Využití digitálních interaktivních materiálů k výuce dopravní výchovy.

Využití digitálních interaktivních materiálů k výuce dopravní výchovy.

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy

Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Jakub Melichar

Vedoucí práce: PhDr. Milan Hrdina

Liberec 2018

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Anotace

Tato práce zkoumá efektivnost digitálních interaktivních materiálů pro výuku dopravní výchovy na 1. stupni základní školy. Zaměřuje se na výuku dopravní výchovy, její možnosti a využití. Věnuje se zavádění prvků ICT do běžného procesu výuky. Vyhodnocuje počáteční úroveň znalostí žáků dvou paralelních tříd z oblasti dopravní výchovy a porovnává množství osvojených znalostí obou tříd, po více jak roční práci, na základě využití odlišných metod výuky. Zaměřuje se na výuku žáků pomocí zařízení ICT. Monitoruje současné možnosti využívání digitálních zařízení a digitálních materiálů.

Vyhodnocuje, zda je výuka s využitím digitálních interaktivních materiálů efektivnější, než ostatní metody výuky.

Klíčová slova

Digitální interaktivní materiál, ICT, efektivnost, dopravní výchova, matoda výuky, odlišné metody výuky.

Annotation

This paper explores the effectiveness of digital interactive materials for the teaching of traffic education at the first grade of elementary school. It focuses on the teaching of traffic education, its possibilities and its use. It focuses on the introduction of ICT elements into the normal teaching process.

It evaluates the initial level of knowledge of pupils in two parallel classes from the field of traffic education and compares the amount of knowledge acquired in both classes, after more than one year of work, using different teaching methods. It focuses on teaching pupils using ICT devices. It monitors the current possibilities of using digital devices and digital materials. It evaluates whether teaching using digital interactive materials is more effective than other teaching methods.

Keywords

Digital interactive material, ICT, efficiency, traffic education, teaching mathematics, different teaching methods.

7

Obsah

1 Vzdělávací a výchovný proces ... 15

1.1 Vzdělávání ... 15

1.2 Výchova ... 15

1.3 Pojetí a cíle základního vzdělávání dle RVP ZV ... 16

1.4 Vývojová stádia... 18

2 Dopravní výchova... 20

2.1 Historický vývoj dopravy u nás ... 20

2.2 Počátky nehodovosti ... 21

2.3 Počátky bezpečnosti a dopravní výchovy ... 25

2.4 Vymezení pojmu ... 25

2.5 Prevence jako nutnost snižování nehodovosti ... 26

2.6 Dopravní výchova v rodině ... 27

3 Dopravní výchova po roce 1989 dle vzdělávacích programů ... 28

3.1 Obecná škola ... 28

3.2 Národní škola ... 29

3.3 Základní škola ... 30

4 Dopravní výchova v současném kurikulu ... 31

4.1 Doporučení pro 4. ročník ... 33

4.1.1 Cíl výuky ... 33

4.1.2 Učivo ... 33

4.2 Doporučení pro 5. ročník ... 34

4.2.1 Cíl výuky ... 34

8

4.2.2 Učivo ... 34

5 Zařazení dopravní výchovy do vyučovacího procesu ... 35

5.1 Český jazyk ... 35

5.2 Matematika ... 36

5.3 Cizí jazyk ... 36

5.4 Informatika ... 36

6 Výuka na dětských dopravních hřištích (DDH) ... 37

7 Instituce podporující prevenci v DV ... 38

7.1 Besip ... 38

7.2 Záchranný kruh ... 40

7.3 Bezpečné cesty ... 42

8 ICT v současné škole ... 44

8.1 Zavádění ICT do školských systémů ... 45

8.2 ICT jako inovace vzdělávání ... 46

8.3 Využívání ICT pedagogy škol ... 48

9 Současné dostupné interaktivní výukové materiály ... 49

10 Rozbor instituce – ZŠ a MŠ Krásná Lípa, p. o. ... 51

11 Metodologický postup ... 55

11.1 Cíl výzkumu ... 55

11.2 Metody šetření ... 55

12 Výzkumný vzorek ... 56

12.1 Třída A ... 56

12.2 Třída B ... 57

9

13 Vlastní výzkum - průběh ... 58

14 Vyhodnocení a porovnání výsledků tříd ... 61

14.1 Úloha č. 1 ... 61

14.2 Úloha č. 2 ... 65

14.3 Úloha č. 3 ... 69

14.4 Úloha č. 4 ... 73

14.5 Úloha č. 5 ... 76

14.6 Úloha č. 6 ... 80

14.7 Úloha č. 7 ... 84

14.8 Celkové porovnání výsledků tříd ... 88

15 Vyhodnocení výzkumných otázek ... 91

16 Evaluace výuky pomocí dig. interaktivních materiálů ... 93

17 Diskuze ... 95

18 Závěr ... 98

Seznam použitých zdrojů ... 99

Seznam literatury ... 99

Seznam internetových zdrojů ...100

Zákony a vyhlášky ...101

Seznam příloh ...102

Přílohy ...103

10 Seznam grafů

1 - Úloha č. 1 – porovnání výsledků 2 - Úloha č. 2 – porovnání výsledků 3 - Úloha č. 3 – porovnání výsledků 4 - Úloha č. 4 – porovnání výsledků 5 - Úloha č. 5 – porovnání výsledků 6 - Úloha č. 6 – porovnání výsledků 7 - Úloha č. 7 – porovnání výsledků

8 - Počet získaných % jednotlivých žáků vstupního testu 9 - Počet získaných % jednotlivých žáků výstupního testu

10 - Průměrný procentuální zisk třídy A vzhledem k vstupnímu průměru dle jednotlivých úloh

11 - Průměrný procentuální zisk třídy B vzhledem k vstupnímu průměru dle jednotlivých úloh

12 - Procentuální zisk tříd A a B vzhledem k vstupnímu průměru obou tříd současně

Seznam obrázků

1 - Stádia kognitivního vývoje jedince podle J. Piageta (MUNI 2012) 2 - Počet nehod v silničním provozu ČR šetřených Policií ČR

3 - Náhled webových stránek společnosti Besip

4 - Náhled webových stránek společnosti Záchranný kruh 5 - Náhled webových stránek společnosti Bezpečné cesty 6 - Zadání úlohy č. 1 - vstupní test

11 7 - Zadání úlohy č. 1 - výstupní test

8 - Zadání úlohy č. 2 - vstupní test 9 - Zadání úlohy č. 2 - výstupní test 10 - Zadání úlohy č. 3 - vstupní test 11 - Zadání úlohy č. 3 - výstupní test 12 - Zadání úlohy č. 4 - vstupní test 13 - Zadání úlohy č. 4 - výstupní test 14 - Zadání úlohy č. 5 - vstupní test 15 - Zadání úlohy č. 5 - výstupní test 16 - Zadání úlohy č. 6 - vstupní test 17 - Zadání úlohy č. 6 - výstupní test 18 - Zadání úlohy č. 7 - vstupní test 19 - Zadání úlohy č. 7 - výstupní test 20 - Anketní otázka pro pedagogy

12 Seznam zkratek

aj. – a jiné

apod. – a podobně

ARČs – Autoklub republiky Československé atd. – a tak dále

SAP – Sdružení automobilového průmyslu č. – číslo

ČR – Česká republika

DDH – dětské dopravní hřiště DV – dopravní výchova EU – Evropská unie

ICT – informační a komunikační technologie (přeloženo z anglického jazyka) MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

obyv. – obyvatel

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-Operation and Development)

p. b. – procentní bod

RVP ZV – Rámcový vzdělávací program – základní škola ŠVP – Školní vzdělávací program

tzn. – to znamená tzv. – tak zvaný

USA – Spojené státy americké

13

I. ÚVOD

Motivací pro volbu tématu této práce byla autorovi jeho vlastní zkušenost při práci s žáky v oblasti dopravní výchovy. Již 12 let učí na základní škole, jako učitel 1. i 2. stupně, vyučující předmětům matematiky a informatiky a zároveň vede volnočasový kroužek dopravní výchovy, který je určen žákům 4. až 9. ročníků. S žáky se pravidelně účastní Dopravní soutěže mladých cyklistů, pořádané společností Besip. Po letech, kdy se pravidelně umísťovali na 1. místě a postupovali tak do krajských kol této soutěže, přišlo období, kdy se již 5. rok umísťují „až“ na příčce druhé. Z toho autorovi vyvstala myšlenka, jakým způsobem zefektivnit celý výchovně-vzdělávací proces, který by měl vést k lepšímu dosahování stanovených cílů právě v oblasti dopravní výchovy.

Z pozice vyučujícího se může zaměřit především na metody práce se žáky, nalezení těch, které by co nejefektivněji vedly k dosažení stanovených cílů, proto se zaměřil právě na tuto oblast.

Jako cílovou skupinu si vybral žáky dvou tříd 4. ročníku (platné pro školní rok 2016/2017) s nimiž bude po dobu 14 měsíců pracovat na naplňování cílů stanovených platným RVP ZV, avšak za použití odlišných metod. Výuka DV bude probíhat v rámci hodin informatiky, nebo předmětu Člověk a jeho svět, jehož sice není v těchto konkrétních třídách vyučujícím, avšak je s danými učiteli domluven na spolupráci s možností výměny hodin.

S první skupinou (třídou A) bude pracovat běžnými metodami výuky (práce s tištěnými materiály, skupinové vyučování, pozorování a experimentování apod.) avšak bez využití digitálních technologií. S druhou skupinou (třídou B) bude probíhat výuka s využitím totožných metod, avšak navíc bude výuka obohacena o prvky ICT, které budou žáci k výuce využívat. Poměr ostatních metod ku práci s ICT bude přibližně 1:1. Moderní informační a komunikační technologie budou sloužit jak k získávání nových poznatků a informací, ale také jako nástroj pro

14 upevňování si již poznaného a zároveň nástroj pro testování úrovně dosažených znalostí a dovedností.

Výsledek výzkumu bude založen na výsledcích testování žáků před zahájením celého výzkumu a výsledcích po cca. 14 měsíčním výchovně-vzdělávacím působení na žáky v oblasti DV. Dojde k porovnání změn výsledků jednotlivých tříd v závislosti na použitých metodách výuky a vyhodnocení tak efektivnosti použití digitálních interaktivních materiálů pro samotnou výuku DV na 1. stupni základní školy.

Očekávaným výstupem této práce je ověření efektivnosti (potvrzení či nepotvrzení přínosu) digitálních interaktivních materiálů pro výuku dopravní výchovy na 1. stupni základní školy.

Do výzkumu vstupujeme s velkým očekáváním, jaké výsledky nám výzkum přinese. Pokud vidíme kladný (někdy možná až příliš kladný) vztah žáků k moderním technologiím, očekáváme, že přínos pro výuku budou mít tyto interaktivní materiály dosti značný. Do jaké míry se však tyto prvky promítnou do výsledků, nám ukáže až výzkum samotný.

15

II. Teoretická část 1 Vzdělávací a výchovný proces

1.1 Vzdělávání

Vzdělávání je celoživotní proces, který vede vzdělávaného k osvojení si určitých znalostí, dovedností a postojů. Základní vzdělávání, jakožto prvek edukačního procesu, navazuje na vzdělávání předškolní. V obecné pedagogice a didaktice se výraz edukace používá jako synonymum termínu vzdělávání, resp.

vzdělávací proces (Průcha et al. 2009, s. 53). Ve školách, kdy jsou pro vzdělávání pevně stanoveny cíle, obsahy, formy, metody práce apod. používáme výraz formální vzdělávání, oproti tomu, vzdělávání, které nevede k dosažení určitého stupně vzdělání, prokazující dokument typu vysvědčení s doložkou, diplom apod., považujeme za vzdělávání neformální. Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání (MŠMT 2017).

1.2 Výchova

Běžně se výchova chápe jako záměrné působení rodičů, učitelů, vychovatelů a výchovných institucí na vychovávané, především na děti a mládež. Rozumí se tím působení záměrné, cílevědomé, směřující k určitému výchovnému cíli – rozvinout v dítěti určité vlastnosti, názory, postoje, hodnotové orientace. Je to působení, užívající určitých výchovných prostředků a metod, založených na zkušenostech, tradici, popřípadě i vědeckých poznatcích (Čáp et al. 2007, s. 247).

V procesu výchovy jsou tedy hlavními aktéry vychovatel (z počátku rodič, později učitel) a vychovávaný (především chápáno dítě, avšak výchova může být cíleně směřována například i k zvířeti). Děti či mladiství jsou aktivními prvky procesu výchovy, důležitým aspektem je i zpětná vazba ze strany vychovávaného,

16 a tak je podle Čápa důležité vnímat výchovu jako vzájemné působení vychovávajícího a vychovávaného, jejich interakci a komunikaci.

Průcha píše o třech proudech pohledu na výchovu. První proud chápe výchovu jako cílené působení na jedince, které má příznivě ovlivnit jeho rozvoj s nutností podrobit se normám společnosti (G. A. Lindner, R. Hubert), druhý akcentují úlohu samotného vychovávaného jako subjektu vlastního formování a zdůrazňuje podíl osobnosti na vlastním utváření (J. J. Rousseau, J. Dewey), třetí proud vychází při vymezení výchovy z interakce mezi pedagogem a žákem.

1.3 Pojetí a cíle základního vzdělávání dle RVP ZV

V současné době se ve významu vzdělaný člověk nehledí na sumy encyklopedických poznatků, které umí žáci memorovat, ale především na celistvý rozvoj osobnosti člověka. Předpokládáme, že spolu s osvojováním systému určitých vědomostí a dovedností chápe vzdělaný člověk vztahy mezi poznatky, získal dovednosti používat svých vědomostí při řešení nových úkolů, dovednosti dalšího sebevzdělávání. Vzdělání zahrnuje i osvojení hodnot estetických a morálních, vytváření určitého postoje ke světu, společnosti i sobě samému. Tyto postoje nalézají svůj odraz ve schopnosti kritického uvažování, v praktických životních názorech a jednání. (Skalková 1999, s. 27–28)

Jak uvádí Skalková ve své Obecné didaktice, v obecném cíli vzdělávání jsou vyjádřeny potřeby společnosti i jednotlivce. S nástupem kurikulární reformy, která odstartovala v roce 2004 vydáním Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha), se zavádí nový pojem, který má obsáhnout všestranný rozvoj osobnosti člověka v různých oblastech, a tím jsou tzv. klíčové kompetence¹.

1 V RVP ZV jsou vymezeny kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní.

17 Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů:

 umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení;

 podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů;

 vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci;

 rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých;

 připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti;

 vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě;

 učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný;

 vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi;

 pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci (RVP ZV 2017).

Cílem 1. stupně základního vzdělávání je vytváření předpokladů pro celoživotní učení - získávání základních návyků a dovedností pro školní i mimoškolní práci, vytváření motivace k učení, osvojování základní gramotnosti jako nástroje dalšího úspěšného vzdělávání, postupné utváření uceleného náhledu na svět včetně vztahu k životnímu prostředí, založeného na citlivém, znalostním a aktivním přístupu k jeho ochraně, kultivace žákovy osobnosti (jeho postojů, hodnotových orientací a zájmů) a podpora zdraví (MŠMT 2001, s. 47).

18

1.4 Vývojová stádia

Jednotlivá stádia vývoje dítěte se dělí podle jeho dosaženého věku. Za obecně známá označení chápeme pojmy novorozenec, kojenec, batole (do 3 let věku dítěte).

Nás pak ale bude zajímat především dítě v předškolním věku a tzv. mladší školní věk. Teorií o kognitivním vývoji dětí je celá řada, my budeme vycházet z té nejznámější a nejuznávanější teorie, kterou předložil švýcarský psycholog Jaen Piaget. Ta spočívá na třech pilířích – filozofickém, psychologickém a pedagogickém (Čáp et al. 2007, s. 391).

Piaget se zaměřil na porozumění, jakým způsobem si dítě v jednotlivých fázích svého života osvojuje novým poznatkům. Za základní princip kognitivního vývoje považoval prolínání dvou procesů: asimilace a akomodace (MUNI 2012).

Piaget chápe dítě jako malého badatele, který si při poznávání světa tvoří schémata.

Nově poznané se pak následně snaží zařadit do již známých schémat. Tento proces se nazývá asimilace. Teprve v případě, že se nové poznatky nepodaří zařadit do již známých schémat, přichází na řadu tzv. rekonstrukce, přizpůsobení si schématu nové podobě - akomodace. Myšlení dětí a jejich chápání světa vzniká na základě křehké rovnováhy mezi oběma procesy (Čáp et al. 2007, s. 392). Nutno podotknout, že se Piagetova teorie i nadále vyvíjela pod vlivem dalších badatelů, ti upozorňují na původně opomíjená fakta, která ovlivňují schopnosti dítěte dosáhnout určitých kognitivních výsledků, jako nedostatečná kapacita pracovní paměti či nedostatek vědeckých poznatků.

19

Obrázek 1 Stádia kognitivního vývoje jedince podle J. Piageta (MUNI 2012)

Z hlediska zaměření na cílovou skupinu žáků 1. stupně (4. a 5. ročníku základní školy) nás bude zajímat především období konkrétních operací, přesněji řečeno rozvinutých konkrétních operací, kdy dítě dokáže objekty třídit podle několika charakteristik, s novými poznatky experimentovat, avšak stále nesystematicky. Dítě není malou kopií dospělého, dítě disponuje osobitým viděním, slyšením, vnímáním, myšlením, reagováním a nikdy neprožívá situaci stejně jako dospělý člověk (Havlík 2005, s. 127).

20

2 Dopravní výchova

2.1 Historický vývoj dopravy u nás

V počátcích 20. století byl automobilismus celkem již rozvinutou oblastí, co se týče technické úrovně, ovšem z pohledu masové rozšířenosti se jedná o oblast, která se teprve začala rozvíjet, a to především zásluhou Henryho Forda, který zavedl sériovou výrobu aut, která přetrvává dodnes. U nás to bylo především díky značce Tatra, Laurin & Klement (výrobci nejenom dnes známé značky automobilů Škoda, ale také jízdních kol), Praga, a také výrobou nákladních automobilů RAF (v současnosti LIAZ).

Iva Provalilová uvádí, že se první automobil vyrobený v českých zemích jmenoval President a vyrobila jej v roce 1898 Kopřivnická vozovka. Přelom ve výrobě automobilů znamenalo rozvinutí masové sériové výroby ve Fordových závodech v USA, kdy se ustálila klasická konstrukce automobilu skládající se z motoru, převodovky, podvozku, elektrického systému, řízení a karoserie (Stojan, et al. 2009, s. 62).²

Železniční doprava se u nás začala rozvíjet již v první polovině 19. století, kdy vznikla první koněspřežná dráha z Budějovic do Linze. Rychle se tak začala stavět železniční síť, neboť důležitost této dopravy sahala od vojska až po zemědělství.

V období 1. republiky došlo k zestátnění železniční sítě a vznikla tak národní společnost ČSD. Rozvoj železniční dopravy přibrzdil až nástup automobilismu.

V letecké dopravě byly naše země až za jinými zeměmi světa. Prvním dopravním prostředkem byl horkovzdušný balón již v roce 1783 a následně pak první vzducholoď, která se vznesla do oblak v roce 1898. U nás byl první řiditelný

2 Publikace byla vydána v rámci výzkumného záměru MSM00216224721

„Škola a zdraví 21“, zaměřující se na celou řadu oblastí dopravní výchovy zahrnující např. prevenci, citovaný vývoj DV, didaktiku výuky DV na různých stupních škol.

21 let proveden Ing. Janem Kašparem v Pardubicích v roce 1910. Následně pak vznikla Československá státní aerolinie, předchůdce dnešní ČSA (ČVUT 2013).

2.2 Počátky nehodovosti

Dopravní nehodovost na pozemních komunikacích je v ČR (tehdy jako součásti ČSR) sledována už od 30. let 20. století. V počátečním období nízké úrovně motorizace nebyla považována za vážný problém. Od počátku 60. let spolu s postupným nárůstem úrovně motorizace počet usmrcených prudce narůstal.

Historické maximum (1758 usmrcených do 24 hod.) bylo dosaženo v roce 1969.

Souviselo to tehdy zřejmě s dočasným částečným uvolněním politických a ekonomických poměrů a s tím souvisejícím pocitem větší svobody obyvatel. Poté, s postupem tzv. politické normalizace, následovalo dlouhodobé zlepšování situace až do roku 1987 (766 usmrcených do 24 hod.), resp. roku 1986 (896 usmrcených do 30 dnů). Ještě v letech předcházejících změně politických poměrů (zřejmě vzhledem ke zrychlení růstu motorizace a prvním příznakům reforem) se však vývoj bezpečnosti obrátil opět negativním směrem (Stojan, et al. 2009, s. 63).

Nehodovost se tak stala tématem, který bylo třeba řešit nejenom na státní úrovni. Tento problém vzaly na svá bedra tři hlavní tehdejší instituce, které se bezpečností silničního provozu a tedy i výchovou k dopravní bezpečnosti profesionálně zabývaly. Byl to především Autoklub republiky Československé (ARČs), Elektrické dráhy a autobusy hlavního města Prahy a Dopravní úřad policejního ředitelství v Praze (Límová, 2006, s. 10).

Byly vytyčeny nejproblémovější oblasti, kterým bylo zapotřebí se podrobněji věnovat tak, aby to vedlo k všeobecnému snížení nehodovosti a především pak jejich následků. Již v této době byly hlavními problémy tytéž otázky, jako jsou dnes.

Patří sem:

 nehodovost dětí a mládeže;

 nedostatky ve výchově řidičů motorových vozidel;

22

 metodika a nedostatečná náročnost řidičských zkoušek;

 alkohol, jako příčina nehod;

 duševní způsobilost k řízení motorových vozidel.

Obrázek 2 Počty nehod v silničním provozu ČR šetřených Policií ČR.

23 Společnost AutoSAP (Sdružení automobilového průmyslu) ³ uvádí statistiku počtu dopravních nehod od roku 1980 do roku 2015, na které je zřejmý nárůst počtu dopravních nehod s kulminací okolo roku 2000. Zde se však statistika stává značně zkreslená, neboť od roku 2001 (a opakovaně pak v roce 2006) došlo ke zvýšení hranice škody pro nahlášení Policii ČR – viz pozn. obr. 1 (AutoSAP, 2016).

Na obrázku můžeme vidět, že za „nejbezpečnější“ léta v naší dopravě můžeme značit 80. léta 20. století, především pak její první polovinu. Od té doby se u nás nehodovost zvyšovala, až dosahovala počtu 225 690 v roce 1999.

Samostatnou oblastí, které se právě jednotlivé instituce z oblasti bezpečnosti dopravy věnují, jsou nehody, které jsou buďto zaviněné dětmi, nebo se děti stávají jejich přímými účastníky. Dítě se pohybuje v silničního provozu ze tří postojů.

Především jako chodec (při cestě do školy, domů – bezpečné cestě do školy se budeme věnovat později), dále jako cyklista a také jako cestující v dopravních prostředcích. Dle společnosti Besip se počet nehod zaviněných dětmi chodci v letech 1988 až 1995 pohyboval mezi 1250 až 1500, u cyklistů je toto číslo okolo hranice 800 nehod ročně.

Nehodovost je sledovaným faktorem v rámci jednotlivých měsíců za období od roku 1980 do roku 2018, porovnání měsíců v konkrétním roce, případně v určitých dnech v týdnu. Veškeré statistiky z tohoto období jsou k nalezení na webu Policie ČR v sekci statistika nehodovosti (http://www.policie.cz/clanek/statistika- nehodovosti). Pozitivní zprávou je vývoj nehodovosti, kde se účastníkem dopravní nehody stalo dítě, v prvních letech 21. století až po současnost. Jak uvádí publikace společnosti Besip „Děti - Základní statistické ukazatele ve formě komentovaných

3 Zájmové sdružení právnických osob, které zahrnuje podle posledních údajů na svých internetových stránkách přibližně 165 subjektů, věnující se např. trvalému rozvoji automobilového průmyslu jako specifického výrobního odvětví.

24 grafů“⁴, je meziročně zaznamenán pokles počtu usmrcených dětí o 4, tj. o – 30,8 %.

V absolutním srovnání s ostatními evropskými zeměmi se tak řadíme (z údajů pro rok 2015) na 12. místo, v relativním srovnání počtu usmrcených osob na 100 000 obyvatel jsme však byly za Islandem, Finskem a Litvou 4. nejhorší zemí, s počtem 1,12 usmrcených na 100 000 obyv. V roce 2016 to bylo 0,86 (až 9. nejhorší místo).

4 Publikace ukazuje na vývoj nehodovosti v ČR se zaměřením na dítě, jakožto účastníka dopravní nehody a to jak z pohledu chodce a cyklisty, ale také z pohledu spolucestujícího v dopravních prostředcích. Nejtragičtějším měsícem roku 2015 z hlediska usmrcených dětí byl říjen (s 6,3 % podílu usmrcených dětí na všech usmrcených osobách, přičemž celoroční podíl na všech usmrcených činí 1,8 %), podíl těžce zraněných dětí na všech těžce zraněných osobách byl nejvyšší v červenci, a to 8,7 % z celoročního podílu 5,5 %.

Rok

Chodci Cyklisté

Počet nehod

Usmr- ceno

Těžce zran.

Lehce zran.

Počet nehod

Usmr- ceno

Těžce zran.

Lehce zran.

1988 1458 19 192 1258 796 10 92 674

1989 1349 24 186 1144 736 10 99 614

1990 1439 18 213 1233 824 7 122 702

1991 1266 20 196 1056 854 7 92 733

1992 1423 11 204 1220 823 12 103 689

1993 1342 7 198 1147 764 6 111 642

1994 1500 13 253 1285 812 5 101 705

1995 1486 17 215 1282 827 9 98 712

Tabulka 1 Počty nehod způsobených dětmi v letech 1988 – 1995

25

2.3 Počátky bezpečnosti a dopravní výchovy

Mezi první kroky pro zvýšení bezpečnosti, nejenom u nás, ale po celém světě, patří zavedení registračních značek automobilů a také povinnost získat řidičské oprávnění, které spočívalo v zaplacení správního poplatku a složení zkoušek. V tu dobu byla nebezpečná jízda považována za žalovatelný trestný čin.

Semafor, tedy přesněji „světelné signalizační zařízení“ s obsluhou byl instalován v Praze na křižovatce ulic Hybernská, Dlážděná a Havlíčkova zhruba před 80 lety. První bezobslužný byl postaven v lednu 1930 uprostřed Václavského náměstí, mezi ulicemi Vodičkova a Jindřišská (Stojan, et al. 2009, s. 64).

Ke snížení počtu nehod, tedy jako prevenci před samotným vznikem nehod, se začaly objevovat preventivní akce (preventivní týdny) pořádané českým Autoklubem (tehdejší ARČs). Vzhledem k tomu, že dopravní průmysl se začal rozvíjet v průběhu 20. století, počátky dopravní výchovy sahají právě až do tohoto období. V porovnání např. s matematikou se tedy jedná o velmi mladý obor. Avšak přihlédneme-li právě k rychlosti, jakou se toto odvětví rozvíjí, můžeme říci, že i oblast dopravní výchovy je nutné tomuto tempu přizpůsobit.

2.4 Vymezení pojmu

Jedním ze základních předpokladů zlepšení neutěšené situace v chování účastníků provozu na pozemních komunikacích je dokonalá a systematická dopravní výchova⁵ od nejútlejšího věku. Tuto výchovu je třeba provádět tak, aby se na jejím základě vytvářely správné vztahy k ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích a dopravní ukázněnost vedla děti k tomu, aby poznaly a uvědomily si možná nebezpečí, která jim při aktivní účasti v provozu hrozí, uměly je předvídat a uměly jim předcházet. Návyky získané touto systematickou výchovou

5 Termín dopravní výchova poprvé použil F. A. Elstner ve svých hodinkách bezpečnosti v roce 1935 (Límová 2006, s. 12).

26 by se měli upevňovat ve věku dospělosti samotnou praxí (chodce i řidiče) tak, aby zpětně působily na další generaci (Límová 2006, s. 7).

Z pohledu výuky vnímání rizik v dopravním prostředí je samozřejmě brzký start výhodou, protože se děti učí vnímat různé situace v relativně časném věku. Je ovšem nutné si uvědomit, jaké znalosti a jaké dovednosti musí dítě ovládat (MŠMT 2007, s. 6).

Vzhledem k tomu, že adaptace člověka na dané prostředí, jehož částečkou je i dopravní situace, je ústřední funkcí duševní činnosti, je třeba přistupovat k řešení problematiky dopravní výchovy i z psychologického hlediska (Stojan, et al. 2007, s. 78). Stojan dělí faktory ovlivňující chování jedince na orientaci a přiměřené reagování. Kvalita orientace klade nejvyšší nároky na exteroreceptory zrak a sluch, odráží se na ni však i stav organizmu, zvláště pak nervové soustavy, a to jak aktuálně, tak konstitučně. Přiměřené reagování je však složitý senzomotorický proces, který je součástí celkové vyspělosti osobnosti každého jedince umožňující účinněji zvládat více či méně složitou subjekt-objektovou interakci.

2.5 Prevence jako nutnost snižování nehodovosti

Za posledních 20 let byl například v zemích OECD učiněn velký pokrok, ať už jde o bezpečnostní osvětu, např. dětské bezpečnostní sedačky v automobilech či cyklistické přilby, anebo technická opatření, např. přechody pro pěší. Výchova, výcvik a publicita mohou hodně pomoci dětem stát se bezpečnými, aktivními a samostatnými uživateli silnice a řidičům a ostatním dospělým mohou pomoci učinit ze silnice bezpečnější místo pro děti (Stojan, et al. 2007, s. 9).

Stojan dále upozorňuje, že preventivní působení na žáka probíhá jako kontinuální výchovně-vzdělávací proces osvojování si jak pravidel silničního provozu, vyvozování správných soudů a rozhodnutí, tak působení ve směru pěstování návyků k dodržování etických norem chování a jednání.

27 Nepodceňujme brzký začátek dopravní výchovy, který je základem celé další výchovy k dopravní bezpečnosti. Na tento základ pak mohou navazovat učitelé a vychovatelé mimo rodinu (Límová 2006, s. 12).

2.6 Dopravní výchova v rodině

Rodina je bezesporu prvním a v počátcích dětského života i jediným faktorem, který ovlivňuje výchovu dětí. Působení rodiče na dítě je důležité ve všech oblastech, tedy i v oblasti dopravní výchovy. Jednou z mnoha metod, jak můžeme na dítě působit, je vzor. Dítěti jsou rodiče svou vlastní ukázněností, ohleduplností či obezřetností v silničním provozu (ať už jako chodci, cyklisté nebo řidiči) vzorem a příkladem ať v kladném nebo záporném smyslu. (Štikar, et al. 2003, s. 41). Dítě snadno odkouká vzorové chování a vystupování, proto je potřeba, aby pro něj byl rodič vychovatel dobrým vzorem. Otec si nemusí uvědomovat, jak je při řízení bedlivě sledován dvouletým synkem. Dítě pečlivě registruje dění ve vozidle, styl jízdy i reagování řidiče. Není vzácností přistihnout osmiletého klučinu za volantem zaparkovaného auta při věrné imitaci pohybů svého tatínka nebo maminky (Havlík 2005, s. 133). Je tedy zřejmé, že pouze bezpečné chování se v dopravě může dítěti přinést dostatek správných příkladů.

Rodič by měl dítě učit nejenom pravidlům silničního provozu (přizpůsobených věkovým zvláštnostem dětí), značkám, používání přechodu pro chodce, funkci semaforu apod., ale také najít vhodné místo na hraní, jak se vhodně chovat v dopravních prostředcích, či jiným nebezpečím, která mohou nastat při změně povětrnostních podmínek (déšť, sníh – prodloužená brzdná dráha automobilů). Důležité je také v dětech rozvíjet jejich motorické schopnosti. Jistota, s jakou se v silničním provozu pohybují, jak jako chodci, tak později jako cyklisté, výrazně snižuje riziko vzniku nebezpečné situace (Límová 2006, s. 12).

V období školní docházky je důležitým prvkem výchovy také bezpečná cesta do školy, hledání vhodné trasy, odhalení možných rizik a umění jim předcházet.

V tomto období je vhodné děti seznamovat s pravidly první předlékařské pomoci

28 a přivolání pomoci dospělého, lékaře. S přibývajícím věkem se dítě pohybuje na kole stále častěji bez dohledu dospělého, proto je potřeba upevňovat v nich pravidla bezpečné jízdy, kladení důrazu na používání cyklistické přilby a vybavení kola předepsanou výbavou.

Poznatky z této prvotní dopravní výchovy, působením rodiče, se stále více prohlubují a upevňují a je třeba neustálého opakování pravidel pro jejich zapamatování. Na poznatky z rodiny následně navazuje výchovné působení ze strany mateřské a posléze základní školy.

3 Dopravní výchova po roce 1989 dle vzdělávacích programů

3.1 Obecná škola

Program Obecná škola má stanovené osnovy, na základě kterých probíhá proces výuky na dané škole. Témata zde uvedená jsou závazná, je tedy nutné probrat všechna, avšak časová dotace a pořadí zde vypsané jsou pouze orientační a je pouze na vyučujícím, jak si danou oblast přizpůsobí dle svých potřeb. Dle internetových stránek Národního ústavu pro vzdělávání, na kterých jsou ke stažení vzdělávací programy platné před zavedením RVP do škol v roce 2004, se dopravní výchově věnují předměty prvouka, přírodověda a vlastivěda kontinuálně po celé období 1. stupně, tedy od 1. do 5. ročníku. Výuku si učitel připravuje s pomocí Souborného

6 Až do roku 2004, kdy v České republice došlo k tzv. kurikulární reformě, kterou odstartovalo schválení Národního programu rozvoje vzdělávání (tzv. Bílá kniha), se na základních školách ČR vyučovalo podle tří vzdělávacích programů.

Obecná škola, Národní škola, Základní škola. Bylo v kompetenci školy zvolit si pro ně odpovídající program, podle kterého bude škola vyučovat, avšak ten se pro ně stal závazným.

29 přehledu, ve kterém jsou vytyčeny hlavní body osnovy a také témata přímo související s danou látkou (NÚV 2013).

Témata dle ročníků

Zde jsou vypsaná některá témata, která se v daných ročnících věnují dopravní výchově. V každém období je několik volných hodin určených pro potřeby vyučujícího k probírání sebou zvoleného tématu.

1. ročník – Okolí školy a domova – cesta do školy a ze školy, bezpečnost, opatrnost před neznámými lidmi, dopravní výchova;

2. ročník – Doprava a cestování – dopravní prostředky: dětské, osobní, veřejné, cesta do školy, cesta do práce, dopravní značky a pravidla, veřejná komunikace, chování v dopravních prostředcích;

3. ročník – Svět kolem nás – komunikace, silniční síť, chování v silničním provozu;

4. ročník – Život člověka a jeho životní prostředí – pravidla pro jízdu na kole;

5. ročník – Člověk ve společenství – pomoc a solidarita (pomoc při dopravní nehodě), pravidla silničního provozu (NÚV 2013).

3.2 Národní škola

Výchova a vzdělání dětí v Národní škole má připravit do života lidi, kteří budou dobře zorientováni ve světě, tj. budou schopni nalézt své místo v rodině, zaměstnání, společenském životě. Budou umět pečovat o své zdraví, využít svůj volný čas a žít stylem, který umožní život i dalším generacím (NÚV 2013).

Témata dle ročníků

1. ročník – Jsem chodec – základy dopravní výchovy chodce, bezpečná cesta do školy, úraz, prevence;

30 2. ročník – Dopravní výchova – prohlubování dopravních návyků chodce, dítě v dopravních prostředcích;

3. ročník – Dopravní výchova – dopravní kázeň, cestování dopravními prostředky, dokončení výchovy chodce;

4. ročník – Chci být dobrý cyklista – základní pravidla pohybu v silničním provozu, pasivní a aktivní bezpečnost;

5. ročník – Doprava a cestování – vzájemně propojený svět, na kole jezdím bezpečně (NÚV 2013).

3.3 Základní škola

V programu Základní škola není učivo striktně děleno podle ročníků, ale je uspořádáno do větších celků, které spolu navzájem souvisí, prolínají se. Principem osvojování si nových poznatků je ustavičné opakování již známého a rozšiřování o nové poznatky. Vycházíme z oblastí, které jsou žákovi nejbližší, jako je Moje rodina, Domov, Moje obec, ale také třeba Jsem školák nebo Práce a volný čas.

Osvojování si nových poznatků je založeno na metodách pozorování, porovnávání, nebo hře, vše směřující k možnosti žáka ověřit si nové poznatky v praxi.

Témata dle časových období 1. období (1. – 3. ročník)

Jsem školák – bezpečná cesta do školy a ze školy, činnost chodce v silničním provozu, bezpečný příchod do školy a odchod ze školy podle dopravních značek a světelné signalizace;

Domov – okolí bydliště, nejbližší ulice, náměstí, stanice hromadné dopravy;

Naše obec – hlavní komunikační síť, označení ulic, orientační a informační tabule, hromadná a osobní doprava, nejčastější dopravní značky v obci, světelná signalizace;

31 Věci a činnosti kolem nás – jak lidé cestují - kola, auta, vlaky, autobusy, tramvaje, metro, letadla, lodě apod.;

Lidé a technika – různé druhy techniky – dopravní prostředky;

Člověk a zdraví – poskytnutí první pomoci – přivolání pomoci dospělého (lékaře), komunikace s lékařem, zastavení krvácení.

2. období (4. – 5. ročník)

Zdraví, osobní hygiena, režim dne, první pomoc - úrazy dětí, zásady při poskytování první pomoci, základy obvazové techniky, přivolání lékařské pomoci;

Osobní bezpečí – ochrana dítěte a jeho bezpečné způsoby chování v různých prostředích - výtah, schodiště, sklep, veřejné toalety, dopravní prostředky aj.;

Místo, v němž žijeme – dopravní síť, cestovní ruch v regionu;

Česká republika, Evropa, svět – oblasti cestovního ruchu na území sousedních států České republiky, vzájemné vztahy mezi Českou republikou a jejími sousedy (NÚV 2013).

4 Dopravní výchova v současném kurikulu

„Má-li škola připravit žáky na život, musí je především naučit, jak si život zachovat.“ (Límová 2006, s. 21).

Rámcový vzdělávací program se o dopravní výchově zmiňuje celkem málo, některá témata však zařazuje do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, která je jako jediná oblast zařazena pouze na 1. stupni ZŠ. Z charakteristiky RVP vychází samotné definování témat dopravní výchovy, které má za úkol především osvojení si schopností a dovedností pro jejich následné využití v praktickém životě. Důraz je kladen na schopnosti domýšlet důsledky svého jednání a případně hledat různé podoby řešení daných situací. Metody, jakými si žáci tyto dovednosti osvojují, jsou především: pozorování, experimentování, modelové situace a hra. Samotný proces

32 osvojování navazuje jak na již získané dovednosti z předškolního vzdělávání, tak ale především na dovednosti získané z rodiny.

Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je rozdělena do pěti tematických okruhů, přičemž základním principem výuky je jejich vzájemné propojování a tvoření tak mnoha různých témat výuky. Konkrétním cílem výuky dopravní výchovy v rámci této oblasti je především osvojování si klíčových kompetencí tím, že žáka vede k poznávání podstaty zdraví i příčin jeho ohrožení, vzniku nemocí a úrazů a jejich předcházení, poznávání a upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých, včetně chování při mimořádných událostech (RVP ZV 2017, s. 43).

Tematický blok Místo, kde žijeme, se z hlediska dopravní výchovy zabývá bezpečnou cestou do školy. Žáci by měli na své cestě najít nebezpečná místa z hlediska dopravy a zároveň určit, zda mají možnost se těmto místům vyhnout, případně jak se na takovém místě zachovat pro jejich bezpečnost a zachování zdraví.

Tematický blok Člověk a jeho zdraví se věnuje především bezpečným místům pro hru a trávení volného času, pravidlům bezpečného chování účastníka silničního provozu, aby neohrožoval zdraví své i jiných. Blok obsahuje nejenom preventivní jednání, které má zamezit ohrožení na zdraví, ale také postupy, jak se zachovat v případě, že se již někdo nachází právě v dané nouzi a potřebuje pomoci. Tedy jakým způsobem se v této situaci zachovat. Přivolání lékařské pomoci (případně pomoci dospělých), poskytnutí první předlékařské pomoci při drobných poraněních. Žák by se měl také seznámit s nejběžnějším dopravním značení, které se vyskytuje v místě jeho bydliště a správnému chování na místech řízených světelným signalizačním zařízením.

Jak můžeme vidět, v Rámcovém vzdělávacím programu jsou spíše obecné cíle, konkrétní učivo si škola ve svém Školním vzdělávacím programu zařazuje sama, dle svého uvážení tak, aby docházelo k co nejefektivnějšímu osvojování daných klíčových kompetencí. Při sestavování učiva jim může být jako pomůckou metodická

33 příručka Podklady k výuce témat dopravní výchovy v základních školách, kterou vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tato příručka je pouze návodem na rozložení učiva do jednotlivých ročníků s připomenutím nejdůležitějších axiomů bezpečnosti v silničním provozu a nabídkou metod, které při samotné výuce může učitel využít.

My se budeme zabývat pouze 4. a 5. ročníkem, tedy cílovou skupinou, na kterou byl tento výzkum zaměřen.

4.1 Doporučení pro 4. ročník

4.1.1 Cíl výuky

Být zodpovědný za svoje chování, uvědomovat si rizika a vztahy mezi všemi účastníky silničního provozu; hledat řešení krizových situací; zejména v roli cyklisty; vnímat všemi smysly, zhodnotit a zpracovat získané informace a vyvodit z nich správné závěry pro bezpečnou cestu (MŠMT 2013).

4.1.2 Učivo

Vzhledem k tomu, že věk těchto dětí je hraničním pro to, kdy se mohou po silnici sami začít pohybovat na kole bez osoby starší 15 let, učivo je zaměřené na žáka, především v roli cyklisty (pozice chodce je učivem v prvním období, tedy 1. až 3. ročníku). Toto je významné téma, které musí být chápáno jako příprava dětí na vstup do rovnoprávného motorizovaného provozu, protože jsou podle zákona č. 361/2000 Sb. řidiči nemotorových vozidel se všemi právy a povinnostmi z toho plynoucími (Límová 2006, s. 21). Žák by měl znát povinnou a doporučenou výbavu kola, správnou a především bezpečnou techniku jízdy na kole a také vhodná místa pro samotnou jízdu. Velmi důležitou částí je pohyb cyklisty v silničním provozu, předpokládající znalost základních vodorovných i svislých dopravních značení, znalost dávání znamení při změně směru jízdy, objíždění, případně při zastavování a rozjíždění se. Heinrichová doslova uvádí, že by dítě mělo zcela bezpečně ovládat jízdu na kole v rizikovém prostředí, musí se naučit tato rizika vnímat a předvídat,

34 musí dokonale ovládat své kolo, musí znát význam pravidel značek, musí chápat, že všichni ostatní řidiči a chodci jsou jeho partneři (MŠMT 2007, s. 6). Nezbytnou součástí výuky o bezpečném pohybu v silničním provozu je i znalost zásad jízdy křižovatkou a kruhovým objezdem. Žáci by se měli také naučit, jak správně naplánovat rodinný výlet na kole a jak se chovat s kolem v dopravních prostředcích.

Doporučenými formami výuky jsou formy zážitkové pedagogiky, práce s pracovní učebnicí BESIP 2010 “Dopravní výchova pro 4. ročník ZŠ – CYKLISTA”, vytváření a řešení modelových situací, didaktické hry, vyprávění, popis a další slohové útvary, grafický projev výtvarný, návštěva odborníka z řad policie, dopravního experta nebo záchranáře, zapojení techniky – fotografování, práce s internetem, apod., nutná je i návštěva dětského dopravního hřiště, vytvoření samostatného předmětu pro výuku dopravní výchovy, či otevření zájmového kroužku spojeného s dopravní výchovou.

4.2 Doporučení pro 5. ročník

4.2.1 Cíl výuky

Upevňovat a rozvíjet získané vědomosti, dovednosti a návyky účastníka silničního provozu – chodce i cyklisty; poznávat vztahy mezi všemi účastníky, uvědomovat si je, učit se bezpečnému chování i v krizových situacích; seznámit se s první předlékařskou pomocí (MŠMT 2013).

4.2.2 Učivo

Učivo pátého ročníku je souhrnem všech doposud získaných znalostí, zahrnuje pravidla pro pohyb v silničním provozu jak z pohledu chodce, tak z pohledu cyklisty, dále zdokonaluje znalosti o povinné výbavě kola, technikách bezpečné jízdy na kole a to i za snížené viditelnosti a zhoršených podmínek, jízdu křižovatkou, výběr vhodné lokality pro hru apod., avšak je rozšířeno o další zásady první předlékařské pomoci a pravidel pro správné přivolání lékařské pomoci.

35 Metody a formy výuky jsou v zásadě stejné, jako v ročníku předcházejícím, můžeme pouze vyzdvihnout metody se zapojením techniky – fotografování, práce s internetem, práce s ICT, tvorba projektů a činnosti spojené s prací s výpočetní technikou (MŠMT 2013).

5 Zařazení dopravní výchovy do vyučovacího procesu

Jak vychází ze samotného RVP, bývá dopravní výchova nejčastěji zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. My však máme možnost toto téma zařazovat i do jiných předmětů, kde nám poslouží jako motivace pro osvojování si dovedností daného předmětu. Zde uvádíme některé příklady (Čumová 2007).

5.1 Český jazyk

Mluvní cvičení

 mluvení o účastnících silničního provozu, o cestě do školy;

 jak se chovat na silnici;

 popis dopravních prostředků.

Čtení

 krátkých textů s dopravní tématikou;

 vymýšlení hádanek např.: Jsem lampa o dvou barvách a říkám, jestli můžeš přejít silnici nebo ne.

Psaní

 přepisování názvů dopravních prostředků;

 opis říkadel s dopravní tématikou;

 popis dopravních značek.

Sloh

 popis cesty do školy;

 popis částí komunikace, dopravního prostředku;

36

 vyprávění o výletu na kolech;

 úvaha na téma nebezpečí, které může číhat na silnici atd.

5.2 Matematika

Počítání

 obrázkové slovní úlohy (dopravní prostředky, značky);

 slovní úlohy s dopravní tématikou – počet, nastoupili/vystoupili;

 výpočet rychlosti dopravního prostředku.

Rýsování

 rýsování dopravních značek;

 pojmenování tvarů dopravních značek;

 pro starší žáky – osově souměrné značky.

5.3 Cizí jazyk

Řečové dovednosti

 názvy dopravních prostředků – i psaná podoba;

 pojmenování – silnice, chodník, křižovatka apod.;

 používání příkazů vlevo, vpravo, přes (silnici).

Poslech s porozuměním

 zakreslení cesty do mapy dle pokynů vyučujícího;

 vyhledání ze slyšeného textu dopravních prostředků.

5.4 Informatika

Základy práce s počítačem

 používání grafických programů (Malování) pro úpravu dopravních prostředků;

 dokreslování;

37

 kopírování obrázků povinné výbavy kola + zpracování;

 práce s výukovým softwarem – testy, modelové situace křižovatek;

 internetové portály iBesip.cz, zachranny-kruh.cz, bezpecnecesty.cz.

Vyhledávání informací

 vyhledávání spojení hromadné dopravy;

 informace o dopravních prostředcích (různé druhy, max. rychlost, váha apod.);

 příprava trasy cyklistického výletu (mapy.cz).

6 Výuka na dětských dopravních hřištích (DDH)

Tak, jako se každý řidič v určité fázi svého výcviku učí na autocvičištích (prvotní jízdy, zvládání nečekaných událostí apod.), měl by si i žák vyzkoušet své získané dovednosti v praxi. Je nutné, aby si vyzkoušel jízdu křižovatkou, správné dávání znamení o změně směru jízdy, bezpečné parkování, jízdu přes železniční přejezd apod. Praktická cvičení na DDH by měla být pevnou součástí výuky, tak jako tomu je například u výuky plavání či lyžování.

Na dopravním hřišti si děti postupně přivykají dopravnímu ruchu, přizpůsobují své chování a jednání požadavkům na plynulost a bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Děti tak získávají potřebnou jistotu pro samotný pohyb ve skutečném provozu. Je však třeba zabránit tomu, aby nenabyly pocitu suverenity (Límová 2006, s. 23).

Výuka dopravní výchovy na dětských dopravních hřištích je velmi důležitou součástí celého procesu osvojování si a především pak zdokonalování získaných

38 dovedností, avšak dostupnost DDH je pro některé školy důvodem, proč se tomu tak neděje⁷.

7 Instituce podporující prevenci v DV

Prevenci v dopravní výchově se věnuje celá řada institucí. Působení těchto společností je různorodé, mezi jejich aktivity patří pořádání preventivních programů pro školy, pro veřejnost, tvorba metodických materiálů pro výuku DV na školách a také tvorba deskových či počítačových her a programů.

7.1 Besip

Besip (zkratka slov bezpečnost silničního provozu), samostatné oddělení Ministerstva dopravy ČR, byl založen již v roce 1963 jakožto reakce na prudký nárůst prodeje osobních automobilů a zvýšení nehodovosti s tragickými následky těchto nehod. „V začátcích činnosti Besipu jsme se snažili využít švýcarských a rakouských zkušeností. Především jsme usilovali o vybudování systému dopravní výchovy, který by provázel občana po celý život. Podařilo se nám položit základ výchovného systému, který provází občana po celý život – od předškolní výchovy, přes

7 Jak se uvádí na stránkách Besipu (www.ibesip.cz), v současné době máme v České republice více jak 160 DDH, což nás řadí mezi evropské země s nejrozvinutější sítí těchto hřišť. Velká část jich je volně přístupná veřejnosti, avšak pouze na zlomku z nich je možná výuka pod vedením zkušených lektorů, což je prakticky pouze v hlavním městě Praze. Dalším problémem se jeví nevyváženost počtu DDH dle krajů.

Zatímco např. moravskoslezský či středočeský kraj mají na svém území po 23 hřištích, kraj ústecký jich má pouze 8 a kraj karlovarský dokonce 6. Což při téměř totožné rozloze moravskoslezského a ústeckého kraje tvoří značný nepoměr. V okrese (Děčín), ze kterého je škola, kde probíhal tento výzkum, najdeme pouze jedno takové hřiště.

39 dopravní výchovu školní, vícefázový výcvik řidičů, až ke specifickým formám pozornosti, věnované zejména seniorům.“ (Besip 2017).

V současnosti je Besip především hlavním koordinačním subjektem bezpečnosti silničního provozu v ČR, expertním orgánem v oblasti působení na lidského činitele a samostatným oddělením Ministerstva dopravy ČR. Je garantem realizace a plnění Národní strategie bezpečnosti silničního provozu pro období 2011 – 2020, která si stanovila:

 snížení počtu usmrcených osob v silničním provozu do roku 2020, na úroveň průměru států Evropské unie;

 snížení počtu těžce zraněných osob o 40 % oproti roku 2009.

Besip má ve všech 14 krajích ČR své koordinátory, kteří zajišťují akce pro veřejnost, akce pro řidiče a Road show BESIP Team. Jsou autory informačně preventivní kampaně na celostátní úrovni a působí v oblasti dopravní výchovy dětí a mládeže, podporují vznik dopravních hřišť, pořádají zde soutěže (můžeme jmenovat celoevropskou soutěž Mladých cyklistů), pedagogickým pracovníkům napomáhá s výukou dopravní výchovy svými metodickými a didaktickými materiály jak v elektronické, tak i tištěné podobě. Webový portál Besipu, dostupný na stránkách www.ibesip.cz, je rozdělen do několika oblastí (řidič, cyklista, chodec, rodič, senior atd.), na kterých je patrné, že se věnují bezpečnosti všech věkových kategorií. Najdeme zde také záložku Dopravní výchova, která je určena především učitelům mateřských a základních škol jako jejich podpora pro výuku. Najdeme zde celou řadu metodických pomůcek a materiálů ke stažení včetně tištěné verze knih Dopravní výchova učebnice a Dopravní výchova Žákovské portfolio. Oba tyto tituly jsou pak i v elektronické podobě, pro využití na práci s interaktivní tabulí, od společnosti Fraus. Velká řada tištěných materiálů je požívána jako propagace bezpečnosti na komunikacích při soutěžích, spolupořádaných právě společností Besip.

40 Společnost působí v oblasti prevence i na dospělé řidiče, a to především krátkými televizními spoty, na kterých se snaží řidičům přiblížit různá rizika, která je při jejich jízdě mohou potkat. Divák se dozví, jak správně připravit svůj vůz před jízdou a to i ve ztížených povětrnostních podmínkách, jak pečovat o bezpečnost posádky automobilu, nebo jakým způsobem reagovat při nenadálé události, aby co nejvíce minimalizoval následky škod, které mohou nevhodným reagováním vzniknout. Ovšem i zde platí pravidlo, že se jedná pouze o teorii. Nabyté znalosti je potřeba osvojovat a zdokonalovat v praxi, proto je i zde potřebná (avšak často nerealizovaná) cvičná jízda na polygonech, obdobně jako tomu je u žáků na dětských dopravních hřištích.

7.2 Záchranný kruh

Společnost Záchranný kruh je neziskovou organizací, která sdružuje subjekty záchranářské, jejichž hlavním úkolem je prevence v oblasti běžných rizik

Obrázek 3 Náhled webových stránek společnosti Besip

41 a mimořádných událostí. Projekt je spolufinancován Evropskou unií a Karlovarským krajem. Její působnost není výhradně spojena s bezpečností v dopravě, věnuje se tématům přesahující tuto oblast, jako jsou nebezpečí vzniklá v domácnostech, při pohybu venku, především pak se zaměřením na nebezpečné situace, ve kterých se může jedinec vyskytnout, také pak při vzniku požáru, či například při dopravní nehodě. Smyslem celého projektu je výchova jedince, který umí předcházet vzniku nebezpečných situací, umí je včasně vyhodnotit a zamezit jim, ale také adekvátně reagovat v případě, že již k nějaké zdraví či života ohrožující nebo jiné mimořádné události došlo.

Pro pedagogické pracovníky je zde připravena celá řada výukových materiálů, obsahující všestranně zaměřené pracovní listy, databázi obrázků s metodickými pokyny pro následnou práci s nimi, nebo třeba interaktivní kurzy, kde se žáci seznamují s riziky a jejich předcházení, hravou formou. Veškeré materiály jsou pro pedagogy zcela zdarma, postačí pouze jejich registrace a vše je následně volně přístupné.

Obrázek 4 Náhled webových stránek společnosti Záchranný kruh

42 Tištěné i digitální materiály jsou připravované za pomoci zkušených odborníků z řad záchranářů, lékařů a jiných záchranných subjektů. Pro bližší seznámení se s projektem Záchranný kruh můžeme navštívit jejich stránky www.zachranny-kruh.cz.

Projekt je zaměřen na celou veřejnost, počínaje malými dětmi, seniory konče.

Zvláštní oblastí je pak služba obcím, nazývaná Infobox⁸.

7.3 Bezpečné cesty

Posláním portálu Bezpečné cesty je vzdělávat a předkládat účinné příklady z praxe dopravní bezpečnosti a tím podpořit snižování nehodovosti a především množství zranění (i smrtelných). Využitím množství multimediálních prvků, animací a videí řádově zlepšit pochopitelnost a zapamatovatelnost nejdůležitějších informací a pravidel (Bezpečné cesty, 2017).

Portál Bezpečné cesty je výrazně podporován tuzemskou automobilkou, což se také odráží na podobě stránek. Některé sekce se věnují právě prvkům aktivní i pasivní bezpečnosti vozidel, crash testům apod. se zaměřením právě na onu značku, avšak i toto je vhodné téma pro žáky, neboť do prvků bezpečnosti patří i správné používání dopravních prostředků z pohledu cestujícího. Najdeme zde ale

8 Služba Infobox je tvořena jako pomoc obcím, které jsou ze zákona (zákon č. 240/2000 Sb. Zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů) povinny pravidelně informovat své obyvatele o tom, jak se mají chovat v rizikových situací, či jiných mimořádných událostech. Společnost vypracovala metodický materiál, který prostřednictvím (nejčastěji) webových stránek města, informuje o hrozícím nebezpečí, a zároveň učí správnému chování v těchto situacích. Ve velmi krátké době má občan možnost se dozvědět o rizicích, které se k jejich obci blíží, jako je například vichřice, povodeň apod. Společnost spolupracuje s celou řadou měst a obcí, a to i mimo Karlovarský kraj.

43 i celou řadu materiálů, věnující se přímo mládeži. Jsou jimi především animovaná videa, kde se žáci seznamují se správný a bezpečným chováním na silnici i mimo ni, dále pak různá interaktivní cvičení, kde mohou uplatnit své již nabyté znalosti, schopnosti a dovednosti.

Dopravní výchova je zde pojata z pohledu chodce, cyklisty a cestujícího, obsahuje materiály věnující se první předlékařské pomoci. Na webu je možné také testování pro autoškoly online, tedy jakýsi test nanečisto, který má prokázat, do jaké míry si zájemce o řidičské oprávnění osvojil pravidla silničního provozu. Tyto testové úlohy jsou také častou disciplínou na dopravních soutěžích pořádaných různými subjekty, jako například víše zmiňovaná soutěž Mladých cyklistů, pořádaná společností Besip.

Obrázek 5 Náhled webových stránek společnosti Bezpečné cesty

44

8 ICT v současné škole

„… Jestliže by se posledních 50 000 let existence člověka rozdělilo v životním období po 62 letech, bylo by 800 takových životních období. Z těchto 800 plných 650 strávil člověk v jeskyních. Pouze během posledních 70 životních období bylo možno komunikovat z jednoho období do druhého. Umožnilo to písmo. Pouze v posledních šesti životních obdobích ovládlo psané slovo masy lidstva. Pouze v posledních 4 obdobích můžeme měřit čas přesně. Pouze v posledních 2 obdobích se používá elektrický motor. A převážná většina všech materiálních statků, které používáme v denním životě, byla vytvořena v současném, tj. osmistém životním období.“ (Toffler 1992, s. 51).

Změny, kterými prochází současná společnost, jsou důsledkem velmi rychlého rozvoje vědy a techniky v posledních desetiletích. Vývoj v oblasti informační a komunikační technologie (ICT) je v současné době tím nejrychleji se rozvíjejícím a zároveň nejvíce ovlivňující současnou společnost. Charakter proměn společnosti je natolik zásadní, že bývají srovnávány s industrializací, a hovoří se dokonce o nástupu zcela nové civilizace (Toffler, et al. 2001, s. 18).

Současná společnost, nazývaná také jako informační společnost, je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Pružnost a rychlost reakce na změny v pracovním prostředí je jedním z určujících faktorů úspěšnosti adaptace (Zlatuška 1999, cit. podle Zounek 2006, s. 11). ICT jsou tak ve společnosti vnímány jako jedinečný nástroj podporující reprodukci vědění a komunikaci mezi lidmi. Využívání ICT v současné škole je důležitým předpokladem pro osvojování si klíčových kompetencí potřebných pro život.

Pedagogický slovník definuje ICT takto: Prvky informační a komunikační technologie (ICT) jsou moderní prostředky didaktické techniky, didaktické programy a jimi inspirované nové formy vyučování zahrnující zejména: sítě (lokální počítačové sítě, internet a jeho prostřednictvím přístupné online knihovny,

45 databáze a další zdroje informací…); multimédia, která spojují různé formy prezentace informací (hypertext, obraz a animovaný obraz, zvuk atd.) na různých typech nosičů (online, na CD-ROM). (Průcha et al. 2009, s. 139).

8.1 Zavádění ICT do školských systémů

Zařazení ICT do vyučovacího procesu bylo významným tématem konce 20. století ve většině vyspělých zemí světa. Vznikala celá řada studií a strategických dokumentů, na základě nichž byla deklarována nutnost zavádění ICT do školských systému. Na debatách o zavádění ICT do škol se podíleli odborníci jak z oblasti pedagogiky (zástupci škol, samotní učitelé), tak také z oblastí věnující se školství na národních úrovních, tvořících strategické koncepce vyučování daného státu.

Důsledkem těchto debat byl vznik řady projektů, podporujících zavádění ICT do škol, jako například INDOŠ (Internet do škol).

Informační a komunikační technologie se staly nedílnou součástí iniciativ nejenom na úrovni jednotlivých vlád a států, ale také na nadnárodní úrovni, kde významnou roli sehrála v evropském prostoru Evropská unie, která zařadila mezi hlavní oblasti své vzdělávací politiky rovněž začleňování ICT do vzdělávání⁹ (Zounek 2006, s. 15).

Prioritními oblastmi, na které klade Evropská unie důraz tak jsou:

 infrastruktura a vybavení vzdělávacích institucí (přístup škol k internetu, snížení počtu žáků na jeden počítač);

 propojení vzdělávacích institucí (s univerzitami);

9 Aktivity Evropské unie zaměřené na ICT ve vzdělávání se neomezily výhradně na členské země, EU propojovala svoje aktivity s ostatními evropskými zeměmi.

Zásadním impulsem pro užší propojování Evropské unie s kandidátskými zeměmi byla iniciativa eEurope+, která reflektuje všechny zásadní cíle a úkoly eEurope, ale zahrnuje rovněž specifické potřeby kandidátských zemí.