Hodnocení spolupráce - Role speciálního pedagoga na základní škole Bakalářská práce

Poslední otázka se týkala hodnocení spokojenosti se spoluprací se speciálním pedagogem.

Hodnotilo se pomocí stupnice od 1 do 5, kde 1 byla nejmenší spokojenost a 5 největší spokojenost. Hodnocení 1 neuvedl žádný z respondentů. Hodnocení 2 hvězdičky uvedli 4 respondenti. 3 hvězdičky uvedlo 10 respondentů, 4 hvězdičky přidělilo 22 respondentů a 26 dotazovaných ohodnotilo spokojenost 5 hvězdičkami. Průměrné hodnocení je 4,1 hvězdičky.

Hodnocení: Pokud učitelé intenzivně se spolupracují se školním speciálním pedagogem a je jim spolupráce nabízena, jejich spokojenost bude vysoká. Odhadovala jsem, že průměr hodnocení budou 4 hvězdičky. Výzkumné šetření mi tento odhad zcela potvrdilo.

1 hvězdička 2 hvězdičky 3 hvězdičky 4 hvězdičky 5 hvězdiček

0 4

Ohodnoťte prosím spokojenost se spoluprací a

komunikací se školním speciálním pedagogem.

7.4. Výsledky výzkumu

Cíl práce a jeho výzkumné otázky odkazují na výsledky provedeného výzkumu. Cílem práce bylo charakterizovat roli speciálního pedagoga na základních školách a zjistit metody a limity jejich práce. Cíle bylo dosaženo pomocí rešerše odborné literatury a pomocí výzkumných otázek zaměřující se na metody používané speciálním pedagogem při práci s žáky se SVP, limity a kompetence této role v prostředí základní školy a na hodnocení profese školního speciálního pedagoga, které doplňuje charakteristiku role tohoto odborníka.

7.4.1. Role školního speciálního pedagoga

Role speciálního pedagoga byla pomocí výzkumu charakterizována různými způsoby. Na formování této pozice ve školském prostředí se podílí souhrn několika činitelů. Formují ji vykonávané činnosti, osobnostní předpoklady speciálního pedagoga i působení žáků a ostatních pedagogů. První výzkumná otázka sleduje, jaké činnosti jsou v kompetenci školního speciálního pedagoga na běžné základní škole. V analýze rozhovorů se na činnosti speciálních pedagogů zaměřuje otázka č. 2, která se ptá na náplň práce odborné činnosti, kterým se školní speciální pedagog věnuje. Nejvíce zmiňována byla intervenční činnost zahrnující individuální nebo skupinovou práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, a která poskytuje těmto žákům pomoc při naplňování jejich výchovně vzdělávacího procesu.

Jako další činnost byla nejčastěji zmiňována činnost metodická a evidenční. Zmíněny byly také náslechy ve třídách a screening třídních kolektivů.

V rámci dotazníků a současně z teorie ohledně speciálních pedagogů vyplývá, že nejdůležitější a nejočekávanější činností speciálního pedagoga je pomoc a podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a také podpora pedagogů, kteří s těmito žáky pracují, jejich metodické vedení a poskytnutí jim odborné pomoci.

Třetí výzkumná otázka zjišťuje, jak respondenti hodnotí profesi školního speciálního pedagoga. Pozici hodnotili jak sami speciální pedagogové při rozhovorech, tak i pedagogové učitelé v dotazníkovém šetření. Speciální pedagogové hodnotí svou roli převážně kladně.

Jako pozitivum byla zmiňována volnost, individuálnost a různorodost práce s velkými kompetencemi. Přičemž smysl své práce vidí zejména v pomoci pedagogům a v progresu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami při naplňování jejich výchovně vzdělávacího procesu. Za hlavní negativum ze strany speciálních pedagogů je považováno jejich finanční

ohodnocení a pracovní úvazek, který u nikoho z dotazovaných nedosáhl výše 1,0. Negativně se mohou jevit i nevyjasněné hranice a kompetence, které pro někoho mohou být naopak pozitivem ve smyslu malého omezení jejich pracovních činností.

Na základě odpovědí z dotazníkového šetření byla role speciálního pedagoga průměrně hodnocena 4 hvězdičkami z 5, čili vysokým hodnocením. Stejně dobrý výsledek je možné vidět i u grafu č. 3, kde 97 % respondentů uvedlo, že je tato pozice pro školy potřebná a shledávají v ní význam pro školu, z čehož vyplývá kladné hodnocení této role.

7.4.2. Metody práce školního speciálního pedagoga

Metody práce školního speciálního pedagoga se odvíjí zejména od činností, které vykonává a jejich metodiky. Mezi metody práce se řadí individuální a skupinové práce s žáky, metodické a koordinační práce s učiteli nebo práce s rodiči, kde se uplatňují zejména informační a konzultační metody práce.

Druhá výzkumná otázka se zaměřuje na intervenční činnost, která je jednou z nejdůležitějších činností v náplni práce školního speciálního pedagoga. Intervenční činnost zahrnuje metody práce školního speciálního pedagoga na základní škole při práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Metodika práce speciálního pedagoga vyplývá z rozhovorů, zejména pak z otázky č. 7, a z analýzy vícekriteriálního hodnocení variant. Sami speciální pedagogové uvádějí, že se snaží žáky motivovat, aby je spolupráce s nimi bavila a brali ji jako součást cesty za úspěchem. Hodiny sestavují individuálně na základě charakteru žáka a pracují převážně zábavnou formu, která zároveň posiluje mozkovou činnost. V intervenční činnosti také aplikují například cvičení seriality, prostorové orientace, kritického myšlení nebo deficitů dílčích funkcí. Dále pak pracují s rytmizací, jednoduchými nápravami a konverzací s žáky. Při pozorování jsem se převážně zaměřila na aspekty speciálních pedagogů při práci s žákem, kterými jsou motivace, práce pomocí hry a komunikace s žákem. Rozbor jednotlivých kritérií je k dispozici v Příloze č. 3.

7.4.3. Limity a kompetence školního speciálního pedagoga

Z výpovědí speciálních pedagogů jsou čitelné limity a hranice práce, které zmiňují, na základě otázky č. 5. Otázka se konkrétně zabývá kompetencemi a limity práce, a za jakých situacích se speciální pedagog obrací na třetí osobu. Limity práce jsou stanovené

kompetencemi speciálních pedagogů, které převážně určuje vzdělání, a také spolupráce a dohoda ve školním poradenském pracovišti a s vedením školy. Dle výzkumného šetření bylo zjištěno, že někteří speciální pedagogové nejsou limitování vůbec, jejich činnost je zcela v jejich rukách a podléhají pouze souhlasu od vedení školy. K tomu může docházet zejména kvůli nízké informovanosti vedení a zaměstnanců školy o této profesi, a její zavedení na škole mohlo být uskutečněno pouze jako trend a kvůli zisku prestižnosti školy. Tam, kde má každý ohraničené své limity a má každý přesně stanovenou svou roli, funguje spolupráce školního poradenského pracoviště jako takového i společně s vedením školy a učiteli, a dochází ke společnému budování chodu školy a naplňování výchovně vzdělávacích procesů všech žáků ve společném vzdělávání. Tyto limity mimo jiné také formují roli speciálního pedagoga na běžné základní škole.

8. Závěr

Předmětem bakalářské práce je získání náhledu na roli speciálního pedagoga na běžné základní škole. V úvodní části práce byla zpracována rešerše odborné literatury zabývající se problematikou školského poradenského systému a působností speciálního pedagoga na základní škole, a byly popsány základy speciální pedagogiky a podpůrných opatření. Zjištěné teoretické poznatky v oblasti poradenství a funkce speciálního pedagoga na základních školách byly využity pro vypracování výzkumného šetření a pro naplnění stanoveného cíle.

V praktické části je zaznamenána charakteristika výzkumného šetření a její metody, a dále jsou zde uvedeny výzkumné otázky, kterými se snažím pomocí analýzy výzkumného šetření naplnit cíl této práce. Předmět šetření byl daný samotným tématem práce. Zaznamenány jsou zde také výzkumné metody, které byly při zpracování výzkumu použity. V první řadě to jsou rozhovory s pěti speciálními pedagogy představující vlastní roli na základní škole a charakterizující činnosti zde vykonávající. Zjištěné výsledky jednotlivých rozhovorů se odlišují jen mírně, přestože jsem předpokládala, že odlišnost výpovědí bude na základě rozmanitých kompetencí této profese větší. Na základě rozhovorů bylo uskutečněno pozorování dvou speciálních pedagogů, jako doplňující ilustrace intervenční činnosti, která hraje primární roli v jejich profesi. Pozorování bylo vyhodnoceno pomocí analýzy vícekriteriálního hodnocení variant, a dotazníkové šetření bylo vypracováno z výpovědí kolegů-učitelů speciálních pedagogů, se kterými byly realizovány rozhovory. Tato část byla provedena pro získání náhledu na pozici speciálního pedagoga z opačného pohledu. Tři metody šetření byly zvoleny pro zvýšení objektivnosti této práce. Části výzkumného šetření na sebe vzájemně navazují a doplňují teoretické informace z odborné literatury.

Výsledky výzkumu jsou uvedeny v závěrečné části, která se odkazuje na stanovené cíle a výzkumné otázky a jejich naplnění pomocí uskutečnění výzkumného šetření a jeho analýzy. Výzkumná část práce je interpretací pozorovaných činností a výpovědí speciální pedagogů a jejich kolegů učitelů, která může pomoci školním speciálním pedagogům při hledání koncepce své práce, inspirovat se a zaměřit se na své nedostatky a pracovat na jejich zlepšení.

9. Seznam použité literatury

BENEŠOVÁ, Denisa, 2017. Role školního speciálního pedagoga na běžných základních školách. Praha.. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky. Vedoucí práce Doc. PaedDr. Vanda Hájková, Ph.D.

DOUBRAVOVÁ, Hana, 2009. Vícekriteriální analýza variant a její aplikace v praxi [online]. České Budějovice [cit. 2020-04-11]. Dostupné z:

https://theses.cz/id/6citbe/downloadPraceContent_adipIdno_11361. Diplomová práce.

Jihočeská univerzita.

HÁJKOVÁ, Vanda a Iva STRNADOVÁ, 2010. Inkluzivní vzdělávání: [teorie a praxe]. 1.

Praha: Grada. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-3070-7.

HENDL, Jan, 2016. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0982-9.

KLICNAROVÁ, Jana, 2010. Vícekriteriální hodnocení variant – metody [online]. České

Budějovice [cit. 2020-04-11]. Dostupné z:

http://home.ef.jcu.cz/~janaklic/oa_zsf/VHV_II.pdf. Metodika. Jihočeská univerzita.

KNOTOVÁ, Dana, 2014. Školní poradenství. 1. Praha: Grada. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4502-2.

KUCHARSKÁ, Anna, 2013. Školní speciální pedagog. Vyd. 1. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0497-8.

KUCHARSKÁ, Anna a Jana MRÁZKOVÁ, ed., 2014. Metodika práce školního speciálního pedagoga zapojeného ve školním poradenském pracovišti. Vyd. 1. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. ISBN 978-80-7481-035-0.

LECHTA, Viktor, ed., 2010. Základy inkluzivní pedagogiky: dítě s postižením, narušením a ohrožením ve škole. Vyd. 1. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-679-7.

MICHALÍK, Jan, Pavlína BASLEROVÁ a Michal RŮŽIČKA, 2018. Postoje pedagogických pracovníků k vybraným aspektům společného vzdělávání. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-5321-7.

MILEROVÁ, Kateřina, 2011. Kompetence speciálního pedagoga s ohledem na kvalitu služeb ve vybraném zařízení. Liberec.. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky. Vedoucí práce Ing. Marcela Hlavová, Ph.D.

MRÁZOVÁ, Eva, 2017. Kapitoly ze speciální pedagogiky. In: EUROINSTITUT, vzděláváním proti handicapu [online]. Ústí nad Labem: EUROINSTITUT [cit. 2019-08-10].

Dostupné z: http://www.euroinstitut.cz/wp-content/uploads/2017/05/Kapitoly-ze-speci%C3%A1ln%C3%AD-pedagogiky-Dr.-Eva-Mr%C3%A1zov%C3%A1.pdf

NÁRODNÍ ÚSTAV PRO VZDĚLÁVÁNÍ, 2019a. Podpůrná opatření. Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha: NÚV [cit. 2019-08-13]. Dostupné z:

http://www.nuv.cz/t/podpurna-opatreni

NÁRODNÍ ÚSTAV PRO VZDĚLÁVÁNÍ, 2019b. Plán pedagogické podpory. Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha: NÚV [cit. 2019-09-07]. Dostupné z:

http://www.nuv.cz/t/plpp-digi

OPATŘILOVÁ, Dagmar, 2005. Metody práce u jedinců s těžkým postižením a více vadami.

Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-3819-5.

SLOWÍK, Josef, 2007. Speciální pedagogika. 1. Praha: Grada. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1733-3.

ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta, Klára ŠPAČKOVÁ a Eva NECHLEBOVÁ, 2012.

Speciální pedagogika v praxi: [komplexní péče o děti se SPUCH]. Vyd. 1. Praha: Grada.

Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4369-1.

ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ, 2014. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách.

Vyd. 2. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0644-6.

VLČKOVÁ, Kateřina, 2011. Smíšený výzkum: Jedná se o nové a závažné téma?. In: JANÍK, T., P. KNECHT a S. ŠEBESTOVÁ. Smíšený design v pedagogickém výzkumu: Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu. Brno:

Masarykova univerzita. DOI: 10.5817/PdF.P210-CAPV-2012-84.

10. Přílohy

Příloha č. 1 – Otázky k rozhovoru Příloha č. 2 – Transkripce rozhovoru

Příloha č. 3 – Rozbor jednotlivých kritérií pozorování Příloha č. 4 – Formulář dotazníku

10.1. Příloha č. 1 – Otázky k rozhovoru

1. Uveďte prosím stručné informace o vašem profesním životě. Jaké máte vzdělání, předchozí pracovní zkušenosti, zda jste se účastnil/a různých vzdělávacích kurzů nebo školení, jak dlouho pracujete jako školní speciální pedagog oboru.

2. Jaká je vaše náplň práce a jakým odborným činnostem se nejvíce věnujete (depistážní, informační, intervenční, terapeutické…) Jakou formou pracujete se svými klienty (skupinová, individuální)? Jaké máte další pravomoci? Ovlivnění chodu školy, průběhu výuky?

3. V čem vidíte ve vaší práci pozitiva a negativa? Setkal/a jste se v této profesní roli s nějakými problémy?

4. Jaké máte mezilidské vztahy na pracovišti? Jak vás vnímají a přijímají ostatní pedagogové a vedení školy?

5. Jaké jsou vaše kompetence a limity práce, a za jakých situacích se obracíte na třetí osobu? (jiní odborníci). Omezení ve vaší práci mezi vámi a učitelem, poradnou…

6. Spolupracujete se školským poradenským zařízením? Jak spolupráce probíhá?

7. Jak postupujete při individuální (skupinové) práci s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami?

10.2. Příloha č. 2 – Transkripce rozhovoru

ES: Uveďte prosím stručné informace o vašem profesním životě. Jaké máte vzdělání, předchozí pracovní zkušenosti, zda jste se účastnil/a různých vzdělávacích kurzů nebo školení, jak dlouho pracujete jako školní speciální pedagog v oboru.

ŠPP: Ježiš marja, no tak začal jsem studovat speciální pedagogika, psychologie dvouobor, pak jsem skončil jenom u speciální pedagogiky tak různě, mhm, tam teda já mám eto-psycho specializaci. S tím, že už vlastně v tu dobu jsem pracoval v dětském domově, tam jsem teď třináctej rok, tak kvůli tomu mě vlastně zajímala jenom etopedie v podstatě. Úplně jsem jako nepředpokládal, že bych někdy pracoval takhle ve škole, to nebyl prvotní záměr, ale přes nějaký projekty, které tady udělalo vzdělávací centrum jsem se vlastně jako dostal i sem na školy a pak teda v dalším projektu získali finance na speciální pedagogy a psychology pro školy v regionu podle velikosti školy se měřila velikost úvazku, takže tohle je skoro sedmiset hlavá škola v tuhle chvíli, tím pádem tam byl půl úvazek, tak jsem tady. Třetí rok běží.

ES: Jaká je vaše náplň práce a jakým odborným činnostem se nejvíce věnujete (depistážní, informační, intervenční, terapeutické…) Jakou formou pracujete se svými klienty (skupinová, individuální)? Jaké máte další pravomoci?

ŠSP: Tak, máme to s kolegyní nastavený. Kolegyně je psycholožka teda taky na půl úvazek a máme to nastavený úplně stejně. Pracujeme se třema skupinama klientů žáci, učitelé, rodiče. Mhm s tím, že jako já jsem takovej pankáč. To je pro mě jako spousta věcí, anebo si je řeším tak jako po svým. Snažím se vždycky, když pracuju s dítětem, podívat se a říci, co bude jednou potřebovat a v tu chvíli, asi to není úplně odborně košér, ale přijde mi, že je to jako smysluplnější než tady s ním cvičit smyčky, protože psaní rukou, jak, na kolik ho využíváme my dospělí. Primárně to jsou žáci školy, mhm, jak individuálně, tak v malejch skupinkách, tak náslechy ve třídách, jo, kdy buď vím, že se chci podívat na konkrétní dítě, se kterým už třeba pracuju, nebo příjde, přijdou kolegové a řeknou: „Hele, přijď se podívat, tohle a tohle dítě se mi nezdá, z toho a toho důvodu.“ To je základ, mhm, ty žáky berem jako primární skupinu, za kterou potom jako kopem, i když se dějou nějaký nepříjemnosti, což se tedy čas od času stane. Pedagogové po nějaký době oťukávání a zvykání už jsou docela dobře nastavený, že tu vlastně jsme. Zpětná vazba je víceméně pozitivní, že jako považujou naše služby za smysluplný, a dokonce i to vychází tak, že už by neradi, aby poradenské pracoviště

na škole přestalo fungovat, což je fajn. Zase nejrůznější věci s nima konzultujeme. Od toho, co se děje jim osobně, přes to, co se děje ve třídě, i kontakt s rodiči. Teď jsme začali dělat triády a někdo si třeba není jistej tím, jak, jak to vlastně vést, tak, takže jakoby ty zakázky jsou opravdu strašně různorodý. S výchovnou poradkyní v tandemu, tím, že jsem dělal nějaký školení na šetření šikany, tak vlastně sdílíme jakoby péči o případy o případy, které se vyskytnou. Primárně je zpracovává ona, ve chvíli, kdy buď je toho víc, nebo shledá, že by bylo potřeba i někoho dalšího, tak se tedy zapojuju i já. A třetí skupina rodiče, můžou nás kontaktovat. Naše kontakty jsou na webu školy nebo pře školní systém nebo prostřednictvím kantorů. V současný době nejčastější situace, kdy probíhá naše komunikace je přes výchovný plány, který tedy musím říct se nám docela osvědčujou.

Nejčastějším problémem je suverénně rozvoj. Jo? V podstatě už i nějaký články jsem viděl, v podstatě porozvodový a předrozvodový situace jsou skutečně nejčastější problematika, která nám padá na stůl. Dětí, který by byly prošetřený poradnou je jako maximálně stejně, ale spíš míň. V podstatě nejčastějc ta zakázka vypadá asi takhle: „Dobrý den, syn se nám strašně zhoršil v učení, mohl byste se na něj podívat, my vůbec nevíme, co s tím. On teda přišel na to, že tatínek je mi nevěrnej.“ Tak asi takhle. Tam opravdu si myslím, že máme velkou společenskou potíž. Případy, většinou je řeší kolegyně, ale spoustu věcí. Oni často přijdou vlastně i rodiče sami, jo? My se snažíme vyvolat tu situaci, kdy ve chvíli, kdy jde o dítě, tak sem dostat ty rodiče oba, ale je to dost komplikovaný, a i s nima i ubruslit je potom dost komplikovaný, tím, že jsou bojově nastavený. Kolegyně na to má celkem vtipnou větu, protože sama jakoby tu zkušenost má životní, tak vždycky říká: „Hele, to dítě je vaše společný, tak zkuste na tu chvíli zapomenout na to, co máte mezi sebou a pojďte se zajímat o to, co je vaše společný a potom si zase dělejte, co chcete. Ale je to komplikovaný no, úplně to nefunguje, jsme jenom lidi.

ES: Jaké máte mezilidské vztahy na pracovišti? Jak vás vnímají a přijímají ostatní pedagogové a vedení školy?

ŠSP: Je to složitý, funguje to díky tomu, že ředitel je tomu nakloněnej, tím pádem má nějakou vizi a myslím si, že i tý přizpůsobuje to, když někoho nabírá, pokud si může vybírat, jo? Tím pádem spousta těch kantorů je dobře nastavenejch nebo si už ověřili, že nejsme úplně pitomý a zároveň, že nejsme jakýsi agenti vedení školy a chodili k nim sbírat nějaký informace.

Nicméně i tak jsou lidi, který nechtěj abychom jim šli do hodin přesto, že jim vysvětlujem, že se nejdem koukat na ně, nebo minimálně se tam nejdeme koukat na ně primárně. Protože když už člověk je v hodině, tak se tomu stejně neubrání, protože sledujete i toho kantora, jo, ono to je leckdy fakt důležitý. A jsou tedy lidi, který to nechtěj, jsou lidi, který se opravdu držej stranou, všechno si vyřešej sami, nikdy nic nepotřebujou. Je to tak 65 na 35. 65 jich je těch otevřenejch, který už přijdou sami.

ES: Jak postupujete při individuální (skupinové) práci s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami?

ŠSP: No, dělám si takový obšlapovací kolečko, prostě povídáme. Většinou prostě někde vypadne ten kostlivec, jako co by se mohlo dít. Zase ta druhá praxe mě v tomhletom dává dost velkej náskok, že ze spousty věcí nejsem překvapenej. Teď to bude znít možná blbě, ale vlastně čekám mnohem horší věci nebo vím o tom, že existuje spousta horších věcí a tím pádem je pro mě snadnější je vyčuchat, když už se dějou, a tak. Takže povídáme, kdo seš, kdo je doma, jak to máte a pak se teda postupem dostáváme k tomu, co by bylo zajímavý spolu dělat. I třeba dětem, který mají výchovný problémy nabízím to, že si tady jenom sednem a že si každej tejden řeknem, „Podělalo se mi to to to, povedlo se mi to to to.“

In document Role speciálního pedagoga na základní škole Bakalářská práce (Page 56-73)