Prvním krokem pro popis makroekonomické situace je vymezení národohospodářských veličin.
3.1. Hrubý domácí produkt
Nejdůleţitější z nich je produkt. Vyjadřuje souhrn hodnot finálních statků a sluţeb v dané ekonomice, vyprodukovaných za určité časové období, zpravidla jeden rok. Tento ukazatel umoţňuje porovnávat ekonomickou výkonnost jednotlivých ekonomik. Slabou stránkou ukazatele je fakt, ţe nezahrnuje statky a sluţby vyráběné pro vlastní potřebu nebo vzájemnou směnu bez trţní účasti. To se projevuje v podhodnocení produktu u méně vyspělých ekonomik.
Pro měření hrubého domácího produktu je moţno pouţít tři odlišné metody – výrobkovou, výdajovou a důchodovou. Pouţití jakékoliv metody by mělo vést ke shodnému výsledku.
Výrobkovou metodu tvoří součet hodnot výrobků a sluţeb vytvořených v daném roce.
Jedná se o součet přidaných hodnot všech producentů, proto je důleţité očistit hodnotu produkce o hodnoty meziproduktů. Výdajová metoda je zaloţena na tvrzení, ţe hodnota zboţí a sluţeb je shodná s výdaji na ně vynaloţené. Kaţdý výrobek je započítán pouze jednou, jelikoţ se počítá pouze s hodnotou finálních produktů. Výsledná hodnota hrubého domácího produktu je součtem výdajů domácností na spotřebu, firemních investic, veřejných výdajů a čistým exportem. Důchodová metoda vychází z předpokladu, ţe výdaje jednoho subjektu jsou příjmem (důchodem) jiného subjektu. Výsledný produkt je součtem hrubých mezd, nájemného, zisků před zdaněním, čistých úroků a odpisů. Nejpouţívanější metodou výpočtu HDP je metoda výdajová.19
3.2. Inflace
Změny cenové hladiny spotřebitelského koše jsou vyjádřeny mírou inflace, která koresponduje s vývojem HDP. Inflace vyjadřuje růst cenové hladiny, tedy sniţování kupní síly peněz. Míra inflace je dána vzájemným působením nabídky a poptávky po penězích.
Pokud dojde k převisu nabídky peněz nad reálnou poptávkou po penězích, zvýší se cenová
19 HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2004. Praha: C.H. Beck. ISBN 80-7179-764-2., s. 19
hladina. Lidé si tedy za stejný peněţní obnos mohou dovolit menší mnoţství zboţí neţ v předcházejícím období. Míru inflace můţe ovlivňovat také centrální banka a to emisí nových peněz, čímţ vzroste peněţní zásoba v ekonomice. Jak uvádí Holman, „Míra inflace je dána rozdílem mezi tempem růstu nominální peněţní zásoby a tempem růstu reálné poptávky po penězích.“ K výpočtu inflace se pouţívá deflátor HDP nebo index spotřebitelských cen CPI.20
Jsou rozlišovány tři typy inflace – mírná, pádivá a hyperinflace. Mírná inflace se pohybuje v jednotkách procent a nemá na ekonomiku negativní dopad, naopak je ţádoucí, protoţe udrţuje stabilní cenovou hladinu a důvěru lidí. Pádivá inflace se pohybuje v řádek desítek aţ stovek procent. Výrazně narušuje fungování finančních trhů a peníze podstatně ztrácejí hodnotu. Hyperinflace má pro ekonomiku fatální důsledky, jedná se o tisícovky procent a měna se stává prakticky bezcennou.
Inflaci je moţno dále rozdělit dle příčin, které ji způsobily. Prvním druhem je setrvačná inflace, která souvisí s inflačním očekáváním ekonomických subjektů. Lidé svá očekávání promítají do svých budoucích rozhodnutí, coţ vede k tomu, ţe k inflaci skutečně dojde.
Dalším druhem je inflace taţená poptávkou na základě poptávkových šoků. V této situaci agregátní poptávka roste rychleji, neţ ji ekonomika stačí uspokojovat a dochází tak k růstu cen. K této situaci dochází například při růstu vládních výdajů. Posledním druhem je inflace tlačená náklady, která je vyvolána nabídkovými šoky. Typickým příkladem je zvyšování cen výrobních vstupů (v důsledku nedostatku konkrétní komodity), které je následně výrobci promítnuto do konečné ceny výrobků.21
3.3. Nezaměstnanost
Dalším z ukazatelů ekonomické výkonnosti je nezaměstnanost, která je vyjadřována mírou nezaměstnanosti. Je to procentuální podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tedy součet zaměstnaných a nezaměstnaných v produktivním věku.
V případě, ţe jedinec práci nemá a ani ji aktivně nehledá, řadí se mezi ekonomicky neaktivní obyvatele. Práce jako výrobní faktor má zásadní vliv na HDP. Problémem v ČR je vysoké zdanění práce, nemotivační sociální systém, rigidní zákoník práce a nízká
20 HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2004. Praha: C.H. Beck. ISBN 80-7179-764-2., s. 105
21 URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. 2011. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-7357-579-3., s. 359
průměrná mzda v porovnání s okolními státy. K nezaměstnanosti můţe vést několik příčin a v souvislosti s nimi rozlišujeme nezaměstnanost frikční, cyklickou a strukturální.22
Frikční nezaměstnanost se tvoří přirozeně a v jejím důsledku ekonomice nevznikají komplikace. Jedná se o krátkodobou nezaměstnanost, která souvisí s hledáním nového místa, například studenti po dokončení školy nebo pracovníci, kteří změnili místo pobytu.
Strukturální nezaměstnanost naproti tomu plyne z ekonomických a technologických změn, které vytváří nesoulad mezi strukturou pracovní síly a poptávce po práci. Tím ţe se mění struktura ekonomiky, zaměstnanci, kteří přišli o místo, mnohdy nemají potřebnou kvalifikaci. S tím souvisejí další náklady v podobě rekvalifikací. Strukturální nezaměstnanost je zpravidla delší neţ nezaměstnanost frikční. Nejzávaţnější je nezaměstnanost cyklická, která přímo souvisí s vývojem ekonomického cyklu, konkrétně s fází recese. V době recese dochází z pravidla k propouštění a omezování výroby coţ má za následek pokles agregátní poptávky. Nabídka volných pracovních míst je niţší neţ poptávka po práci a mnohdy je tak tento typ nezaměstnanosti dlouhodobý.23
Přirozená míra nezaměstnanosti je stav, ve kterém je trh práce v rovnováze, ekonomika se nachází na potenciálu a existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost. Autorem konceptu je M. Friedman, který také dává do souvislosti přirozenou míru nezaměstnanosti s mírou inflace, která nezrychluje ani nezpomaluje (NAIRU). 24
3.4. Platební bilance
V dnešní době neustále se zvyšující globalizace je velmi důleţitým ukazatelem platební bilance, která vyjadřuje směnné transakce jedné země vůči zahraničním subjektům za určité období, zpravidla kalendářní rok. Jedná se o bilanci všech peněţních i nepeněţních toků mezi ekonomikou a zahraničím uskutečněných v určitém období. Vyrovnaná platební bilance je jedním z cílů hospodářské politiky a znamená vnější rovnováhu ekonomiky. Za sestavování platební bilance je odpovědná centrální banka, která platební bilanci kromě domácí měny zveřejňuje také v eurech a amerických dolarech. Platební bilance se skládá
22 SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2010. Praha: Management Press. ISBN 978-80-7261-219-2., s. 34
23 URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. 2011. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-7357-579-3., s. 310
24 PERNICA, Martin a Vladimír ŠEFČÍK. Makroekonomická gramotnost: jak pochopit hospodářskou politiku státu. 2012. Praha: Ekopress. ISBN 978-80-86929-82-8., s. 48
z dílčích účtů, kterými jsou běţný, kapitálový, finanční účet, chyby a opomenutí a změna devizových rezerv.25
Běţný účet zachycuje vývoz a dovoz zboţí a sluţeb, dále důchody plynoucí oběma směry.
Bilance mezi hodnotami dovozu a vývozu se nazývá saldo obchodní bilance. Finanční účet sleduje zapojení země do mezinárodních toků kapitálu. Mezinárodní investice se dělí na dvě skupiny, s přímé a portfoliové investice. Přímé zahraniční investice představují získání úplného nebo částečného vlivu zahraničního investora na domácí subjekt. Druhou skupinou jsou portfoliové investice, u kterých se nepředpokládá účast na řízení firmy a jedná se tedy spíše o nákupy cenných papírů. Kapitálový účet zahrnuje peněţní toky z fondů EU, převody kapitálu související s migrací obyvatelstva a obchodování s emisními povolenkami. Změny devizových rezerv jsou prováděny centrální bankou a jsou vyuţívány k intervencím na měnovém trhu. Poslední poloţkou je účet chyby a opomenutí, který jak název napovídá, pouze vyrovnává nesrovnalosti, které mohou vzniknout při sběru dat a kurzových rozdílech. Jednotlivé účty mohou skončit přebytkem nebo schodkem. Celkově však musí být platební bilance vyrovnaná, coţ zajišťuje změna devizových rezerv. Ovšem nástrojem, který ovlivňuje vnější rovnováhu, je měnový kurz. 26
25 HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2004. Praha: C.H. Beck. ISBN 80-7179-764-2., s. 115
26 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2013. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4386-8., s.
314