Roku 2016 MŠMT schválilo Vyhlášku č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Vyhláška uvádí koncept tzv. inkluze neboli zařazení všech žáků do společného vzdělávání. Do běžného vzdělávání se tedy zařazují i děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Školství pro tyto žáky zajišťuje odbornou pedagogickou pomoc, kterou vykonávají školská poradenská zařízení, do kterých spadá PPP a SPC případně středisko výchovné péče. Dále odbornou pomoc zajišťují školní poradenská pracoviště, která působí přímo v prostorách škol a poradenští pracovníci jsou škole, pedagogům a žákům kdykoli k dispozici. Rozdělení poradenského systému je znázorněné na obr. 2.
Obr. 2 Poradenský systém školství
4.1. Školská poradenská zařízení
Školská poradenská zařízení patří do poradenského systému škol. Jsou „upraveny“
vyhláškou č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízení. Školský zákon tato zařízení definuje jako poskytovatele speciálně pedagogické a pedagogicko-psychologické služby, preventivně výchovné péče. (Zákon č. 561/2004 Sb.) Hlavními činnostmi školských poradenských zařízení jsou činnosti diagnostické, intervenční, informační a metodické.
19
V současnosti tato zařízení zajišťují zejména diagnostiku pro zařazení žáka se specifickými vzdělávacími potřebami do společného vzdělávání ve speciální nebo v běžné základní škole.
Po provedené diagnostice poradny vydají doporučení o zařazení a o podpůrných opatřeních žáka ve výchovně vzdělávacím procesu. (Švamberk Šauerová, 2012, s. 43)
4.1.1. Pedagogicko-psychologická poradna
Pedagogicko-psychologické poradny (dále PPP) poskytují bezplatné poradenské služby při výchově a vzdělávání dětí, žáků a studentů do ukončení středoškolského vzdělávání případně do ukončení nástavbového studia na vyšší odborné škole. Služby poskytují také zákonným zástupcům a školám a pedagogickým pracovníkům, kteří se podílejí na výchově a vzdělávání žáků navštěvující PPP. Tyto informace mohou vést k efektivnějšímu výchovně vzdělávacímu procesu u dětí se specifickými vzdělávacími potřebami.
V PPP pracují pouze odborníci jako psychologové, speciální pedagogové nebo sociální pracovníci. Činnosti, které se svými klienty realizují, se odehrávají pouze ambulantně v prostorách poradny případně formou terénní ve školách a školských zařízení.
Mezi standardní činnosti PPP patří testování školní zralosti pomocí komplexní speciálně pedagogické, psychologické nebo sociální diagnostiky. Dále odborníci z PPP diagnostikují poruchy učení a chování a poskytují školám doporučení pro práci se žákem. Provádí poradenskou činnost, která vede k sebepoznání a rozvoji osobnosti, také se zaměřují na nápravu poruch učení a chování, na prevenci školní neúspěšnosti a sociálně patologických jevů. (Knotová, 2014, s. 18-19)
4.1.2. Speciálně pedagogické centrum
Speciálně pedagogické centrum (dále SPC) je zaměřeno na podporu klientů se zdravotním postižením a poskytuje odbornou pomoc zákonným zástupcům klienta nebo osobám zodpovědných za jejich výchovu a vzdělávání tzn. veškerým pedagogickým pracovníkům.
Činnost SPC je poskytována dětem a mladistvým od tří do devatenácti let, a to jak formou ambulantní přímo v centru, které může být zřízeno samostatně nebo při speciálních školách, tak i formou terénní v domácím prostředí nebo vzdělávacím zařízení. (Švamberk Šauerová, 2012, s. 43)
20
Mezi standardní činnosti SPC patří depistáž klientů se zdravotním postižením; speciálně pedagogická, psychologická a sociální diagnostika; poradenské, informační, terapeutické a metodické služby pro klienty a osoby zodpovědné za jejich péči, výchovu a vzdělávání.
Dále se SPC podílí na tvorbě individuálních vzdělávacích plánů a podpůrných opatření klienta. Zpracovávají posudky pro správní řízení a doporučují nebo zprostředkovávají speciální pomůcky.
Mimo standardní činnosti, které SPC vykonávají, jsou tato centra speciálně zaměřena dle druhu postižení svých klientů. V České republice tedy můžeme nalézt SPC s osmi typy zaměření, tedy pro jedince s vadami řeči, se zrakovým postižením, se sluchovým postižením, s tělesným postižením, s mentálním postižením, s poruchami autistického spektra, hluchoslepým a klientům s kombinovanými vadami.
Stejně jako v PPP, tak i v SPC pracují psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci. Multidisciplinární tým doplňují dle zaměření SPC také logopedi, terapeuti, etopedi, psychiatři, neurologové nebo fyzioterapeuti. (Knotová, 2014, s. 19-20)
4.2. Školní poradenské pracoviště
Druhou oblastí poradenského systému jsou školní poradenská pracoviště, která působí přímo v prostorách škol. Stejně jako školská poradenská zařízení se řídí vyhláškou č. 72/2005 Sb.
„Ředitel základní školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole školním poradenským pracovištěm, ve kterém působí zpravidla výchovný poradce a školní metodik prevence, kteří spolupracují zejména s třídními učiteli a učiteli výchov. Poskytování poradenských služeb ve škole může být zajišťováno i školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem.“ (Vyhláška č. 72/2005 Sb., § 7, odst. 1)
Školní poradenské pracoviště dělíme do dvou modelů: základní a rozšířený. (viz obr. 3)
21
Obr. 3 Rozdělení školního poradenského pracoviště (Benešová, 2017, s. 31)
Základní model školního poradenství funguje na všech typech a stupních škol, kde poradenské služby poskytuje pouze výchovný poradce a školní metodik prevence, kteří zabezpečují poradenství v oblastech výchovy a vzdělávání. (Švamberk Šauerová, 2012, s. 42) V současném výchovně-vzdělávacím systému se tento model stává nedostačující z hlediska časové dotace a odbornosti těchto dvou pozic, a proto většina škol rozšiřuje školní poradenské zařízení o školního psychologa a školního speciálního pedagoga, případně o sociálního pedagoga. Ačkoli legislativa přesně popisuje standardní činnosti těchto odborníků (viz. Vyhláška č. 72/2005 Sb., § 7, odst. 2), veškeré jejich činnosti bývají často finančně nedoceněny. (Knotová, 2014, s. 26)
Působnost školního poradenského pracoviště začíná zastávat nenahraditelnou úlohu.
Možnost nabídnout rodičům řešení při problému žáka v podobě školského poradenského zařízení může rodiče od řešení problému odradit, jelikož v těchto zařízeních bývá dlouhá čekací doba. Kdyby ve všech školách fungoval rozšířený model, řešení problémů by probíhalo rychleji, a tak by se také dosáhlo rychleji včasné intervence v podobě podpůrných opatření. Inkluze může fungovat pouze tehdy, kdy je každému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami poskytována komplexní péče, které lze nejefektivněji dosáhnout při spolupráci poradenských pracovníků s vyučujícími a vychovateli. Tohoto postupu lze nejlépe dosáhnout na půdě školy. (Knotová, 2014, s. 26) Nezbytnou součástí fungování školního poradenského pracoviště je spolupráce a dohoda mezi odborníky v něm pracující
Modely školního
22
ohledně odborných kompetencí, pravidel fungování, koordinace, komunikace a dokumentace v dané škole. Důležitá je také spolupráce se školským poradenským zařízením. (Kucharská, 2014, s. 32)
Základní činnosti školního poradenského pracoviště dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., § 7, odst.
2 jsou:
a) poskytování podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, b) sledování a vyhodnocování účinnosti zvolených podpůrných opatření,
c) prevence školní neúspěšnosti,
d) kariérové poradenství spojující vzdělávací, informační a poradenskou podporu, e) podpora vzdělávání a sociálního začleňování žáků z odlišného kulturního prostředí, f) podpora vzdělávání žáků nadaných a mimořádně nadaných,
g) průběžná a dlouhodobá péče o žáky s výchovnými či vzdělávacími obtížemi,
h) včasná intervence při aktuálních problémech u jednotlivých žáků a třídních kolektivů, i) předcházení všem formám rizikového chování včetně různých forem šikany
a diskriminace,
j) průběžné vyhodnocování účinnosti preventivních programů uskutečňovaných školou,
k) metodická podporu učitelům při použití psychologických a speciálně pedagogických postupů ve vzdělávací činnosti školy,
l) spolupráce a komunikace mezi školou a zákonnými zástupci, m) spolupráce školy se školskými poradenskými zařízeními.
23