GEOGRAFICKÉ ASPEKTY SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ VE MĚSTĚ DĚČÍN

GEOGRAFICKÉ ASPEKTY SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ VE MĚSTĚ DĚČÍN

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obor: 1301R022 – Aplikovaná geografie

Autor práce: Anna Helvigová

Vedoucí práce: doc. RNDr. Branislav Nižnanský, CSc.

Liberec 2014

Poděkování

Ráda bych v první řadě poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. Branislavu Nižnanskému za poskytování odborných rad, věcných připomínek, ochotu a vstřícný přístup během zpracovávání této práce.

Mé poděkování patří také Mgr. Danielu Vrbíkovi za ochotné jednání a rady při tvorbě mapových výstupů. Dále panu Martinu Strnadovi, správci agend a mapovému projektantovi Magistrátu města Děčín za ochotné jednání v samých počátcích příprav mé práce, za spolupráci a poskytnutí potřebných informací a Mgr. Tomáši Pavlíkovi, zástupci ředitele Městské policie Děčín, za poskytnutí potřebných dat pro mapové výstupy.

Velké poděkování náleží také celé mé rodině za podporu, trpělivost a povzbuzování, a to nejen po dobu zpracovávání bakalářské práce, ale i po dobu celého mého studia.

Anotace

Cílem bakalářské práce je analyzovat problém kriminality ve městě Děčín na základě poskytnutých dat od Městské policie Děčín a od Policie České republiky.

Dílčím cílem je vytvoření mapových výstupů založených jak na poskytnutých datech, tak na datech získaných prostřednictvím internetového dotazníkového šetření od obyvatel Děčína. Tyto mapové výstupy umožní vyhodnotit nejvíce riziková místa ve městě a dále porovnat, zda mají souvislost například s polohou sociálně vyloučených lokalit či dalších aspektů, které ovlivňují negativní jevy vyskytující se ve městě.

V prvních kapitolách je přes obecné definice popsána charakteristika sociálně patologických jevů a geografie kriminality. Další kapitoly se zaměřují již na samotné město Děčín a na jednotlivé aspekty, které mohou sociálně patologické jevy ovlivnit a zapříčinit tím zde jejich výskyt.

Klíčová slova:

Děčín, Kriminalita, Přestupek, Trestný čin, Sociálně patologický jev, Dotazník, Sociálně vyloučená lokalita, Mapa

Annotation

The primary objective of this thesis is to analyze the crime problem in the city of Děčín based on the informations provided by the City Police Department and the Police of Czech Republic. The secondary objective is to create map outputs based on data provided and data obtained through an online questionnaire. These map outputs will serve to evaluate the most dangerous places in the city and to compare their interconnection with the position of socially excluded localities or other aspects that influence the negative phenomena occurring in the city. In the first chapters there are definitions which describe the characteristics of socially pathological phenomena and geography of crime. Other chapters are focusing on the city of Decin itself and on individual aspects that can influence the socio-pathological phenomena in city.

Keywords:

Decin, Crime, Offense, Criminal Offense, Socially pathological phenomena, Questionnaire, Socially excluded locality, Map

6 Obsah

1. Úvod a cíle práce...8

2. Sociálně patologické jevy ... 10

2.1. Definice a třídění sociálně patologických jevů ... 11

2.2. Sociálně patologické jevy a současnost ... 12

3. Geografie kriminality ... 13

3.1. Vývoj geografie kriminality ... 14

3.2. Vnímání strachu ... 15

4. Stručná charakteristika zkoumaného území ... 17

4.1. Město Děčín ... 17

4.2. Demografická charakteristika Děčína ... 19

5. Aspekty ovlivňující kriminalitu ... 20

5.1. Obecné rozdělení kriminogenních faktorů ... 20

5.2. Aspekty ovlivňující kriminalitu v Děčíně ... 22

5.2.1. Vzdělanostní struktura ... 22

5.2.2. Nezaměstnanost ... 23

5.2.3. Problematika zadluženosti a chudoba ... 24

5.2.4. Sociálně vyloučené lokality ... 25

5.2.5. Hazard ... 34

6. Zkoumané přestupky a trestné činy... 36

6.1. Charakteristika zkoumaných přestupků ... 36

6.2. Charakteristika zkoumaných trestných činů ... 37

6.3. Přestupky a trestné činy spáchané na území města Děčín... 39

7. Geografické aspekty a percepce kriminality v Děčíně ... 40

7.1. Percepce kriminality... 40

7

7.2. Metodika ... 40

7.3. Hypotéza ... 41

7.4. Vyhodnocení dotazníku ... 42

7.5. Index kriminality ... 53

7.5.1. Indexy kriminality pro Děčín ... 53

7.6. Mapové výstupy ... 54

7.6.1. Přestupky spáchané na území města v roce 2012... 54

7.6.2. Prostorová koncentrace přestupků ... 54

7.6.3. Trestné činy spáchané v roce 2012 ... 55

7.6.4. Intenzita kriminality ... 55

7.6.5. Percepce sociálně vyloučených lokalit ... 56

7.6.6. Percepce bezpečí obyvatel města ... 56

8. Závěr... 58

9. Seznam použité literatury a dalších zdrojů ... 60

9.1. Seznam obrázků ... 63

9.2. Seznam grafů ... 63

9.3. Seznam tabulek ... 64

9.4. Seznam příloh ... 64

10. Přílohy ... 65

8 1. Úvod a cíle práce

Kriminalita je dlouhodobým problémem celého Ústeckého kraje. Zatímco v celé České republice můžeme zaznamenat v oblasti drobnější kriminality mírný pokles, na severu Čech je tomu naopak. Stále více se mluví o špatné ekonomické situaci lidí, kteří se ji snaží řešit trestnou činností. (Janoušek, A. 2011)¹

Většina měst Ústeckého kraje se potýká s problémem nezaměstnanosti a s obecně nízkou produktivitou práce. Do této kategorie spadá i město Děčín, které je předmětem mého výzkumu. V Problémové analýze Ústeckého kraje z roku 2011 jsou popsány možné příčiny dalšího prohlubování těchto problémů v souvislosti s koncentrací sociálně slabšího obyvatelstva a tím i tvořením sociálně vyloučených lokalit. V analýze je sociálně vyloučený občan popisován jako člověk zatížený svým etnickým původem či nízkou vzdělaností, což v důsledku vytváří předpoklad pro nezaměstnanost a následnou závislost na dávkách sociálního systému. Koncentrace těchto obyvatel v některých lokalitách může vést k eskalaci sociálního napětí, kriminality a dalších sociálně-patologických jevů. V Bezpečnostní analýze Ústeckého kraje z roku 2012 jsou sociálně vyloučené lokality popisovány jako oblasti, kde se koncentrují celé rodiny obyvatel plně závislých na sociální podpoře. Podle této analýzy může být jednou z příčin výskytů sociálně-patologických jevů v těchto lokalitách skutečnost, že nízká úroveň vzdělanosti a právního vědomí zmíněných obyvatel omezuje jejich možnosti uplatnění na trhu práce, to vede k nižším příjmům a celkovému snížení jejich životní úrovně a ve snaze si životní úroveň zlepšit se dopouštějí trestné činnosti.

Ve městě Děčín se vyskytuje hned několik takových lokalit v různých částech města, ať jsou to jednotlivé domy vyskytující se mezi běžnou zástavbou, panelová sídliště nebo celá vyloučená ulice. K roku 2012 žilo v těchto lokalitách okolo 1 500 obyvatel. (Agentura pro sociální začleňování 2014)

Práce je tedy zaměřena na geografické aspekty problematiky socio- patologických jevů ve městě Děčín. Jedná se o společensky nežádoucí nebo dokonce nebezpečné jevy, jako je například nezaměstnanost, chudoba a zadluženost,

1 JANOUŠEK, A., 2011. Zatímco jinde kriminalita klesá, v Ústeckém kraji se krade čím dál víc. iDNES [online]. Dostupné z: http://usti.idnes.cz/zatimco-jinde-kriminalita-klesa-v-usteckem-kraji-se- krade-cim-dal-vic-1gm-/usti-zpravy.aspx?c=A110816_1635586_usti-zpravy_alh

9

vandalismus, kriminalita, drogové závislosti, alkoholismus či hazard. K těmto jevům dochází ve městě na různých místech v různém čase, a tím se stávají agendou pro správu města, která zřizuje městskou policii a další pořádkové instituce.

Cílem práce je s využitím informací od městské policie a informací získaných od obyvatel analyzovat problém kriminality ve městě Děčín. Dílčím cílem je vytvoření vhodných mapových výstupů, které vyznačují rozmístění jednotlivých spáchaných přestupků a trestných činů. Tyto mapové výstupy umožní vyhodnotit nejrizikovější místa ve městě, přičemž jsou tato místa srovnávána s polohou například právě sociálně vyloučených lokalit a dalších aspektů ovlivňujících negativní jevy. Mapa jako osobitý zdroj geografické informace tak může být pomocným nástrojem pro město při řešení této situace. Informace, které je možné získat z map, jsou dále konfrontovány z percepcí kriminality ve městě jeho obyvateli.

V prvních kapitolách práce je přes obecné definice popsána charakteristika sociálně patologických jevů a geografie kriminality. V další části jsou zkoumány jednotlivé aspekty, které právě ve městě Děčín mohou tyto socio-patologické jevy ovlivnit a zapříčinit tím jejich výskyt. V další kapitole jsou potom shromážděny přestupky a trestné činy, které byly v Děčíně spáchány za rok 2012 z dat poskytnutých od Městské policie Děčín a Státní policie České republiky. Tyto data jsou spolu s daty získanými z ankety od obyvatel promítnuty do mapových výstupů a grafů. Protože se lokalizace jevů jeví důležitá i z pohledu praxe, má tato problematika i geografický aspekt.

10 2. Sociálně patologické jevy

P. Hartl (1994) ve svém Psychologickém slovníku pojem patologie popsal jako vědní disciplínu, která se zabývá odchylnými, chorobnými až nenormálními životními pochody a jevy. Sociální patologii také popsal jako odvětví sociologie, které se zabývá průběhem a podmínkami abnormálních sociálních procesů, jako je zločinnost, alkoholismus, dopravní nehodovost, psychické poruchy, nemoci, chudoba či nezaměstnanost. Dle sociologického slovníku se dají tyto jevy popsat jako takové, které společnost klasifikuje jako nežádoucí z důvodu porušování sociálních, morálních či právních norem společnosti. (Velký sociologický slovník II. 1996)

Pojem sociální patologie zavedl Herbert Spencer (1820 – 1903), což je podle internetové filozofické encyklopedie² britský filozof a sociolog a jeden z hlavních zastánců evoluční teorie v polovině 19. století, jehož pověst ve své době nejvíce soupeřila s pověstí samotného Charlese Darwina. H. Spencer hledal jakousi paralelu mezi patologií sociální a patologií biologickou, mezi biologickým organismem a společenským organismem a jejich strukturami a funkcemi. Jeho biologismus³ je hlavní příčinou toho, proč byl později pojem sociální patologie zamítán a byl nahrazován pojmy sociální deviace či sociální dezorganizace.

Podle E. Durkheima (Velký sociologický slovník II. 1996) je sociální patologie věda o chorobných a nepříznivých skutečnostech, činech či způsobech chování, které se významně odchylují od stanovených norem, ale zároveň jsou živou součástí života všech sociálních celků. Poukazoval dokonce na pozitivní funkce sociálně patologických jevů (například striktní dodržování daných pravidel, abstinence, striktní dodržování zákonů, workoholismus, altruismus atp.).

L. E. Cohen a ostatní autoři vyzdvihují především proměnlivost sociálně patologických jevů v čase a prostoru. Na přelomu 20. století byly mezi tyto jevy řazeny především kriminalita, sebevražednost, alkoholismus prostituce, rozvodovost, homosexualita a jiné sexuální odchylky, v některých případech i nezaměstnanost nebo

2 SWEET, W. Internet Encyklopedia of Philosophy: Spencer, Herbert [online]. Dostupné z: http://www.iep.utm.edu/spencer/

3 Biologismus = směr, který se snaží mechanicky přenášet biologické pojmy a zákonitosti do oblasti společnosti a užívat je při analýze společenských jevů, začíná přispívat k významnému posunu v tom, jak lidé přemýšlí o sobě a o svých vztazích k druhým a zároveň proměňuje pohled na přírodu a lidstvo. Mimo H. Spencera tyto jevy nalézáme také u A. Comta nebo T. R. Malthuse. (Skinner, D. 2007)

11

válka. Později do této skupiny přibyly také narkomanie a vandalismus. To vedlo k námitkám, že sociální patologie není vědní disciplína, ale pouze jakýsi soubor sociálních problémů a statistických přehledů.

V první polovině 20. století tedy pokusy o vysvětlování sociálně patologických jevů vedly především k hledání jejich příčin. Po těch se pátralo jak ve faktorech biologických a dědičné či vrozené zátěži, tak i v ovlivnění rasou, v psychologických faktorech (poruchy osobnosti či extrémní psychické zátěže) a v sociálních faktorech.

(Velký sociologický slovník II. 1996)

2.1. Definice a třídění sociálně patologických jevů

V současné době se používá několik jednoduchých definicí. Pojmem sociálně patologické jevy se rozumí společensky nežádoucí jevy, a to především ty, které mohou být společnosti nebezpečné. Jedná se o chování charakteristické nezdravým životním stylem a nedodržováním/porušováním zákonů, sociálních norem, předpisů a etických hodnot či chování a jednání vedoucí k poškozování zdraví jedince nebo prostředí a dále k individuálním, skupinovým nebo celospolečenským deformacím. (Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. 2003) Nejčastěji mezi tyto jevy zařazujeme poruchy chování, vandalismus, delikvenci, šikanu, kriminalitu (krádeže, vraždy, znásilnění), rasismus, xenofobii a antisemitismus, násilí, alkoholismus, drogové závislosti, prostituci, gambling, týrání a zanedbávání, zneužívání, různé sexuální odchylky (pedofilii, nekrofilii, zoofilii či voyerismus), ale i náboženský fanatismus, závislost na počítačových hrách, workoholismus, záškoláctví, lhaní, sekty a sociálně patologická náboženská hnutí nebo sebevražedné jednání.

Tyto sociálně patologické jevy můžeme třídit na tzv. asociální jednání, kam řadíme vandalismus, útěky z domova, grafitti, záškoláctví, šikana, rasismus a xenofobie, týrání, prostituce, pohlavní zneužívání, kriminalita a podobně, a na tzv. pseudoprosociální jednání, kam zařazujeme problémové party, patologické názorové proudy (např. anarchisté), promiskuitu nebo squattery⁴. (Ondrejkovič, P. a kol. 2009)

4 Squatter je osoba přebývající v cizích opuštěných domech bez placení nájemného (ABZ slovník cizích slov)

12

2.2. Sociálně patologické jevy a současnost

Současné příčiny socio-patologických jevů mohou být různé a rozdělují se do dvou základních faktorů – vnějších a vnitřních činitelů. Vnitřní faktory jsou dané geneticky nebo jsou vrozené (například vliv nikotinu či alkoholu na plod již v prenatálním vývoji). Vnější faktory jsou ty, které ovlivňují jedince. Může to být například struktura rodiny a její ekonomická situace, vzdělanostní úroveň a vnitřní rodinné vztahy. Dále jedince mohou ovlivňovat vrstevnické skupiny nebo party, se kterými se denně stýká, ale také veřejné sdělovací prostředky či vliv života ve městě nebo naopak na venkově.

Jeden z největších problémů současnosti je proměna hodnot, která právě sociálně patologické jevy bezesporu ovlivňuje. Mezi zásadními hodnotami každého jedince se do popředí dostávají bohatství, schopnost bezohledného sebeprosazování a úspěch především materiální povahy, a to i přes očividné riziko možných negativních důsledků pro okolí. Tuto zásadní změnu zapříčinil především posun k tzv. konzumnosti společnosti⁵. V současné době už neplatí ani „Desatero“ či další morální kodexy, nejdůležitější je úspěch a popularita jedince. Všechny tyto společenské proměny souvisejí s nárůstem sociálně deviantního chování. Klíčovým problémem současné doby je také sociální exkluze (vyloučení). Ta je důsledkem takových sociálně patologických jevů, které mají spojitost s nedostatečnými příjmy, majetkovou nerovností, krádežemi či nepřátelstvím mezi sociálními skupinami. (Univerzita Hradec Králové, FP⁶) Zmíněné jevy mohou vyústit až do tzv. sociální anomie. Tento pojem zavedl E. Durkheim – dle něj se jedná o situaci, kdy dojde k úplnému rozkladu sociálního řádu či morálních a kulturních norem, což povede k nedostatečné sociální integraci, která bude provázena s pocity osamělosti, bezmoci a především dalšími sociálními konflikty. Koncept anomie také rozvedl R. Merton, který ji chápal jako stav určité beznormovosti, obdobně jako Durkheim. Její příčiny však nalézal především ve zlomu v kulturních strukturách, který se objevuje při nesouladu kulturních norem

5 Konzumnost společnosti neboli konzumerismus = tendence nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí. V současné době můžeme konzumerismus chápat jako určitou náhražku kultury nebo ideologie, a to zvláště ve vyspělých zemích. Člověk je prakticky nucen získávat kontrolu alespoň nad takzvanými konzumními statky, jelikož v současné společnosti nemá šanci kontrolovat nic. (Lipovetsky, G. 2007)

6 ANON. Sociálně patologické jevy a současná společnost [online]. Univerzita Hradec Králové:

Pedagogická fakulta.

13

a sociálních skupin. To podle něj vede k beznormovosti, tedy k anomii. Rozpor mezi cíli a možnostmi, jak jich společnost legálně dosahuje, je typickým jevem dnešní společnosti. Cílem veškerého snažení společnosti je materiální úspěch a bohatství.

Jestliže se nedaří naplnit tyto cíle, dochází k frustraci a zklamání, zbavení iluzí. V této situaci jedinec ztrácí smysl pro mravní hodnoty a mravní odpovědnost a je jen otázka, kdy spáchá zločin, který pro něj bývá jakýmsi „ventilem“. (Rabušic, L., Mareš, P. 1996) Anomie tak zasahuje do všech osobních sfér současného života každého jedince, a právě to může být jedním z hlavních příčin nárůstu sociálně patologických jevů ve společnosti.

3. Geografie kriminality

J. Jíchová a J. Temelová v geografickém sborníku Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova (2012) uvádí dle mého názoru nejsrozumitelnější vymezení pojmu geografie kriminality. Geografie kriminality zkoumá vztah mezi prostorem, společností a zločinem. Problematika kriminality a její celkové vnímání je dlouhodobým aktuálním problémem v mnoha společensko-vědních disciplínách. Reálný výskyt trestných činů a subjektivní pocit ohrožení každého jedince výrazně ovlivňují řadu aspektů lidského života – jeho chování, rozhodování, spokojenost se životem a z hlediska urbánního například spokojenost s místem bydliště.

Stále silnější pozici v akademických výzkumech začíná získávat právě subjektivní pocit bezpečí. Dle autorů J. Öhmana a K. Simonse (2003)⁷ je strach ze zločinu chápán stejně významně jako například samotný zločin, který má dopady na kvalitu života obyvatel. Také H. Vykopalová (2000) ve své publikaci popisuje strach ze zločinu jako jev, který může vést k sociální izolaci jedince. Podle Vykopalové se pojem kriminalita stává každodenní součástí každého občana, což je následkem jejího prudkého nárůstu v České republice, ale i v dalších zemích světa. S rostoucí kriminalitou samozřejmě roste i počet těch, kteří získali s trestnými činy zkušenosti.

7 ÖHMAN, J., SIMONSEN, K., 2003. Voices from the North. New trends in Nordic Human.

In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova. Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

14

Obětem trestných činů přináší finanční, fyzické, ale i psychické a emocionální ztráty.

Kriminalita ve městě tedy patří mezi závažná výzkumná témata, které mohou být případně i prakticky využity.

3.1. Vývoj geografie kriminality

Kořeny tohoto geografického odvětví můžeme najít již v polovině 19. století.

Největší podíl na jejím rozvoji měla tzv. chicagská škola⁸. Mezi nejstarší teorie týkající se geografie zločinu patří například teorie sociální disorganizace, která se zaměřovala na souvislosti vysoké kriminality a deviantního chování s fyzickým a ekonomickým úpadkem, pohybem obyvatel či kulturní fragmentací (vyvinuta autory chicagské školy).

Další teorie se objevila v 70. letech 20. století – koncept tzv. vysoce rizikového sousedství. Ten identifikoval nejrizikovější místa a čtvrtě ve vnitřních městech a na periferiích. Dále na něj navázala hypotéza o vlivu životního stylu (Felson, M., Cohen, L. E. 1979)⁹, která popisovala rozdílnost rizik v různých situacích v oblasti páchání trestných činů (například je více pravděpodobné, že jedinec bude okraden nebo přepaden v parku, než v uzamčeném domě). (Jíchová, J., Temelová, J. 2012)

Geografie kriminality je jednou z nejdůležitějších platforem při studiu strachu ze zločinu. S narůstající kriminalitou ve městech zesílila i snaha řešit pocit ohrožení obyvatel těchto měst a strach ze zločinu začal být vnímán jako sociální problém.

K. F. Ferarro (1995)¹⁰ strach ze zločinu popisuje jako „emocionální reakci strachu nebo úzkosti z kriminality, či ze symbolů, které jedinec s kriminalitou asociuje“.

H. Vykopalová (2000) zase jako „vnímání ohrožení osobní bezpečnosti v souvislosti

8 Chicagská škola = označení myšlenkového proudu v sociologii, který se začal utvářet ve 20. letech 20. století na univerzitě v Chicagu. Mezi hlavní zájmy autorů, kteří se k této škole hlásili, patřila zejména sociologie města a kriminologie. Nejvýznamnějšími autory jsou například R. E. Park, E. Burgess, R. S. Cavan, E. F. Frazier, E. Hughes, R. D. McKenzie, G. H. Mead, W. C. Reckless, E. Sutherland, W. I. Thomas, F. M. Thrasher, L. Wirth, F. Znaniecki a další.

(Cavan, R. S. 1983)

9 COHEN, L. E., FELSON, M., 1979. Social change and crime rate trends: a routine activity approach.

In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova. Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

10 FERARRO, K. F., 1995. Fear of Crime: Interpreting Victimization Risk. In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova.

Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

15

s přímou i nepřímou zkušeností s viktimizací¹¹, se způsobem prezentace násilí v masmédiích, s charakterem a případnými viktimogenními rysy lokality bydliště a samozřejmě i s osobnostními charakteristikami respondenta“.

Koncem 20. století docházelo stále ke zvýšenému zájmu o strach ze zločinu a jeho vnímání. (Jíchová, J., Temelová, J. 2012)

3.2. Vnímání strachu

J. Jíchová a J Temelová ve své publikaci upozorňují na určitou rozdílnost ve vnímání strachu. Ve většině případů studie zaměřené na tuto diferenciaci předkládají rozdíly mezi pohlavími a věkovými skupinami, právě ty se totiž jeví jako nejvýraznější.

Jsou zde uvedeni hlavní autoři těchto studií, např. Ferraro (1995); Pain (2001)¹²; Schneider, Wesely a Gaardner (2002)¹³ či Fetchenhauer a Buunk (2005)¹⁴. Tito autoři však zároveň připouští vnitřní různorodost skupin a přítomnost mnoha dalších faktorů, které vnímání zločinu a prožívání strachu ovlivňují. Jedná se například o sociální status, etnickou příslušnost, místo bydliště, sexuální orientaci, příjem, mentální či fyzické handicapy nebo předchozí špatné zkušenosti jedince se zločinem.

Co se týče genderových rozdílů v oblasti vnímání strachu, J. Jíchová a J. Temelová uvádějí jako příklad Painovu publikaci Gender, Race, Age and Fear in the City (2001), kde Pain popisuje určité stereotypy ve vnímání prožívání strachu u mužů a žen, kdy ženy se bojí obecně více než muži, kteří se naopak nebojí vůbec.

Díky rozvoji feministických směrů bylo však prokázáno, že muži dávají strach najevo jinými způsoby nebo ho maskují. Dále také začaly být zkoumány další jevy, které

11 Viktimizace = proces, kdy se jednotlivec stává obětí trestného činu a má tak s kriminalitou určitou zkušenost (Jíchová, J., Temelová, J. 2012)

12 PAIN, R. H., 2001. Gender, race, age and fear in the city. In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012.

Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova. Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

13 SCHNEIDER, I. E., WESELY, J. K., GAARDNER, E., 2002. Stress and Fear among Urban-Proximate Female Recreationists: Experience, Explanation, and Alternatives. In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova.

Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

14 FETCHENHAUER, D., BUUNK, B. P., 2005. How to explain gender differences in fear of crime:

Towards an evolutionary approach. Sexualities, Evolutin and Gender, In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova.

Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

16

mohou mít vedle biologických rozdílů na vnímání strachu vliv (vzdělání, kultura, sociální status apod.). Ačkoliv se tedy ženy obecně bojí více než muži, rozdíly mezi pohlavími nejsou až tak vysoké, jak se předpokládalo v minulosti.

V oblasti porovnávání subjektivního strachu jedince s objektivním a reálným rizikem napadení autoři poukazují na fakt, že ženy jsou sice bojácnější, ale muži se stávají častěji oběťmi trestných činů. D. Fetchenhauer a B. P. Buunk ve své publikaci How to explain gender differences in fear of crime (2005) uvádí vysvětlení rozdílného a citlivějšího vnímání kriminality a rizik ze strany žen. Mezi faktory ovlivňující vnímání řadí genetické rozdíly a odlišný sociální proces, dále skutečnost, že ženy jsou obecně zranitelnější, fyzicky slabší a méně schopné se bránit, ale také celkovou dominanci mužů ve veřejném prostoru. Upozorňují však na specifickou kategorii v oblasti trestných činů – sexuálně motivované trestné činy, ve kterých jsou oběťmi převážně ženy a tím pádem v nich vzbuzují také největší strach.

Při porovnávání různých věkových skupin a jejich vnímání strachu J. Jíchová a J. Temelová popisují určitou nejednotnost. Zatímco dřívější výzkumy naznačovaly, že starší lidé se bojí více než mladší generace, v současnosti se autoři drží spíše opačného názoru. Při porovnávání různých výzkumů však dochází k problémům, a to především v nestejné kategorizaci věkových skupin a v odlišných názorech, kdo je v daném výzkumu považován za „staršího“. T. Fokkema, J. Gierveld a P. Nijkamp ve své publikaci Big Cities, Big Problems: Reason for the Elderly to Move? (1994)¹⁵ popisují, jak jevy ovlivňují vnímání strachu skupin seniorů. Jejich strach závisí především na typu trestného činu a na kontextu situace, která je obecně považována za rizikovou.

Hovoří také o obecně větším strachu z kriminality u starších lidí, ačkoliv častějšími oběťmi trestných činů jsou mladší generace, což je důsledkem zvýšené opatrnosti starších generací (omezení vycházek po večerech, vyhýbání se rizikovým místům apod.). Tento jev nazývají jako tzv. „viktimizační paradox“.

Dále autorky zmiňují J. Baur¹⁶, jejíž výzkumy zaměřující se na lidi starší 65 let ukázaly, že se cítí nejvíce ohroženi, pokud jsou venku sami. Když se však v okolí

15 FOKKEMA, T., GIERVELD, J., NIJKAMP, P., 1996. Big Cities, Big Problems: Reason for the Elderly to Move? In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě:

případová studie pražského Žižkova a Jarova. Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

16 BAUR, J., 2007. Fear of crime: The impact of age, victimisation, perceived vulnerability to victimisation and neighbourhood characteristic. In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova. Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

17

pohybují další lidé, není u nich v pocitu ohrožení oproti ostatním věkovým skupinám žádný rozdíl. Dle výzkumů S. C. Moora a J. P. Shepherda¹⁷ autorky zmiňují určité shrnutí – u majetkových trestných činů se s největším strachem setkáme u lidí mezi 40. a 60. rokem, s nejmenším u lidí starších 60 let. Násilných trestných činů se nejvíce obává věková skupina 16–25 let a s jejich rostoucím věkem zároveň tyto obavy klesají.

4. Stručná charakteristika zkoumaného území

4.1. Město Děčín

Město Děčín je okresním městem Ústeckého kraje a od roku 2006 nese statut statutárního města. Mimo jiné je také obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem. Okres Děčín se skládá z 52 obcí a ORP Děčín (obec s rozšířenou působností Děčín) z 34 obcí. Zaujímá rozlohu 118,04 km² a k 1. lednu 2009 zde žilo 52 282 obyvatel. (Dvořáková, M., Štainer, M. 2009)

Děčín je významným říčním přístavem, důležitou železniční spojkou a leží na křižovatce několika významných silničních tahů. Rozkládá se v údolí na soutoku řek Labe a Ploučnice a je díky tomu nejníže položeným městem v České republice. Labe zde hraje roli jakési osy hlavního osídlení, které se dále rozrůstá do údolí jeho přítoků.

Na území města se rozkládají tři významné horské celky - České středohoří, Labské pískovce a Děčínské stěny. Vlivem geologické stavby území celkově náleží do Českého středohoří, proto zdejší podložní vrstvy křídových sedimentů mají jílovitý charakter, a to je příčinou vyšší náchylnosti k sesuvům. Geomorfologická poloha a geografická stavba města určuje základní rysy jeho klimatu. V tomto území převládá mírně teplé podnebí s krátkou a mírnou zimou a zdejší průměrná roční teplota je 8°C. Poloha Děčína v labském údolí také zapříčiňuje větší výskyt mlh při inverzním zvrstvení vzduchu.

17 MOORE, S., SHEPHERD, J., 2007. The elements and prevalence of fear. In: JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J., 2012. Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie pražského Žižkova a Jarova. Geografie, 117, No. 3, s. 329–348.

18

Specifickým rysem Děčína je také jeho pohraniční charakter, a to se sousedícím Německem. Těží tedy jak ze své polohy vůči Německu, tak z přírodních krás (CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko) a z množství historických památek.

Rozvoj cestovního ruchu a ostatních forem turistiky je tedy významnou součástí hospodářství celého Děčínského okresu. Hlavními dominantami města jsou děčínský zámek umístěný na skále nad řekou Labe v centru města a k němu přilehlé zahrady (Růžová zahrada) a také Pastýřská stěna na opačné straně Labe se secesním zámečkem, který v současné době slouží jako vyhlídka a restaurace. Významnou roli v Děčíně hraje cestovní ruch, který zajišťují další historické památky, osobní lodní doprava a vyhlídkové plavby po Labi, děčínská zoologická zahrada, oblastní muzeum, kino, divadlo, aquapark nebo sportovní areály.

Město a celý jeho okres patří svým charakterem mezi průmyslové. Největší podíl zde zaujímá průmysl strojírenský, textilní a výroba spotřebního zboží. Díky značné rozloze lesů je zde významné i lesnictví. Důležitým ekonomickým odvětvím je v Děčíně také doprava, a to právě díky své výhodné poloze a tím pádem dobrým komunikačním podmínkám především v lodní a železniční dopravě. Lodní doprava využívá kaňon řeky Labe a zdejší železniční doprava těží ze dvou významných železničních koridorů, které tudy prochází.

Ve 20. století došlo v Děčíně k dvojímu úpadku. První negativní událostí byla 2. světová válka a poválečný odsun většiny původních obyvatel do Německa, kdy následoval příliv různorodého obyvatelstva pocházejícího z různých míst a které bylo často z nižších sociálních vrstev (včetně Romů ze Slovenska). Tato skutečnost má dle znalců města dodnes vliv na nižší sociální soudržnost. Druhou negativní událostí byly ekonomické a hospodářské změny po revoluci v roce 1989. V této době bylo uzavřenou spoustu velkých podniků, docházelo k privatizaci, k reorganizacím a následným ztrátám práce pro dělníky. Od té doby město provází vysoká strukturální nezaměstnanost.

(Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011¹⁸)

To, že město leží v oblasti bývalých Sudet, mělo v historii zásadní důsledky na skladbu obyvatel ve 20. století. Po Mnichovské dohodě město bylo Čechy opuštěno a po skončení druhé světové války došlo ke ztrátám tradic v důsledku odsunu Němců.

18 GAC SPOL S.R.O., 2011. Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011: Děčín. [online]. Praha.

Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-decin/situacni- analyza-decin-gac-2011/download

19

Do Děčína a jeho přilehlého okolí přišlo mnoho nových obyvatel z nejrůznějších částí Československa.

Současné rozložení města vzniklo postupným spojováním čtyřiceti sedmi obcí a osad. V roce 1947 se oficiálně odsouhlasilo sloučení Děčína I, Podmokel a Starého Města a novým úředním názvem pro toto seskupení se stal Děčín. Mezi lety 1950 až 1954 byly k Děčínu připojeny obce Bělá, Bynov a Prostřední Žleb s jeho osadami, v roce 1968 potom Vilsnice. V roce 1981 byla tato integrace završena utvořením tzv. Velkého Děčína, kdy bylo k městu připojeno dalších padesát příměstských obcí i vzdálenějších osad. (Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011)

V současnosti se Děčín skládá z dvaadvaceti katastrálních území o rozloze 12 tisíc hektarů, na kterých se rozkládá 35 městských částí – Děčín I, Nové Město, Staré Město, Podmokly, Rozbělesy, Letná, Chrochvice, Dolní a Horní Oldřichov, Bynov, Bělá, Horní Žleb, Dolní Žleb, Prostřední Žleb, Přípeř, Vilsnice, Loubí, Jalůvčí, Maxičky, Čechy, Nová Ves, Václavov, Popovice, Krásný Studenec, Chmelnice, Bechlejovice, Březiny, Folknáře, Hoštice nad Labem, Velká Veleň, Křešice, Boletice nad Labem, Nebočady, Chlum a Lesná. Pro město tohoto typu je v České republice obecně nezvyklé takové množství místních částí. (Profil města Děčína 2004¹⁹)

4.2. Demografická charakteristika Děčína

Počet obyvatel v Děčíně obecně rostl až do roku 1991, kdy dosáhl svého maxima, tj. 55 136 obyvatel. V posledních deseti letech dochází k postupnému poklesu počtu obyvatel. Podobný vývojový trend lze zaznamenat také v oblasti věkových skupin obyvatel – stejně jako v celé České republice se i v Děčíně očekává postupné stárnutí obyvatelstva. Průměrný věk zdejších obyvatel v roce 1991 byl 36,1, v současnosti je to asi 40,6 (k roku 2011). To odpovídá republikovému průměru, věková struktura Děčína se tedy nijak významně neodlišuje od věkové struktury České republiky. (Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011)

19 AGENTURA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE EUROREGIONU LABE, O.P.S., 2004. Profil města Děčína: Podklad pro tvorbu Strategického plánu rozvoje města Děčína. [online].

Dostupné z: http://www.mmdecin.cz/dokumenty/

20

Graf 1: Vývoj počtu obyvatel v Děčíně (ČSÚ 2013)

Děčín je městem s převahou obyvatel české národnosti, a to z 94%. Druhou nejpočetnější národností jsou zde Slováci (3,3%), Romové (0,7%) a Němci (0,5%).

U romské národnosti se však předpokládá, že její podíl je daleko vyšší. (Profil města Děčína 2004)

5. Aspekty ovlivňující kriminalitu

5.1. Obecné rozdělení kriminogenních faktorů

Na kriminální chování mají vliv různé faktory. V publikaci Predikce vývoje pachatele (Blatíková, Š., Netík, K. 2008) jsou kriminogenní faktory popsány jako takové příčiny nebo podmínky, které vyvolávají, usnadňují či podporují páchání trestných činů a přestupků.

Dochází k postupnému rozvoji poznání věd o člověku a jeho chování, takže přibývají i poznatky o kriminogenních faktorech. Na druhé straně dochází k nárůstu kriminogenních faktorů, které vycházejí ze stavu ekonomiky v daném místě, ze stavu společnosti či z tvorby nových společenských hodnot. Dle aktuálních přehledových studií (Stevens, A., Fitzgerald, M., Hale, C. 2004)²⁰ se shrnuly poznatky, které byly

20 FITZGERALD, M., STEVENS, A., HALE, C., 2004. A review of trends, policy and responses to youth violence in Europe Canterbury In: BLATÍKOVÁ, Š., NETÍK, K., 2008. Predikce vývoje pachatele [online].

Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-075-5.

40000 45000 50000 55000 60000

1961 1970 1980 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Vývoj počtu obyvatel v Děčíně

počet obyvatel

21

získány výzkumy zaměřenými na základní příčiny kriminality. Mezi hlavní ekonomické faktory patří vysoká míra násilné trestné činnosti, která je spojena s „nerovnoprávností“.

Pocit nerovnoprávnosti vzniká z ekonomických omezení společnosti a zvyšující se spotřebou. Tím se zvyšuje napětí mezi snahou lidí a jejich skutečnými možnostmi, což často vede k násilí způsobenému frustrací a potřebou získat žádoucí materiály nebo postavení ve společnosti.

Na násilnou kriminalitu má také vliv mezinárodní politický vývoj, který zapříčiňuje nárůst migrace, kdy je míra kriminality mezi přistěhovalci neúměrně vysoká. Na to může mít vliv jejich častá chudoba, čímž je pravděpodobnější, že se kriminogenního jednání dopustí. Pokud imigranti nemají potřebné vzdělání, dovednosti a příležitosti pro zapojení se na trhu práce, může u nich také dojít k zvýšenému riziku trestné činnosti. (Blatíková, Š., Netík, K. 2008)

V publikaci Predikce vývoje pachatele jsou uvedeny i různé sociální a kulturní faktory, jako spolupříčiny násilného chování. Jedná se především o mobilitu obyvatel, o rozpad sociální soudržnosti, rostoucí počet dysfunkčních rodin, prostorovou koncentraci chudoby a o ohrožení styku mladých lidí s delikventními vrstevníky. Mezi environmentální faktory je zařazena například absence policejní činnosti.

V publikaci Š. Blatíková a K. Netík popisují také různé faktory sociálního vývoje, mezi které se řadí především chudoba, nezaměstnanost, nevyhovující bydlení či hospodářská a společenská marginalizace (exluze). Zařazují sem také neschopnost některých specifických skupin obyvatel zařadit se do společnosti, stát se jejími plnohodnotnými členy a rovnocenně se podílet na jejím životě. Proto různé formy sociálního vyloučení a diskriminace vedou k delikventnímu chování.

Š. Blatíková a K. Netík dále popisují různé modely, které byly navrženy pro vysvětlení vzájemných vztahů mezi rizikovými faktory. Například studie, kterou vedl Jan van Dijk (1998)²¹ navrhuje model kriminality pro Evropu a Severní Ameriku.

Tento model ukazuje, že násilná kriminalita je typická spíše pro státy s malými zdroji, protože je závislá na tzv. faktorech napětí, jako je chudoba, nespokojenost s příjmy či sociální nerovnost. Naopak majetková kriminalita se vyskytuje častěji v bohatších

21 VAN DIJK, J.J.M., BLOCK, C., OLLUS, N., 1998. The Crime Situation in Europe and North America.

In: BLATÍKOVÁ, Š., NETÍK, K., 2008. Predikce vývoje pachatele [online]. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-075-5.

22

státech, jelikož závisí na struktuře příležitostí pro trestnou činnost - například lehká dostupnost zboží nebo životní styl.

Podobný model navrhl také S. Field (1998)²². Jeho model vychází ze spojitosti prostředků, které mají lidé dostupné na nákup zboží a služeb a úrovní kriminality.

Majetková kriminalita má podle něj tendenci pomalejšího růstu či dokonce klesající tendenci tehdy, kdy dochází k ekonomickému růstu. Naopak v období ekonomické recese, kdy klesá úroveň spotřeby, majetková kriminalita roste. U násilné kriminality popisuje rozdíl mezi trestnými činy, které se týkají zábavy a konzumace alkoholu a drog (ty rostou rychleji s narůstajícím blahobytem) a trestnými činy, jako například domácí násilí, které se zvyšují v období klesání spotřeby. Pokud bychom se tedy řídili podle tohoto modelu, mohli bychom očekávat díky zlepšující se ekonomice pokles majetkové kriminality, nikoliv však násilné.

Pro všechny zmíněné faktory je důležitý i prostorový aspekt. Oproti venkovu jsou města (především potom vnitřní a centrální části měst) obecně vnímána jako centra kriminality a sociální patologie, jelikož jsou místem, kde dochází k vysoké koncentraci lidí a různých druhů aktivit. (Čermák, D. a kol. 2012) Ve městech dále existují lokality, které jsou lidmi shodně vnímané jako více rizikové. Jedná se především o nepřehledná a tmavá místa, parky, neosvětlené ulice, nádraží či podchody. Dále samozřejmě místa, kde je vysoká koncentrace heren, barů či dalších nočních podniků a tím pádem i podnapilých osob. (Schmeidler, K. 2002)

5.2. Aspekty ovlivňující kriminalitu v Děčíně

Mezi aspekty, které podle mého názoru nejvíce ovlivňují kriminalitu ve městě Děčín, patří vzdělanostní struktura, nezaměstnanost, problematika zadluženosti a chudoba, sociálně vyloučené lokality a hazard.

5.2.1. Vzdělanostní struktura

Zjistit strukturu obyvatel dle jejich dosaženého stupně vzdělání je obtížné a s dostatečnou přesností tak lze učinit pouze při sčítání lidu. Podíl absolventů vyšších odborných škol a vysokých škol byl v Děčíně v roce 1991 4,6%, zatímco v celé České

22 FIELDS, S., 1998. Trends in Crime Revisited. In: BLATÍKOVÁ, Š., NETÍK, K., 2008. Predikce vývoje pachatele [online]. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-075-5.

23

republice 7,2%. Vzdělanostní úroveň obyvatel Děčína byla tedy ve srovnání s ČR nižší.

Naopak podíl absolventů středních odborných škol bez maturity či středních škol bez maturity byl o 8,5% vyšší než v celé České republice. Od té doby nelze předpokládat žádný pozitivní vývoj, protože stále dochází k odlivu mladých kvalifikovaných osob do jiných měst za lepšími pracovními nabídkami. (Profil města Děčína 2004)

Rozložení škol a vzdělávací nabídky středního školství v Děčíně, ale i v celém Ústeckém kraji jsou nerovnoměrné. Tyto školy vytvářejí shluky, které reagují na místní tradice a potřeby, a to vyvolává poměrně silnou vnitřní migraci žáků za vzděláváním v rámci celého kraje. Struktura nabídky studijních oborů zde nevyhovuje potřebám pracovního trhu, jelikož zde vyvstává poptávka především po absolventech technických a řemeslných oborů. Zájem studentů o technické obory však celorepublikově klesá a město Děčín není samozřejmě výjimkou. Město se také potýká s poměrně vysokým podílem studentů, kteří nedokončí střední školu či dokonce několikrát opakují stejný ročník. To může být důsledkem špatné volby typu školy či oboru, což může značit, že zde chybí adekvátní poradenství při volbě budoucího povolání. Jedním z hlavních problémů středního školství je také slabá návaznost oborů středního školství na praxi i na vysokoškolské studium v rámci kraje. V důsledku toho dochází k vysoké míře nezaměstnanosti a k odchodu studentů a absolventů do jiných krajů, a to především do hlavního města Prahy.

Jak je zmíněno v Problémové analýze Ústeckého kraje, špatná vzdělanostní struktura má dále negativní vliv na celkovou zaměstnanost a zaměstnatelnost obyvatel a tím pádem i na ekonomický rozvoj města. Lidé, kteří mají nižší vzdělání, mají také nižší šanci uplatnit se na pracovním trhu a jsou ohroženi nezaměstnaností, nižšími příjmy a tím pádem i nižší kvalitou života. Je tedy jasné, že pokud se nezlepší situace vzdělanosti obyvatel, hrozí i nadále zhoršování životní úrovně určitých obyvatel.

(Problémová analýza Ústeckého kraje 2011)

5.2.2. Nezaměstnanost

Nezaměstnanost patří mezi největší problémy celého Ústeckého kraje, lidí bez práce je tu největší podíl z celé České republiky - na začátku roku 2013 se tu míra nezaměstnanosti vyšplhala až na 11,3%. Okres Děčín patří mezi prvních deset okresů s nejvyšší nezaměstnaností v České republice.

24

K 31. 12. 2013 byla v Děčíně míra nezaměstnanosti 15,64% (ČSÚ 2013), což je mezi českými městy jedno z nejvyšších čísel. Tato vysoká míra nezaměstnanosti je důsledkem trvalého nedostatku pracovních příležitostí, což je částečně spojeno s absencí vhodných podmínek pro drobné podnikatele a živnostníky. Situace s nezaměstnaností je zde proto alarmující, vedení města však neúspěšně hledá dlouhodobější koncepční řešení a v dohledné době tedy nelze očekávat výrazné zlepšení. Míra nezaměstnanosti v Děčíně je ve srovnání s celou Českou republikou na vyšší úrovni, což je ovlivněno například nízkou vzdělanostní úrovní obyvatel (z hlediska vzdělanostní struktury je u obyvatel bez vzdělání, se základním vzděláním a s vyučením nezaměstnanost nejvyšší), skladbou průmyslu apod. Ve srovnání s okresem a krajem je však míra nezaměstnanosti nižší. (Stínil, L. 2013²³)

Z nezaměstnanosti plyne chudoba a chudoba plodí frustraci obyvatel, kdy nemohou dosáhnout na určité statky a perspektivy. V mnoha případech si je tedy zkouší

„opatřit“ jinou cestou.

5.2.3. Problematika zadluženosti a chudoba

V Plánu prevence kriminality pro Statutární město Děčín pro rok 2013 (Městská policie Děčín 2013) je zmíněna problematika zadluženosti. Od roku 2010 v Děčíně funguje projekt „Budoucnost bez dluhů – protidluhové poradenství“ neziskové organizace Charitativní sdružení Děčín. Projekt je zaměřen především na osoby ze sociálně vyloučených lokalit a osoby, které jsou do budoucna vyloučením ohrožené a mají problém se splácením svých závazků. Organizace prostřednictvím tohoto projektu nabízí poradenství ohledně dluhů a další služby, jako například oddlužení prostřednictvím insolvence.

S chudobou a zadlužeností mají problémy především obyvatelé ze sociálně vyloučených lokalit či osoby dlouhodobě nezaměstnané. V obou případech se tyto osoby často uchylují k různým, ne vždy společensky prospěšným, aktivitám. Jak zmiňuje sama Městská policie, je složité odhadnout skutečný počet zadlužených lidí v Děčíně, protože do zmíněného projektu se evidují pouze lidé, kteří si jsou sami vědomi svých problémů a chtějí tuto situaci řešit. Od vzniku projektu (duben 2010)

23 STÍNIL, L., 2013. Práce není. Děčínsko hlásí další nárůst nezaměstnaných. iDNES [online].

Dostupné z: http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/prace-neni-decinsko-hlasi-dalsi-narust-nezamestnanych -20130308.html

25

do konce roku 2011 se zaevidovalo pouze 126 osob, tudíž reálná situace počtu dlužníků se musí předpokládat mnohem horší, a to především právě v sociálně vyloučených lokalitách. Dle interního průzkumu dlužníků bylo odhadnuto, že 80% z nich má romskou příslušnost. Počet dlužníků se tedy v Děčíně dle odhadů Městské policie může pohybovat až okolo 3500 obyvatel. (MPSV 2013)

5.2.4. Sociálně vyloučené lokality

V Plánu prevence kriminality (Městská policie Děčín 2013) je zmíněn výzkum, který byl uskutečněn v Děčíně v roce 2011. Výzkum byl zaměřen na sociálně vyloučené lokality a zajišťovala ho společnost Gabal Analysis. Dle tohoto výzkumu se v Děčíně nevyskytují žádná typická ghetta²⁴, a to proto, že sociálně vyloučení obývají ve městě několik různých lokalit a jsou tak rozprostřeni po celém městě. Přesto ale bylo dle respondentů vyhodnoceno celkem 11 různě velkých lokalit, z nichž čtyři se objevily dokonce v interaktivní Mapě sociálně vyloučených romských lokalit z roku 2006, která byla zpracována pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a jeho projektem

"Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti". (MPSV 2013) Tento projekt byl realizován v období roku 2005 – 2006 a byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Jeho cílem bylo především získat základní informace o situaci sociálně vyloučených romských lokalit a komunit v České republice, a to pro správné nastavení systému čerpání finančních prostředků. Dalších sedm lokalit bylo identifikováno úřadem práce ve spolupráci s Poradnou pro občanství, občanská a lidská práva pro účely projektu zaměřeného na tuto populaci.

Jak je popsáno v Plánu prevence kriminality, v Děčíně se v současné době objevuje trend, kdy do domů, které jsou ve vlastnictví soukromé společnosti, se stěhují lidé, kteří jsou v naprosté většině závislí na sociálních dávkách. Majitelé těchto domů tak využívají hojných a především pravidelných příspěvků od státu a záměrně domy těmto obyvatelům pronajímají za vysoké nájemné, které za ně uhradí stát. V důsledku toho v Děčíně stále vznikají nové lokality (byť třeba pouze ve formě vyloučeného panelového domu) a tento trend zesiluje a pokračuje. Paradoxem je, že jsou pronajímány i nemovitosti často v lukrativních částech města Děčín, které dříve sloužili

24 Ghetto je část města, kde žijí lidé stejného náboženského, národnostního či rasového původu apod., a to jak dobrovolně, tak nedobrovolně (Prostor.cz: Sociální programy)

26

například jako kancelářské prostory či taneční sály. Ty jsou předělávány na byty a tím vzniká sociálně vyloučená lokalita přímo v centru města, jako je tomu například v případě Masarykova náměstí v Děčíně (viz kapitola 5.2.4., bod 10).

V současnosti je podle Plánu prevence kriminality Městské policie v Děčíně celkem deset klíčových oblastí:

1. Sídliště Boletice nad Labem

Boletice nad Labem je okrajová součást Děčíně vzdálená od centra města 5 až 6 kilometrů. Uvnitř vilové zástavby stojí sídliště s různorodou skladbou obyvatel, kde velkou část obyvatel tvoří příslušníci romské národnosti. Ti do této oblasti začali přicházet postupně v 80. a 90. letech, kdy se sídliště stavělo. V posledních letech se podíl tohoto obyvatelstva mírně navyšuje. Romové jsou podle Plánu prevence kriminality zmiňováni jako typičtí představitelé sociálně vyloučených občanů v této lokalitě – asi 90% ekonomicky aktivních Romů nemá zaměstnání. Zbytek vykonává veřejně prospěšné práce a pouze málo z nich pracuje na dlouhodobější smlouvy.

V současné době žije na tomto sídlišti asi 70 sociálně vyloučených rodin v sedmi panelových domech – celkem cca 450 lidí. Pro realitní kanceláře se tato oblast stává těžko pronajímatelnou a prodejnou, podle nich právě kvůli pověsti „romské lokality“, kterou je sídliště známo. Proto jsou zde byty levnější, než ve většině ostatních částí Děčína.

Obrázek 1: Sídliště v Boleticích nad Labem a jeden z místních barů (vlastní zpracování)

27 2. Rozbělesy – ulice Krátká

V této ulici dlouhé přibližně 100 m bydlí v současné době asi 80 osob a podobně jako jinde není tato lokalita čistě romská. Oblast leží v průmyslové oblasti a v některých zdejších bytech není třeba platit kauce - proto přitahuje chudší obyvatele města. I tato oblast se potýká s vysokou nezaměstnaností, případně jsou její obyvatelé na mateřské či rodičovské dovolené, čili také nejsou ekonomicky produktivní.

Obrázek 2: Ulice Krátká (vlastní zpracování)

3. Chrochvice – bývalá základní škola

V ulici Vilsnická v relativně nové vilové čtvrti se vyskytuje sociálně vyloučená budova – bývalá základní škola v majetku města. Když město po povodních v roce 2002 obdrželo státní dotaci, byla škola přetvořena na 28 malometrážních bytů, které sloužily lidem postiženým povodní. Nakonec zde ale došlo k prostorové koncentraci vyloučených obyvatel a zřízení sociálního bydlení v této oblasti v současnosti obyvatelé Chrochvic nevnímají jako šťastný krok – podle nich se zde utvořilo „ghetto“, jehož obyvatelům dělá problém se mezi původní obyvatele začlenit. Obyvatelé bývalé základní školy jsou asi z 80 - 90 % Romové a žijí zde také invalidní lidé, kteří spadají mezi ekonomicky neproduktivní skupinu obyvatel.

28

Obrázek 3: Bývalá základní škola v Chrochvicích (vlastní zpracování)

4. Městská část Rozbělesy

Rozbělesy jsou městská čtvrť položená mezi řekou Labe a železnicí v bezprostřední blízkosti centra města. Vyloučená lokalita je utvořena ulicemi Na Pískách, Ústecká a Papírnická a žije zde přibližně 100-150 sociálně vyloučených obyvatel. V současnosti město s touto lokalitou nemá žádné rozvojové plány, mnoho prostor je zde prázdných a nejedná se o rezidenční oblast. Občanské vybavení v této oblasti zcela chybí.

5. Staré Město – ulice Zelená

V tomto případě se jedná o lokalitu ve formě vyloučeného domu, a to osmipatrového panelového domu o cca 50 bytových jednotkách, který leží v relativně klidné vilové čtvrti a u malého upraveného sídliště. Obyvateli panelového domu jsou především sociálně vyloučení obyvatelé, z čehož většinu tvoří Romové.

Budova v dříve oblíbené a příjemné lokalitě nyní mezi ostatními obyvateli Děčína není příliš vyhledávána, a to právě kvůli současnému složení nájemníků a jeho špatné kvalitě. K tomuto místu se také váží aktivity spojené s distribucí drog. Nezaměstnanost v této oblasti je téměř 100%, nepatrná část nezaměstnaných obyvatel koná veřejně prospěšné služby.

V současné době se problémy sociálně vyloučených lokalit začínají postupně rozšiřovat i do dalších částí Starého Města, donedávna bezproblémové části Děčína.

29

Obdobně jako u předešlých lokalit je to následek pronájmů bytů jednoho soukromého vlastníka.

Obrázek 4: Vyloučený panelový dům v ulici Zelená (vlastní zpracování)

6. Městská část Podmokly

Tato lokalita je utvořena především ulicemi Čs. Legií, Bezručova, J. z Poděbrad, Palackého, Divišova, Ruská, Mírové náměstí, Máchovo náměstí, Podmokelská a Plzeňská. Sociálně vyloučení se v této části Děčína nekoncentrují v jednom domě či bytě, ale jsou roztroušeni v různých domech a ulicích, proto se nejedná o typickou sociálně vyloučenou lokalitu. Ke stěhování sociálně vyloučených obyvatel dochází především v posledních letech, kdy zdejší domy a byty byly privatizovány.

Podmokly jsou centrem Děčína. Je zde tedy veškerá občanská vybavenost, velké množství firem zde má své zázemí, ale také se zde vyskytuje hodně heren či zařízení s automaty. Obyvatelé Podmokel mají obavy o svou bezpečnost, a to především ve večerních a nočních hodinách. Jsou zde častější krádeže, než v ostatních městských částech a také se zde ve větším množství vyskytují dealeři drog a jejich uživatelé.

30

Obrázek 5: Ulice Divišova (vlastní zpracování)

7. Ulice Teplická

Teplická ulice je jedna z hlavních děčínských dopravních spojnic vedoucí z centra Podmokel do městské části Bynov. Za vyloučenou lokalitu je brána především oblast okolo podniku Kovočas a dále ubytovna Vojanova. V této lokalitě žije asi 60 sociálně vyloučených obyvatel, a to romské i neromské sociálně slabší rodiny.

Co se týče ubytovny, ta na svých webových stránkách i poutači upevněném na fasádě propaguje nejlevnější ubytování v Děčíně, přestože cena za jedno lůžko činí na měsíc asi 2800 Kč, přičemž v platbách není rozdíl mezi dospělými a dětmi. Hygienické zařízení je zde společné. Ve většině případů obyvatelé této ubytovny nepocházejí z České republiky, ale přichází sem z jiných měst či dokonce ze zahraničí (Ukrajinci a Vietnamci). Z této ubytovny pak obyvatelé míří do nájemních bytů ze zmíněných vyloučených lokalit.

Obrázek 6: Ubytovna na Teplické ulici (vlastní zpracování)

31 8. Horní Žleb

Jedná se opět o lokalitu ve formě vyloučeného domu, v tomto případě o šesti bytových jednotkách. Tato lokalita leží na levém břehu řeky Labe podél silnice, tedy v záplavové zóně. V současné době zde žije asi 20 sociálně vyloučených obyvatel.

I přes svůj nevyhovující stav (sociální zařízení na chodbě a v přízemí zcela promáčené a napadené plísní, pokoje bez zavedené vody) je zde nájemné asi 2900 Kč za měsíc.

Obrázek 7: Vyloučený dům v Horním Žlebu (vlastní zpracování)

9. Městská část Letná a sídliště Želenice

Tato lokalita je utvořena na Letné ulicemi Jiřího z Poděbrad, Budapešťská, Fibichova a v Želenicích ulicí U tvrze. Vilová čtvrť na Letné je v Děčíně jednou z nejatraktivnějších lokalit k bydlení, je plně občansky vybavená a dobře dopravně dostupná.

Mimo tuto část však obývají některé domy romští nájemníci a na želenické sídliště se do domů vlastněných soukromými majiteli v poslední době také stěhují sociálně vyloučení Romové. Protože místní obyvatelé nebyli v minulosti zvyklí potkávat na tomto místě téměř žádné Romy, vztahy mezi nimi a nově příchozími jsou nyní napjaté.

32

Obrázek 8: Vyloučený panelový dům na Želenickém sídlišti (vlastní zpracování)

10. Městská část Děčín I – Masarykovo náměstí a ulice Řetězová

Tato lokalita patří mezi nejnovější, resp. nově vznikající. Obě budovy, které jsou nyní řazeny mezi vyloučené, v minulosti sloužily jako kancelářské prostory, které v průběhu roku 2013 začaly být majiteli přebudovávány na prostory bytové. Relativně jistý příjem z pronájmu od lidí v sociální nouzi je pro majitele finančně výhodný a většinu nájemníků proto tvoří lidé závislí na sociálních dávkách. I za tuto krátkou dobu, co tyto lokality existují, už zde městská policie řešila řadu přestupků v oblasti veřejného pořádku a občanského soužití. Proto v současné době město vyjednává s majitelem nemovitostí, aby ustoupil od jeho záměrů, a snaží se zamezit vznikající a rozrůstající se sociálně vyloučené lokalitě přímo v centru města.

33

Obrázek 9: Budova bývalé Národní kavárny, nyní vyloučený dům v centru města (vlastní zpracování)

Obrázek 10: Jeden z místních barů s herními zařízeními v ul. Řetězová (vlastní zpracování)

34 5.2.5. Hazard

Podle Plánu prevence kriminality (Městská policie Děčín 2013) má hazard znatelný vliv na počet spáchaných přestupků a trestných činů na území města Děčín, a to především v oblasti krádeží a distribuce drog. V Děčíně je v provozu několik desítek heren či alespoň zařízení, kde jsou umístěny hrací automaty. Největší koncentrace těchto objektů je například v Děčíně-Podmoklech (16), Děčíně 1 (10), v Boleticích nad Labem (10), Novém Městě (10), a dále v Bynově (8), na Letné (7) atd. (viz graf č. 2). Tyto lokality jsou bezesporu nejvíce zatíženy kriminalitou a přestupky.

V Plánu prevence kriminality je také zmíněno, že uvedené lokality jsou zároveň těmi, kde žije největší počet obyvatel, kteří jsou registrováni na úřadu práce. Přestože v těchto oblastech mnohdy chybí i základní občanská vybavenost, jako například obchody, herny jsou všudypřítomné a i v lokalitách, které mají statut jako „sociálně vyloučené“ se vždy najde dostatek klientů, kteří tyto podniky navštěvují.

Herny a zařízení s herními automaty jsou často spojovány se závislostí na automatech, a to s případy, kdy závislí jsou schopni prohrát sociální dávky, či právě s kriminalitou. Ze strany jejich návštěvníků často dochází ke konfliktům s obsluhou i s ostatními návštěvníky nebo obyvateli dané lokality a mnohdy se schyluje i k hromadným rvačkám, kdy musí zasahovat městská i státní policie.

Aktuální snahou je omezit počet těchto zařízení nebo jejich provozu zcela zamezit. V prosinci roku 2011 rada města schválila návrh vyhlášky, která provoz heren na území města kompletně zakazuje. S ohledem na ekonomickou situaci a nepříliš optimistický výhled do budoucna bylo ale nutné toto stanovisko přehodnotit, a proto byla v průběhu roku 2013 tato vyhláška zrušena. Místo ní zastupitelstvo schválilo novou vyhlášku, která povoluje maximálně čtyři hrací přístroje v každé provozovně, ve kterých se tyto přístroje původně vyskytovaly. Regulována je také doba provozu těchto přístrojů. Vyhláška dále povoluje maximálně tři kasina na území města.

Podle grafu č. 3, který byl vytvořen dle dat od Městské policie v Plánu prevence kriminality, je patrná souvislost počtu heren v dané lokalitě se spáchanými přestupky.

Jak již bylo zmíněno, tyto objekty se nejčastěji vyskytují v místech, kde značný počet obyvatel jsou lidé registrovaní na úřadu práce a pobírají jakoukoli formu finanční sociální pomoci.