Tréninky dětí a mládežnických kategorií je specifický a výrazně se odlišuje od tréninku dospělých. Rozdíly jsou především ve stavbě těla, vnímání a chápání věcí a psychiky. Je proto nutné přistupovat k tréninku jinak než právě u dospělých kategorií.
Hlavním cílem tréninku by mělo být utvoření předpokladů pro pozdější trénink. Tyto tréninky předpokladů by měly umožňovat požadovaný nárůst výkonnosti v pozdějším věku, kdy budou dosaženy maximální možnosti pro rozvoj (Jansa aj. 2007, Kučera 2011).
6.1 Senzitivní období
Senzitivním obdobím se nazývají určitá období, ve kterých dochází k nejvýraznějšímu nárůstu předpokladu pro rozvoj konkrétní činnosti. Pro trenéry je tak vhodné, aby tohoto období využili a v tomto urychleném nárůstu rozvíjeli pohybové schopnosti. Pokud by nastala situace, že by chtěl trenér rozvíjet určitou pohybovou činnost v jiném věku než v příslušném senzitivním období, může být efekt rozvoje nízký a časově nehospodárný (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
Pro tuto práci je důležité, jak v tomto období pracovat s tréninkem síly. Podle Jansy (2007) a Kučery (2011) by měli trenéři rozvíjet až do konce staršího školního věku dynamickou sílu, zaměřenou na explozivní a rychlou sílu. Ve věku 8 a 14 let je u chlapců senzitivní období pro stimulaci explozivní síly. V rozhraní 14 až 18 let je vhodné období pro rozvoj maximálního nárůstu svalové síly. Hlavním důvodem je největší produkce pohlavních a růstových hormonů v tomto věku, které napomáhají vytvářet tyto změny (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
Na silové schopnosti navazují i tréninky schopností rychlostních, vytrvalostních,
obratnostních a pohyblivost. I tyto schopnosti mají různá věková období, ve kterých je jejich ideální rozvoj.
6.2 Tréninková jednotka
Každá tréninková jednotka by měla mít tři části, a to úvodní, hlavní a závěrečnou.
Úvodní část slouží k rozcvičení, přípravě a „rozehřátí“ organismu na tréninkové zatížení. Její funkce by měla plnit několik úkolů. Jako první je to psychický úkol, kde si mají děti uvědomit, že jsou přítomny na tréninku, kde se dodržují určitá pravidla. Úkol trenéra spočívá v tom, že děti seznámí s náplní tréninku. Dále následuje rozcvičení a následně zapracování (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
Na úvodní plynule navazuje část hlavní. Tato část je hlavním těžištěm celého tréninku. Vhodné je, aby tréninková cvičení šla v určité konkrétní posloupnosti vycházející z fyziologických zákonitostí organismu. Silové tréninky se v hlavní části aplikují k závěru tréninku, jelikož nejsou tak energeticky nároční. Pokud je trénink vyloženě silový, je posilování jako poslední část. Jinak jako poslední jsou cvičení na vytrvalostní rozvoj (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
Závěrečná část slouží k uklidnění a uvolnění organismu. Měla by nastartovat regenerační procesy. Podle Kučery (2011) je rozdělena na dvě části. První část je dynamická a měla by obsahovat vyklusání, vyjetí na kole apod. v délce asi 5-10 minut.
Dále by mělo následovat protažení svalových skupin, které v tréninku byly nejvíce namáhány. Jsou využívány i obdobné cviky, které se užívají v úvodní části při rozcvičení. Nedílnou součástí je také u mládežnických kategorií zhodnocení trenéra a pár poznámek k nadcházejícímu tréninku (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
6.3 Kondiční příprava
Kondiční příprava tvoří v dětském věku základ pro výkon. Hlavním úkolem je vytvořit široký pohybový fond, ze kterého dále bude sportovec čerpat. Budou z něj vycházet speciální dovednosti, které bude jako budoucí sportovec potřebovat. Základem je tak všestranná příprava. Rozvoj pohybových schopností je důležitý hlavně pro stimulaci základních předpokladů pro možnost jejich pozdějšího maximálního rozvoje.
Trenéři by se tak měli v přípravě zaměřit především na stimulaci nespecifických
pohybových schopností a učit sportovce různým dovednostem, například koordinačním schopnostem (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
Trénink mládežnických kategorií by měl být pestrý a měl by střídat různá prostředí.
Dále by měl vycházet z dětské přirozenosti a měl by být různorodý (netrénovat pouze jednu věc například po celé léto). Atmosféra při tréninku by měla být veselá a a radostná. Proto je dobré využívat herního principu. Děti by měly mít z tréninků dobrý pocit a měly by se tak těšit na další a motivovat je k pohybu. Hlavním úkolem tréninků je posilování organismu, a proto by měl probíhat ve zdravém prostředí. Je proto vhodné zařazovat kromě speciální přípravy i všeobecnou přípravu pro rozvoj všestrannosti (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
6.4 Rozvoj silových schopností
Rozvoj silových schopností slouží spíše jako podpůrná schopnost pro rozvoj rychlostních a obratnostních schopností, případně i vytrvalostních (Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
6.4.1Mladší školní věk
V tomto období je vhodné rozvíjet sílu především herní formou. Jako příklad to může být přetahování, zápasení, házení míčem apod. Případně to mohou být tréninky ve stížených podmínkách jako je běh v písku, ve vodě, rašeliništi. Trénink může být organizovaný formou kruhového tréninku právě na úpolové hry, cvičení ve ztížených podmínkách, výbušnou sílu (skoková a odrazová cvičení, házení, drobné hry) a přirozené posilování (posilování vlastní vahou). U této věkové skupiny se silové tréninky zaměřují na posilování velkých svalových skupin. Veškerá tato cvičení by měla být hravou a zábavnou formou v polohách, které minimalizují zatížení páteře. Po každém cvičení je důležité protahovat posilované svalové partie. V závěru by měla být prováděna vyrovnávací, kompenzační a dechová cvičení (Hošková 2013, Grasgruber aj.
2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011).
6.4.2Starší školní věk
V tomto věkovém období je už možné zařazovat do tréninku v určité míře i silové cvičení. Je však důležité, aby při těchto cvičeních nebyla zatěžována páteř a přetěžovány velké klouby. V nástupu puberty se stávají silové schopnosti jednou z významných oblastí tréninku. V důsledku výrazné produkce růstových a pohlavních hormonů dochází k nárůstu svalové hmoty tak i k růstu svalové síly. Pro trenéry může být nevýhodou v tréninku individuální nástup puberty u sportovců. To poté klade vysoké nároky na individualizaci silové přípravy. Ve starším školním věku má tak silová příprava různé úkoly, formy a metody. Trénink by tak měl být zaměřen na nácvik techniky posilování. Měl by vytvářet správné návyky pohybu a dýchání. Také by měl obsahovat všeobecnou silovou průpravu například formou jednoduchého kruhového tréninku. Sportovce tak zatěžují jak po stránce silové tak vytrvalostní. Cviky by měly být na posilování vlastního těla, s malými činkami nebo malými plnými míči, odporem soupeře a cvičení ve stížených podmínkách (obohacené o běh do kopce, lezení, vylézání z vody apod.). Rychlostně silové schopnosti mohou být rozvíjeny formou odrazových a odhodových cvičení. Pro biatlon jsou vhodné v tomto případě skoky přes překážky, výskoky a další podobné cviky (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011, Lehnert aj. 2010).
Z hlediska rozvoje by měl být silový trénink metodou rychlostní a vytrvalostní. U obou metod je hmotnost zátěže kolem 30% až 50% maxima. Počty opakování u rychlostního silového a silově vytrvalostního posilování jsou dány délkou zatížení. U rychlostního 10-15 s a vytrvalostního 15-20 s (Grasgruber aj. 2008, Jansa aj. 2007, Kučera aj. 2011), Lehnert aj 2010).
U tréninků dětí staršího školního věku může trenér pozvolna přistoupit k cílenému tréninku rozvoje silových schopností. Tréninky by měly vycházet ze zásad, které byly popsány v kapitole týkající se mladšího školního věku. Cíl silových tréninků není ještě maximální rozvoj silových schopností, ale utvoření základních předpokladů ve smyslu techniky pohybu a silové průpravy pro pozdější trénink (Jansa aj. 2007, Kučera aj.
2011).