženy fyzicky a psychologicky dospívají dříve než muži, jsou družnější a více pečují o druhé, mají větší a dříve rozvinuté jazykové dovednosti a svět vidí v osobních, estetických a morálních dimenzích.“¹⁹ Podle tohoto očekávání jsou pak na muže a ženy kladeny určité nároky.²⁰ Lucie Jarkovská ve své knize Gender před tabulí uvádí příklad s novorozencem. Aby mohli lidé ve společnosti k nově narozenému dítěti zastat určitý postoj, musejí vědět, jakého je dítě pohlaví. Teprve potom jsou schopni zařadit novorozence do svého myšlení, mít od něj jistá očekávání, porozumět mu, udělat si nějakou představu o jeho životě, budoucím povolání, jakou roli bude v životě zastávat apod.²¹

Podrobněji se problematikou genderových rolí zabývá Erving Goffman ve své knize Všichni hrajeme divadlo, kde popisuje vstupování do jednotlivých sociálních rolí jako zaujímání různých rolí divadelních.²² Tvrdí, že společnost od jedince vyžaduje určité informace, které umožňují ostatním charakterizovat situaci, odhadnout jeho chování

19 WEINE, Gaby. Gender a vzdělávání v Evropě: Přehled literatury. In: FORSTHUBER, Bernadette, Anna HORVATH a Akvile MOTIEJUNAITE. Genderové rozdíly ve výsledcích vzdělávání:: Opatření a současná situace v Evropě. Brusel: Eurydice, 2010. ISBN 978-92-9201-130-7, str. 16

20 KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži: genderové role, jejich původ a vývoj. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. Spektrum (Portál). ISBN 80-736-7145-X, str. 63

21 JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-119-0, str. 15

22 GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Vyd. 1. Praha:

Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. ISBN 80-902-4824-1, str. 25

14

a popřípadě na něj aplikovat již dříve ověřené stereotypy.²³ Podrobněji jsou genderové stereotypy vysvětleny níže. Jedinec se tak svým chováním snaží v ostatních vyvolat určitý dojem, na základě kterého s ním okolí jedná. Tento dojem může být ale klidně vytvořen lstí, či přetvářkou.²⁴ Ve společnosti pak podle Goffmana všichni hrajeme určité role, které jsou pro nás právě přínosné, a k těmto rolím používáme různých masek: „Možná to není pouhá historická shoda okolností, že slovo osoba (angl. person) je ve svém původním významu maska.

Je to svým způsobem uznání skutečnosti, že každý, vždy a všude a víceméně vědomě, hraje nějakou roli. Vzájemně se známe z těchto rolí; v těchto rolích známe i sami sebe. V určitém slova smyslu a do té míry, do jaké tato maska reprezentuje představu, jakou jsme si o sobě vytvořili – roli, kterou se pracně snažíme naplnit – je maska naším pravdivějším já, oním já, kterým bychom chtěli být. Naše představa o vlastní roli se nakonec stane druhou podstatnou a nedílnou součástí naší povahy.“²⁵ V souvislosti se zaujímáním rolí ve společnosti ještě Goffman popisuje termín „představení“, který vyjadřuje veškerou činnost jednotlivce provádějící v přítomnosti pozorovatelů, „fasáda“, jako výrazové vybavení, které jednotlivec používá během svého výkonu a „scéna“, který zahrnuje veškeré kulisy, rekvizity a předměty v pozadí v průběhu hry.²⁶

Sociální role úzce souvisejí s volbou povolání. Lidé si navzájem připisují určité role, které následně od svého okolí očekávají a vyžadují. Zároveň jsou si vědomi své role a možných potíží, pokud by se z této role chtěli vymanit. Toto očekávání je velmi silným faktorem právě při volbě povolání, kdy se jedinec snaží jednat podle společenských norem a tím se dostat conejméně do neočekávaných situací. Ještě pochopitelnější je toto uvažování pak u dítěte, které stojí před rozhodnutím o své budoucnosti, zvláště pak, když ho v tom podporují ještě rodiče a mnohdy i učitelé/ky.

23 GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Vyd. 1. Praha:

Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. ISBN 80-902-4824-1, str. 10

24 Tamtéž, str. 11

25 Tamtéž, str. 27

26 Tamtéž, str. 29

15 Obrázek 1: Přiřazení vlastností mužů a žen

Zdroj: SMETÁČKOVÁ, Irena Příručka pro genderově citlivé vedení škol. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2007, ISBN 978-80-87110-01-0, str. 53

2.2.2. Genderová socializace

Dítě si osvojuje genderové role pomocí takzvané genderové socializace, která působí nejprve v rodině. Dalším důležitým prostředím je pak škola, kde si osvojuje role prostřednictvím vrstevníků, učitelů, idolů atd.²⁷ Anthony Giddens tento proces popisuje jako

„učení se genderovým rolím, prostřednictvím sociálních faktorů, jakou jsou rodina a média.“²⁸ Malé děti se genderové socializaci učí bezděčně a velký vliv mají na ně rodiče, kteří se k dítěti často mohou chovat genderově velmi jednostranně, aniž by si to uvědomovali. V naší západní kultuře je typické, že se holčičky oblékají do růžových šatiček, dávají se jim panenky na hraní a mluví se na ně „jemnějšími“ výrazy. Chlapci se oblékají do modré barvy, dostávají autíčka a jako kompliment jsou označovaní za „chlapácké“ a „silné“ hochy. Giddens uvádí zajímavý experiment, kdy „bylo předmětem pozorování chování pěti matek při interakci se šestiměsíčním dítětem. V prvé skupině se matky setkaly s dítětem jménem Beth. Často se na ně usmívaly a podávaly mu panenky na hraní. Bylo podle nich „roztomilé a „něžně plakalo“. Reakce druhé skupiny matek na dítě téhož věku jménem Adam byla na první pohled odlišná. Nabízely mu vláček či jiné „klučičí hračky. Ve skutečnosti se jednalo o jedno a to samé dítě, pouze oblečené do různých šatiček a pojmenované jednou dívčím a podruhé chlapeckým jménem.“²⁹ Prostřednictvím tohoto chování se děti velmi rychle naučí genderové socializaci.

27 GIDDENS, Anthony, SUTTON, Philip W (ed.). Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80--257-0807-1, str. 555

28 Tamtéž, str. 272

29 Tamtéž, str. 272

16 2.2.3. Genderové stereotypy

Ve spojitosti s genderovými rolemi existuje také pojem genderové stereotypy.

„Stereotypy představují zjednodušené, komplexnost potlačující, či dokonce iracionální pojetí skutečnosti. Stereotypy regulují názory a chování lidí, a to způsobem, který má obvykle systémový charakter. Změna stereotypů je proto velmi obtížná. Nabourání stereotypu totiž vede ke změně ideové i organizační struktury společnosti.“³⁰ Jedná se tak o jednostranné, v kalhotách i šatech, protože je to v naší společnosti velice běžný a „normální“ jev. Goffman v této souvislosti upozorňuje, že stereotypní uvažování může mít často katastrofální důsledky.

Pro pozorovatele/ku je výhodnější, než mít pro každou/ého účinkující/ho připravené jiné očekávání, zahrnout všechny do kategorie s minulou zkušeností – stereotypem. Jako příklad uvádí tendenci, u pracovnic/ků nosící bílý plášť (například prodavačky/či kosmetiky), vyvolat u zákazníků/ic dojem vědecké přesnosti, čistoty a diskrétnosti.³³ Giddens stereotypy posuzuje jako fixní a neměnné charakteristiky, které jsou spojovány s konkrétními skupinami lidí.

Některé stereotypy mohou být založené na pravdě, zatímco některé jsou projevem vytěsnění a pouhým překroucením reality.³⁴ Příkladem druhého typu stereotypu může být představa,

„že svobodné matky odmítají pracovat a vyhovuje jim být závislé na státní podpoře.“³⁵ Ze stereotypů vycházejí předsudky, což jsou „názory či postoje členů jedné skupiny, jež se vztahují ke členům skupiny jiné, …jsou předpojaté, vycházejí spíš z doslechu než z přímé zkušenosti a ani nově získané informace je nedokážou změnit.“³⁶

Předsudky, stereotypy, sociální role spojené s očekáváním jsou všechno důležité aspekty při rozhodování o budoucím povolání. Málokterý člověk ve společnosti je odvážný

30 SMETÁČKOVÁ, Irena. Gender a volba povolání. In: SMETÁČKOVÁ, Irena a Klára VLKOVÁ. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2005. ISBN 80-903-3312-5, str. 80

31 RENZETTI, Claire M a Daniel J CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2, str. 20

32 Tamtéž, str. 20

33 GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Vyd. 1. Praha:

Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. ISBN 80-902-4824-1, str. 33

34 GIDDENS, Anthony, SUTTON, Philip W (ed.). Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80--257-0807-1, str. 585

35 Tamtéž, str. 586

36 Tamtéž, str. 585

17

natolik, aby se jim vymanil a hrdě kráčel „proti proudu“. Navíc se musí potýkat s mnohými překážkami, nepochopením, nepřijetím, nebo dokonce odmítnutím. Je pochopitelné, že nakonec se většina lidí rozhodne zvolit jednoduší cestu, i když stereotypní, nebo očekávanou. V době dospívání, kdy se osobnost člověka teprve formuje, je to ještě těžší.

Pomoc dospělého je tedy o to důležitější.

18