P ROJEVY A PŘÍZNAKY SYNDROMU VYHOŘENÍ

Jaké jsou základní projevy burnout syndromu? „U někoho jsou to pocity únavy a exhausce, neschopnost setřást pocit chladu, pocit fyzické vyčerpanosti, u druhého třeba řada tělesných obtíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovými tísněmi, přes gastrointestinální obtíže doprovázené poklesem váhy, až po nespavost a depresi.

Ve skutečnosti lze říci, že tento syndrom zasahuje na nejrůznějších místech celou psychosomatickou oblast“ (Freudenberger in Honzák 2008, s. 52).

Podle Křivohlavého (2012, s. 22): „člověk, který se propadá do stavu psychického vyhoření, prožívá celou řadu negativních citových stavů a těžkých myšlenek. A nejen to. Když se setkává s druhými lidmi, projevují se u něho stavy a myšlenky, které dříve neměl.“

„Příznaky mohou leckdy poukazovat na jiné duševní poruchy. Přesto bychom měli zpozornět, jakmile se objeví varovné signály počáteční fáze syndromu. Obvyklé je,

23 že se člověk příliš angažuje, což střídá se stále delšími obdobími vyčerpanosti. Stále méně snese, stále více on i okolí trpí jeho výkyvy nálad, stále méně je schopen opravdového odpočinku, snáze podléhá infekcím. Únava se může stát chronickou a vést až k naprosté ztrátě sil“ (Kallawas, 2007, s. 9, 10).

Co cítí pacienti se syndromem vyhoření, popisuje Křivohlavý (2012, s. 22 – 23) jako tělesné vyčerpání, emoční vyčerpání, naprostý citový chlad a prázdnotu, cítí se v koncích, je jim jako ohni, který kdysi hořel, ale nyní téměř dohořel a poslední jiskry uhasínají. Cítí se slabí, plni pesimismu, strachu, obav a úzkosti. Často mají pocit neustálého napětí, i když jsou právě v klidu a nic je neohrožuje.

Syndrom vyhoření se může projevovat: „ztrátou elánu, radosti ze života a především energie a nadšení potřebných při výkonu profese. Dochází tak postupně k celkové rezignaci. Člověk je frustrován, reaguje podrážděností, nedůvěřivostí, depresivitou, apatií, cynismem a celkovým vyčerpáním“ (Jankovský 2003, s. 158).

Křivohlavý (2001, s. 115) v knize Psychologie zdraví dělí příznaky vyhoření do dvou skupin. Na subjektivní a objektivní příznaky.

Subjektivní příznaky se podle něho projevují mimořádně velkou únavou, velmi nízkým sebehodnocením a sebeceněním, které vyplývá z pocitů snížené pracovní kompetence. Zařadil sem také problémy špatného soustředění pozornosti, negativismu, snadného podráždění a celou řadu dalších příznaků stresového stavu, není-li přítomno organické onemocnění. Člověk prožívá odliv veškeré síly, osobního zaujetí, energie a nadšení. Není schopen postavit se za sebe, něco rozhodnout a do něčeho se dát. Vše ho nadměrně zatěžuje.

Za objektivní příznaky považuje celkově sníženou výkonnost. Tuto skutečnost snadno zjistí členové rodiny, spolupracovníci, příjemci daných služeb (pacienti, klienti, zákazníci, studenti, …) (Křivohlavý 2001, s. 115).

2.5.1 Projevy syndromu vyhoření dle A. Pinesové

Podle A. Pinesové má syndrom vyhoření celou řadu projevů. Prvním z nich se emocionální vyčerpání, které je spojeno s depresí, bezmocí a beznadějí, s pocitem uvěznění v pasti a s nebezpečnými myšlenkami na sebevraždu. „V tomto stavu má postižený neustálou a neovladatelnou potřebu plakat, domnívá se, že ztratil veškerou kontrolu. Pociťuje emocionální prázdnotu, domnívá se, že už nemůže nic dát, a poslední zbytky síly používá k tomu, aby se vlekl světem, jímž je znechucen. Jeden z postižených

24 prohlásil: „Někdy mám pocit, že o tom, že mám také problémy, bych měl informovat nejen vás, ale také své klienty a nadřízené.“ Trpící v tomto stavu si často přeje být sám, vyhýbá se ostatním a bývá netolerantní.“

Fyzické vyčerpání „postupně způsobuje nedostatek energie, chronickou únavu, pocit slabosti, nízkou odolnost vůči nemocem, časté bolesti hlavy, nevolnost, svalové křeče, bolesti šíje a zad, změnu ve stravovacích návycích, změnu tělesné váhy a jiné psychosomatické potíže.“

Mentální vyčerpání souvisí s negativním postojem a vztahem postiženého ke své práci, k jiným lidem a k životu obecně. „Pracovník má komplex méněcennosti a nízké sebehodnocení, dojem vyloučenosti a nekompetentnosti. Své pocity si vyhrazuje pro sebe, má jen málo empatie, klient je pro něho sbírkou problémů, např.: „Už těmhle zvířatům nechci pomáhat. Zaslouží si, aby takhle žili.“ ( Pinesová a kol. in Maroon 2012, s. 22).

2.5.2 Projevy podle C. Maslachové a S. Jaksonové

Dalšími autorkami, které se věnovaly výzkumu burnout, jsou C. Maslachová a S. Jaksonová z kalifornské státní univerzity v Berkeley. Společně vytvořily dotazník MBI se třemi škálami, kterými lze syndrom vyhoření měřit.

Emocionální vyčerpání /emotional exhaustion/ je takové vyčerpání, „které zachycuje vyčerpání citových zdrojů a rezerv, které má za následek pocit, že pracovník už nemá co nabídnout, prožívá beznaděj, bezmoc, deprese.“

Depersonalizace /depersonalization/ „popisuje především intenzivní negativní postoje ke klientovi, k sobě samému, k práci, k životu všeobecně. Cynismus a pocit odcizení se projevuje necitlivou a neosobní odezvou na chování jiných osob.“

Snížení pracovního výkonu je „spojené s pocity nedostatku vlastní kompetence a úspěšnosti v práci /demineshed personal accomplishment/, což se projevuje neefektivností, nedosahováním stanoveného cíle zvláště v oblasti, kterou člověk původně

„považoval za svoji“, nespokojenost se sebou samým“ (Maslachová, Jaksonová in Bartošíková 2006, s. 23).

25 2.5.3 Projevy dle Ch. Stocka

Christian Stock v knize Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout dělí projevy na tři základní symptomy a to vyhoření emoční a fyzické, odcizení a pokles výkonnosti.

Při vyčerpání se postižený cítí emočně i fyzicky vysílený.

„Projevy vyčerpání při burnout syndromu – emoční - sklíčenost

- bezmoc a beznaděj

- ztráta sebeovládání, např. nekontrolovatelný pláč nebo podrážděnost - výbuchy vzteku

- pocity strachu, prázdnoty, apatie, ztráta odvahy a osamocení Projevy vyčerpání při burnout syndromu – fyzické

- nedostatek energie, slabost, chronická únava - svalové napětí, bolest zad

- náchylnost k infekčním onemocněním - poruchy spánku

- funkční poruchy, např. kardiovaskulární a zažívací potíže - poruchy paměti a soustředění

- náchylnost k nehodám“ (Stock 2010, s. 20).

Dalším ukazatelem vyhoření podle Stocka je odcizení. To se projevuje odosobnělým, až lhostejným postojem ke svému okolí a práci. K odcizení dochází ztrátou zájmu, idealismu a cílevědomosti. Místo počátečního nadšení přichází nezájem a cynismus. Z klientů se postupně stává přítěž, z nadřízených hrozba a ze spolupracovníků „obtížný hmyz“ (Stock 2010, s. 20).

K zásadním projevům odcizení patří celkově negativistický přístup. Jde hlavně o negativní postoj k práci, k životu, k sobě samému, ale i ke svému okolí. Jedince ztrácí schopnost navazovat a udržovat společenské vztahy, podceňuje sám sebe, ztrácí sebeúctu a cítí se tak méněcenný (Stock 2010, s. 21).

Ztráta celkové sebedůvěry s sebou nese i pocit profesní neschopnosti. Zpočátku se může jednat o subjektivní hodnocení, pokles výkonu povětšinou ale opravdu časem přichází (Stock 2010, s. 22). S poklesem výkonnosti jsou spojeny projevy jako například nižší produktivita, nerozhodnost, nechuť pokračovat v započaté práci, pocit