Environmentální manažerský systém znamená styl řízení celého podniku, jehož prostřednictvím začleňuje podnik péči o životní prostředí do svých činností.
Podniky mohou ochranu životního prostředí rozšířit, pozvednout na další úroveň. Jde o posun směrem k odpovědnému (udržitelnému) podnikání. Odpovědné podnikání znamená hledání a realizování takových řešení, která budou kompromisem mezi ekologickými, ekonomickými a sociálními aspekty.
Integrací pozitivních postojů, praktik či programů odpovědného podnikání do podnikatelské strategie firmy se zabývá koncept Společenské odpovědnosti (Corporate Social Responsibility – CSR). Společenská odpovědnost se zaměřuje především na tři základní pilíře – ekonomický, sociální, environmentální. Na rozdíl od environmentálního manažerského systému se tak koncept společenské odpovědnosti firem nezaměřuje pouze na environmentální a ekonomické aspekty činností podniku, ale také na jeho sociální aspekty. Podniky pro zajištění dlouhodobé úspěšnosti musí v dnešním podnikatelském prostředí výrazně zohlednit nejen potřeby a přání svých zákazníků, ale též zájmy dalších zainteresovaných stran – stakeholderů (Prskavcová a kol., 2008).
Společenská odpovědnost je, stejně jako systém environmentálního managementu, založena na principu dobrovolnosti. Společenská odpovědnost představuje závazek firem chovat se v rámci svého fungování odpovědně k životnímu prostředí i společnosti nad rámec legislativních požadavků. Jednání podniků v souladu s principy CSR přináší podniku řadu výhod a zisků především nefinančního rázu, které jsou důležité pro jeho kvalitní a dlouhodobě udržitelné fungování. (Steinerová, Václavíková, Mervart, 2008).
Z hlediska zaměření této práce bude dále podrobněji rozebírán pouze environmentální pilíř.
V environmentálním pilíři se podniky zaměřují na snížení negativního dopadu svých činností na životní prostředí, nejčastěji prostřednictvím environmentálního managementu.
Stejně jako v případě EMS, i koncept společenské odpovědnosti firem je třeba uplatňovat v celém dodavatelském řetězci.
39
Nástrojů uplatňování ekologického pilíře je celá řada z oblastí – environmentální politiky, energie a vody, odpadů a recyklace, dopravy, produktů, balení a nakupování.
Tabulka 4 zahrnuje vybrané oblasti a nástroje ekologického pilíře CSR z hlediska zaměření práce na dodavatelsko-odběratelské vztahy a dodavatelské řetězce.
Tab. 4: Vybrané nástroje environmentálního pilíře CSR
CSR témata CSR aktivity Příklady
Environmetální politika
Řízení environmentální strategie
využití norem (ISO 14001, EMAS) Dodavatelský řetězec environmentální kritéria výběru
dodavatelů
Zapojení stakeholders
spolupráce na environmentálních aktivitách
návrhy na zlepšení environmentálních praktik
Změny klimatu opatření na snižování uhlíkové stopy Doprava
a přeprava
Doprava upřednostňování ekologicky šetrnějších dopravních prostředků
Přeprava optimalizace logistických procesů Nakupování Ekologicky šetrné nákupy energeticky šetrné a nenáročné produkty
Místní dodavatelé preferování místních dodavatelů
Zdroj: PRSKAVCOVÁ a kol., 2008. Společenská odpovědnost firem, lidský kapitál, rovné příležitosti a environmentální management s využitím zahraničních zkušeností, s. 19.
Vzhledem k praktické části práce se budu podrobněji zabývat nástrojem environmentálního pilíře CSR – uhlíkovou stopou. Uhlíková stopa souvisí se všemi lidskými činnostmi a měří dopad těchto činností na životní prostředí vyjádřením množství skleníkových plynů.
2. 3. 1 Uhlíková stopa
Téměř každá lidská aktivita od dopravy po jídlo uvolňuje přímo či nepřímo skleníkové plyny a tím narušuje rovnováhu plynů v atmosféře. Mezi skleníkové plyny patří především oxid uhličitý, dále metan, oxid dusný, freony a další. V současné době je produkce skleníkových plynů příliš veliká a příroda není schopna je všechny absorbovat. Zvyšování množství skleníkových plynů v atmosféře způsobuje změny klimatu a narušení ozónové vrstvy země. Uhlíková stopa je součástí ekologické stopy, která určuje, kolik metrů čtverečních Země potřebuje jedinec k určité činnosti.
40
Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí vyjadřovaný v ekvivalentech oxidu uhličitého (CO2). Vyjadřuje se v jednotkách hmotnosti – gramech, kilogramech či tunách. Zaměřuje se na množství skleníkových plynů produkovaných například spalováním fosilních paliv pro výrobu elektřiny nebo tepla, dopravou atd.
Uhlíkovou stopa může být stanovena pro různé úrovně - od globálních emisí skleníkových plynů, přes úroveň států, regionů, měst až k organizacím, jednotlivcům či dokonce výrobkům a konkrétním službám (Zelený kruh, 2007).
Uhlíková stopa vyjadřuje množství emisí skleníkových plynů v průběhu celého životního cyklu výrobku. Množství emisí (velikost uhlíkové stopy) ovlivňují různé faktory:
specifika výrobku (složení výrobku, možnost recyklace obalu,…),
zdroje (vzdálenost dodavatelů komponent od místa výroby,…),
výroba (zvýšení energetické efektivnosti,…),
doprava dodávek (míra optimalizace přepravních cest, volba způsobu dopravy,…),
možnost recyklace a zpětného odběru produktů.
Uhlíková stopa se skládá ze dvou částí – z primární (přímé) a sekundární (nepřímé) uhlíkové stopy. Přímá uhlíková stopa jsou skleníkové plyny, které se uvolňují do životního prostředí bezprostředně z některé lidské činnosti – například ze spalování benzínu, topení, spotřeby elektrické energie. Nepřímá uhlíková stopa je množství nepřímých emisí oxidu uhličitého z celého životního cyklu výrobku (Zelený kruh, 2007).
S ohledem na vybranou oblast se bude diplomová práce zabývat především přímou uhlíkovou stopu, která vzniká bezprostředně z některé lidské činnosti.
Podniky mohou zjišťovat velikost uhlíkové stopy jednotlivých činností či podniku jako celku. Významnou položkou uhlíkové stopy je doprava a přeprava materiálu a produktů. Doprava představuje produkci přímé uhlíkové stopy (skleníkových plynů) spalováním pohonných hmot. Každý způsob dopravy má pro podniky svá pozitiva i negativa a různý vliv na životní prostředí. Podniky by proto měly sledovat velikost uhlíkové stopy ve svých dodavatelských řetězcích. Uhlíková stopa je dílčím krokem
41
při „ozeleňování“ dodavatelských řetězců. Jde o jeden z nástrojů udržitelného podnikání, který může být pro podniky zdrojem úspor nákladů.
Výpočet uhlíkové stopy zahrnuje pět základních kroků:
1) stanovení hranic výpočtu (volba části podnikaní, výrobního procesu, nákupního či prodejního cyklu atd., která bude zahrnuta do výpočtu),
2) stanovení aktivit, které uvolňují skleníkové plyny (spotřeba elektřiny, doprava, produkce odpadů apod.),
3) sběr dat k určené aktivitě z kroku 2,
4) převod získaných dat na emise skleníkových plynů prostřednictvím emisních faktorů,
5) identifikace opatření ke snížení emisí (CI2, neuvedeno).