Angažovanost, Orientace na úkoly

Abychom správně vysvětlili výsledky aktuálního stavu u dimenze Angažovanost, je nutné zamyslet se nad tím, co by v rámci této oblasti žáci rádi změnili či vylepšili. Je patrné, že v tomto kolektivu třímá velká zásoba energie, která, jak usuzuji podle naměřených matematických hodnot, využita není zcela či tak, jak by využita býti mohla. Své tvrzení zdůvodňuji srovnáním výsledků průměrných hodnot u preferované a aktuální formy dotazníku. Porovnání výsledku přání dětí s aktuálním stavem zjistíme, že by žáci uvítali vyšší výkonnost. Při konkretizaci výsledků odpovědí na jednotlivé výroky děti někdy zapomínají na to, že mají pracovat a nedělá jim problém „jen tak snít s otevřenýma očima“. Výsledek aktuálního stavu, hodnota průměru 6,48 sice nevybočuje z pásma průměrných hodnot, které máme k dispozici podle Laškova měření, přesto je nutné se na tomto místě zastavit a položit si několik otázek. Při srovnávání hodnot mě napadla tato: „Proč je rozdíl mezi preferovanou a aktuální formou tolik markantní?“

Angažovanost Dobré vztahy Pomoc učitele Orientace na úkoly Pořádek aorganizovanost Jasnost pravidel

0 2 4 6 8 10 12

Klima 7.A

aktuální klima preferované klima

O možných příčinách nízkého zaujetí žáků by bylo možné napsat odbornou studii. Já se zaměřím na interpretaci dosažených hodnot v souvislosti s ostatními dimenzemi. 7.A má jako kolektiv mnoho energie, většinu jí také vydá na své sportovní výkony. Rozvrh hodin sportovních tříd je týdně navýšen o šest vyučovacích jednotek rozdělených mezi atletické tréninky a sportovní přípravu. Osobně se domnívám, že zrovna tato mimovýuková zátěž navíc může být jednou z příčin menšího využití potenciální energie žáků. Někteří učitelé možná záměrně či bezděčně snižují své nároky na práci svěřenců právě proto, že si uvědomují jejich další zatížení oproti běžným třídám.

Vůči učitelům to však není výtka, naopak. Jestliže by jednou z příčin menšího zaujetí pro školní práci bylo jejich asi o dvacet procent vyšší zatížení, pak rozumím postoji učitelů. Na situaci je možno nahlížet z jiného úhlu pohledu. Lze předpokládat, že žáci by pracovali více, vkládali by do školní práce více své energie, avšak není to po nich vyžadováno. I na základě své pětileté praxe v roli učitelky se domnívám, že řada učitelů si jednoduše „odučí to své“ a dál se třídou, jednotlivci příliš nezaobírají. Náročnost jejich profese je zatěžuje natolik, že volí výukový styl, který nevyžaduje příliš energie ze strany učitele a také ze strany žáků. Řada učitelů nevyžaduje po žácích přílišnou aktivitu, jejich požadavkem není tvořivost, nýbrž „poslušnost“. Žáci pak využívají situace a často jsou „zticha“ a tento stav jim vyhovuje, protože nic nezkazí, nemusí se příliš namáhat.

Jak uvádí Čapek ve své publikaci Třídní klima a školní klima, je důležité se zaměřit na to, jakou formou je učivo žákům předkládáno. Tvrdí, že zajímavou činností nejenže povolíme tok žákovy energie, zajistíme tím také, že jejich energie nebude vynaložena na nevhodné aktivity. Když se nám správnými metodami podaří žáky zaujmout, odměnou pro ně bude zdánlivá zábava. Děti pracují, protože pracovat chtějí, baví je to.

Uvedla jsem již, že pro žáky je někdy lepší mlčet, nevyjadřovat se k danému tématu. Mají tak jistotu, že nic nepokazí, nijak učitele nenaštvou tím, že by odpověděli jinak, než vyučující očekává.

Nehrozí jim fiasko, což je pro třináctiletého žáka v danou chvíli horší než špatná známka. Co se dospělému může zdát jako logické, normální, může být pro pubescenta vrcholem ztrapnění se. Pro žáky sedmého ročníku je velice důležité to, jak jsou vnímáni svými spolužáky. Jejich cílem je obstát v kolektivu.

Jestliže zkoumaná dimenze souvisí s ostatními, pak si myslím, že souvislosti bychom měli hledat s orientací žáků na úkoly, s pořádkem a organizovaností či také pomocí učitele. Učitel může zvýšit zaujetí žáků školní prací vhodnými metodami, znalostí osobností, které se ve třídě sešly.

Domnívám se, že učitel nemůže ovlivnit skupinu jako celek. Nevybírá si žáky. Je však možné žáky dobře poznat a zvolit přístup k nim tak, aby odborná komunikace vedla k úspěchu. Výukový styl učitele na tomto místě nelze přeceňovat. Učitel spolutvůrcem klimatu je, avšak nikoli bezvýhradným. Na základě svých zkušeností usuzuji, že učitel má jen omezené možnosti, jak může ovlivňovat zaujetí žáků, jejich orientaci na zadané úkoly. Sebehlubší a sebelepší poznání

osobnostních kvalit svěřených jedinců, rozpoznání jejich rodinného pozadí či povahových zvláštností žáků a následně tomu uzpůsobená komunikace či plánování učiva nemusejí a zároveň ani nemohou mít větší vliv na zaujetí žáků školní prací. Přesto krokem k jeho zlepšení je právě zájem učitele o žáky, jeho individuální přístup.

S angažovaností dle mého usuzování souvisí orientace na zadané úkoly. To, jak se žáci během vyučovacích hodin zaměřují na práci, jak naslouchají tomu, co učitel říká, nepochybně souvisí.

Výsledky v této dimenzi jsou svou hodnotou blízko mediánu a korespondují s měřeními Laška.

Narozdíl od angažovanosti, jejího preferovaného a aktuálního stavu, se zde setkáváme nikoli s velkým rozptylem preferovaného a aktuálního stavu. Žákovy odpovědi na dané výroky vedou k úsudku, že je vše v pořádku. Naznačují, že práce v hodinách je odvedena a žáci si uvědomují ve velké shodě napříč kolektivem, že je velice důležité udělat kus práce.

Zaujal mne postoj žáků ve věci názoru na to, zda je třída spíše místem společenským či místem pro učení. Myslím si, že ve třídě, kde se probírají i mimoškolní aktivity, nemusí jít úplně o nezájem a malou pracovní morálku. Je přirozené, že žáci, kteří si rozumí mezi sebou, mají pozitivně naladěné vztahy s učitelem, tráví spolu mnoho času i mimo školu na sportovních mítincích, mají tendenci směřovat debaty ve škole k jiným tématům než jsou jen ta školní. Zároveň jejich časté povídání o jiných než školních tématech nemusí nutně znamenat, že se v hodinách jen málo pracuje. Takto namířená interpretace výsledků se právě nabízí, pakliže si uvědomíme, že většina respondentů uvádí, že je nutné udělat kus práce. Ptám se: „Proč tedy žáci vkládají do činnosti jen málo energie?“ „Co stojí za tím, že by v řádu jednotlivců i jako celek mohli ze sebe vydat mnohem více?“

Dle mého názoru, který má východisko v mé dosavadní učitelské praxi, děti v hodinách plní to, co jim je zadáno. Je strašně moc důležité umět dokázat žáky zaujmout, přesvědčit je, že práce, ať se jedná o dílčí úkol či velký projekt, má pro ně smysl, a ne pouze dočasný. Obecně lze říci, že žáci sedmých ročníků jsou ve věku, kdy je pro ně daleko důležitější obstát před vrstevníky, ukázat své kvality. Práce ve škole tím prostředkem rozhodně být nemusí. Děti v daném věku přece rády sní, špatně se jim poslouchá autority, mnohdy s nimi nesouhlasí, a pokud jim to systém či aktuální situace umožňuje, často jednoduše neposlouchají, co jim dospělý říká.

Shrnu-li, co dané dimenze na základě žákovských odpovědí ukazují, pak se mi nabízejí možnosti, jež byly v textu nastíněny:

• Rozšíření rozvrhu sportovních tříd o šest hodin týdně je pro žáky velkou zátěží.

• Žáci do své činnosti v hodinách vynakládají jen tolik energie, kolik je jí nutné vynaložit.

Když mají „splněno“, rádi se ve svém kolektivu věnují jiným tématům, než jsou ta orientovaná na výuku.

• Je možné, že učitelé občas nechávají děti „jen tak být“ - kladou na ně menší nároky než u běžných tříd.

• U třináctiletých dětí, je běžné, že jeho zájmy a aktivity více směřují k tomu, aby se zalíbil/a, obstál/a ve své vrstevnické skupině.

• Frontální vyučování v této třídě spíše převažuje a žáci tudíž nemusejí v hodinách vynaložit mnoho energie. Výklad – zápis – procvičení – vyzkoušení. Domnívám se, že tradiční způsob výuky žáky nestrhne k přílišné aktivitě. V hodinách stačí být zticha, zapsat si, co je na tabuli.