Silné vazby mezi Amerikou a Evropou způsobily, ţe právě do Evropy se jako první rozšířily problémy a panika spojená s finanční krizí. V neprospěch evropské ekonomiky navíc přispívá skutečnost, ţe v porovnání s americkou ekonomikou nedosahuje takové ekonomické výkonnosti. Jako příčina je nejčastěji uváděna silná regulace trhu, niţší produktivita práce, vysoká nezaměstnanost a vyšší zdanění. V této souvislosti byla v roce 2000 přijata Lisabonská strategie, jejíţ hlavním cílem je, aby se unie stala
„nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udrţitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a lepší sociální soudrţností“. Dle průzkumů OECD je nejzávaţnějším problémem vysoká míra zdanění, která se v průměru pohybuje o 10 procentních bodů výše neţ v USA, coţ je demotivující pro pracovníky i firmy. Dalším faktorem můţe být silné euro, coţ má vliv na zhoršení čistých exportů.
Vývoj kurzu USD/EUR ilustruje obrázek 11.58
Obrázek 11: Vývoj kurzu USD/EUR
Zdroj: https://www.kurzy.cz/EUR-USD, vlastní zpracování
Krize odstartovaná v Americe se postupně přenesla i do Evropy jako krize likvidity na peněţních trzích. V roce 2008 se krize likvidity transformovala v úvěrovou krizi a později systémovou finanční krizi. Finanční krize vedla k poklesu HDP a zaměstnanosti, coţ donutilo vlády jednotlivých států k prorůstovým opatřením. Tato opatření však byla
58 CZESANÝ, Slavoj a Zdenka JOHNSON. Ekonomický cyklus, hospodářská politika a bohatství zemí.
2012. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1863-3., s. 45
prováděna na úkor rozpočtových schodků, které v momentu dosaţení kritické úrovně musely být konsolidovány odpovídajícími restriktivními opatřeními. Obdobně jak v USA některé ze států EU zaţily hypoteční boom, daný souhrou demografických změn, nárůstu vlastnického bydlení a dostupného hypotečního financování. Ceny nemovitostí v zemích jako Španělsko a Irsko vzrostly o 60 aţ 80 % oproti cenám v roce 2000. Po splasknutí hypoteční bubliny následovala ekonomická recese, ovšem ceny nemovitostí začaly postupně vracet k původnímu trendu.
Strategie monetární politiky byla vesměs stejná v USA i v Evropě a šlo především o napumpování dostatečné likvidity na finanční trhy. Během krize přistupovaly vlády nejčastěji k následujícím opatřením. Přímý vstup státu do některých bank, označovaných jako „Too big to fail“, tedy příliš velké na to, aby padly. Dále poskytovaly státní garance vkladů a docházelo k výkupům toxických aktiv. Finanční stimuly a záchranné balíčky ovšem přispěly k největšímu nárůstu veřejného dluhu v poměru k HDP za posledních 40 let, jak názorně ukazuje obrázek 12. U zemí jako Řecko, Irsko, Itálie, Španělsko a Portugalsko vzrostla míra zadluţení mezi lety 2008 a 2009 o 14 % HDP a do konce roku 2010 o dalších 13 %.59
Obrázek 12: Vývoj veřejného dluhu v nejvíce zadlužených státech EU Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování
59 GHOSH, Atish R. Fiscal Fatigue, Fiscal Space and Debt Sustainability in Advanced Economies. 2013.
The Economic Journal. 123(566). ISSN 1468-0297.
0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
% HDP
Veřejný dluh v poměru k HDP
Eurozóna EU Řecko Španělsko Itálie Kypr Portugalsko Irsko
Záchranný balíček činil zhruba 1,5 % HDP Evropské unie. Navzdory prioritní orientaci Evropské centrální banky na nízkou a stabilní inflaci a udrţení cenové stability se nevyhnula sníţení úrokové sazby, v roce 2009 na 2,5 % a o rok později na 1 %, jak ilustruje obrázek 13. Tato opatření vedla v druhém kvartálu 2010 k oţivení ekonomického růstu napříč evropskými ekonomikami. To bohuţel nemělo dlouhého trvání, protoţe nadměrné zadluţení států donutilo vlády k úsporným opatřením.
Obrázek 13: Vývoj úrokové sazby ECB Zdroj: https://www.cbrates.com
V roce 2010 propukla naplno dluhová krize způsobená nezodpovědnou fiskální politikou a dluhy drţenými především zahraničními věřiteli. Jako první krize propukla v Řecku, které jak se později zjistilo, dokonce falšovalo hospodářské údaje. Nedůvěra globálních trhů v příslušný stát, ţe bude plnit své závazky, se odrazila v růstu úroků vyţadovaných od nově emitovaných státních dluhopisů. Následovalo sniţování kredibility a sniţování ratingu státu ratingovými agenturami. Řecká krize ukázala na nedostatky v kondicionalitách.
Konkrétně ex-ante kondicionalita v podobě konvergenčních kritérií a ex-post kondicionalita v podobě reţimu Paktu stability a růstu. Celkově důvěra ve fungování eurozóny klesla. Sankcí za nesplnění ex-ante kondicionality bylo odmítnutí přijetí státu mezi členské země a tyto podmínky byly striktně dodrţovány. Naopak dodrţování ex-post
kondicionality bylo laxní a sankce nebyly uplatňovány. Standardní proces v případě, ţe země porušovala rozpočtové deficity se skládal z upozornění a doporučení nápravy členským státům. Důsledkem krize se však prodluţovaly lhůty členským státům pro nápravu a sankce nakonec nebyly uplatněny ţádné. Příkladem je kauza C-27/04 Komise vs. Rada, kdy nedošlo k uvalení sankcí na Francii a Německo kvůli nedodrţení Paktu stability a růstu, coţ mělo za následek změkčení pravidel a de facto imunitu vůči sankcím spojeným s poklesem růstu HDP. Další země, které se dostaly do problémů díky velkému zadluţení byly Irsko, Portugalsko, Španělsko a Itálie.60
Odpovědí členských států eurozóny bylo v květnu 2010 zřízení Evropského nástroje finanční stability (EFSF), jehoţ cílem bylo chránit finanční stabilitu evropské měnové unie formou poskytování dočasné finanční pomoci těm členům, kteří se dostanou do finančních potíţí. Finanční prostředky jsou získávány emisemi obligací na kapitálovém trhu, které jsou garantovány členskými zeměmi eurozóny, tudíţ mají nejvyšší kreditní hodnocení všech ratingových agentur. Takto získané prostředky jsou poté poskytovány jednotlivým zemím, které poţádají o pomoc. Následuje jednání s Evropskou komisí a Mezinárodním měnovým fondem o podobě stabilizačního programu a plnění podmínek.61 Celková částka, která byla nakonec ve fondu shromáţděna činila 750 miliard euro.
Jako první čerpalo z tohoto fondu Řecko a to v letech 2010 částku 110 miliard eur a v roce 2012 dalších 120 miliard euro. Veřejný dluh se mezitím vyšplhal na neuvěřitelných 180 % HDP a je diskutabilní, zda nebude Řecko nuceno odejít z eurozóny. Dalším státem, který poţádal koncem roku 2010 o pomoc bylo Irsko. Finanční injekce ve výši 85 miliard euro směřovala na stabilizaci bankovního sektoru, který potkal podobný scénář jako ten americký. V této souvislosti došlo také k výraznému nárůstu veřejného deficitu z 80 % v roce 2010 na 120 % v roce 2013, jak zobrazuje obrázek 12. V roce 2011 poţádalo o pomoc Portugalsko, kterému byla schválena pomoc 87 miliard euro. Příčinou portugalských ekonomických problémů byla vleklá strukturální krize, která byla finanční krizí pouze urychlena. Zadluţení státu vzrostlo o 30% a v kombinaci s vysokou nezaměstnaností a odlivem kvalifikované pracovní síly vše přispívalo k poklesu HDP.
60 KOZÁK, Kryštof, Tomáš WEISS a Helena SCHULZOVÁ. Dopady krize v euroatlantickém prostoru.
2012. Praha: Dokořán. ISBN 978-80-7363-444-5., s. 48
61 DĚDEK, Oldřich. Evropský nástroj finanční stability. 2010. Dostupné z:
https://www.zavedenieura.cz/cs/narodni-koordinacni-skupina/tiskove-centrum/aktuality/2010/evropsky-nastroj-financni-stability-1751
Španělsko bylo dalším příkladem realitní bubliny, do které se dostalo díky stavebnímu boomu. Stavebnictví, které představovalo asi 16 % tehdejšího HDP země, ale bylo z velké části financováno evropskými dotacemi. V době, kdy propukla krize v USA se nejistota a pokles zájmu zahraničních investorů promítl i na místním trhu a země se dostala do váţných finančních problémů, byť ne tak váţných jako Řecko nebo Portugalsko.
V průběhu roku 2014 klesla inflace v eurozóně pod 1 %, na coţ Evropská centrální banka reagovala zavedením záporných úrokových sazeb ve snaze udrţet očekávanou inflaci.
S cílem stimulace růstu a zvýšení likvidity přistoupila ECB v roce 2015 k dalšímu kvantitativnímu uvolňování v podobě programu LSAP62. Dalším z budoucích opatření zajišťující stabilní ekonomický rozvoj Evropy je Strategie Evropa 2020, navazující na Lisabonskou strategii. Má zajistit udrţitelný růst zaloţený na znalostní ekonomice a bude podporovat jak sociální tak územní začleňování. 63
62 Large scale asset purchase
63 KOZÁK, Kryštof, Tomáš WEISS a Helena SCHULZOVÁ. Dopady krize v euroatlantickém prostoru.
2012. Praha: Dokořán. ISBN 978-80-7363-444-5, s. 60