Specifické předměty jsou založeny na praktické nebo umělecké aktivitě, čímž se naplňuje všestranné zapojení fyzické, duševní a duchovní stránky jedince. Rozmanitost předmětů se snaží na waldorfských školách korigovat úzkým propojením jednotlivých témat epochového vyučování napříč všemi předměty. Konkrétním příkladem může být výuka ve třetí třídě, kde v epoše matematiky se matematické úkony prolínají také do anglického jazyka v podobě počítání předmětů nebo vyjmenovávání řady čísel v cizím jazyce doprovázené rytmickými cvičeními. Do výtvarné výchovy prostupuje vyprávěcí část epochy, která je ve třetí třídě tematizována do starozákonních příběhů, a tudíž žáci do kresby prolínají poznatky, které ve vyprávění pochytili, tedy Noemovu archu s rozmístěním zvířat do jejích jednotlivých pater.
Co se týče samotného obsahu jednotlivých předmětů, není kladen takový důraz na naukové předměty. Učitelé od žáků nepožadují znalost všech druhů rostlin, ale naopak pochopení základních principů, ze kterých se žák naučí vyvozovat závěry o dalších rostlinách obdobného druhu. Vyučující vyhledávají názorné příklady, které budou přiměřené úrovni vývoje dané třídy. Většina předmětů je vyučována na principu zkušenosti a prožitku, jelikož je to nejefektivnější cesta k trvalejšímu uchování poznatku v paměti.
Vzhledem k tomu, že i alternativní školy musí splňovat vnější požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, ze kterého musí vycházet ve svém zpracování Školního vzdělávacího programu, zůstává otázka, jak specifické předměty začleňují do ŠVP, tedy do kterých vzdělávacích oblastí spadají a co je jejich výchovným a vzdělávacím cílem.
Postupně se ohlédneme za jednotlivými specifickými předměty podle jejich zařazení do rozvrhu vyučování. Vzdělávací program vychází z požadavků RVP ZV a opírá se o waldorfskou pedagogiku, která chápe “vzdělávání žáka jako podporu fyzického, duševního i duchovního vývoje člověka, který je ve svém jádru jedinečnou individuální bytostí.” (ZŠ a SŠ waldorfská, 2009, s. 8)
Hlavní vyučování na 1. stupni obsahuje tyto vzdělávací oblasti: Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví. Výuka v epochách na 2. stupni je již rozmanitější, zahrnuje: český jazyk a literaturu, dějepis, fyziku, chemii, přírodopis a zeměpis. Některé předměty se vyučují v průběhu roku i
22
v 45 minutových vyučovacích hodinách, někdy nazývané cvičebními hodinami. Jedná se především o český jazyk, matematiku a kreslení forem. Na prvním stupni se nejprve žáci setkávají s předmětem kreslení forem a eurytmií. Dvě třetiny epochového vyučování zabírají český jazyk (15 h) a matematika (12 h). Kreslení forem je zahrnuto ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, avšak očekávané výstupy z této oblasti naplňuje pouze v 1. a 2. ročníku, zbývají ročníky 1. stupně naplňuje očekávané výstupy předmětu matematika. V rámci vyučovacích hodin matematiky 1. a 2. ročníku jsou obsaženy očekávané výstupy vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Eurytmie je zařazena do oblasti Člověk a zdraví. Na druhém stupni je předmět kreslení forem plně integrován do výtvarné výchovy a v posledním ročníku také do pracovního vyučování.
Výuka je nejvíce zpestřena v devátém ročníku, ve kterém žáci absolvují celou řemeslnou epochu zaměřenou na kovářství, kovotepectví, pletení košíků atd. (ZŠ a SŠ waldorfská v Semilech, 2009)
3.1 Kreslení forem
Společně s eurytmií se kreslení forem vyučuje od první třídy, tudíž se jedná o první dva specifické předměty, se kterými se žák první třídy setkává. Kreslení forem vnímají v podstatě jako předchůdce geometrie, ale také napomáhá výuce psaní.
Geometrické tvary se vyskytují všude kolem nás v přírodě a právě prostřednictvím kreslení forem je žáci poznávají a propojují se světem. Důležité je naučit žáky správné tahy a pohyby rukou, učí se, jak s rukama pracovat. Za pomoci tohoto předmětu je proces vyučování matematiky urychlen. Waldorfské školy bývají pranýřované za pozdější výuku psaní a čtení. Přes čtení se žáci postupně v průběhu druhé třídy propracovávají ke psaní. Psacím písmem píší teprve na konci druhé třídy, ale vývoj od počátku ke konečné podobě písemného projevu je velmi rychlý a nečiní žákům ve většině případů žádné obtíže.
V širším slova smyslu se jedná o předmět, ve kterém se prolíná nauka o člověku s uměním a jehož cílem je klást důraz na činnosti rovnováhy, pohybu, řádu a hmatu, tak jak tomu bylo v dobách počátku olympijských her v Řecku, které nebyly dříve zaměřeny pouze na nejlépe odvedený výkon. (Kutzli R., 2004) Za pomoci kreslení forem může učitel zařadit své žáky do jednotlivých skupin dle výše uvedených činností, což mu usnadňuje práci.
23
3.2 Umělecké činnosti, ruční práce a řemesla
Umělecké činnosti prolínají vyučovací proces již od počátku školní docházky.
Na 1. stupni jsou umělecká cvičení součástí každé vyučovací hodiny, teprve na druhém stupni se odvětví umění specifikují. Cílem není vychovat řezbáře, kováře nebo hrnčíře, ale učit žáky píle a trpělivosti. Tyto vlastnosti jsou pomocí uměleckých předmětů i hry na hudební nástroj velmi pilovány, jelikož žák může být úspěšný jen tehdy, pokud pravidelně vyvíjí iniciativu k pravidelnému cvičení. Hře na hudební nástroj se žáci věnují již od první třídy, a to hře na zobcovou flétnu. Volba hudebního nástroje je dána její cenovou dostupností. První dva ročníky na flétnu hrají nápodobou svého učitele a od třetí třídy začínají chodit do ZUŠ, kde mají společnou teoretickou vyučovací hodinu, ve které se učí noty. V rámci docházení do umělecké školy si většinou zvolí i další hudební nástroj dle osobních preferencí. Zajímavostí je, že většinou ve třídě nenalezneme rodiče, který by své dítě ve hře na hudební nástroj nepodporoval.
Smysl zařazení uměleckých činností spočívá ve snaze vyrovnat požadavky dnešní technicky orientované společnosti, ve které převládá zautomatizované chování a sezení u počítače. Rudolf Steiner se domníval, že umělecká činnost mění člověka, který se stává přístupnějším a citlivějším pro impulsy vycházející z nitra člověka. (Carlgren, 1991)
Pro ruční práce a řemesla jako nezbytnou součást vyučování jsou stanovené stejné podmínky pro obě pohlaví žáků. Se smíšenou výukou dívek a chlapců v době vzniku prvních waldorfských škol vzbudil Steiner vlnu nevole, ale jeho představa se mu nakonec podařila uskutečnit. Kromě přípravy na praktický život spatřoval Rudolf Steiner výhodu ručních prací a řemesel ve cvičení vůle žáka. Škála výuky řemesel či ručních prací je velmi bohatá a různorodá. Rozvržení jednotlivých řemesel či ručních prací je jednak dáno pracností a náročností a jednak přihlížením k vývojovým etapám žáka. Na prvním stupni se začíná ručními pracemi, které nevyžadují důraz na přesnost.
V první třídě se žáci věnují pletení, ve druhé a třetí háčkování, poté postupně přechází na práci s hlínou nebo dřevem, ve které už učitelé kladou důraz na přesnost každého pohybu, jímž z hrubého materiálu vyřežou nebo vymodelují tvar, který potřebují.
Vrcholem zpracovávání přírodních materiálů je práce s kovem, který jako kujný materiál vyžaduje přesný postup jeho zpracování. (Kranich, E-M., 2010)
24
3.3 Eurytmie
Eurytmii (slovo řeckého původu: eu=harmonie a rytmus) jako součást vzdělávacího programu lze zjednodušeným způsobem nazvat specifickým druhem tělesné výchovy. “Eurytmie je umělecká pohybová výchova, která harmonickým způsobem zapojuje tělesnou, duševní a duchovní složku lidské bytosti.” (ZŠ a SŠ waldorfská Semily, 2009, s. 232). Tato pohybová výchova se prolíná všemi ročníky waldorfské školy, stává se jednou z prvních specifik, se kterou se žáci v první třídě setkávají. Pracuje s jednotlivými prvky řeči i hudby (hlásková a tónová eurytmie).
Cílem eurytmie je vyjádření pohybem současné pocity, dění kolem sebe. V žácích buduje vůli, trpělivost, sociální cítění a představivost. Eurytmie je vyjádřením skupiny lidí, a tudíž velmi záleží na tolerantnosti a ohleduplnosti vůči druhým, ale také na komunikaci pro vytvoření celistvého obrazu. Téma eurytmického cvičení úzce souvisí s tématem hlavního vyučování a ročního období. Význam eurytmie zahrnuje tyto tři aspekty: zdravotní, umělecký a sociální. Zdravotní se pojí s problematičností dnešní pasivní mládeže sedící u počítačů. Umělecký aspekt zahrnuje schopnost uchopit téma a vyjádřit jej pohybem a nakonec sociální aspekt napomáhá, jak již bylo výše řečeno, ucelovat sociální vazby třídního kolektivu. Umělecké cvičení doprovází živá hudba, nejčastěji hra na klavír. Z důvodu menších prostor eurytmického sálu žáci absolvují eurytmii na dvě poloviny, jelikož v jedné třídě bývá zhruba 25 žáků.
3.4 Náboženství
Jak uvádí Carlgren ve svém díle Výchova ke svobodě, výuka náboženství je v současné době považována za způsob potlačování svobody dítěte. Přirovnává výuku náboženství k výuce na hudební nástroj, na který se dítě nenaučí hrát a nevytvoří si vztah k hudbě, když jej rodiče od hudby budou stranit a budou čekat na vyzrálejší věk, aby se dítě rozhodlo samo. Náboženství nebývá součástí učebního plánu. Učitel vede žáky k vytvoření si vlastního náboženského stanoviska. Na prvním stupni je výuka zaměřena na Bohem uznávané hodnoty, například vděčnost, láska apod. Na druhém stupni učitel čerpá podklady z Bible nebo z historických životopisných pramenů pro podporu osvojení si vhodných vzorců chování. Středoškolský stupeň již představuje všeobecný přehled o existujících náboženstvích a jejich principech.(Carlgren, 1991, s.
102) Z praxe je patrné, že žáci zcela nechápou duchovní obsah, který se promítá například v ranní průpovědi, vnímají text pouze jako určitý druh “říkadla”.
25
3.5 Měsíční slavnost
Prostřednictvím měsíční slavnosti se uskutečňuje setkávání žáků, učitelů a rodičů. Každá třída si připraví vystoupení odpovídající konkrétním podmínkám jejich třídy. Výsledkem by měl být obraz toho, co žáci za předchozí měsíc byli schopni zvládnout a co právě při této příležitosti dávají na odiv. Starší žáci vzpomínají při pohledu na menší děti na svá dávná vystoupení a mladší žáci naopak vzhlížejí ke starším jako ke vzoru toho, čeho dalším vývojem dosáhnou.(Carlgren, 1991)
3.6 Předměty vyučované v epoše
V hlavním vyučování jsou na druhém stupni ZŠ vyučovány všechny naučné předměty, a to český jazyk a literatura, dějepis, fyzika, chemie, matematika, přírodopis a zeměpis. Ve školních vzdělávacích programech nalezneme počet týdnů, kterým se učitel bude danému předmětu věnovat, ale ve skutečnosti se jedná o orientační dotaci, jelikož učitel přizpůsobuje délku výuky jednoho předmětu dle možností své konkrétní třídy. I samotné posloupné uspořádání jednotlivých předmětů či témat je úkolem učitele, který se zavazuje pouze k určitému objemu učiva za daný školní rok. Zpravidla učitelé využívají časové dotace na jeden předmět v rozsahu 6 týdnů. Výše zmíněné předměty však nebývají vyučovány pouze v tzv. epochovém vyučování, ale také v klasických pětačtyřiceti minutových hodinách, ve kterých se většina vyučovacího času věnuje procvičování nově probírané látky.
V následující části této kapitoly bude pojednáno o uspořádání výše zmíněných hlavních předmětů epochového vyučování v učebním plánu pro 2. stupeň základní školy. Na druhém stupni ZŠ waldorfské přetrvává po celý 2. stupeň neměnný počet epoch pro výuku českého jazyka a literatury, matematiky a dějepisu, který činí 6 týdnů za školní rok, všechny tři zmíněné jsou obohaceny dvěma hodinami cvičebních hodin.
Stejnou dotaci napříč druhým stupněm má také anglický jazyk, který vyučují po dobu tří týdnů v epoše doplněnými dvěma hodinami klasických vyučovacích hodin.
Rovnoměrně je rozdělena i dotace na ostatní přírodovědné předměty (biologie, chemie, fyzika, zeměpis). V 6. a 7. ročníku je bohatá výuka předmětu biologie, která trvá v rozsahu 6 týdnů, přičemž délka epochy se následně sníží na čtyři týdny. Výuka chemie začíná již v 7. ročníku v délce 3 týdnů, v posledních dvou ročnících zvyšují délku epochy na 4 týdny ve školním roce. Vzdělávací cíle předmětu chemie ve druhé části 2. stupně jsou naplňovány i ve cvičebních hodinách, a to 0,5 hodiny v 8. ročníku
26
a o 1 vyučovací hodinu v ročníku devátém. Dotace předmětu fyzika bývá proměnlivější, jelikož v šestém ročníku zabírá 5 týdnů epochového vyučování, v sedmém ročníku snižují délku epochového vyučování na tři týdny a v 8. a 9. ročníku výuku opět vyučují v rozsahu 4 týdnů za školní rok. Cvičební hodiny předmětu fyzika se objevují pouze v sedmém a osmém ročníku. Předmět zeměpis rozplánovali na 4 týdny v šestém ročníku a ve zbývajících ročních má rovnoměrně rozvržení na 3 týdny za školní rok.
27