Posudek na bakalářskou práci Michala Krejčíka
zpracovanou v letním semestru akademického roku 2009/10
K zadání bakalářské práce a povaze úkolu
Student využil možnosti navrhnout vlastní téma práce a zpracoval návrh Národní knihovny na Letné v Praze.
Jeho úkolem bylo navrhnout budovu Národní knihovny na hraně letenské pláně v jejím průsečíku s osou Pařížské třídy.
K průběhu práce
Bakalářské práci předcházely dva autorovy návrhy, týkající se řešení přilehlých míst.
První byla urbanistická úvaha, týkající se významu a možné podoby pásu zeleně na severní straně Hradu, táhnoucího se od Lumbeho zahrad přes Letnou až k Bruselské restauraci. Na ni navazoval projekt nové definice třídy Milady Horákové s lineární bytovou stavbou autorem pojmenovanou „krokodýl“. Návrh knihovny na jižní hraně Letné je tak třetím krokem v této sérii vizí.
Student pracoval na projektu samostatně a práci odevzdal ve stanoveném termínu.
Komentář k řešení
Vybrané místo přitahuje generace architektů pro svoji monumentální polohu, zvýrazněnou proražením Pařížské třídy do rostlé struktury Starého Města. Ani vize zářezu do svahu Letné v prodloužení Čechova mostu není nová. Autorem nabídnutá paralela mezi prostorovým účinkem Václavského náměstí a Pařížské třídy je na místě.
Michal Krejčík označuje svůj návrh jako „bránu na Letnou“ a chce nabídnout Praze „…
jasné, svobodomyslné a odvážné plány …“.
Zpřístupnění Letné od Vltavy a od Starého Města je hlavní myšlenkou návrhu. Otvírá řadu možných nových vztahů mezi „horním“ a „dolním“ městem a otvírá i řadu možností nové interpretace celé Letenské pláně. Ty jistě mohou vycházet z autorových představ, mohou ale stejně dobře být interpretovány i jinak. V tom je (mimo jiné) síla předloženého návrhu. Volba stavebního programu Národní knihovny pro využití místa jistě není nelogická. I jiné způsoby využití by ovšem byly myslitelné.
Odstranění automobilového provozu z Čechova mostu je základním krokem k nové interpretaci řešeného místa. Proveditelnost takového zásahu se zdá být reálná. Jeho dopady na cirkulaci aut mezi oběma břehy Vltavy by ale musely být dále pečlivě analyzovány v širším kontextu města.
Hmota knihovny, tvořící zářez do svahu, vede k půdorysům ve tvaru písmene V. Pro ně je charakteristická symetrie, soustředění provozu do místa styku obou křídel půdorysu a 1
vzájemné odtržení křídel s jejich slepými konci. Tyto skutečnosti ale autor zvládá vcelku přesvědčivě. Snad jediným otazníkem pro mne zůstává faktické rozdělení hlavních prostor knihovny do dvou částí. Pokud by tomu odpovídala i logika členění sbírek knihovny, byl by problém vyřešen. Jinak je ovšem souvislý nečleněný půdorys vhodnější pro dlouhodobé proměny struktury knižního fondu.
Návrh je nutno chápat jako základní vizi, jejíž dimenze by byly ve všech ohledech upřesňovány v dalších krocích. Takový vývoj je v rámci předloženého návrhu možný bez ztráty základních kvalit návrhu.
Hlavní vstup do knihovny úzkým zářezem v monumentálním schodišti je sice logicky komponován, je ale značně sevřený. To se projevuje i v porovnání s oběma širokými bočními vstupy do prostor s druhotnými funkcemi.
Šikmé prosklené fasády obou křídel knihovny jsou vystaveny maximálním slunečním zátěžím. Na to autor reaguje návrhem provětrávaného dvojitého zasklení, jehož vnější vrstvu tvoří sklo schopné měnit míru propustnosti záření až do velmi nízkých hodnot.
Takové typy skel existují i když jsou zatím využívány spíš v oblasti brýlové optiky než stavebních konstrukcí. Výsledný efekt takového zasklení bude ovšem výrazně reflexní a průhledy z vnějšku do interiéru budou značně omezeny. Díky rozsáhlé ploše zasklení se ale dá očekávat dostatek denního světla pro plochy v jeho blízkosti.
Obsah a rozsah odevzdaného elaborátu
Výkresy (hraničící někdy se schematičností) a zejména četné exteriérové i interiérové vizualizace dokládají v potřebném rozsahu zamýšlený účinek stavby. Průvodní zpráva logicky a zevrubně představuje autorovy úvahy vedoucí ke konceptu návrhu i vlastní provozní řešení budovy. Poněkud utajeno zůstává ale konstrukční řešení. Chybí též číselné údaje o základních dosažených parametrech knihovny. Předpokládám, že obojí bude předmětem diskuse u obhajoby práce, která jinak působí celistvým dojmem.
Hodnocení
Michal Krejčík prokázal na řadě svých prací, že mu nechybí talent, nadhled a schopnost formulovat velkorysá řešení. To všechno jsou i kvality předložené práce.
Tu proto přijímám s potěšením a navrhuji pro ni hodnocení známkou výborně
V Liberci 6.6.2010
prof.ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel vedoucí bakalářské práce
2
