64 V tabulce s celkovými výsledky od 50 respondentů vychází najevo, že jedinci, kteří jsou v praxi nejkratší domu (1 – 5 let) jsou na nízké úrovni emočního vyčerpání.
Co se týká citového vyčerpání, jsou tedy plni síly. Také v depersonalizaci dosahují nejlepších výsledků, tedy nejvíce vzdálených od stupnice vyhoření. Naopak nejvyššího pocitu uspokojení z práce vykazují pracovníci 6 – 15 let. Celkově nejhorších výsledků dosahují služebně nejstarší respondenti (16 a více let) a to ve všech oblastech.
Míra zdraví také odpovídá jednotlivým kategoriím. S počtem let v praxi a se stoupající mírou vyhoření také klesá subjektivní pocit zdraví.
5.5.4 Porovnání zjištěných výsledků
V následujícím grafickém zobrazení je pro lepší přehlednost znázorněn syndrom vyhoření v porovnání s jednotlivými stupni vyhoření v kategoriích ženy, muži a celkový obecný průměr. V posledním z grafů je jasně znázorněno zdraví s ohledem na pohlaví a léta v pomáhající profesi v SVP.
V grafech není znázorněna vždy celá škála od 0 do příslušné hodnoty proto, že byla vytáhnuta pouze ta část grafu, kde se objevují vypovídající hodnoty. To znamená, že prázdná místa, kam graf nezasahoval, byla odstraněna pro nepotřebnost.
Graf 3: Emocionální vyčerpání a léta praxe
Emocionální vyčerpání, které je definováno ztrátou chuti k životu a nedostatkem sil k činnostem s nulovou motivací jasně přibývá se stoupajícím věkem odpracovaných
65 let. Čím vyšší počet bodů na škále EE, tím blíže jsou jedinci k emočnímu vyčerpání. Je zajímavé, že u žen emoční vyčerpání zpočátku klesá. Jejich produkce je tedy nejvyšší v průměru zhruba kolem patnáctého roku v praxi. Naopak křivka mužů soustavně stoupá a v počtu let 16 a více dosahuje nejvyšší hodnoty a to vyhoření v emocionální složce.
Graf 4: Depersonalizace a léta praxe
V průměru se v oblasti depersonalizace respondenti nedostávají do pásma vyhoření (13 bodů a více) ani v nejvyšším počtu let v praxi. Depersonalizace, která je určena subjektivním pocitem odtažitosti od lidí, s počtem let v praxi zcela evidentně stoupá.
U žen tato potřeba nijak zásadně nestoupá po celou dobu jejich praxe. U mužů se ale v prožívání depersonalizace projevuje progresivní vzestup. Zhruba od patnáctého roku praxe vykazují muži vzestupnou tendenci v proměnné DP a během pár let dosahují stupně vyhoření. Ženy v tomto ohledu k vyhoření téměř nedosahují.
Muži mohou mít celkově vyšší potřebu ocenění a uznání než ženy. Proto pro ně může být kladná zpětná vazba a uznání důležitější. V případě, že se tomu tak neděje, bývají zklamaní a směřují k zahořknutí, cynismu a postupnému vyhoření.
66 Graf 5: Osobní uspokojení a léta praxe
Stupeň osobního uspokojení a tím i vlastní sebedůvěry a sebehodnocení (self-testem) je kladný v případě vysokých bodů. To znamená, že je stupeň osobního uspokojení vysoký při bodech 39 a více a vyhoření vychází na hodnocení 31 – 0.
Křivka mužů a žen se v této oblasti výrazně liší. Zatím co u mužů je počátek sebeuspokojení v průměru, tak v letech před 15. rokem v praxi se dostávají na maximální stupeň osobního uspokojení v zaměstnání a životě. Poté křivka výrazně a progresivně klesá až do úrovně vyhoření. Zdá se, že produktivita mužů je ve „zralém“
věku nejvyšší a s přibývajícími lety a lety v praxi klesá.
Zatím co ženy se udržují ve stálém průměru bez zásadnějších a výraznějších změn. Uspokojení žen sice nedosahuje maximálních hodnot, ale zároveň se nedostává do extrému vyhoření.
Obecné a zprůměrované hodnocení obou pohlaví se udržuje v mírném pásmu, tedy ve středních hodnotách na křivce syndromu vyhoření, bez ohledu na léta v praxi.
67 Graf 6: Zdraví a léta praxe
Zdraví přirozeně klesá s počtem let v praxi a také s přibývajícím věkem. U mužů je křivka opět výraznější, kdy její hodnoty prudce klesají v průměru kolem patnáctého roku v praxi, do té doby není pokles zdravotního stavu tak výrazný. U žen je klesající tendence pozvolná, kdy rozdíl mezi začátkem praxe a době 16 a více let, je necelých 15 %. Opět se dá říci, že ženy jsou stálejší než muži, obzvláště co se zdraví týká.
5.5.5 Somatické projevy
K dotazníku zdraví respondenti vyplňovali své zdravotní obtíže, které by podle nich mohly mít souvislost na jejich míru stresovanosti, či syndrom vyhoření v souvislosti s pracovním nasazením a angažovaností. V následující tabulce je uveden výčet nejčastěji uváděných projevů, které jsou pro přehlednost uváděny v procentech.
Somatické projevy SV Ženy Muži Celkem
Bolesti hlavy, migrény 28 % 23 % 51 %
Nespavost, poruchy spánku 16 % 10 % 26 %
Bolesti zad 8 % 17 % 25 %
Bolesti kloubů 6 % 14 % 20 %
Trávicí potíže 16 % 16 % 32 %
Absence fyzických projevů 18 % 11 % 29 %
Jiné 8 % 9 % 17 %
Tabulka 8: Somatické projevy
68 Vyhodnocení dotazníků prokázalo, že respondenti pociťují určité somatické projevy dle míry vyčerpání a vyhoření. Dá se tedy říci, že míra aktuálního vyhoření má vliv na psychosomatické projevy.
Jako nejčastější projev byla uváděna migréna a bolesti hlavy. Také trávicí potíže se často pojí s nervy, se stresem a pocitem vyhoření. Bolesti hlavy a trávicí potíže byly jednoznačně vyhodnoceny jako nejčastější projevy stresovanosti, syndromu vyhoření.
Absenci somatických projevů označilo 18 % žen a 11 % mužů. To také koresponduje s výše uvedenými grafy, kdy ženy vycházely jako stabilnější bez výraznějších projevů vyhoření a stresovanosti.
5.6 Návrhy preventivních opatření respondenty
U základních dotazníků byla přiložena otázka týkající se preventivních opatření, která by navrhovali přímo uvedení respondenti, lidi z praxe. Níže je uveden výčet těchto opatření a jejich procentuální výčet.
Preventivní opatření %
Odpočinek 27
Aktivní volný čas 22
Pozitivní přístup 15
Supervize 12
Více volného času 10
Individuální terapie 5
Sebezkušenostní výcvik 5
Nevím / nevyplněno 4