Z dlouhodobého hlediska má reálné HDP zemí růstový trend. Vyskytuje se zde pouze krátkodobé kolísání agregátního výstupu ekonomiky okolo dlouhodobého trendu. Jiná z definic charakterizuje ekonomický cyklus jako kolísání skutečného produktu kolem potenciálního produktu. Cyklus je posloupností jednotlivých fází makroekonomické aktivity, kterými jsou - expanze, vrchol, recese a dno. Fáze cyklu jsou zachyceny na obrázku 1. 16
Obrázek 1 - Fáze hospodářského cyklu;
Zdroj: JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2, s. 243
Expanze - v této fázi dochází k růstu poptávky ze strany domácností a zároveň k růstu nabídky ze strany firem, které se snaţí rostoucí poptávku uspokojit. Roste zaměstnanost, firmy rozšiřují výrobu. S růstem zisků firem, roste také objem prostředků vybraných na daních, které vedou k dalšímu růstu investic. Ekonomické subjekty mají vyšší příjmy a tím pádem více utrácí. Roste tedy agregátní poptávka i agregátní nabídka.
16 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. 2013. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4386-8., s.
243
Obrázek 2 zachycuje ekonomiku nacházející se v rovnováze v bodě E. V důsledku růstu agregátní poptávky dochází k posunu AD na AD´. Reálný produkt roste a dostává se nad úroveň potenciálního produktu a ekonomika se dostává do bodu A. V souvislosti s růstem ekonomiky dochází k růstu cen a růstu mezd, coţ má postupně za následek návrat ekonomiky na potenciální produkt, ale při vyšší cenové hladině, v bodě F.
Obrázek 2 - Změny agregátní poptávky v modelu AS - AD ve fázi expanze Zdroj: HOLMAN, Robert. Makroekonomie středně pokročilý kurz, s. 293
Vrchol (Konjunktura) – nejvyšší úroveň ekonomické aktivity, kdy se v ekonomice začínají projevovat nákladové tlaky, které vedou k růstu cen statků. Postupně dochází k vyčerpávání výrobních faktorů a růstu jejich ceny, coţ vede ke zdraţování výroby a tedy sniţování ziskovosti firem. Domácnosti si více půjčují a více utrácí, následkem čehoţ dochází k oslabení míry úspor v ekonomice. Tím ţe si lidé více půjčují, dochází ke zdraţování úvěrů, které sebou nese další sniţování ziskovosti výroby a zdraţování cen.
Růst reálného produktu jiţ není moţný.
Kontrakce (Recese) - jedná se o reakci ekonomiky na přílišnou spotřebu a objem výroby.
HDP a další makroekonomické veličiny oslabují. Reálný produkt se dostává pod úroveň potenciálního produktu a agregátní poptávka klesá. Klesá také cenová hladina a ekonomika se přesouvá z bodu E do bodu B, jak zachycuje obrázek 3. Domácnostem rostou ţivotní náklady, zatímco firmám klesá poptávka po jejich produktech, coţ je zapříčiněno růstem cen výrobků. Firmy se snaţí reagovat zvýšením efektivnosti výroby a sníţením nákladů.
Dochází k propouštění nadbytečných zaměstnanců a poklesu mzdových sazeb. V důsledku toho spotřebitelům klesají příjmy a firmy omezují investice. Tyto skutečnosti se nezřídka kdy odrazí i na finančních trzích v podobě finanční krize. V dlouhém období se reálný produkt vrací na potenciál a nová rovnováha vytvoří v bodě G při nové cenové hladině a nové krátkodobé agregátní nabídce. Dle definice mezinárodního měnového fondu se jedná o těţké rozpady finančních trhů, které při zhoršení schopnosti trhů efektivně fungovat mohou mít nepříznivé efekty na reálnou ekonomiku.
Finanční krizi je moţno členit na:
měnová krize - přesun aktiv z jedné země, kde je ohroţena výkonnost ekonomiky, do aktiv v zahraničních měnách, jehoţ důsledkem je silné znehodnocení postiţené měny. V systému pevného kurzu se spekulativní útok na měnu řeší devalvací měny, popřípadě obrannými mechanismy centrální banky, jako například zvýšení úrokových sazeb.
bankovní krize - skutečný nebo potenciální run na banky vyvolaný obavou z neschopnosti bank splácet své závazky. Projevem této krize je buď odliv depozit a následný odklad splácení závazků nebo k odkladu nedojde díky intervenci vlády.
dluhová krize - neschopnost země splácet zahraniční či vládní dluh.
systemická krize - zahrnuje projevy více typů krizí uvedených výše. Ztráta produktu můţe být značná především díky dlouhodobějším důsledkům pro finanční systém. Jedná se o fiskální náklady a škody na bankovním systému a existence velkého objemu nesplacených úvěrů. Nejpouţívanější postup v případě tohoto scénáře je převedení soukromých nesplacených dluhů do dluhu veřejného, čímţ je stabilizován bankovní sektor. Následkem je ovšem nárůst veřejného dluhu a dlouhodobá fiskální nerovnováha. Dluhové břemeno vzniká sníţením důchodu nositele dluhu vlivem nákladů obsluhy dluhu. Pro finanční stabilitu je důleţité, aby břemeno nesl dluţník. Pokud je břemeno přesunuto, vytváří se podmínky pro vznik
nových nezdravých dluhů. Tento druh morálního hazardu je jedním z nejškodlivějších forem dluhového břemene.17
Obrázek 3 - Změny agregátní poptávky v modelu AS - AD ve fázi recese Zdroj: HOLMAN, Robert. Makroekonomie středně pokročilý kurz, s. 294
Dno (Deprese) - nejniţší úroveň ekonomické aktivity charakteristická vysokou nezaměstnaností a nízkou úrovní výdajů spotřebitelů i investorů. Pokud se jedná o dlouhodobější stav, jedná se o depresi. Domácnosti a firmy mají averzi k riziku a odkládají výdaje. Díky nízkým ziskům dochází k pročištění trhu, na kterém zůstávají pouze stabilní a efektivní subjekty. V okamţiku, kdy dojde k bodu zlomu a poptávka domácností začne opět růst, přechází ekonomika do další fáze expanze.
17 DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 2008. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 273
Slumpflace – nastává za současného poklesu reálného produktu a růstu cenové hladiny.
Příčinou je pokles agregátní nabídky, který můţe být způsobem růstem cen surovin nebo mezd.
Stagflace – jedná se o situaci stagnujícího reálného produktu za současného růstu cenové hladiny. V grafu je znázorněn růst agregátní poptávky a pokles agregátní nabídky za stavu kdy ekonomika zůstává na potenciálním produktu.
2.1. Periodicita a fluktuace
Délka jednotlivých částí cyklu se liší. Pokud jde o pravidelné střídání těchto fází, jedná se o cyklus. V opačném případě, kdy jde o výkyvy s rozdílnou dálkou trvání, se jedná o fluktuaci. Perioda cyklu je dána počtem měsíců, které uplynou mezi dvěma body zvratu, tedy dvěma vrcholy nebo sedly v průběhu cyklického pohybu.
Amplituda cyklu je počet měsíců, které v průběhu cyklu uplynou mezi vrcholem a sedlem.
V literatuře se objevuje rozdělení ekonomického cyklu dle délky na Kitchinovy, Juglarovy a Kondratěvovy cykly. Joseph A. Schumpeter později zkonstruoval tzv. třícyklové schéma, které je kombinací všech tří cyklů. Pozdější výzkum však tyto hypotézy nepotvrdil.
Kitchinovy cykly mají průměrnou periodu 40 měsíců a jsou ztotoţňovány se změnami v zásobách rozpracované výroby.
Juglarovy cykly mají průměrnou periodu cca 10 let a jsou přisuzovány periodickým výkyvům v investicích do kapitálu.
Kondratěvovy cykly odpovídají zhruba 50 rokům a jsou spojovány s technologickým pokrokem, válkami a obdobnými událost podobného významu.18
Dalším přístupem k rozdělení délky ekonomického cyklu je rozdělení na dlouhé, střednědobé a krátké cykly.
18 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 2006. Praha: Linde.
ISBN 80-7201-576-1, s. 23
Dlouhé cykly - zásadní změny ve výrobní technologii, které umoţňují vnik nových odvětví a sektorů ekonomiky, opakují se v rozmezí 30 - 60 let, následuje období rozvoje souvisejícím s těmito novými objevy, většinou s sebou nese několik střednědobých cyklů.
Střednědobé cykly - interval 6 - 10 let, souvisí se změnami úrokové míry, poptávky a změnami reálného kapitálu (stroje mají ţivotnost kolem 10 let).
Krátké cykly - trvání 3 - 5 let, cykly změn v zásobách v souvislosti se změnami poptávky.