1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ... 11

PODĚKOVÁNÍ

Dovoluji si tímto poděkovat Mgr. Kateřině Thelenové za metodickou pomoc, kterou mi poskytnula při vypracování a vedení mé bakalářské práce. Děkuji především za řadu cenných rad a připomínek, které mi pomohly vypracovat bakalářskou práci.

Název bakalářské práce: Syndrom špatného zacházení se starými lidmi Jméno a příjmení autora: Kateřina Cinová

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2010/2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Kateřina Thelenová

Anotace:

Bakalářská práce se zabývala Syndromem špatného zacházení se starými lidmi a vycházela z poznatků o znalostech a názorech kriminalistů Služby kriminální policie a vyšetřování v Mladé Boleslavi. Cílem bakalářské práce bylo seznámení s problematikou Syndromu špatného zacházení se starými lidmi, jeho výskytem, charakteristikou, rizikovými faktory, možnostmi řešení, prevence a pomocí průzkumného dotazníku zjistit míru znalostí a vybraných názorů k problematice špatného zacházení se starými lidmi u vybraného vzorku kriminalistů. Smyslem této práce bylo upozornit na některé marginální formy špatného zacházení se starými lidmi a na možné nebezpečí důsledků tohoto zacházení. Hlavním předpokladem bakalářské práce byly dva stanovené předpoklady a to, že kriminalisté znají alespoň jednu hlavní formu špatného zacházení, a že alespoň 10% kriminalistů se setkalo v rámci své profese s nějakou formou špatného zacházení se starými lidmi. Pro zjištění míry znalostí byl použit dotazník jako základní metoda a technika průzkumu v bakalářské práci, dalšími použitými metodami byly analytická práce s odbornými statistikami a daty z průzkumu. Respondentů v průzkumu bylo 40 kriminalistů ze Služby kriminální policie a vyšetřování – Oddělení hospodářské a Obecné kriminality v Mladé Boleslavi. Z provedeného průzkumu plyne, že kriminalisté o některých formách ví, znají je, dokáží je vymezit a formulovat, přesto se u nich objevuje absence hlubších znalostí o problematice špatného zacházení se starými lidmi, 20% kriminalistů se v souvislosti se svou profesí setkalo s nějakou formou špatného zacházení se starými lidmi. Taktéž bylo dotazníkem zjištěno, že kriminalisté jsou nedostatečně informování o tomto jevu ze strany zaměstnavatele tedy Policie České republiky.

Klíčová slova:

Senior, stáří, stárnutí, věk, týrání, zanedbávání, zneužívání oběť, domácí násilí, rodina, syndrom

Title of Bachelor Thesis: Elder Abuse and Neglect Syndrome

Summary:

The Thesis dealt with the syndrom of misusage of old people and was based on the knowledge and opinions of the criminalists of Service of Criminal Police and the survey in Mlada Boleslav. The purpose of this work was a familiarization with the problem of syndrom of misusage of old people, its presence, characteristics, risk factors, possibilities of solution, prevention and by means of an investigative questionnaire to find out the level of knowledge and selected opinions to the problem of misusage with the old people by chosen sample of criminalists. The sence of this work was to point out on some marginal forms of mistreatment with old people and possible danger of consequences of such treatment. The main anticipation of the thesis were hypotheses, that the criminalists know at least one main form of misusage and that at least 10% of criminalists came accross within their profession with some forms of mistreatment with old people. For finding out the level of knowledge we used a questionnaire as a basic method and survey technics in the thesis, other used methods were analytical work with professional statistics and data from the survey. There were 40 respondents in the survey, those were criminalists from the Service of Criminal Police and Investigation – Department of Economic and Common Criminality in Mlada Boleslav. The result of the survey is that the criminalists are aware of some of the forms, they know them and are able to determine and formulate them, nervertheless there is an absence of deep knowledge about the problem of misusage of old people, 20% of the criminalists came together with some forms of mistreatment with old people in connection with their profession. Also it was found out within the questionnaire, that the criminalists are unsufficiently informed about this appearance from the side of employer, so Police Czech republic.

Keywords:

Senior, old age, senility, age, tyrany, uncare, mistreatmen, misusage, victim, home violence, syndrom, risk factors, institutional form

8

OBSAH

ÚVOD... 9

1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ... 11

1.1 P

... 11

1.2 P

... 12

1.3 S

... 17

2 SYNDROM EAN ... 18

2.1 V

EAN ... 18

2.2 F

EAN ... 19

3 VÝSKYT SYNDROMU EAN... 22

4 RIZIKOVÉ FAKTORY EAN... 24

5 INSTITUCIONÁLNÍ FORMA EAN ... 25

5.1 P

... 26

5.2 I

... 27

6 DOMÁCÍ NÁSILÍ NA SENIORECH... 28

6.1 A

... 29

6.2 O

-

... 30

6.3 M

... 31

7 DIAGNOSTIKA A DETEKCE EAN... 32

7.1 I

EAN ... 32

8 MOŽNOSTI ŘEŠENÍ EAN ... 34

8.1 I

... 34

8.2 R

... 35

9 PRAKTICKÁ ČÁST ... 39

9.1 P

... 39

9.2 S

... 40

9.3 P

... 40

9.4 P

... 41

9.5 V

... 41

9.5 O

... 55

NÁVRH OPATŘENÍ... 56

ZÁVĚR... 59

SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ... 60

9

ÚVOD

Problematika špatného zacházení se starými lidmi si stále nezískává takovou pozornost, jakou by měla mít a to nejen z důvodů toho, že česká populace stárne a lidé se dožívají vyššího věku. Tato skutečnost pravděpodobně souvisí se současným sníženým prahem vnímání v naší společnosti vůči špatnému zacházení se starými lidmi. Přesto v porovnání s lety minulými je dnes v české společnosti větší míra osvěty, která se přímo dotýká špatného zacházení, zanedbávání a týrání starých lidí. Avšak jedná se zpravidla o nárazovou informovanost a to pouze v opravdu tragických případech, které jsou medializovány. K tématu týrání, zanedbávání a zneužívání starých lidí je odborná literatura stále ještě skoupá a autorů zabývající se touto problematikou v České republice je opravdu minimum.

Stáří je dnes chápáno, především u mladší generace, jako jakási personifikace nesoběstačnosti, nemohoucnosti a nemocnosti a to i přesto, že dnešní staří lidé jsou čím dál více vitální, do jisté míry zdraví a především velmi aktivní. Problematika špatného zacházení se starými lidmi je zastíněna další závažnou obdobnou problematikou Syndromu CAN čili týrání, zanedbávání a zneužívání dětí a v neposlední řadě i domácím násilím na ženách.

V České republice převládá mnoho mýtů a předsudků o starých lidech, kupříkladu, že jsou senilní, nemajetní či mají různé závažné nemoci a zdravotní potíže.

Nejvíce alarmující v případech špatného zacházení se starými lidmi je zneužití jejich bezbrannosti, mobility a také využití jejich sociálních, tělesných, psychických změn, které se stářím souvisí a to platí nejen při páchání násilí v domácnostech, ale i ve zdravotnických zařízení. Seniorský věk nese oproti jiným věkovým skupinám mnohá specifika, která jsou důvodem k tomu, abychom se na nevhodné jednání vůči seniorům dívali jako na zvláštní a závažnou situaci.

Ve své bakalářské práci používám pojem Syndrom EAN, neboť je to anglická zkratka slov Elder Abuse and Neglect Syndrome, která v překladu znamená špatné zacházení se starými lidmi.

Cílem mé bakalářské práce je seznámení s problematikou Syndromu špatného zacházení se starými lidmi, možnostmi jeho řešení, prevence, charakteristikou a možným výskytem.

V teoretické části bakalářské práce jsou zpracovány základní pojmy, které souvisí s problematikou týrání, zanedbávání a zneužívání seniorů, dále zde představuji terminologii domácího i institucionálního násilí na seniorech, jeho rizikové faktory, důsledky a možné podoby tohoto jevu.

10

Na základě analýzy rizikových faktorů vzniku domácího násilí páchaného na starých lidech jsou zde zpracovány pojmy jako oběť domácího násilí, domácí násilí i předpoklady jeho vzniku a další.

V praktické části bakalářské práce jsem uvedla zhodnocení průzkumných otázek, tudíž jakou míru znalostí a jaké vybrané názory uvedli respondenti (kriminalisté) o problematice špatného zacházení se starými lidmi.

Jako základní metodu a techniku průzkumu v rámci bakalářské práce jsem použila dotazník.

Smyslem bakalářské práce je upozornit na některé marginální formy Syndromu špatného zacházení se starými lidmi, poukázat na nebezpečí nárůstu tohoto jevu i téměř nulitní povědomí o těchto formách v české společnosti i u respondentů.

Téma své bakalářské práce považuji za velmi aktuální a palčivé, neboť stárnutí a stáří jsou nevyhnutelnou součástí života i přesto, že většina z nás by tuto skutečnost nejraději odvrátila.

Nikdo z nás nemá záruku, že ve stáří se s nějakou formou týrání, zanedbávání a zneužívání nesetká, o čemž vypovídá alarmující počet seniorů, 20% z nich se dle posledních výzkumů stali obětí špatného zacházení v České republice.

11

1 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU

1.1 Pojem stáří

Stáří lze definovat podle Kalvacha jako zcela přirozenou neodvratnou fyziologickou skutečnost související s poslední ontogenetickou periodou v životě člověka.¹ Při tomto procesu dochází v těle k množství změn, které nazýváme stárnutí. U stárnoucího člověka dochází především ke změnám psychickým (změny paměti, nedůvěřivost, zhoršená adaptace, emoční labilita), tělesným (omezení pohybu, úbytek svalové hmoty, změny sexuální aktivity) a sociálním (osamělost, změna finanční stránky, odchod do penze, ztráta blízkých osob).

Jedná se o změny, které jsou mezi sebou navzájem propojeny, ale pronikají i do jiných oblastí. Reakce na uvedené změny jsou ovlivněny zejména osobností seniora, zasahuje do nich postavení okolí i možnost přístupu k pomoci ve věcech, které by senior nezvládnul sám.

Jak uvádí Thelenová stáří je v rámci vývojové psychologie ztotožňován s pojmem třetí věk a to znamená, že jde o období, které následuje po dětství a mládí jako prvním věku a dospělosti jako druhém věku.²

Z hlediska kalendářního stáří lze obecně vymezit pojem stáří jako takové od šedesáti let.

Přesto se v současné době hranice posouvá, například Kalvach uvádí hranici stáří až od 65 let.³ Důvodem permanentního posouvání hranic stáří do vyššího věku je nárůst seniorů (na 17 až 21% obyvatel do roku 2030) a také zlepšování zdravotního i funkčního stavu seniorské populace.⁴

Z hlediska biologického stáří vymezujeme specifickou míru přirozených změn související se stárnutím. Pacovský hovoří o biologickém stárnutí jako o zpomalení rychlosti a pohotovosti reakcí seniora, klesá jeho snášenlivost a odolnost vůči stresům, zátěžím, neúspěchům, zklamání, oddálení uspokojení potřeb (nazývá se frustrační tolerance), zhoršuje se paměť, myšlení a funkčnost smyslových orgánů aj.⁵ Transformují se regulační a adaptační mechanismy a ubývá fyzická zdatnost. V současnosti dochází k rozporu mezi stářím aktuálním a stářím biologickým, neboť mnozí senioři jsou na svůj věk velice zdatní a výkonní, jiní však působí předčasně zestárlým dojmem.

1KALVACH, Z. a kol. Gerontologie a geriatrie. S 47.

2THELENOVÁ, K. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. s. 18.

3KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří. s. 7.

4GERONTAGOGIKA. CZ. Demografické údaje o stáří a jeho klasifikace.

5PACOVSKÝ, V. Geriatrická diagnostika. s. 23.

12

V případě terminologie pojmu stáří je nasnadě si objasnit, jak je stanoveno rozdělení věkových hranic, a kdy z chronologického hlediska stáří začíná.

Dle Hartla můžeme dělit stáří na počínající sénium 60-74 let, vlastní sénium 75-89 let a 90 let a více znamená dlouhověkost.⁶ Za dlouhověkost tudíž považujeme věkové označení 90 let a více, ale i zde dochází k posouvání hranic a to až k hranici 100 let, což je zapříčiněno již zmíněnou zlepšenou péčí a prostředky, které ovlivňují zdravotní stav seniorů.

1.2 Pojem stárnutí

Proces stárnutí je děj komplexní, probíhá ve všech oblastech života jedince a je možno na něj nahlížet z několika hledisek a to jak demografického, biologického, psychologického, tak i z hlediska sociologického, což tvrdí Křivohlavý.⁷ Jmenovaná hlediska jsou specifikována v podkapitolách níže z důvodů lepší přehlednosti a pochopení rozlišení termínu stárnutí.

1.2.1 Demografické stárnutí

Demografické stárnutí obyvatelstva, a to nejen v České republice postihuje skoro všechny země v Evropské unii od poloviny 20. století. Dle dlouhodobých prognóz se předpokládá pokles podílu dětí v populaci, bude se snižovat i zastoupení osob ve věkové skupině 15 až 64 let, přičemž obyvatelstvo nad 65 let bude výrazně nabývat.

K demografickému stárnutí dochází v důsledku změn v charakteru demografické reprodukce čímž se mění zastoupení dětské a postreprodukční položky v populaci. Tato skutečnost je ovlivněna dvěma faktory – stárnutí v základní věkové pyramidě a stárnutí ve vrcholu věkové pyramidy. Stárnutí v základně věkové pyramidy znamená relativní zpomalení růstu mladších věkových skupin, které jsou zejména výsledkem úrovně poklesu porodnosti a plodnosti.

Obyvatelstvo starší 65 let tvoří v současnosti jednu sedminu všech obyvatel, do roku 2050 by se podle střední varianty jeho podíl přiblížil až k jedné třetině.⁸

Rostoucí počty obyvatel v seniorském věku tak budou mít za důsledek silné ekonomické zatížení obyvatelstva v produktivním věku.

6HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. s. 562.

7KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. s. 136.

8DEMOGRAFIE.CZ. Demografické informace, analýzy a komentáře.

13

Další předpokládanou prognózou je navyšování průměrného věku v populaci, do roku 2050 zhruba o 10 let, což bude 48-50 let.⁹

Stárnutí ve vrcholovém věku znamená zrychlení růstu počtu osob ve starším věku, které je důsledkem rychlejšího snižování hranice úmrtnosti ve vyšším věku. Skoro vždy tyto dva faktory probíhají paralelně.

Sýkorová píše o stárnutí obyvatelstva jako o zákonitém efektu demografické tranzice, v jejímž rámci došlo k posunu od extenzivní k intenzivní demografické reprodukci, charakteristické nízkou porodností a úmrtností resp. prodlužováním lidského života.¹⁰

Demografické stárnutí je třeba rozlišovat na:

- jednotlivce – znamená stárnutí jednotlivce jako biologický proces od narození do smrti tedy zvyšování věku jednotlivce.

- populace – znamená stárnutí celé populace a na rozdíl od jednotlivce může stárnutí populace omládnout díky nárůstů mladých věkových skupin.

Tab. č. 1: Budoucí vývoj složení obyvatelstva podle hlavních věkových skupin, ČR, 2002-2050.¹¹

Na výše uvedené tabulce č. 1 lze vidět, že nejmenší rozdíly počtu obyvatelstva budou u věkové skupiny 0 až 14 let.

U následující věkové skupiny 15 až 64 let dojde k markantnímu snížení počtu obyvatel.

Poslední věková skupina nad 65 let jako jediná zaznamená vysoký nárůst v počtu obyvatel České republiky do uvedeného roku 2050.

9DEMOGRAFIE.CZ. Demografické informace, analýzy a komentáře.

10SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří. s. 40.

11DEMOGRAFIE.CZ. Demografické informace, analýzy a komentáře.

14

Tab. č. 2: Budoucí vývoj složení obyvatel podle hlavních věkových skupin, ČR, 2002-2050 (v%).¹²

Další tabulka č. 2 upozorňuje na budoucí vývoj složení obyvatelstva dle hlavních věkových skupin v ČR. Do roku 2050 dojde ke snížení počtu dětí od věkové hranice 0 až 14 let o 3,2% a ve věkové skupině 15 až 64 let je to dokonce úctyhodných 14,2%. U obyvatel nad 65 let dojde v roce 2050 až ke zdvojnásobení stávajícího počtu.

1.2.2 Biologické stárnutí

Biologický věk se nemusí ztotožňovat s reálným věkem člověka, jenž dokazují skutečnosti, že osoby stejného data narození neboli kalendářního stáří se významně liší a nejsou tzv. stejně staří. Počátek biologického stárnutí není možné přesně určit.

Pacovský hovoří o biologickém stárnutí jako o procesu zpomalení a oslabení většiny regulačních funkcí, což znamená úpadek adaptačních schopností, snížení odolnosti k zátěžím a omezení rezerv člověka.¹³ Biologické stárnutí se taktéž projevuje zhoršeným vnímáním smysly, involucí struktur a funkcí jednotlivých orgánů.

Mühlpachr například píše o tom, že biologická délka lidského života není jednoznačně určena a je ovlivněna mnoha faktory (životní styl, nemoci apod.), přesto na základě analýz úmrtnostních tabulek můžeme říci, že se u všech populací úmrtnost pohybuje kolem 75 a 80 roku života.¹⁴

12DEMOGRAFIE.CZ. Demografické informace, analýzy a komentáře.

13PACOVSKÝ, V. Geriatrická diagnostika. s. 23.

14MÜHLPAHR, P. Gerontopedagogika.. s. 104.

15

1.2.3 Psychické stárnutí

Psychické stárnutí je podmíněno mnoha faktory, především přirozenými funkčními změnami v průběhu stárnutí, individuálními osobnostními rysy a reakcí jedince na stáří jak uvádí Pacovský.¹⁵ Celistvost osobnosti seniora zůstává neporušená, obvykle se mění jen určité funkční schopnosti osobnosti např. vnímání, paměť aj. Dále Pacovský tvrdí, že v průběhu stárnutí se často objevují změny poznávacích (kognitivních) schopností a zpomaluje se psychomotorické tempo.¹⁶ Začínají se objevovat změny učení a paměti, hůře se vybavují některé jména či názvy.

Psychické stárnutí nepřináší jen samá negativa, ale nese sebou klid, trpělivost, rozvážnost a jistou dávku moudrosti.

1.2.4 Sociální stárnutí

Dle Stuarta-Hamiltona se sociální věk vztahuje společenskému očekávání určitého chování adekvátně k biologickému věku. ¹⁷

V České republice se tradičně očekává od starších lidí, že se budou chovat mírně, usedle v souladu se společenskými pravidly. Senioři bývají často vnímáni jako jednolitá skupina starých lidí, kteří již aktivně nesportují, nevzdělávají se nebo odešli do starobního důchodu.

Jak tvrdí Sýkorová sociálním markerem stáří je obligatorně stanovený věk odchodu do starobního důchodu, jakkoli se chronologický věk jeví být ke klasifikaci lidí jako ,,starých“

problematický i z biologického a psychologického hlediska.¹⁸

Odchodem do důchodu se mění životní stereotyp seniora, sníží se finanční zdroje a člověk mnohdy začíná žít osaměle, začíná se objevovat hrozba sociální izolace. Ta představuje nebezpečí ztráty kontaktů s prostředím, ve kterém senior žije.

Ztráta sociálních kontaktů je pro starší osobu velký stres a může vést až ke smrti. Do sociální izolace se dostává starý člověk (i starší manželská dvojice) tehdy, žije-li sám, neudržuje-li kontakty s rodinou nebo známými. Ve většině případů se sociální izolace objevuje u osaměle žijících starých jedinců, jejichž rodina je vzdálena či ji nemají nebo jim chybí kontakty s přáteli, sousedy a s okolím.

15PACOVSKÝ, V. Geriatrická diagnostika.. s. 13.

16PACOVSKÝ, V. Geriatrická diagnostika. s. 23, 24.

17STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. s. 151.

18SÝKOROVÁ, D. Autonomie ve stáří. s. 47.

16

1.3 Senior

Slovo senior pochází z latinského slova senis tedy starý, druhý stupeň tohoto slova je senior neboli starší.

Slovo senior může mít i více významů:¹⁹

− starší v protikladu k mladší (junior);

− člověk v letech, starý člověk, stařec;

− ve sportu dospělý oproti juniorovi;

− rozlišení dvou osob téhož jména, zkratka sen. nebo Sr. za jménem, například Josef Novák Sr., Josef Novák Jr. (mladší); protože stáří se tradičně spojuje s vyšším společenským postavením nebo autoritou.

V České republice je za seniora obecně považován příslušník starší věkové kategorie. V Psychologickém slovníku je senior věkově označen jako občan starší 60 let.²⁰ Existuje však i jiné pojmenování pro osobu starší šedesáti let jako je geront či senescent. V současné době se v České republice jako nejvhodnější ustálil termín senior.

SHRNUTÍ:

Pro potřeby této bakalářské práce budeme tedy pod pojmem stáří rozumět přirozenou fázi života v tom smyslu, že při ní dochází k sociálním změnám či splnění určitého sociálního kritéria.

Stárnutí budeme chápat jako celoživotní zákonitý děj, který se rozlišuje na demografické, biologické, sociální a psychické stárnutí.

Termín senior bude používán v bakalářské práci jako označení osoby starší šedesáti let.

2 Syndrom EAN

V této kapitole a v souvisejících podkapitolách věnuji pozornost zejména objasnění názvu Syndromu EAN, jeho následné definici, taktéž uvádím rozdělení forem EAN.

19WIKIPEDIE.CZ. Senior.

20HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. s. 530.

17

Sýkorová hovoří o tom, že v případech špatného zacházení se starými lidmi hovoříme o souhrnu fenoménů – forem ubližování, příčin, následků rizikových faktorů, které všechny dohromady tvoří to, čemu říkáme Syndrom špatného zacházení se starým člověkem, anglicky EAN.²¹

Název Syndrom EAN je složen z anglického pojmenování Elder Abuse and Neglect Syndrome, které se volně překládá jako špatné zacházení se starými lidmi.

Dodnes není sjednocená česká verze překladu Syndromu EAN, ve většině případů se v souvislosti s tímto termínem hovoří o týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů nebo špatném zacházení se seniory, k tomuto se vyjadřuje i Sýkorová, která píše o terminologické nejednoznačnosti.²²

Obecně je Syndrom EAN definován jako opakované nebo pouze jednorázové špatné chování vůči starému člověku, ze strany toho, kterému starý člověk důvěřuje či je na něm závislý a následkem tohoto chování je nějakým způsobem omezen. Uvedené špatné chování zahrnuje fyzické, psychické nebo finanční a majetkové zneužití, ale i úmyslné neposkytování potřeb nebo potřebné pomoci a péče seniorovi.

I když se Syndrom EAN překládá jako týrání nebo špatné zacházení a zanedbávání starší osoby, tato problematika v sobě zahrnuje i zvlášť závažné nevhodné jednání neboli zneužívání.

Zkratku EAN budu ve své bakalářské práci používat jako výraz pro špatné zacházení se starými lidmi.

2.1 Vznik EAN

Přestože se špatné zacházení se starými lidmi vyskytovalo po celou dobu lidské historie, teprve až postupem času společnost dozrála do bodu, kdy takové chování pojmenovala a klasifikovala jako nepřijatelné. Důvodů, proč se špatné zacházení se seniory dostalo do popředí zájmů laické a odborné veřejnosti je uváděno hned několik.

Jedním z nich je fakt, že se do popředí zájmu odborníků a veřejnosti dostaly různé formy domácího násilí a začaly být vnímány jako všeobecně rozšířený problém ve společnosti.

21SÝKOROVÁ In Špatenková, Syndrom EAN. s. 134.

22SÝKOROVÁ In Špatenková, Syndrom EAN. s. 90.

18

Jak uvádí Steinmetz špatné zacházení s dětmi se vyskytovalo od počátku dějin lidstva, ale teprve od 60. let 20. století začal být tento fenomén obecně známým a veřejně publikovaným jevem a byly založeny služby na podporu dětských obětí a jejich rodin.²³

Špatné zacházení se ženami bylo veřejně pojmenováno jako problém o nějakou dobu později a to v 70. letech 20. století.

Podle Steinmetze se objevilo první pojmenování problematiky špatného zacházení se starými lidmi v roce 1978.²⁴ V tomto roce byla veřejnost informována, že 80. léta 20. století ponesou první prvky uvědomování si týrání starých lidí, konkrétněji přímo starých rodičů, kteří jsou závislí a týraní svými dospělými dětmi.

2.2 Formy EAN

Špatné zacházení se staršími lidmi může být uskutečňováno v různých formách. Přesně identifikovat jakoukoliv z forem špatného zacházení je velmi obtížné.²⁵

Jednotlivé formy zanedbávání, týrání i zneužívání spolu se základními příznaky, které k identifikaci mohou napomoci nabourává prolínání a navazování jednotlivých forem EAN, přičemž z těchto důvodů bývá obvykle přesná identifikace velice komplikovaná.

Odborná literatura uvádí pět hlavních forem, které jsou přesněji popsány v dalších kapitolách.

Jedná se o tělesné týrání rozdělené na aktivní a pasivní podobu týrání, psychické a citové týrání, sexuální obtěžování a zneužívání, finanční a materiální zneužívání, zanedbávání péče.

Některé zdroje uvádějí, jako například Kalvach, i další formy jako jsou zanedbávání péče o sebe sama, opuštění seniora, nevhodné jednání a systémové týrání.²⁶

2.2.1 Týrání

Týráním je míněn samostatný či opakovaný akt nebo nedostatek přiměřené aktivity vyskytující se tam, kde je s důvěrou očekávána, což způsobuje bezpráví, poškození, zranění, bolest či strach starších lidí.²⁷

23STEINMETZ. Duty bound: elder abuse and family care. s. 31.

24STEINMETZ. Duty bound: elder abuse and family care. s. 32.

25ŽIVOT 90. Týrání, špatné zacházení, zanedbávání.

26KALVACH. Geriatrie a gerontologie. s. 355.

27ZÁCHRANNÝ KRUH. Definice týrání seniorů.

19

Týrání lze rozdělit na fyzické týrání (způsobení fyzické bolesti nebo i zranění, fyzický nátlak, trestání aj.) a psychické týrání (vyvolání duševní úzkosti).

Fyzické týrání může nabývat konkrétních podob, které se mohou projevovat například jako bití, omezování v pohybu, podchlazení, kopání, třesení či škrcení. Thelenová uvádí jako časté identifikační znaky nekorespondování mezi konkrétní podobou zranění a seniorem popřípadě jeho pečovatelem udávanou příčinou vzniku.²⁸

Fyzické týrání můžeme rozlišit na aktivní (již zmíněné kopání aj.) a pasivní ubližování nebo-li pasivní agrese, která se projevuje v neposkytnutí či nepřivolání pomoci a nebo taktéž úmyslné nezabránění hrozícímu poranění. Do tělesného týrání zahrnujeme i sexuální útlak, což tvrdí Čírtková.²⁹

Psychické týrání patří mezi nejčastější formu týrání, ale je zároveň i nejhůře identifikovatelné. Příznaky již nejsou tak rozpoznatelné jako u fyzického týrání a jejich odhalení bývá často poměrně složité. Do této formy zahrnujeme agresi verbální jako je např.

zastrašování, vyhrožování, snižování sebeúcty a sebevědomí, manipulování se seniorem, lhaní, či ponižování i útok na důstojnost seniora aj.³⁰

2.2.2 Zanedbávání

Zanedbávání je dle Thelenové svým způsobem nejbanálnější, nejčastější a nejvíce opomíjenou formou násilí na starých lidech.³¹ Může se jednat o zneužití bezmocnosti, využití neschopnosti, nekomunikativnosti i nedostatek pozornosti.

Tuto formu špatného zacházení se starými lidmi lze rozdělit na aktivní a pasivní zanedbávání.

Aktivní zanedbávání znamená odmítnutí nebo selhání v ošetřovatelských povinnostech včetně vědomé a úmyslné snahy vyvolat fyzické a emoční utrpení starého člověka.

Pasivní zanedbávání vyjadřuje odmítnutí nebo selhání v plnění poskytování péče, mimo vědomé a záměrné snahy vyvolat psychické nebo emoční utrpení starého člověka.

28THELENOVÁ, K. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. s. 66.

29ČÍRTKOVÁ, L. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. s. 62.

30OBČANSKÉ SDRUŽENÍ GEMA. Informační materiály špatné zacházení se starými lidmi doma.

31THELENOVÁ, K. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie.s. 67.

20

2.2.3 Finanční, materiální a sexuální zneužívání

Finanční zneužívání představuje dle Kalvacha protiprávní či nepřiměřené využívání či přivlastňování majetku a zdrojů starších osob.³²

Finanční či majetkové zneužívání starých lidí je velmi častým a zároveň velmi snadno identifikovatelným jevem. K finančnímu zneužívání seniora patří okrádání o peníze a majetek, například cennosti v domácnosti, byt, dům a jiné hmotné statky.

K ekonomické formě zneužívání dochází jak v rodinách, tak i v ústavech.³³ Senioři mají obvykle pocit, že musejí dětem či vnukům finančně vypomáhat. Ovšem jejich ekonomická pomoc často překročuje únosnou hranici.

Ze strany blízkých osob může docházet k vynucování změny závěti, omezování vlastnických a uživatelských práv. Objevují se i situace, kdy se již nemajetný senior dostane do pozice bezdomovce, neboť veškerý nemovitý, ale i movitý majetek daroval blízké osobě.

V extrémních případech žijí staří lidé skutečně ve velmi nuzných podmínkách, jen aby si vnoučata mohla koupit nejnovější mobil či vyrazit na dovolenou do zahraničí.³⁴

V zařízeních ústavní péče dochází k další podobě ekonomického zneužívání seniora, kdy rodina přichází na návštěvu starého člověka jen tehdy, když se mu vyplácí sociální dávky nebo vyžadují od seniora v ústavní péči určité finanční obnosy. Pachatelem finančního zneužívání nemusí být jen rodina seniora, ale může jím být i zdravotník či sociální pracovník.

Takové zneužívání má mnoho podob, od vyžadování neoprávněných plateb za zdravotnické či jiné úkony, až po zneužívání finančních prostředků seniora.

Na druhou stranu i senioři v ústavních zařízení dávají sami často jakési ,,všimné,, zdravotnímu personálu, neboť se obávají, že by jejich potřeby byly zanedbány.³⁵

Sexuální zneužívání u starší osoby se objevuje velice zřídka a ve většině případů je kombinací i s další formou fyzického a psychického ubližování, což tvrdí Thelenová.³⁶ Přičemž se jedná o nedobrovolný sexuální kontakt jakéhokoliv typu, kterému musí senior čelit. Předpokládá se, že sexuální zneužívání je nejčastěji praktikováno vzájemně mezi klienty v ústavní péči a to zejména při smíšené klientele.

32KALVACH. Geriatrie a gerontologie. s. 354.

33ZDRAVÝ-SENIOR. Týrání seniorů.

34ZDRAVÝ-SENIOR. Týrání seniorů.

35ZDRAVÝ-SENIOR Týrání seniorů.

36THELENOVÁ, K. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. s. 67.

21

Thelenové uvádí, že sexuální zneužívání postihuje prakticky výhradně ženy a zdravotník či erudovaný sociální pracovník a psycholog jej mohou identifikovat podle doprovodných poranění, jako jsou modřiny či drobné oděrky, ale jednoznačným indikátorem jsou pouze opakované záněty rodidel a poranění v oblasti genitálií.³⁷

3 VÝSKYT SYNDROMU EAN

V současné době v České republice neexistují souhrnná data, která by vymezovala počet týraných, zneužívaných a zanedbávaných seniorů. Podle ředitele organizace ŽIVOT 90 J.

Lormana má zkušenost s týráním, zanedbáváním péče nebo omezování osobní svobody zkušenost více než 20% lidí starších šedesáti let.³⁸

Většina případů násilí na seniorech zůstává skryta a veřejnosti je tak utajeno kolem 85%

případů. Topinková se zmiňuje o tom, že s některou z forem špatného zacházení se můžeme setkat v případě u 3 - 5% seniorů, což v České republice představuje přibližně 60 000 jedinců.³⁹

Neperiodická publikace Postavení a diskriminace seniorů v České republice uvádí, že obětí násilí může být až 400 000 seniorů.⁴⁰

Zmíněné údaje nejsou výzkumně ověřeny a dosud neproběhl v České republice žádný výzkum, který by se problematikou špatného zacházení se seniory zabýval systematicky a komplexně. Data, která jsou k problematice k dispozici poskytují zejména nestátní neziskové organizace.

Oproti České republice, kde se postrádá celoplošný výzkum tohoto jevu, je projeven značný zájem o problematiku špatného zacházení se seniory, a tím tedy větší zainteresovanost v oblasti výzkumu, ve státech jako Velká Británie, Kanada a USA.

I přes projevenou snahu jiných států k problematice Syndromu špatného zacházení se starými lidmi, tak zřejmě v žádné zemi neexistují celostátní údaje o výskytu EAN v ústavní péči.

Kalvach píše o ojedinělé studii z konce 80. let 20. století v USA, která konstatuje, že 36%

personálu ošetřovatelských zařízení bylo v uplynulém roce svědkem fyzicky nevhodného zacházení a 81% psychického týrání pacientů.

37THELENOVÁ, K. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. s. 62.

38ŽIVOT 90. Týrání, špatné zacházení, zanedbávání.

39TOŠNEROVÁ, T. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. s. 5.

40MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Postavení a diskriminace seniorů v České republice. s. 64.

22

Graf č. 1: Zaznamenané týrání a zneužívání seniorů na krizové lince Senior telefonu v roce 2009

(celkem 222 hovorů).41

Z grafu č. 1, který vyjadřuje zaznamenané týrání a zneužívání na krizové lince Senior telefonu v České republice lze zjistit nejvíce zastoupenou formu týrání a to mezigenerační týrání - dcerou synem, vnučkou a vnukem apod. Na druhém místě je nejvíce zastoupeno týrání mezi seniory partnery.

41ŽIVOT 90. Statistika.

23

4 RIZIKOVÉ FAKTORY EAN

Každý senior může být ohrožen určitým rizikem špatného zacházení jako je týrání, zneužívání či zanedbávání. Sýkorová uvádí, že podle výzkumů se může každá žena či muž stát obětí a to nezávisle na sociálním postavení, kultuře či dosaženém vzdělání.⁴² Z jaké příčiny se tak stává se zatím nepodařilo rozklíčovat. Existují však rizikové faktory, které mohou pravděpodobnost, že se senior stane obětí, zvýšit.

Hlavní rizikové faktory dle Kalvacha:⁴³

− anomální osobnost toho, kdo se EAN dopouští (agresivita, simplexnost, duševní choroba, alkoholismus, závislost na návykových látkách)

− špatný zdravotní stav a nesoběstačnost oběti – porucha pohyblivosti, komunikace (např.

fatické poruchy), kognitivních schopností (syndrom demence)

− přetížení rodiny či ošetřovatelského personálu se syndromem k vyhoření

− nedostatečná společenská kontrola

− nezájem a podcenění výskytu EAN.

Sýkorová hovoří i o těchto rizikových faktorech EAN:⁴⁴

− sociální izolace

− dlouhodobá anamnéza špatných vztahů osob, kterých se týká

− pravděpodobná existence vzorce násilného chování v rodině (osoba, která se nyní špatně chová ke starému občanovi pravděpodobně zažila špatné zacházení v dětství)

− osoba, která se starým člověkem špatně zachází, na něm bývá závislá - ubytováním, financemi ale i emočně.

V současnosti se objevuje a stále více nabývá na rozměrech rizikový faktor osamělost a to nejen z důvodu toho, že v České republice pomalu zaniká vícegenerační soužití.

42SÝKOROVÁ, K. Třetí věk trojí optikou.

43KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří.

44SÝKOROVÁ, K. Třetí věk trojí optikou.

24

Osamělost ovlivňuje i zdravotní stav, což může znamenat úpadek mobility - důležitý předpoklad sociálních kontaktů.

5 INSTITUCIONÁLNÍ FORMA EAN

V termínu institucionální forma EAN už je obsaženo místo, kde dochází ke špatnému zacházení se starými lidmi. Nejčastěji se jedná o zdravotnické zařízení a ústavy sociální péče.

Pro veřejnost je skutečnost, že existuje i institucionální forma EAN velmi znepokojující, neboť vrhá špatné světlo na celý lékařský a pečovatelský sektor a to na rozdíl od domácího násilí, které se jeví jen jako individuální selhání.

Také v mnoha zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče může docházet k fyzickému i psychickému týrání seniorů, kteří jsou obvykle na personálu naprosto závislí.

Podle Kalvacha je podstatou nevhodného zacházení se seniory v ústavní péči především nepochopení povahy geriatrické křehkosti, míry vulnerability i reverzibility, režimových potřeb křehkých geriatrických pacientů a tím nepřizpůsobení přístupů jejich limitacím a rizikům.⁴⁵

Syndrom EAN v institucích zahrnuje i situace, které vznikají vedle jednotlivých případů v důsledku režimu nebo systému v dané instituci.

V institucionálních zařízení se setkávají dvě skupiny lidí. První skupina jsou staří lidé, jejichž kvalita života přímo souvisí s kvalitou poskytované péče a s prostředím daného zařízení.

Druhou skupinu představují zaměstnanci, kteří naplňováním svých pracovních úkolů a role, vyplývající z jejich pozice přímo ovlivňují kvalitu života klientů ústavního zařízení. Kromě personálu může být násilnou osobou příbuzný či dobrovolník navštěvující seniora, ale také ostatní klienti ústavního zařízení.

Musíme si také připustit, že změna prostředí (například přesun z domova do zařízení) nemusí nutně znamenat, že všechno dřívější zneužívání definitivně skončí.⁴⁶ Špatné zacházení v tomto případě může dál probíhat nebo se může transformovat či změnit povahu jiné formy špatného zacházení.

45ŽIVOT 90. Domácí násilí.

46MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Postavení a diskriminace seniorů v České republice.

s. 102.

25

5.1 Projevy špatného zacházení v zařízeních

V některých případech se stává, že v institucionálních zařízení není respektován stud pacientů a klientů, právo na soukromí a lidskou důstojnost, není brán zřetel na emocionální a sociální potřeby seniorů, což má za následek upírání základních lidských práv.

Špatné zacházení zde může mít stejnou podobu jako v domácím prostředí a jeho odhalení proto nemusí být jednoduché. Jedná se o velmi závažný problém, protože osamělí, často nemocní pacienti jsou mimořádně bezbranní proti všem formám týrání a zanedbávání.

Ústavní péče, zvláště dlouhodobá, je považována za vysoce rizikovou z hlediska nevhodného zacházení, zanedbávání i všech forem týrání a zneužívání, což uvádí Kalvach.⁴⁷

Nejčastější projevy špatného zacházení v zařízení dle Mühlpachra jsou tyto:

hrubé zacházení,

vystavování chladu, mytí studenou vodou,

násilně prováděná aktivizace,

nedostatečný příjem potravy a tekutin, jejich nízká kvalita,

nedostatečná ošetřovatelská péče, rozvoj imobilizačního syndromu,

odpojování signalizačních zařízení,

nadměrné používání omezovacích pomůcek, močových katétrů, psychofarmaka,

urážlivé jednání a ponižování,

nepřiměřené porušování soukromí,

nepřiměřené omezení rozhodovacích práv a autonomie,

nadměrné přemisťování,

zneužívání finančních prostředků a vymáhání neoprávněných plateb,

omezování sociálních kontaktů, sociální deprivace,

omezování duchovního života, nedostupnost církevních úkonů,

nadměrná institucionalizace umírání.

47KALVACH, Z. a kol. Gerontologie a geriatrie. s. 358.

48MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. s. 80.

26

Kapitola Institucionální forma EAN charakterizuje projevy špatného zacházení v zařízeních.

Je rozdělena do dvou podkapitol a vysvětlují se zde některé pojmy týkající se špatného zacházení se seniory v ústavní péči. V porovnání s dalšími nejčastějšími projevy špatného zacházení v zařízení lze konstatovat, že v největší míře se objevuje finanční zneužívání.

Přesto, že v následující kapitole uvádím, že se EAN vyskytuje nejvíce v podobě domácího násilí, tak opravdu nelze institucionální formu EAN opomíjet. Je to velmi závažná a bohužel neprozkoumaná problematika špatného zacházení se starými lidmi.

5.2 Institucionální rizikové faktory

Za faktor zvyšující riziko výskytu špatného zacházení je na straně seniorů považována zejména vysoká míra jejich zranitelnosti.

U klientů nebo pacientů v institucionálních zařízeních není výjimkou výskyt demence, zhoršená mobilita a zhoršené fyzické zdraví nebo i trvalé upoutání na lůžko. Jak uvádí Kalvach senior je v ústavním zařízení většinou částečně anebo i zcela odkázán na pomoc druhých a značná část klientů nemá jiný sociální kontakt než-li v zařízení v němž žijí.⁴⁹

Dalším významným rizikovým faktorem na straně seniora je jeho narušené psychické zdraví, kdy se ve stáří vyskytuje poměrně velká škála duševních poruch, přičemž Jirák píše o tom, že převládají organicky podmíněné poruchy, jako jsou demence a deliria, velmi často se vyskytují deprese.⁵⁰

Rizikovým faktorem může být také náhlé úmrtí partnera nebo blízkého příbuzného, což může vyvolat zvýšené potřeby seniora na pomoc a to jak v péči o sebe sama anebo i o své finanční a majetkové záležitosti.

Za nejzávažnější rizikový faktor na straně ošetřujícího personálu, který může spustit týrání, zneužívání nebo zanedbávání pacienta či klienta, je považován Syndrom vyhoření.

Nejčastěji se spojuje se ztrátou činorodosti a smyslu práce, projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti, postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojuje se s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy.⁵¹

49KALVACH, Z. a kol. Gerontologie a geriatrie. s. 358.

50JIRÁK, R. Duševní poruchy ve stáří. s. 1.

51PSYCHOTERAPEUT.CZ. Syndrom vyhoření.

27

Jako další rizikový faktor na straně ošetřujícího personálu může být nedostatečné vzdělání a nevědomost o možných rizicích vztahujících se ke geriatrickým pacientům.

Také jsou často uváděny rizikové faktory jako ageismus, kriminální minulost, konfliktní osobnostní rysy (například sklon k agresivnímu řešení situací) i osobní problémy personálu.

Jak uvádí Haškovcová každému z členů zdravotního personálu by se mělo vrýt do paměti, že součástí jeho povinností je předcházet násilí, nedopouštět se násilí a odkrývat násilí!⁵²

6 DOMÁCÍ NÁSILÍ NA SENIORECH

Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem násilí, která je však nejvíce podceňována a nejméně kontrolovatelná, neboť se odehrává skrytě a opakovaně mimo kontrolu veřejnosti a to za zavřenými dveřmi domácností.⁵³

Domácí násilí je jednostranné, což znamená, že agresor a oběť si jen zcela výjimečně vymění role. Specifickým rysem pro domácí násilí je jeho opakovanost, dlouhodobost, skrytost a akcelerace.

Veřejnost a její povědomí je však nejčastěji směřováno pouze ke znalosti problematiky a informovanosti, které souvisí s domácím násilím páchaném na ženách a dětech.

Bohužel jakousi podskupinu tvoří domácí násilí na seniorech, o čemž svědčí i množství písemných či elektronických publikací, informací a zdrojů. Buriánek uvádí, že problematice týrání seniorů je věnováno 10krát méně publikací, než je tomu u dětí s totožným problémem.⁵⁴

Domácí násilí se může vyskytovat ve dvou podobách a to jako partnerské násilí, kde nezáleží na sezdanosti (i druh a družka) nebo jako mezigenerační násilí. V obou případech se jedná o domácí násilí pouze za podmínek společného soužití.

Velmi alarmující je skutečnost, že domácí násilí na seniorech je často skryté, neudané na příslušný orgán nebo kompetentnímu subjektu.

Důvodem je nejenom to, že se senior za tento stav cítí zahanben, ale objevuje se i strach z agresora a také neznalost možné pomoci a podpory. Tomu nahrává i skutečnost, že v české společnosti je zažitý fakt o násilí v rodině, což znamená, že by mělo být pouze soukromou záležitostí zúčastněných.

52HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. s. 79.

53DOMÁCÍ NÁSILÍ NA SENIORECH. Co je to domácí násilí páchané na seniorech?

54BURIÁNEK, J. a kol. Domácí násilí na mužích a seniorech. s. 81.

28

Pokud senior zveřejní násilí páchané dětmi či dalšími blízkými pečovateli v rodině, je pravděpodobné, že bude přemístěn do ústavní péče jak tvrdí Čírtková.⁵⁵ Z tohoto lze logicky usoudit, že senior má obavy z takového možného řešení a proto raději vůbec neoznámí špatné zacházení.

6.1 Agresor domácího násilí páchaného na seniorech

Agresorem může být v prvé řadě partner (manžel, manželka, druh, družka). Dalším potencionálním agresorem mohou být pečovatelé, kdy se jedná nejčastěji o potomky oběti.

Podle Čírtkové může být násilné chování projevem rozvíjející se duševní poruchy nebo pouze vyústěním osobnostních zvláštností.⁵⁶ Agresor jen stěží chápe, že se chová násilně nebo je na něj kladena neúměrná zátěž, taktéž zhoršení zdravotního nebo psychického stavu (seniora i agresora) může spustit stresovou reakci, která končí domácím násilím.

Důvodů násilí ze strany agresora je velká škála, podle Kalvacha se může jednat o tyto

psychopatologie, psychopatie (nezdrženlivost), porucha sociálních vztahů,

alkoholismus a drogová závislost,

předchozí agresivní, asociální jednání,

nízká intelektová úroveň,

závislost na oběti, zvláště bytová a materiální,

přetížení a existenční problémy,

ageistické nálady ve společnosti.

Výše uvedené důvody neobsahují veškerý možný výčet příčin násilí ze strany agresora, neboť jejich spektrum je velice široké. Existuje však u agresora jeden hlavní charakteristický prvek , což je stres. Je zajímavé, že rizikový faktor nízká intelektuálová úroveň se objevuje jak u agresora domácího násilí, tak u pravděpodobného pachatele v ústavní péči. S určitostí lze konstatovat, že v každém případě se vše odvíjí a začíná u agresora v primární rodině.

55ČÍRTKOVÁ, L. Pomoc obětem a svědkům trestných činů. s. 61.

56ČÍRTKOVÁ, L. Pomoc obětem a svědkům trestných činů. s. 61.

57KALVACH, Z. a kol. Gerontologie a geriatrie. s. 359.

29

6.2 Oběť - senior

Jak tvrdí Špatenková je nejpravděpodobnějším kandidátem týrání a zneužívání ve stáří vdova sdílející svoji domácnost se závislým synem, který má psychickou nemoc či je závislý na alkoholu či drogách.⁵⁸

Podle Buriánka oběť, v tomto případě senior, nemusí z počátku poznat, že člen - členové rodiny, se kterými sdílí domácnost, mají sklony k násilí.⁵⁹

Při prvním setkání s projevy násilností může být senior do jisté míry omráčen situací a tak není schopen adekvátně zareagovat. Oběť pak postupem času a při opakovaných atacích zjišťuje, že je utiskován agresorem a jeho špatným zacházením v domácím prostředí.

Havránková uvádí, že každý senior, se kterým je špatné zacházeno, se za tuto skutečnost nepředstavitelně stydí, což znásobuje i fakt, že agresorem bývá člen rodiny.⁶⁰

Na druhou stranu starý člověk trpí i pocitem viny, že si to nějak zaslouží a v důsledku jeho neinformovanosti dochází k závěru, že toto násilí nemá řešení.

6.3 Možné podoby domácího násilí

V případech forem domácího násilí můžeme rozlišovat specifické rysy domácího násilí.

Kovařík je charakterizoval jako vzorec donucovacího chování užívaného jednou osobou k ovládání jiné osoby nebo jiných osob.⁶¹

Buriánek jako hlavní podoby domácího násilí uvádí tyto:

hrubé nadávky,

stálé kritizování,

ponižování,

urážky,

zesměšňování,

podrývání sebedůvěry,

58ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. s. 133.

59BURIÁNEK, J. a kol. Domácí násilí na mužích a seniorech. s. 82.

60HAVRÁNKOVÁ In Vodáčková. Týrání starých lidí. s. 294.

61KOVAŘÍK In Buriánek. Násilí na seniorech. s. 81.

62BURIÁNEK, J. a kol. Domácí násilí na mužích a seniorech. s. 82.

30

omezování osobní svobody,

ekonomické vydírání,

vyhrožování tělesným ublížením,

přímé tělesné ublížení.

V případě projevů domácího násilí na seniorech můžeme konstatovat, že se jedná o omezování základních práv a svobod ohrožené osoby určitou činností násilné osoby. Jako nejčastější možná podoba domácího násilí se projevuje a vyskytuje násilí psychické. Dalším možným projevem je násilí fyzické, kterým však již bývá výrazným způsobem ohroženo zdraví i život seniora. Dle Kovaříka v případech domácího násilí na starých lidech není výjimkou, že se vyskytuje ve více podobách současně i v kombinaci.⁶³

7 DIAGNOSTIKA A DETEKCE EAN

Včasné odhalení negativních jevů, které zhoršují kvalitu života seniora nebo přímo jeho život ohrožují, může napomoci k odstranění jejich následků. V současné době dochází k tomu, že je jen málo případů špatného zacházení se starými lidmi opravdu zaručeně zmapováno a hlášeno kompetentním osobám nebo úřadům.

Stává se, že je nemožné při podezření na týrání, zneužívání a zanedbávání, aby erudovaný sociální pracovník, lékař či kriminalista proniknul do soukromého života klienta nebo pacienta a odhalit tak příznaky zneužívání. Zatajování nevhodného zacházení samotným seniorem, značně komplikuje detekci, diagnostiku, ale i identifikaci nevhodného chování.

Nejzásadnější jsou v případě detekce, diagnostiky i identifikace EAN pracovníci v pomáhajících profesích, neboť ti jsou se seniorem ve většině případů v pravidelném kontaktu.

Dle mého mínění je nejvíce edukovanou osobou, která by mohla odhalit případ špatného zacházení se seniorem lékař, protože zná zdravotní stav seniora a tak by měl odhalit psychické, ale především více zjevné fyzické násilí. Podle Zimmelové je lékař nejčastěji jediným cizím člověkem, který do domácího prostředí oběti upoutané na lůžko nebo s omezenou hybností vstupuje.⁶⁴

Každá z forem týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů se může projevovat různými způsoby a v této bakalářské práci nelze komplexně obsáhnout.

63KOVAŘÍK In Buriánek. Násilí na seniorech. s. 81.

64ZIMMELOVÁ, P., ŠVESTKOVÁ, R. Domácí násilí a senioři. s. 80.

31

7.1 Indikátory EAN

V naší společnosti existují určité indikátory špatného zacházení se starými lidmi, které by měly vzbudit podezření na některou z forem EAN a tudíž mohou zároveň usnadnit proces diagnostiky a detekce tohoto syndromu. Tyto vodítka by měly být jakýmsi varovným impulsem pro pracovníky v pomáhajících profesích a nejen pro ně. Kalvach vytvořil do své odborné publikace velmi přehlednou tabulku k problematice identifikace špatného zacházení se starými lidmi (viz tabulka č.3).

Tab. č. 3: Indikátory nevhodného zacházení se starým člověkem dle Kalvacha.⁶⁵

65KALVACH, Z. a kol. Gerontologie a geriatrie. s. 357.

Indikátory zjišťované týraného s trarého člověk a

těles né týrání s e xuální zne užívání finanční zne užívání

stesky na týrání

nejasné pády a úrazy

mizející majetek chová se agresivně Indik átory u

pečovatele e m oční a

psychyck é týrání změna příjmu potravy či poruchy spánku

stesky na sexuální obtěžování či zneužívání

neobvyklé či pro daného člověka atypické výdaje peněz

nepřiměřeně nezúčastněný či naopak angažovaný strach, rezignace,

zmatenost

nejasné změny chování (agrese, stažení, sebepoškozování)

výdaje peněz v rozporu s názory daného člověka

kritizuje

za ,,prohřešky", jako je inkontinence

podlitiny a popáleniny nezvyklé typem či umístěním

pasivita, stahování se, narůstající deprese

opakované stesky na bolesti břicha či nejasné krvácení z pochvy či konečníku

změny závěti či vlastnictví ve prospěch nových přátel či příbuzných

zachází se starým člověkem nehumánně či jako s malým dítětem

známky omezování, stopy kurtů či prstů

pocit beznaděje, bezmoci, úzkosti

recidivy zánětu genitálu či podlitiny v oblasti genitálu či prsů

opakovaně chybné podání či perskripce léků

kontradikce a ambivalence, které neplynou ze zmatenosti

potrháné, potřísněné či zakrvácené spodní prádlo

ztráty šperků a osobních věcí (nemožnost tyto předměty nalézt)

nechce připustit rozhovor se starým člověkem bez své přítomnosti malnutrice či

dehydratace bez vysvětlující choroby

neochota mluvit otevřeně

podezřelé aktivity kolem kreditní karty

na dotazy reaguje obranně, hostilně, vyhýbavě malhygiena či známky

neadekvátní péče (dekubity, zanedbané rány aj,)

vyhýbání se tělesnému, slovnímu či zrakovému kontaktu pečovatele

nedostatek pohodlí (komf ortu), které by si měl starý člověk dopřát

tráví péčí o starého člověka během dne nepřiměřeně mnoho času

izolace, vyobcování (ostrakismus)

neléčené zdravotní či duševní problémy

působí vyčerpaněči stresovaně

úroveň péče neodpovídá majetku a příjmům

32

8 MOŽNOSTI ŘEŠENÍ EAN

Možnosti řešení jevu špatného zacházení se starými lidmi vyžaduje na jedné straně komplexní a profesionální přístup z řad pracovníků pomáhajících profesí a na straně druhé samozřejmě preventivní navýšení téměř nulového povědomí společnosti o násilí na seniorech pomocí státních i dobrovolných organizací. V současné době jsou na vině i sdělovací prostředky, které se nesnaží změnit mínění veřejnosti o starých lidech, zaujímají pouze neprofesionální, zkreslenou a nekonstrukční polohu.

Jak píše Sýkorová jedná se o problém komplikovaný značnou růzností příčin, podmínek a důsledků.⁶⁶

Syndrom EAN je opravdu závažný problém, který může svými důsledky ohrozit, jak psychické, tak fyzické zdraví a v krajních případech i život seniora, a proto je nezbytné neodkladně, taktně a především účinně jednat.

Česká právní legislativa přímo samostatné týrání, zneužívání a zanedbávání starých lidí neřeší. Chybí zde účelné zákony a propracovaná systematika ochrany či intervence týkající se špatného zacházení i přesto, že se obecně nedoporučuje, mimo nejzávažnějších případů, kriminalizace agresorů. Podle Kalvacha důležitější než trest se jeví podpora přetížené stresované rodiny (poradenství, respitní služby), zvláště v případech konfliktů se závažně handicapovaným, dementním pacientem, a účinná veřejná kontrola v případě agresorů.⁶⁷ V současnosti se připravuje nový občanský zákoník, který by měl změnit pravidla pro závěti a dědictví. Novinkou bude dědická smlouva, kterou může uzavřít senior se svými dědici ještě za života, což je velmi markantní bod v rámci pomoci proti ekonomickému zneužívání seniora.

8.1 Intervenčí možnosti řešení

Mezi intervenční neboli terapeutické možnosti řešení EAN jak uvádí Sýkorová patří intervenční služby a služby pro stav nouze, mezi něž patří linky důvěry, kontaktní a informační centra, zařízení pro seniory.⁶⁸

66SÝKOROVÁ In Špatenková. Krizová intervence pro praxi. s. 133.

67KALVACH, Z. a kol. Gerontologie a geriatrie. s. 359.

68SÝKOROVÁ In Špatenková. Krizová intervence pro praxi. s. 134.