V průměru se v oblasti depersonalizace respondenti nedostávají do pásma vyhoření (13 bodů a více) ani v nejvyšším počtu let v praxi. Depersonalizace, která je určena subjektivním pocitem odtažitosti od lidí, s počtem let v praxi zcela evidentně stoupá.
U žen tato potřeba nijak zásadně nestoupá po celou dobu jejich praxe. U mužů se ale v prožívání depersonalizace projevuje progresivní vzestup. Zhruba od patnáctého roku praxe vykazují muži vzestupnou tendenci v proměnné DP a během pár let dosahují stupně vyhoření. Ženy v tomto ohledu k vyhoření téměř nedosahují.
Muži mohou mít celkově vyšší potřebu ocenění a uznání než ženy. Proto pro ně může být kladná zpětná vazba a uznání důležitější. V případě, že se tomu tak neděje, bývají zklamaní a směřují k zahořknutí, cynismu a postupnému vyhoření.
66 Graf 5: Osobní uspokojení a léta praxe
Stupeň osobního uspokojení a tím i vlastní sebedůvěry a sebehodnocení (self-testem) je kladný v případě vysokých bodů. To znamená, že je stupeň osobního uspokojení vysoký při bodech 39 a více a vyhoření vychází na hodnocení 31 – 0.
Křivka mužů a žen se v této oblasti výrazně liší. Zatím co u mužů je počátek sebeuspokojení v průměru, tak v letech před 15. rokem v praxi se dostávají na maximální stupeň osobního uspokojení v zaměstnání a životě. Poté křivka výrazně a progresivně klesá až do úrovně vyhoření. Zdá se, že produktivita mužů je ve „zralém“
věku nejvyšší a s přibývajícími lety a lety v praxi klesá.
Zatím co ženy se udržují ve stálém průměru bez zásadnějších a výraznějších změn. Uspokojení žen sice nedosahuje maximálních hodnot, ale zároveň se nedostává do extrému vyhoření.
Obecné a zprůměrované hodnocení obou pohlaví se udržuje v mírném pásmu, tedy ve středních hodnotách na křivce syndromu vyhoření, bez ohledu na léta v praxi.
67 Graf 6: Zdraví a léta praxe
Zdraví přirozeně klesá s počtem let v praxi a také s přibývajícím věkem. U mužů je křivka opět výraznější, kdy její hodnoty prudce klesají v průměru kolem patnáctého roku v praxi, do té doby není pokles zdravotního stavu tak výrazný. U žen je klesající tendence pozvolná, kdy rozdíl mezi začátkem praxe a době 16 a více let, je necelých 15 %. Opět se dá říci, že ženy jsou stálejší než muži, obzvláště co se zdraví týká.
5.5.5 Somatické projevy
K dotazníku zdraví respondenti vyplňovali své zdravotní obtíže, které by podle nich mohly mít souvislost na jejich míru stresovanosti, či syndrom vyhoření v souvislosti s pracovním nasazením a angažovaností. V následující tabulce je uveden výčet nejčastěji uváděných projevů, které jsou pro přehlednost uváděny v procentech.
Somatické projevy SV Ženy Muži Celkem
Bolesti hlavy, migrény 28 % 23 % 51 %
Nespavost, poruchy spánku 16 % 10 % 26 %
Bolesti zad 8 % 17 % 25 %
Bolesti kloubů 6 % 14 % 20 %
Trávicí potíže 16 % 16 % 32 %
Absence fyzických projevů 18 % 11 % 29 %
Jiné 8 % 9 % 17 %
Tabulka 8: Somatické projevy
68 Vyhodnocení dotazníků prokázalo, že respondenti pociťují určité somatické projevy dle míry vyčerpání a vyhoření. Dá se tedy říci, že míra aktuálního vyhoření má vliv na psychosomatické projevy.
Jako nejčastější projev byla uváděna migréna a bolesti hlavy. Také trávicí potíže se často pojí s nervy, se stresem a pocitem vyhoření. Bolesti hlavy a trávicí potíže byly jednoznačně vyhodnoceny jako nejčastější projevy stresovanosti, syndromu vyhoření.
Absenci somatických projevů označilo 18 % žen a 11 % mužů. To také koresponduje s výše uvedenými grafy, kdy ženy vycházely jako stabilnější bez výraznějších projevů vyhoření a stresovanosti.
5.6 Návrhy preventivních opatření respondenty
U základních dotazníků byla přiložena otázka týkající se preventivních opatření, která by navrhovali přímo uvedení respondenti, lidi z praxe. Níže je uveden výčet těchto opatření a jejich procentuální výčet.
Preventivní opatření %
Odpočinek 27
Aktivní volný čas 22
Pozitivní přístup 15
Supervize 12
Více volného času 10
Individuální terapie 5
Sebezkušenostní výcvik 5
Nevím / nevyplněno 4
Tabulka 9: Preventivní opatření
Preventivní opatření navrhovaná respondenty se nejvíce odvíjela od potřebného odpočinku ať už v jeho aktivní, či klidové podobě. Přibližně 30% z respondentů by uvítali víc volného času na regeneraci, než mají v současné době. Důležitým faktorem je také pozitivní přístup, který získal třetí místo v počtech uvedení v dotazníku. Neztrácet nadšení a snažit se na věc dívat pozitivně, brát i negativní události jako možnost něčemu se naučit, se jeví jako velmi důležitá prevence vzniku syndromu vyhoření.
69 Čtvrtý nejvyšší počet získala supervize. To by mohl být významný ukazatel pro zaměstnavatele. Potřeba supervize je zcela na místě. Supervize může často ulevit jak týmu v jeho vzájemných vztazích, ale i v přístupu k jednotlivým klientům a následné pomoci. Zmíněn byl též sebezkušenostní výcvik a individuální terapie. Obojí spolu úzce souvisí. Výcvik slouží k posunu sebe sama. Pomáhá jedinci poznat sebe, rozumět svým reakcím a následně zkvalitnit nabízenou terapii a péči o klienta.
Mezi uvedený výčet by mohlo být zařazeno i pravidelné vzdělávání, které je v současné době dostupné téměř každému prostřednictvím neziskových organizací, vzdělávacích institucí apod.
70
6 Vyhodnocení hypotéz
H1: U zaměstnanců, kteří jsou v praxi déle než 16 let, je prokazatelný syndrom vyhoření minimálně ve dvou jeho oblastech. Vykazují výraznější zdravotní potíže, než jedinci s praxí od 1 do 15 let.
Tato hypotéza byla falzifikována. V celkovém průměru všech výpovědí respondentů bylo zjištěno, že míra jejich vyhoření dosahuje ve všech třech oblastech vyhoření (EE, DP, PA) mírnou míru vyhoření.
Rozdíl ovšem nacházíme, pokud přihlédneme k interakci proměnných
„vyhoření“ a „pohlaví“. Muži, vykonávající praxi 1 a více let, jsou vyhoření ve všech zohledňovaných složkách. Jejich zdraví je v dané chvíli na mnohem horší úrovni, než zdraví žen a to o celých 13 %. A dle následné křivky vykazuje rapidní pokles.
Výsledná hodnota společná pro obě pohlaví je v průměru pro výsledky žen, které se nachází v mírné hranici vyhoření a jejich zdraví odpovídá 69 %.
H2: Prokazatelně nejvyšší míru pracovního a osobního uspokojení vykazují jedinci s praxí od 6 do 15 let.
Hypotéza byla potvrzena. Křivka pracovního a osobního uspokojení dosahuje u mužů v době praxe od 6 do 15 let nejvyšší možné úrovně. V tomto období muži dosahují osobního uspokojení, které ale postupně klesá a dochází k vyhoření.
Naopak křivka žen nemá výraznějších výkyvů. Jejich míra vyhoření je kontinuální a plynulá. Po patnáctém roce má jejich pracovní uspokojení zvyšující se tendence.
H3: K nejčastějším projevům pracovního stresu a vyhoření patří bolesti hlavy a trávicí obtíže.
Hypotéza byla potvrzena. Bolesti hlavy, migrény a trávicí obtíže patřily mezi nejčastěji uváděné projevy emočního a pracovního stresu.
71 6.1 Ilustrativní kazuistiky (výběr z rozhovorů s výsledky dotazníků)
Následující část se zabývá výběrovou a stručnou kazuistikou některých respondentů. Jejich výběr odpovídá délce praxe v oboru. Ta je v dotazníku jasně určena na tři úrovně: 1 – 5 let v praxi, 6 – 15 a 16 a více let v daném zaměstnání. Každý z uvedených respondentů odpovídá jedné z časových skupin. Mezi třemi vzorky je uvedena také rozdílnost pohlaví v zastoupení jeden muž a dvě ženy. Pro jasnost otázek se rozhovor odvíjel od úvodních, jasně daných bodů:
Míra stresovanosti – hodnocení pomocí škály 1 – 5, kdy 1 je minimální stres a 5 určuje vysokou míru stresovanosti.
Zápal pro práci – opět hodnocení na škále 1 – 5, kdy 1 znamená minimální zápal pro práci a 5 naopak maximální.
Sociální zázemí respondenta – rodina, přátelé, osoby, se kterými se dotazovaný setkává mimo zaměstnání.
Zdroj stresu na pracovišti – jedná se o subjektivní pocit respondenta.
Fyzické symptomy – v možné návaznosti na stres, či jiné okolnosti.
6.1.1 Respondent A
Žena, 26 let ve svobodném stavu. V jedné domácnosti žije s přítelem. Oba se rekreačně věnují sportu. V současné době je respondent dle svých slov značně časově vytížená, proto se nemůže věnovat všem zájmům naplno tak, jak by si přála. Své vztahy s rodiči a sourozenci uvádí jako dobré, je s nimi v denním telefonním kontaktu. Kvůli studiu se dotazovaná odstěhovala z rodného města na druhý konec republiky.
V zaměstnání vykonává pozici vychovatele a lektora vrstevnických programů pro základní a střední školy. Na své pozici je tři roky, od dostudování bakalářského studia. Má vysokoškolské vzdělání – pedagogiku volného času a v současné době je v navazujícím studiu speciální pedagogiky.
Svou práci s dětmi hodnotí jako energickou se snahou o terapeutický přístup.
Dotazovaná má pocit, že se za dobu svého působení v terapeutické oblasti z pohledu osobnostního růstu posouvá. K tomu jí slouží i pravidelné supervize a pětiletý sebezkušenostní psychosociální výcvik, ve kterém si dle svých slov, prohlubuje a zvnitřňuje prožívání a jednání spojené s terapií a skupinovou dynamikou.
72 Motivace pro etopedickou práci pro ni byla nová zkušenost, výjimečnost pracovního kolektivu a výběru dětí a mládeže. Respondentka uvádí bohaté praktické zkušenosti z dob studií na vysoké škole, proto pro ni nejlákavější byly právě děti s výchovnými obtížemi. Pro ni samotnou je její práce často velmi náročná, ale stále naplňující a „zábavná“.
Chvíle odpočinku v současné době příliš nemá. Výcvik, studium, práce a další aktivity ji velmi zaměstnávají, ale jak sama uvádí, právě to, že vše zvládá je pro ni
„hnací“ silou. Ráda si pro zklidnění čte knihy, jedná se zejména o literaturu s autentickými životními příběhy. Tento čas strávený čtením považuje za největší odpočinek a relax.
Uspokojení v zaměstnání se jí dostává hlavně při zpětných vazbách na terapeutickou činnost. Má radost, když se s odstupem času dozví, že její působení na klienta i jeho rodinu bylo účinné. Negativní špatnou vazbu se snaží také přijímat, reflektovat ji a zvážit alternativní řešení obdobné situace. Velmi si váží pracovního kolektivu, vztahů na pracovišti, pravidelných supervizí a další péče o kolektiv ze strany vedení i pracovníků.
Míra stresovanosti: 2 Zápal pro práci: 4
Zdroj stresu na pracovišti: komunikační šum mezi pracovníky, sebepoškozování dětí
Fyzické symptomy: problémy se zažíváním
Preventivní opatření: pravidelné supervize nejen v SVP, ale ve všech zařízeních, kde pracují s lidmi a dětmi, sebezkušenostní výcviky, v potřebných případech individuální terapie
73 6.1.1.1 Vyhodnocení A
Respondent A MBI - škály syndromu vyhoření Vyhodnocení respondenta
Respondent A je mladá žena pracující tři roky. Její energie a zápal pro práci je odpovídající věku a krátké době v zaměstnání. Míru stresovanosti z pracovního prostředí uvádí velmi nízkou a zápal pro práci naopak vysoký. Pro svou krátkou praxi ale nemá dostatek zkušeností pro zvládání a řešení obtížnějších situací, například v případech sebepoškozování dětí.
Ve složce emocionálního vyčerpání je respondentka dle výsledků dotazníku v lepším průměru. Stupeň depersonalizace spadá do nejnižšího pásma, i když na své vrchní hranici. Tato žena se snaží dávat svým klientům hodně energie. Projevuje svým klientům upřímný zájem a podporu. Ochotně se zabývá jejich problémy, aby je mohly s její podporou vyřešit.
Stupeň osobního uspokojení je vykazován jako vysoce nadprůměrný.
Respondentku práce s problémovou mládeží baví a naplňuje ji. Důležitým hlediskem je její vlastní realizace, která je pro ni zdrojem osobního uspokojení a pocitu osobního růstu. Pravidelné supervize a sebezkušenostní výcvik jejímu vnitřnímu prožívání také výrazně napomáhají. Cíleně a vědomě se snaží o kontinuální osobnostní růst.
74
Respondentka se stala zástupným vzorkem pro dotazované, kteří jsou v praxi 1 – 5 let. Její výsledky v ohledu na vyhoření jsou v průměru, spíše v nadprůměru. Nejeví tedy známky vyhoření a její zdravotní stav je uspokojující v horní hranici, tedy 82 %.
6.1.2 Respondent B
Respondent B je žena ve věku 40 let. Je vdaná 15 let ve šťastném manželství a vychovává spolu s manželem tři děti, dva chlapce a jednu dívku. Společenský život má bohatý, pravidelně se setkává se svými přáteli a společně s rodinou pořádá pravidelné výlety a aktivity.
Má vysokoškolské vzdělání v oboru učitelství, později doplněné o speciální pedagogiku. Praxi v SVP má již 12. rokem. Z toho 3 roky probíhala mateřská dovolená.
V současné době je B ve vedoucí funkci, kterou zastává druhým rokem. Vede snahu pozvednout úroveň nabízených služeb klientům, také je aktivní při řešení obtíží v týmu. Pro tým sjednává pravidelné supervize, na nichž je účast povinná. Sama se snaží vzdělávat i v oblasti vedení týmu a managementu.
V rámci své vedoucí funkce B uvádí velkou míru uspokojení z přímého kontaktu s klientem, pracovníky, možnosti formování skupiny, ale zároveň ji nenaplňuje administrativní práce a byrokracie spojená s funkcí.
Respondentka si je vědoma rizik svého povolání a pravidelně dbá o svou psychohygienu. Mimo jiné je absolventkou pětiletého sebezkušenostního výcviku SUR,
75 účastní se skupinových i individuálních supervizí, terapie a aktuálně se nachází v pětiletém výcviku v rodinné terapii psychosomatických poruch.
Jako osobní relax a odpočinek uvádí práci na zahradě, společný čas s manželem a dětmi, výlety. Důležitým podpůrným faktorem je pro ni pochopení ze strany partnera, který uznává její profesi a dává jí velký kredit.
Míra stresovanosti: 3 Zápal pro práci: 3
Zdroj stresu na pracovišti: mezilidské a pracovní vztahy na pracovišti Fyzické symptomy: bolest zad v horní části, občasné migrény
Preventivní opatření: vysoká četnost supervizí a to nejen pracovních, ale i individuálních, sebezkušenostní výcviky, pravidelná psychohygiena
6.1.2.1 Vyhodnocení B
Respondent B MBI - škály syndromu vyhoření Vyhodnocení respondenta
Žena B se dle otázek při rozhovoru cítí v průměru jak v míře stresovanosti, tak v zápalu pro práci. Jako zdroj stresu na pracovišti uvádí pracovní vztahy, které ze své pozice vedoucí často řeší, stává se jejich usměrňovatelem a „rozhodčím“. Její snaha o funkční zařízení s odpovídajícími výkony úzce souvisí s kvalitou týmu, o který má snahu pečovat a usměrňovat v jeho rozvoji.
76 V oblasti emocionálního vyčerpání je v pásmu mírného vyhoření. To může úzce souviset s přepracováním, velkými nároky na vedoucí funkci a blížící se konec školního roku, uzávěrek apod.
Stupeň depersonalizace je na hranici nízkého a mírného stupně MBI. Vysoká míra depersonalizace je typická pro jedince, kteří mají velkou potřebu reciprocity (kladné odezvy). V tomto případě se zdá, že žena B neočekává přemíru kladných odpovědí a je smířena i s negativní odezvou ze stran personálu i klientů.
V poslední oblasti dotazníku pro určení míry syndromu vyhoření respondent vykazuje vysokou míru osobního uspokojení. Její snaha o zlepšování kvality nabízených služeb, snaha o profesní růst zaměstnanců i svůj osobní, se projevil i v zadaném dotazníku. Dva sebezkušenostní pětileté terapeutické kurzy a pravidelné supervize svědčí o jasné snaze o stálý osobnostní růst.
Délka praxe B hodnotám je stav zdraví na 75 % odpovídající. Respondent jako své nejčastější fyzické symptomy uvedla bolesti zad a migrény, které vnímá jako častou odpověď na pracovní nároky a stres. Při škále 4 (nemám zdravotní potíže, cítím se zdráv) – 20 (mám vážné zdravotní potíže) je hodnota jejího subjektivního pocitu zdraví 8 bodů.
6.1.3 Respondent C
Třetím respondentem je muž ve věku 62 let. Je ženatý, s manželkou žije v jedné domácnosti. Společně mají tři dospělé děti (dva syny a dceru) a dvě vnoučata. Dvě z dětí žijí v blízkosti rodičů a pravidelně se scházejí. Třetí z dětí je v zámoří a jeho vídání se s rodiči je omezeno zhruba na návštěvu jednou za pět let. Respondent
77 v důsledku odloučení od syna, který žije daleko, do jisté míry trpí, ale díky pravidelným online kontaktům může v rámci možností udržovat a rozvíjet se synem vztah. Oba s manželkou jsou aktivními sportovci.
V SVP pracuje již 30let s dvouletou přestávkou, kdy zůstal ve stejné organizaci pouze na jiném pracovišti. Má vysokoškolské vzdělání, původně je učitelem druhého stupně, později si dokončil speciálně pedagogické vzdělání.
Ve svém zaměstnání pracuje na pozici speciálního pedagoga a vychovatele.
V současné chvíli respondentovi zbývají dva roky do odchodu do důchodu. Jeho vitalita je vzhledem k věku stále úctyhodná a respondent je plný energie.
Mezi jeho předchozí zaměstnání patřila profese učitele na několika školách.
Vždy se tedy věnoval práci s dětmi a mládeží.
Jako motivaci pro práci s problémovou mládeží uvádí jistý stereotyp, dlouhodobost a nechtěnost změny v současnou chvíli před důchodovým obdobím. Sám za sebe má pocit, že má stále dětem co předat a rád by svou profesní dráhu dokončil se ctí. Je plný zásad a pravidel tak zvané „staré školy“. Jako svou přednost uvádí pozici muže v pedagogickém procesu. Je si vědom svého vlivu na děti a mládež způsobenou prvotním dojmem vysokého, mohutného, respekt budícího muže.
Jako svůj relax, odpočinek a také vedlejší zdroj práce uvádí fyzickou práci v lese. Je to pro něho zdroj uvolnění a načerpání síly. Sám hodnotí, že po práci v lese bývá příjemně fyzicky vyčerpán, z čehož se vyspí a druhý den bývá svěží a odpočinutý.
Po práci s dětmi ale často úleva tak rychle nepřichází. Sám hodnotí psychický stav
Zdroj stresu na pracovišti: pracovní vztahy, občasný nerespekt ze strany dětí
78 Fyzické symptomy: bolesti kloubů ramene a kyčle, bolesti zad, pálení očí Preventivní opatření: častější chvíle volna bez práce
6.1.3.1 Vyhodnocení C
Respondent C MBI – škály syndromu vyhoření Vyhodnocení respondenta
Respondent C uvádí míru stresovanosti na pracovišti na bod 3, z výběru na škále od jedné, do pěti, kdy jedna je minimální a pět maximální stresovanost. Zápal pro práci vykazuje vysoký. To koresponduje s jeho snahou vymýšlet nové aktivity pro děti a mládež a snahu vytvořit pro ně zajímavý program. Těžce nese nerespekt ze strany dětí, vyžaduje důslednou kázeň. Té se mu ale často u dětí s výchovnými problémy nedostává.
Ve složce EE, která je určující ztrátou chuti k životu a nedostatkem sil respondent vykazuje vysokou míru vyhoření. Jeho věk a délka praxe v oboru odpovídá celkové míře vyčerpání. V konfliktních situacích bývají jeho reakce nepřiměřené. Dle svých slov se mu ne vždy daří udržovat si odstup a nadhled. Jeho reakce k dětem pak může být hrubá a neodpovídající prohřešku dítěte. S odstupem času je schopen reflexe svého konání s tím, že byl příliš unavený.
Stupeň depersonalizace je v mírném pásmu na těsné hranici s vyhořením. DP je specifické pro lidi, kteří mají potřebu reciprocity, tj. kladné odezvy od těch, kterým se věnují. Ve chvíli, kdy se tak neděje, mohou zahořknout a být cyničtí. Tato oblast opět přesně koresponduje se snahou respondenta o to, aby se dětem zavděčil, očekává kladnou zpětnou vazbu, které se mu ale ve většině případů nedostává.
Jeho stupeň pracovního uspokojení je v průměru.
79 Délka praxe C
MBI škály SV Zdraví
EE DP PA Jsme úplně
zdravý 100 – 51 %
Mám vážné zdravotní
potíže 50 – 1 %
1 – 5 let 6 – 15 let
16 a
více N M V N M V V M N
30 48 12 36 56 %
Tabulka 15: Vyhodnocení C
Respondent C je volen jako ukázka dotazovaných pracujících v SVP 16 a více let. V emocionální složce vykazuje vyhoření, stupeň depersonalizace je na hranici vyhoření a míra pracovního uspokojení je v průměru. Jako zdravotní obtíže uvádí bolesti kloubů, zad a pálení očí.
Respondent jeví průkazné známky vyhoření. Jeho zdravotní stav odpovídá 56 % z možných 100 %. Jeho zdraví je tedy na hranici průměru, což může odpovídat jak vyššímu věku, tak stupni vyhoření. Zdá se, že všechny tyto faktory – věk, stupeň vyhoření v emoční a depersonalizační složce, jsou ve vzájemné propojenosti a návaznosti i vzhledem k zdravotnímu stavu jedince.
80
7 Navrhovaná opatření
Navrhovaná opatření, která by mohla zmírnit příčiny, následky a četnost výskytu syndromu vyhoření jsou pro každého jedince silně individuální. Jedno z hlavních opatření je vyvarování se stresu v jeho pravidelné až chronické podobě. Je důležité nastolit si optimální klid a pohodu jak v soukromém, tak pracovním životě.
Stres je součástí denního života. Záleží na každém, jak se s ním vypořádá. Je nepopiratelné, že míra stresu u pracovníků v pomáhajících profesích je mimořádně
Stres je součástí denního života. Záleží na každém, jak se s ním vypořádá. Je nepopiratelné, že míra stresu u pracovníků v pomáhajících profesích je mimořádně