Analýza rozhovorů

Pro rozhovory jsem si připravila otázky, které slouží jako struktura rozhovoru, a na které jsem v rámci cíle své práce chtěla znát odpověď. V záznamu rozhovoru tedy nezazněly všechny připravené otázky, jelikož na jejich odpověď došlo již během volného vyprávění respondenta, a tedy ani pořadí otázek nebylo zachováno a navazovalo se dle kontextu vyprávění. Otázek je celkem sedm a pro analýzu šetření slouží jako vyhodnocovací struktura viz Příloha č. 1. Výzkumný vzorek pěti respondentů se skládal ze tří žen a dvou mužů. Každý z rozhovorů byl po domluvě s respondenty nahráván na diktafon, pro kvalitnější a jednodušší analýzu výpovědí. Při analýze budou pod každou otázkou označeni školní speciální pedagogové zkratkou (ŠSP) a číslem, aby bylo jasné, o koho se v různých otázkách jedná.

1. Profesní život školního speciálního pedagoga a jejich vzdělání

ŠSP1: První ŠSP studoval dvouoborové zaměření speciální pedagogika a psychologie, přičemž speciální pedagogika ho jako obor zaujala více, proto u ní zůstal a je specializovaný na etopedii s psychopedií. Při studiu začal pracovat v dětském domově, proto výběr etopedie jako specializace v oboru. Do školství se dostal náhodou přes projekty, které vydalo vzdělávací centrum v jeho místě bydliště. Třetím rokem pracuje jako školní speciální pedagog na půl úvazku.

ŠSP2: Ke studiu speciální pedagogiky ho přivedla rodinná situace a postižení jejího jednoho člena. Zároveň se speciální pedagogikou studoval učitelství pro první stupeň základní školy se zaměřením na výtvarnou výchovu. Při studiu externě spolupracoval s pedagogicko-psychologickou poradnou. Po ukončení studia ho lákala práce ve speciálním školstvím, kde pracoval po dobu 12 let, přičemž nadále probíhala spolupráce s poradnou na zkrácený úvazek. Podílel se také na spoluzaložení speciálně-pedagogického centra pro děti s mentálním postižením. ŠSP2 si prošel také mnoha kurzy jako například KUPOZ, KUPREV nebo Metoda dobrého startu a kurzem pro dyslektické žáky. V současnosti učí na základní škole a současně zde působí jako školní speciální pedagog, zároveň externě spolupracuje

40

s pedagogicko-psychologickou poradnou, funguje také jako školitel učitelů a pořádá různé kurzy speciální pedagogiky.

ŠSP3: Pro práci školního speciálního pedagoga studoval magisterské studium se specializací v logopedii a surdopedii. Současně s magisterským studiem začal pracovat jako školní speciální pedagog, kterým je již čtvrtým rokem. Školním speciálním pedagogem je na poloviční úvazek, který doplňuje prací speciálního pedagoga na jiné škole. Za své studium si prošel různými kurzy a školeními například kurz na deficity dílčích funkcí, kde se věnuje diagnostice a terapii, dále kurz Elkonin nebo KUPOZ. Zároveň působí druhým rokem ve vlastní logopedické poradně, kterou vybudoval na základě nesouhlasu se státními poradnami.

Sám zde diagnostikuje a navrhuje terapii.

ŠSP4: Práci školního speciálního pedagoga předcházela dlouholetá praxe v učitelském oboru. Po gymnáziu ŠSP4 začal pracovat ve školce, přičemž začal studovat učitelství se zaměřením na specifické poruchy učení a chování. Praxi učitele absolvoval na základní škole speciální, vyzkoušel si také práci asistenta pedagoga a po akreditaci nastoupil jako školní speciální pedagog na částečný úvazek, kterým je v současnosti pátým rokem.

ŠSP5: Původním povoláním je po vystudování pedagogické fakulty ŠSP5 učitelem. Po studiu nastoupil jako pedagog na základní školu speciální, kde si udělal aprobaci speciální pedagogiky a absolvoval několik kurzů jako kurz práce se skupinou, psychosociální dovednosti nebo si prošel psychoterapeutickým výcvikem. Do školy jako speciální pedagog na částečný úvazek před pěti lety, kdy jeho pozice nebyla přesně stanovena a dle jeho slov nevěděl, co pozice bude obnášet.

2. Náplň práce a odborné činnosti školního speciálního pedagoga

ŠSP1: Jako náplň práce definoval spolupráci se třemi skupinami klientů: žáci, učitelé a rodiče. Při práci s žákem se snaží hledět na jeho budoucnost a co by mu v její úspěšnosti mohlo pomoci. Nepřikládá váhu různým pracovním listům a cvičením, jak sám udává jako příklad. S žáky pracuje jak individuálně, tak ve skupinách. Provádí náslechy ve třídách, pro zjištění problému žáka. Dále spolupracuje s ostatními pedagogy ze školy, se kterými konzultuje jak jejich osobní potřeby, tak i problémy ve třídě nebo kontakt s rodiči. Třetí skupina, se kterou spolupracuje, jsou rodiče, kteří ho mohou kdykoli kontaktovat. O jeho

41

službách se mohou dozvědět z webových stránek školy nebo od třídních učitelů. Je pro něj důležité, aby v situaci, kdy jde o jejich dítě, komunikovali oba rodiče, pokud je to možné.

ŠSP2: Mezi hlavní činnosti ŠSP2 patří školení učitelů, prevence, konzultant pro učitele a výchovného poradce například při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů, a pro rodiče žáků s výchovnými obtížemi. Jako speciální pedagog má na starost přibližně 20 dětí od první do deváté třídy s různým druhem speciálních vzdělávacích potřeb jako jsou sluchové a řečové vady nebo i psychické problémy.

ŠSP3: Hlavní pracovní činností je individuální práce s dětmi, kterou vykonává místo hodin.

Pro první a druhý ročník pořádá skupinové logopedie, kde se zaměřuje na oromotoriku, zrakovou a sluchovou diferenciaci, hry na slovní zásobu. V neposlední řadě také provádí pedagogické intervence pro druhý stupeň a z vlastního zájmu vede herní kroužek. Mezi další činnosti se řadí orientační diagnostiky žáků, metodická podpora asistentů pedagoga, spolupráce s rodiči nebo orientační testování školní zralosti u zápisů do prvních tříd.

ŠSP4: Ve své náplni práce shledává velkou rozmanitost a volnou ruku ze strany vedení školy.

Hlavní náplní je intervence a individuální práce s dětmi, která nejčastěji probíhá po vyučování a zabývá se vždy tím, co daný žák potřebuje. Věnuje se nově také výuce cizojazyčných dětí. Provádí preventivní činnost, kde sleduje klima třídy a dotazníky se snaží předejít šikaně (př. systém nedokončených vět). Poskytuje konzultace pro učitele a pomáhá jim s evidencí a administrativou, tzn. pomoc s IVP a PLPP. Bývá přizván i na konzultace s rodiči žáků.

ŠSP5: Zaměřuje se zejména na dynamiku a klima tříd a problematiku etopedie. Mezi další činnosti patří prevence výukových obtíží, prevence patologického chování, prevence v komunikaci s rodiči. Má velmi široké kompetence práci si hledá sama, při nástupu do této pozice nevěděl, co se od něho očekává, začínal budovat poradenské pracoviště na této škole jako první. Postupně tedy tuto pozici v poradenském pracovišti rozvíjí spolu se školním psychologem, metodikem prevence i výchovným poradcem. Dále se na škole věnuje náslechům v prvních třídách, provádí standardizované sociometrické šetření v 5. Třídách, pomáhá u zápisů. Zaměřuje se také na nápravy, pedagogické intervence, metodickou podporu učitelů i asistentů pedagoga, pomoc s evidencí ohledně inkluze a komunikaci s rodiči.

42

3. Pozitiva a negativa práce školního speciálního pedagoga

ŠSP1: Jako pozitivum hodnotí rozvoj působnosti poradenských pracovišť ve školách a možnost individuální práce s dítětem, kde má prostor a čas jen pro jednoho žáka a práce je tedy efektivnější. Negativum shlíží ve financování poradenských pozic ve školství.

ŠSP2: Na své práci moc negativ neshledává, jelikož se jim snaží vyhýbat a pokud se jich začíná objevovat více, tak je chce proměnit v pozitiva. Jediné negativum vidí ve financování těchto odborníků a jejich pracovní úvazek, který nikde nedostane plný. Doporučuje ale budoucím speciálním pedagogům si vyzkoušet i role učitele, díky které si získal obecnější náhled. Dokáže více předpokládat, co může nastat v kolektivu a co se dá zvládnout při hodině, je to rozdíl oproti individuální práci. Zároveň by se chtěl setkávat s ostatními speciálními pedagogy, aby si mohli předávat zkušenosti.

ŠSP3: Svou pozici hodnotí celkově velmi kladně. Největší přínos pro něj vidí ve smyslu jeho práce, v pomoci dětem a znatelném progresu. Jako kladnou stránku profese bere i pomoc učitelům a rodičům, kterým může poskytnou dostatečnou podporu a vyrovnání se s problémem. Dle jeho slov obecně zaměstnání speciálního pedagoga na škole může poukazovat na prestiž školy, která se snaží dát svým žákům maximum. Za negativum považuje financování této profese. Není dosud brána plnohodnotně a speciální pedagog si svůj úvazek musí poskládat z více činností, aby dosáhl plného finančního ohodnocení. Dále by také uvítal širší nabídku školení těchto odborníků ze strany školství.

ŠSP4: Hlavním pozitivem je pro ŠSP4 různorodost práce. Člověk je podřízeným, ale zároveň si práci určuje a koriguje sám, má volnou ruku, může být kreativní a tvořivý. Zároveň pracuje s žáky individuálně a může diagnostikovat a analyzovat každého jedince zvlášť. Práce speciálního pedagoga je pro něj také zajímavá v tom, že vidí výsledky a postupné zlepšení žáků. Líbí se mu, že může být jakýmsi mostem mezi učitelem a žákem a objasňoval jim vzájemné motivy. Oproti tomu jako negativum vidí v pocitu segregace od ostatních kolegů, na druhou stranu to pro individuální práci má dobrý dopad. Chtěl by ale být více brán jako pedagog, a ne jako asistent, který dělá práci za učitele.

ŠSP5: Pozitivum shledává v podpoře od vedení školy a v dobré týmové spolupráci v rámci pedagogického sboru. Naopak negativně hodnotí nevyjasněné hranice a kompetence

43

speciálních pedagogů ve školství, celkově školního poradenského pracoviště. Škola nemá jasnou zakázku, co po speciálním pedagogovi požaduje. Tato pozice vznikla na škole na základě projektu a jistého pocitu důležitosti mít tuto pozici ve škole.

4. Vztahová síť na pracovišti a pohled kolegů na roli školního speciálního pedagoga ŠSP1: Vztahovou síť na pracovišti označuje za komplikovanou. Ředitel školy je novým trendům ve vzdělávání a poradenským pozicím nakloněn, proto se snaží touto cestou vést i své kolegy. V pedagogickém sboru ale jsou jedinci, kteří se drží stranou a řeší raději problémy sami a nevyhledávají odbornou pomocnou ruku. Většina z nich je ale otevřená a pro pomoc se nebojí přijít. Celkově hodnotí zpětnou vazbu od kolegů jako pozitivní a jejich služby považují za přínosné pro školu.

ŠSP2: Svou pozici jako speciálního pedagoga a učitele zároveň hodnotí velmi pozitivně.

Není pro své kolegy tolik cizí a více mu důvěřují v doporučení, jelikož sám ví, co a jak se děje ve třídním kolektivu. Doporučené metody a formy práce s dítětem se SVP kolegové přijímají lépe od kolegy s podobnými zkušenostmi než od externího pracovníka, nemají potřebu své činy tolik obhajovat.

ŠSP3: Vztahy jsou různorodé, ostatně jako na každém pracovišti. Někteří učitelé nevěří na poruchy, nenechají si zasahovat do své třídy a můžou brát pomoc od někoho jiného jako své osobní selhání. Z počátku svého působení ve škole byl odstup učitelů větší, od té doby se velmi změnil a berou ho jako sobě rovného odborníka. Záleží jim na jeho názoru a snaží se dodržet jím doporučené metodické postupy. Ze strany vedení měl podporu již od začátku a vždy k němu přistupovalo přívětivě i po finanční stránce, co se týče různých kurzů a školení.

ŠSP4: Vztahovou stránku ve škole hodnotí jako dobrou. Má dobré vztahy s vedením školy, kteří mu vychází vstříc a on jim zase pomáhá s administrativou, co se týče inkluze. Co se týče vztahů s kolegy, tak nezaznamenal žádný větší konflikt a je dobře přijímán. Někteří jeho služeb využívají více a někteří méně. Někteří kolegové ale nerozumí jeho náplni práce a posílají k němu děti „za trest“, když jim něco nejde nebo mají špatné známky, aby je to doučil, tzn. nepochopili jeho funkci nebo nejsou seznámeni s jeho náplní práce. Snaží se tedy ve škole prosadit správné postavení této funkce.

44

ŠSP5: Mezi pozitiva řadil ŠSP5 i spolupráci s vedením školy, jsou na stejné vlně. Shodují se v tom, co chtějí a kam chtějí směřovat. Zároveň má volnou ruku a velkou finanční podporu, co se týče například nákupu pomůcek do školy. Většina kolegů ho vnímá jako někoho, kdo pracuje s nápravou, musí dělat větší informační činnost o své pozici. Pořádá pravidelné týdenní schůzky poradenského pracoviště a tzv. kulaté stoly, kde se schází učitelé s poradenskými pracovníky a konzultují průběh výchovně vzdělávacího procesu nebo případné konflikty a potíže.

5. Limity a kompetence práce školního speciálního pedagoga

ŠSP1: Mezi jeho kompetence patří například individuální práce s žákem, náslechy v hodinách, konzultace nebo školení pedagogů-učitelů. Jeho práce je limitována kolegyní psycholožkou, která má v kompetenci diagnostiku žáků. Stejně tak tomu je i s výchovným poradcem školy, se kterým sdílí péči o případy, které se vyskytnou.

ŠSP2: V rámci kompetencí spolupracuje v různých projektech. Pořádá také čtenářský klub pro děti s poruchami čtení, doučuje děti s výukovými obtížemi s PLPP, školí učitele.

Spolupracuje s externím školním psychologem a školským poradenským zařízením na diagnózách a vzdělávacích plánech žáků. Může vstupovat na hospitace do hodin.

ŠSP3: V rámci své práce má velké kompetence a volnou ruku pro organizaci a volbu pracovních činností. Pravidelně jednou týdně pořádá porady se školním psychologem, metodikem prevence a výchovným poradcem, kde si stanovují cíle na následující týden a hodnotí, jak se povedlo naplnění cílů z minulého týdne a co je ještě potřeba dodělat.

Zároveň konzultují o svých klientech a vzájemně si je předávají v návaznosti na jejich kompetence a možnosti práce. Jako příklad uvádí psychiku dětí, do které nezasahuje a posílá přímo k psycholožce.

ŠSP4: Na škole, kde působí má od vedení volný prostor pro svou práci a její kreativní potenciál. Spolupracuje s dalšími pracovníky školního poradenského pracoviště jako je metodik prevence nebo výchovný poradce nebo pokud se jedná o závažný krok ve vzdělávání žáka, obrací se vždy na zástupce ředitele.

ŠSP5: Kompetence ve školství považuje za velmi nevyjasněné, nejsou vyjasněné role hlavně ve školním poradenském pracovišti. Může tedy například zasahovat psychologovi kvůli

45

terapeutickému zaměření do jeho kompetencí. Pro předejití těchto situací pořádá pravidelné týdenní schůzky poradenského pracoviště, kde se jasně rozdělují úkoly, které se za týden na další schůzce rozebírají a posouvají se k úspěšnému dokončení. Zároveň vnímá své hranice za široce otevřené, může si volit a vyhledávat svou náplň práce. Narozdíl od pozice učitele, který má kompetence specificky omezené.

6. Spolupráce se školským poradenským zařízením

ŠSP1: Spolupráci se ŠPZ hodnotí jako velmi dobrou. Jelikož ŠSP1 pochází z menšího města, jsou zde vztahy více propojené a snaží se si všichni vycházet vstříc.

ŠSP2: Sám si prošel prací ve ŠPZ a nadále s nimi externě spolupracuje, neshledává tedy žádnou překážku v jejich kontaktu.

ŠSP3: Se ŠPZ spolupráce funguje dobře, komunikují buď elektronicky nebo při návštěvách ŠPZ ve škole. On sám primárně a orientačně diagnostikuje vybraného žáka a poté ho odkáže na ŠPZ, které zpětnou vazbou vyhodnotí potřeby žáka a doporučí případné metody a postupy pro práci s ním.

ŠSP4: Za školu spolupracuje více se ŠPZ výchovný poradce, z praktických důvodů si tak po domluvě rozdělili. Sám ŠSP4 spolupracuje s poradnou v menší míře. Většinou když poradenské zařízení navštíví školu, anebo jsou v kontaktu v případech, pokud se řeší něco konkrétního, například otázka asistentů pedagoga nebo v rámci konkrétního žáka, kterého má v péči i speciální pedagog.

ŠSP5: Spolupráce s poradnou je jednou z činností, které pravidelně provádí. Hodnotí ji jako dobrou a bezkonfliktní.

7. Postup při individuální nebo skupinové práci se žáky se SVP

ŠSP1: Při prvotním kontaktu s žákem zjišťuje rozhovorem, kde je problém a co se děje jinak.

Zaměřuje se na otázky, které zjišťují, kdo žák je, jaká je jeho rodina a společně se dostanou k podstatě jejich setkávání. Nenutí žáky k práci, chce, aby spolu vyřešili problém tak, aby to žákům nebylo nepříjemné a problém chtěli řešit sami.

ŠSP2: Veškerá individuální případně skupinová (2-4 žáci) práce probíhá ve třídě pedagoga, kde sedí v lavici naproti sobě. Je to nejvhodnější a nejpřirozenější místo pro práci, jsou zde

46

veškeré materiály pro práci a interaktivní tabule, která je velmi využívaná. Spolupráce vždy začíná seznámením přes třídního učitele žáka, který žákovi vše nejprve vysvětlí. Poté následuje motivační rozhovor žáka se školním speciálním pedagogem, kde se zaměřují na záliby, zájmy žáka a co žákovi jde, poté se přechází na problém. Speciální pedagog se snaží žákovi vysvětlit a ujistit ho, že chybovat je lidské a každý máme nějaké problémy. Následně sestaví hodiny dle charakteru žáka, co ho baví, co ne a kde je potřeba nápravy a pomoci.

ŠSP3: Vždy se snaží pracovat individuálně s každým podle jeho diagnózy a doporučení. Při prvotním kontaktu se seznámí a zjistí, na čem a jak bude potřeba pracovat. Každou hodinu si připraví předem a dle potřeb žáka. Snaží se pracovat zábavnou formu, která zároveň posiluje mozkovou činnost. Většinou nechává žáky aktivitu vybrat, a tak určit průběh hodiny.

ŠSP4: Při prvním setkání probíhá anamnéza žáka a studium IVP a poradenské zprávy.

Následuje pohovor a vyplnění vstupních pracovních listů pro zjištění na čem je potřeba pracovat a na co a jak se zaměřovat při společném setkávání. Snaží se žáka namotivovat tak, aby ho spolupráce se speciálním pedagogem bavila a bral ji jako součást cesty za úspěchem.

Využívá výukových her nebo se snaží klasické výukové úkoly předat tak, aby žáka práce bavila. Pro práci s žákem používá vlastní materiály a omezuje pracovní listy. Pokud je musí použít například při různých cvičeních jako je zraková diferenciace, snaží se z nich dostat co nejvíce, použije je tedy i na cvičení seriality, prostorové orientace, kritického myšlení nebo deficitů dílčích funkcí.

ŠSP5: Individuální práce probíhá vždy po dohodě s učitelem po vyučování. Stará se pouze o druhostupňové děti. Probíhají jak individuálně, tak někdy se sejdou ve skupině. Náplň této činnosti závisí individuálně na daném žákovi a jeho potřebách. Aplikuje nejčastěji rytmizaci, jednoduché nápravy, hry, a za nejdůležitější část těchto setkávání považuje konverzace a porozumění, které zdůvodňují tím, že s dětmi se mluví čím dál méně. Je pro ně důležité umět se slovně vyjádřit. Snaží se tedy pracovat na tom, co je pro dítě důležité z hlediska budoucnosti a praktického života, aby vyjádřilo svůj názor, dokázalo říct, co potřebuje a vyjadřovalo se jasně.