4. Hospodářská politika
4.4. Fiskální politika
Fiskální politika můţe dle některých ekonomických škol výrazně ovlivnit vývoj hospodářského cyklu. Funkce fiskální politiky je vnímána diametrálně odlišně keynesovskou a neoklasickou ekonomií. Neoklasický přístup vnímá fiskální politiku jako zdroj nestability a nástroj vlády pro ovlivňování ekonomického myšlení lidí. Naopak keynesovský přístup povaţuje aktivní fiskální politiku za nutnou k dosaţení ekonomické rovnováhy při plné zaměstnanosti. Nástrojem pro prosazování fiskální politiky je státní rozpočet. Státní rozpočet je ovlivněn výší vládních výdajů a daňovou politikou, přičemţ vztah mezi mírou zdanění a ekonomickým růstem není jednoznačný. Vodítkem pro stanovení správné míry zdanění je například Lafferova křivka. Má tvar deformované paraboly, viz obrázek 5 a vyjadřuje závislost daňového výnosu na míře zdanění.
Rozlišujeme diskreční opatření, která vychází z jednorázového rozhodnutí státního orgánu nebo vestavěné stabilizátory, které působí automaticky a jsou orientovaná na stabilizaci agregátní poptávky. 32
31 CZESANÝ, Slavoj a Zdenka JOHNSON. Ekonomický cyklus, hospodářská politika a bohatství zemí. 2012.
Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1863-3., s. 94
32 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2013. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4386-8., s.
189
Obrázek 5 - Lafferova křivka
Zdroj: JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2. s. 205, vlastní zpracování
Cílem fiskální politiky je eliminovat negativní důsledky makroekonomických selhání, tedy plní funkci stabilizační. K dosaţení makroekonomické rovnováhy vyuţívá fiskální politika vlivu veřejných financí na reálné proměnné. Skrze opatření na příjmové i výdajové straně můţe vláda ovlivnit spotřební a investiční chování ekonomických subjektů a do jisté míry celkovou agregátní poptávku. Daně jsou druhým nástrojem, který vláda pouţívá pro ovlivnění nabídky práce, investic do fyzického kapitálu, růst produktivity a alokaci výrobních faktorů. U vládních výdajů není důleţitá pouze jejich výše, ale také struktura.
Pokud se jedná o vládní nákupy a investice do infrastruktury, mohou vést tyto výdaje k nastartování ekonomiky, na rozdíl od výdajů na transfery, které mají vliv spíše na nabídku práce. 33
Zdá se, ţe jednoduchým řešením pro vládu by bylo v době recese sniţovat daně nebo zvyšovat vládní výdaje a naopak expanze zvyšovat daně a sniţovat vládní výdaje. Fiskální politiku je ale nutno konfrontovat s několika skutečnostmi vypovídajícími spíše proti jejímu pouţití. V reálné situaci, ale dochází k časovému zpoţdění, neţ si představitelé uvědomí, ţe se ekonomika dostala do recese. Další čas vyţaduje přijetí a implementace nápravného opatření a následné promítnutí opatření v ekonomice. Všechny tyto faktory mohou vést k ještě většímu rozkolísání ekonomiky, neţ kdyby se ţádné opatření
33 KUBÍČEK, Jan. Hospodářská politika. 2006. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN 80-86898-99-7., s. 39
nepřijímalo. Monetaristé proto preferují rychlejší reakce ze strany monetární politiky.
Nakonec uţ ze své podstaty podléhá fiskální politika rozhodnutím vlády, která si s její pomocí můţe zajistit znovuzvolení v dalších volbách. Mechanismus je popsán Teorií politicko – hospodářského cyklu. Řešením tak mohou být vestavěné stabilizátory, které přispívají ke stabilizaci ekonomiky bez výrazného časového zpoţdění. Příkladem vestavěných stabilizátorů jsou progresivní zdanění, podpory v nezaměstnanosti nebo subvence pro ohroţené sektory hospodářství.34
Impulzem pro větší prosazování stabilní hospodářské politiky a zapojení vlády do regulace makroekonomického prostředí byla světová hospodářská krize z roku 1929. Kromě funkce stabilizační plní fiskální politika také funkci redistribuční a alokační. Zajišťuje poskytování veřejných statků a sluţeb v oblastech nepodléhající trţní alokaci, jako zdravotnictví, školství nebo kultura a investuje do projektů s dlouhodobou návratností, například dopravní infrastruktura. Přerozdělování důchodů má význam v sociální politice a při prevenci chudoby.35
4.4.1. Struktura veřejného rozpočtu
Veřejný rozpočet je tvořen z velké části státním rozpočtem, dále poté rozpočtem veřejné zprávy a subjekty hospodařícími s veřejnými zdroji. Příjmy státního rozpočtu jsou tvořeny daněmi, zdravotním a sociálním pojištěním, přijatými úroky a příjmy z prodaného majetku a v současnosti také přijatými dotacemi a příspěvky, například z fondů EU. Výdaji státního rozpočtu jsou z největší části transfery domácnostem, jako jsou důchody a sociální podpory, dále financování veřejných statků (například obrana a zdravotnictví) a platby úroků veřejného dluhu. Rozdíl mezi příjmy a výdaji je vyjádřen saldem státního rozpočtu, které můţe být kladné (přebytek), záporné (deficit) nebo nulové (vyrovnaný rozpočet).
Saldo rozpočtu můţeme dále rozdělit na strukturální a cyklickou sloţku. Pro toto rozdělení je důleţitá výše reálného produktu a jeho pozice k potenciálnímu produktu, jelikoţ v případě, ţe reálný produkt odpovídá potenciálnímu, tak je cyklická sloţka nulová.
34 SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 2003.Praha: C.H. Beck. ISBN 80-7179-738-3., s. 142
35 ROJÍČEK, Marek, Vojtěch SPĚVÁČEK, Jan VEJMĚLEK, Eva ZAMRAZILOVÁ a Václav ŢĎÁREK. Makroekonomická analýza: teorie a praxe. 2016. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5858-9., s. 297
Strukturální sloţka je ovlivněna diskrečními opatřeními, jako jsou jednorázové zásahy vlády, zatímco cyklická sloţka je ovlivněna působením vestavěných stabilizátorů.36
Dle keynesovského přístupu má ekonomika tendenci k nerovnováze mezi agregátní poptávkou a nabídkou a tato nerovnováha podléhá cyklickým výkyvům. Vláda by se měla prostřednictvím daní a svých výdajů snaţit o vyrovnání rozdílů mezi agregátní poptávkou a nabídkou a cyklické výkyvy tak neutralizovat.37
V současné makroekonomii ovšem převaţuje názor, ţe deficitní financování má negativní vliv na inflaci, zahraniční investice a vytěsňuje soukromé investice. Jak popisuje Romer ve své publikaci Pokročilá makroekonomie, fiskální opatření jsou účinné v krátkém období, ale pokud působí dlouhodobě, mají vliv pouze na rostoucí inflaci. Deficitní financování vyústilo ve špatný stav veřejných financí v mnoha evropských zemích také k dluhové krizi a následnému dozoru ze strany MMF a Evropské centrální banky.
4.4.2. Fiskální politika v EU
Pro sladění národních fiskálních politik byla zavedena Maastrichtská kritéria, tak aby státy s postupujícím integračním procesem byly schopné vstoupit do měnové unie. I přes další zpřísňování dohledu v podobě Paktu stability a růstu se evropské státy nevyhnuly ekonomické a dluhové krizi v roce 2010.
Maastrichtská kritéria jsou součástí Smlouvy o zaloţení Evropského společenství.
Kritérium udrţitelnosti vládních financí je tvořeno dvěma sloţkami. První je Kritérium vládního deficitu, které se zaměřuje na fiskální vývoj v krátkodobém a střednědobém horizontu. Sledovaným faktorem, je podíl deficitu státního rozpočtu na HDP, jehoţ hranice je stanovena na 3 %. Druhou je Kritérium vládního dluhu, které monitoruje dlouhodobou
36 ROJÍČEK, Marek, Vojtěch SPĚVÁČEK, Jan VEJMĚLEK, Eva ZAMRAZILOVÁ a Václav ŢĎÁREK. Makroekonomická analýza: teorie a praxe. 2016. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5858-9., s. 302
37 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2013. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4386-8., s.
197
udrţitelnost veřejných financí. Vládní dluh by neměl dle tohoto kritéria přesáhnout 60 % HDP.38
38 ROJÍČEK, Marek, Vojtěch SPĚVÁČEK, Jan VEJMĚLEK, Eva ZAMRAZILOVÁ a Václav ŢĎÁREK. Makroekonomická analýza: teorie a praxe. 2016. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5858-9., s. 330