Struktura přehledu o peněžních tocích

I dokument Zhodnocení finanční situace vybraného podnikatelského subjektu (sidor 35-49)

Označení PŘEHLED O PĚNĚŽNÍCH TOCÍCH

P. Stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů na začátku účetního období Z. Účetní zisk nebo ztráta z běžné činnosti před zdaněním

A. 1 Úpravy o nepeněžní operace

+ odpisy

± tvorba a čerpání rezerv, opravných položek ± ostatní nepeněžní operace

± náklady a výnosy nesouvisející s provozní činností podniku

A. * Čistý peněžní tok z prov. činnosti před zdaněním, změnami prac. kapitálu a mim. položkami A. 2 Změny stavu nepeněžních složek pracovního kapitálu

± změna pohledávek a přechodných účtů aktiv

± změna krátkodobých závazků a přechodných účtů pasiv ± změna zásob

A. ** Čistý peněžní tok z provozní činnosti před zdaněním a mimořádnými položkami

± přijaté a vyplacené úroky ± daň z příjmů za běžnou činnost

± příjmy a výdaje spojené s mimořádným hospodářským výsledkem včetně daně z příjmů A. *** Čistý peněžní tok z provozní činnosti

- výdaje spojené s nabytím stálých aktiv + příjmy z prodeje stálých aktiv

B. *** Čistý peněžní tok vztahující se k investiční činnosti ± dopady změn dlouhodobých, resp. krátkodobých závazků

± dopady změn vlastního kapitálu na peněžní prostředky a ekvivalenty C. *** Čistý peněžní tok vztahující se k finanční činnosti

F. Čisté zvýšení resp. snížení peněžních prostředků

R. Stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů na konci účetního období

Zdroj: Vlastní zpracování

2.4 Vzájemná provázanost účetních výkazů

Předcházející kapitola byla zaměřena na charakteristiku jednotlivých účetních výkazů a jejich propojenost s podnikovými procesy. Nyní je potřeba také upozornit na fakt, že data uvedená v těchto výkazech nemají autonomní charakter a existuje mezi nimi vzájemná provázanost. Text předchozích kapitol již napovídá, že základním účetním výkazem je rozvaha, která zachycuje stav zdrojů financování a strukturu majetku potřebného k realizaci podnikatelské činnosti. Proces tvorby zisku jako přírůstku vlastního kapitálu je následně vysvětlen pomocí výkazu zisku a ztráty, který tímto slouží k analýze schopnosti firmy zhodnocovat vložený kapitál. Podobným způsobem je odvozen také výkaz cash flow, jenž umožňuje vysvětlení změny peněžních prostředků, jakožto součásti oběžných aktiv, a tím podrobnější analýzu jejich tvorby ve vztahu k likviditě (Růčková, 2010). Výše uvedené souvislosti jsou schematicky znázorněny v obrázku 3.

VÝKAZ CASH FLOW ROZVAHA VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY

Počáteční

Zdroj: Vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 58.

3. Metody finanční analýzy

Následující text se zabývá klasifikací a charakteristikou konkrétních finančních ukazatelů, sloužící pro komplexní rozbor finančního hospodaření podniku. Zdroje dat pro zjištění těchto ukazatelů představují účetní výkazy, resp. dílčí položky těchto výkazů, uvedené v předcházející kapitole. V rámci finanční analýzy podniku existuje celá řada ukazatelů. Je však nutné zmínit, že samotný výpočet určitého ukazatele má ve vztahu k posouzení finančního zdraví podniku pouze omezenou vypovídací schopnost. „Je nutné posoudit, zda dosažená hodnota ukazatelů je pro finanční zdraví podniku dobrá nebo ne, zda se podnik zlepšuje nebo zhoršuje - musíme srovnávat.“ (Knápková, 2013, s. 65) Pro správnou interpretaci dosažených výsledků lze údaje srovnávat v čase či s jinými podniky v odvětví.

Dalšími velmi významnými aspekty jsou také například předmět podnikání firmy, druh výrobního procesu či způsob distribuce (Knápková, 2013).

3.1 Analýza absolutních ukazatelů

Mezi absolutní ukazatele se řadí přímo hodnoty z jednotlivých položek základních účetních výkazů, které lze dále členit na stavové (položky rozvahy) a tokové (položky výkazů zisku a ztráty a cash flow). Hodnoty absolutních ukazatelů slouží zejména k analýze vývojových trendů - horizontální analýza a k procentnímu rozboru komponent - vertikální analýza (Knápková, 2013).

3.1.1 Horizontální analýza

Horizontální analýza je zaměřena na sledování absolutních a relativních změn položek účetních výkazů v čase. Z těchto změn lze následně i s určitou pravděpodobností odvozovat budoucí vývoj ukazatelů, přičemž je třeba zdůraznit nutnost zvážení ostatních vnitřních a vnějších faktorů jako například firemní strategii, legislativní změny, hospodářskou situaci, atd. (Mrkvička, 2006) Z hlediska správné interpretace a minimalizace nepřesností je také potřeba klást důraz na tvorbu dostatečně dlouhých časových řad (Růčková, 2010). Výpočet absolutních a relativních změn lze matematicky vyjádřit pomocí vzorců 1 a 2, kde: ukazatelt představuje hodnotu daného ukazatele v běžném období a ukazatelt-1představuje hodnotu ukazatele v předcházejícím období.

𝐴𝑏𝑠𝑜𝑙𝑢𝑡𝑛í 𝑧𝑚ě𝑛𝑎 = 𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡− 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡−1 (1)

𝑅𝑒𝑙𝑎𝑡𝑖𝑣𝑛í 𝑧𝑚ě𝑛𝑎 =𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡− 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡−1

𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙𝑡−1 × 100 (2)

3.1.2 Vertikální analýza

Princip vertikální analýzy spočívá ve vyjádření jednotlivých položek účetních výkazů jako procentního podílu k jediné zvolené základně. Touto základnou je nejčastěji v případě rozvahy suma aktiv (pasiv), v případě analýzy výkazu zisku a ztráty celkové výnosy nebo celkové náklady (Knápková, 2013). Díky tomuto rozboru je možné sledovat vnitřní strukturu absolutních ukazatelů a snadněji tak porovnávat jejich změny v jednotlivých obdobích. Své uplatnění najde také při komparaci analyzovaného podniku s konkurenčními podniky či odvětvím (Růčková, 2010). Obecný matematický vztah pro procentní rozbor komponent je následovný:

𝑃𝑖 = 𝐵𝑖

∑ 𝐵𝑖× 100 (3)

Kde 𝑃𝑖 je hledaný vztah, 𝐵𝑖 značí hodnotu dané položky a ∑𝐵𝑖 pak sumu hodnot položek v rámci určitého celku (Kislingerová, 2005).

3.2 Analýza rozdílových ukazatelů

Rozdílové ukazatele umožňují zhodnotit způsob finančního řízení podniku s ohledem na jeho likviditu (Knápková, 2013). Rozbor těchto ukazatelů je v literatuře někdy nazýván také jako analýza fondů finančních prostředků, kde se pod pojmem „fondy” rozumí rozdíly mezi určitými položkami aktiv a pasiv. Nejčastěji používanými rozdílovými ukazateli jsou čistý pracovní kapitál, čisté pohotové prostředky a čisté peněžně-pohledávkové fondy (Mrkvička, 2006).

3.2.1 Čistý pracovní kapitál

Čistý pracovní kapitál neboli provozní kapitál má významný vliv na platební schopnost podniku a je definován jako ta část oběžného majetku financovaná dlouhodobými zdroji (Knápková, 2013). Jeho primární funkce spočívá v zajištění hladkého průběhu hospodářské

a pohledávkách. Výše provozního kapitálu představuje velikost pomyslné rezervy určené k profinancování neočekáváných výdajů (nákladů) v důsledku mimořádných událostí, aniž by byla ohrožena finanční podstata firmy. „Čím vyšší je čistý pracovní kapitál, tím větší by měla být při dostatečné likvidnosti jeho složek schopnost podniku hradit své finanční závazky. Nabývá-li ukazatel záporné hodnoty, jedná se o tzv. nekrytý dluh.“10 (Mrkvička, 2006, s. 60) ČPK lze ve vztahu k majetkové a finanční struktuře podniku znázornit pomocí následujícího obrázku.

Dlouhodobý

majetek Dlouhodobé zdroje

ČPK

Oběžný

majetek Krátkodobé zdroje

Obrázek 4: Čistý pracovní kapitál Zdroj: Vlastní zpracování

Pro výpočet ukazatele čistého pracovního kapitálu platí:

Č𝑃𝐾 = 𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (4)

V souvislosti se změnami ČPK mezi jednotlivými obdobími lze pomocí hlubší analýzy identifikovat příčiny těchto změn prostřednictvím analýzy peněžních toků (cash flow) na bázi fondu finančních prostředků. Tyto příčiny lze přitom sledovat dvěma způsoby - z pozice aktiv či pasiv. Změny ČPK z pohledu aktiv poté představují změny (přírůstky či úbytky) jednotlivých položek oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Jsou-li předmětem sledování změny ČPK z pohledu pasiv (princip nepřímé metody), jedná se o změny jednotlivých položek dlouhodobého majetku a dlouhodobého kapitálu, které jsou buď zdrojem finančního fondu, nebo jeho užitím. Výše uvedený postup lze tedy dobře využít při podrobnější analýze likvidity podniku (Sedláček, 2001).

10Se situací záporného ČPK se lze blíže seznámit v kapitole 3.3.4 v souvislosti s poměrovým ukazatelem krytí dlouhodobého majetku dlouhodobými zdroji.

3.2.2 Čisté pohotové prostředky

Jak uvádí Sedláček (2001), čisté pohotové prostředky neboli čistý peněžní fond se používá pro sledování okamžité likvidity podniku. Tento ukazatel umožňuje kritičtější zhodnocení způsobu řízení oběžných aktiv v podniku ve srovnání s předchozím provozním kapitálem díky tomu, že jsou v jeho výpočtu zahrnuty pouze pohotové peněžní prostředky (hotovost a peníze na běžných účtech, eventuálně peněžní ekvivalenty) a okamžitě splatné závazky.

Vzorec pro výpočet ČPP poté vypadá následovně:

Č𝑃𝑃 = 𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠ř𝑒𝑑𝑘𝑦 − 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡ě 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (5)

3.2.3 Čistý peněžně-pohledávkový fond

Představuje střední cestu mezi oběma předchozími ukazateli, kdy jsou při výpočtu z oběžných aktiv vyloučeny zásoby a nelikvidní pohledávky, od kterých jsou následně odečteny krátkodobé závazky (Sedláček, 2001). Takto odvozený postup výpočtu je znázorněn pomocí vzorce 6.

Č𝑃𝑃𝐹 = 𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 − 𝑛𝑒𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑛í 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (6)

3.3 Analýza poměrových ukazatelů

Pomocí poměrových ukazatelů je možné zjistit vzájemný vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli prostřednictvím jejich podílu. Jedná se o nejoblíbenější a také nejrozšířenější metodu finanční analýzy, neboť umožňuje získat rychlý a nenákladný obraz o základních charakteristikách firmy (Sedláček, 2001). Tato metoda s sebou přináší možnost zkonstruovat poměrně velké množství ukazatelů, které jsou roztříděny podle specifických oblastí hodnocení finančního zdraví podniku. Typickými oblastmi jsou například ukazatele rentability, aktivity, likvidity a zadluženosti (Knápková, 2013). Je potřeba mít na vědomí, že konstrukce poměrových ukazatelů se může lišit v závislosti na účelu prováděné analýzy (Růčková, 2010).

Následující kapitola se zaměřuje na charakteristiku poměrových ukazatelů. Jejím účelem však není poskytnout vyčerpávající výčet všech používaných ukazatelů, ale uvést pouze

3.3.1 Ukazatele rentability

Pojem rentabilita11 lze definovat jako měřítko schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, resp. dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu (Mrkvička, 2006). Ukazatele rentability slouží k hodnocení celkové efektivnosti dané činnosti a obecně jsou vyjádřeny jako poměr zisku k hodnotě vloženého kapitálu. V souvislosti se skutečností, že jsou v hodnotě zisku zahrnuty i nepeněžní operace (viz předchozí kapitoly), se však lze také setkat s ukazateli na principu využití cash flow. Účelem dosazení peněžního toku při výpočtu těchto ukazatelů je vyjádření vnitřního finančního potenciálu firmy, jakožto míry schopnosti tvořit z vlastní hospodářské činnosti finanční přebytky, použitelné k financování existenčně významných potřeb, jako jsou například investice, závazky či dividendy (Růčková, 2010).

Rentabilita celkového vloženého kapitálu (Return on Assets - ROA)

Ukazatel ROA je vyjádřen jako poměr zisku k celkovým investovaným aktivům podniku (viz vzorec 7) a měří celkovou výkonnost neboli hrubou produkční sílu firmy. Intepretace výsledku tohoto ukazatele se odvíjí od typu zisku (případně CF) vstupujícího do jeho výpočtu. Je-li do čitatele dosazen EBIT, ukazatel měří celkovou efektivnost využití aktiv bez ohledu na daňové zatížení a z jakých zdrojů jsou tato aktiva financována (Sedláček 2001; Růčková, 2010).

𝑅𝑂𝐴 = 𝐸𝐵𝐼𝑇 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎

(7)

Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity - ROE)

Tento ukazatel se stává stěžejním při hodnocení ziskovosti podniku jeho vlastníky (akcionáři, společníky, případně dalšími investory), neboť posuzuje zisk jako výdělek z vlastního kapitálu, který do něj vložili (Mrkvička, 2006). Hodnota ROE podniku by neměla být trvale nižší než je výnosnost cenných papírů garantovaných státem z důvodu, že se takový podnik stává pro investory nevýnosný, a je tak fakticky odsouzen k zániku (Růčková, 2010). Vztah pro výpočet ROE uvádí vzorec 8.

11 V literatuře bývá tento pojem uváděn také pod výrazem „ziskovost“ (Růčková, 2010).

𝑅𝑂𝐸 = 𝐸𝐴𝑇 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙

(8)

Rentabilita tržeb (Return on Sales - ROS)

Rentabilita tržeb zachycuje zisk vyjádřený v procentech z tržeb (viz vzorec 9). Pro tento ukazatel existuje více možností výpočtu. Typ použitého zisku se odvíjí především dle metodiky mezipodnikového srovnávání. Za tržby lze dosadit tržby z prodeje zboží, vlastních výrobků a služeb nebo i celkové výnosy (Mrkvička, 2006). ROS slouží pro vyjádření ziskové marže. Obecně platí, že jsou-li hodnoty tohoto ukazatele nižší než oborový průměr, znamená to, že jsou ceny výrobků relativně nízké nebo náklady příliš vysoké (Růčková, 2010).

𝑅𝑂𝑆 = 𝑍𝑖𝑠𝑘 𝑇𝑟ž𝑏𝑦

(9)

3.3.2 Ukazatele aktivity

Poměrové ukazatele aktivity umožňují zhodnotit schopnost společnosti využívat investované prostředky a vázanost jednotlivých složek kapitálu v jednotlivých druzích aktiv a pasiv. Má-li například firma více aktiv, než je účelné, vznikají jí dodatečné náklady.

Jestliže jich má naopak nedostatek, přichází tak o potenciální výnosy. Výsledky těchto ukazatelů jsou nejčastěji vyjádřeny jako počet obrátek jednotlivých složek aktiv či pasiv za určité období nebo jako časový interval doby jejich obratu (Růčková, 2010; Sedláček, 2001).

Obrat aktiv (Total Assets Turnover)

Ukazatel měří počet obrátek, tedy kolikrát se aktiva obrátí za daný časový interval (Sedláček, 2001). „Všeobecně platí, že čím větší hodnota ukazatele, tím lépe. Minimální doporučovaná hodnota tohoto ukazatele je 1, hodnotu však ovlivňuje i příslušnost k odvětví. Nízká hodnota ukazatele znamená neúměrnou majetkovou vybavenost podniku a jeho neefektivní využití.“ (Knápková, 2013, s. 104) Vztah pro výpočet uvádí vzorec 10.

𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑇𝑟ž𝑏𝑦 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎

(10)

Obrat dlouhodobého majetku (Fixed Assets Turnover)

Jedná se o ukazatel s podobnou vypovídací schopností jako obrat aktiv, zaměřuje se však pouze na využití investičního majetku (viz vzorec 11). Výsledná hodnota tohoto ale také předchozího ukazatele je ovlivněna stupněm odepsanosti majetku a při stejné výši dosažených tržeb se tedy v čase zlepšuje (Knápková, 2013).

𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑑𝑏éℎ𝑜 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑘𝑢 = 𝑇𝑟ž𝑏𝑦

𝐷𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘

(11)

Doba obratu zásob

Tento ukazatel vyjadřuje počet dnů, během nichž jsou oběžná aktiva v podniku vázána ve formě zásob. V případě tohoto ukazatele je žádoucí, aby jeho výsledná hodnota, resp. doba jedné obrátky byla co nejkratší (Mrkvička, 2006). Vztah pro výpočet ukazatele je následovný:

𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 =𝑃𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏

𝑇𝑟ž𝑏𝑦 × 360 (12)

Doba obratu pohledávek (Average Collection Period)

Doba obratu pohledávek, jejíž výpočet uvádí vzorec 13, měří dobu vázanosti kapitálu ve formě pohledávek, tedy časový interval mezi okamžikem prodeje na obchodní úvěr a inkasem plateb od odběratelů. Delší doba, po kterou musí podnik v průměru čekat na tyto platby, znamená větší potřebu úvěrů a tím i vyšší náklady (Knápková, 2013).

𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 =𝑃𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘

𝑇𝑟ž𝑏𝑦 × 360 (13)

Doba obratu závazků (Payables Turnover)

Ukazatel je známý také pod názvem doba odkladu plateb a jak je již z obou názvů zřejmé, jedná se o ukazatel vyjadřující průměrnou dobu od vzniku závazku do okamžiku jeho úhrady (Sedláček, 2001). Hodnota tohoto ukazatele by se měla pohybovat alespoň na úrovni doby obratu pohledávek. Spolu s předchozími dvěma ukazateli je doba odkladu plateb významným indikátorem likvidity firmy. Jestliže je doba obratu závazků větší než

součet doby obratu zásob a pohledávek, pohledávky i zásoby jsou financovány dodavatelskými úvěry, což je výhodné, ale může se to projevit v nízkých hodnotách likvidity. (Knápková, 2013) Vztah pro výpočet ukazatele uvádí vzorec 14.

𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů =𝑃𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢

𝑇𝑟ž𝑏𝑦 × 360 (14)

Obratový cyklus peněz (Cash Conversion Cycle)

Také obratový cyklus peněz může posloužit jako cenný ukazatel při analýze likvidity podniku. Ukazatel měří dobu mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků. Jde tedy o dobu, po kterou jsou peněžní prostředky vázány v ostatních složkách pracovního kapitálu a od které se odvíjí stanovení potřebné výše oběžného majetku a ČPK. Obecně platí, že čím kratší je OCP, tím menší je potřeba pracovního kapitálu (resp. ČPK). Ze vztahu pro výpočet OCP (viz vzorec 15) je zřejmé, že se jedná o součet doby obratu zásob, pohledávek a závazků (Sedláček, 2001).

𝑂𝐶𝑃 =𝑃𝑟ů𝑚. 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏

𝑇𝑟ž𝑏𝑦 360 +𝑃𝑟ů𝑚. 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘

𝑇𝑟ž𝑏𝑦 360 +𝑃𝑟ů𝑚. 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ. 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢 𝑇𝑟ž𝑏𝑦 360

(15)

3.3.3 Ukazatele likvidity

Likvidita je definována jako schopnost podniku hradit své závazky. Je potřeba mít na vědomí, že význam tohoto pojmu není shodný s významem pojmu „solventnost“, pod kterým se rozumí připravenost hradit své dluhy v okamžiku jejich splatnosti. V kontextu finanční analýzy podniku je tedy zřejmé, že solventnost firmy je podmíněna její likviditou (Sedláček, 2001).

Pokud podnik nedisponuje dostatečnou likviditou, může to vést až k jeho platební neschopnosti a v krajním případě i bankrotu. Naopak příliš vysoká míra likvidity rovněž není žádoucím jevem (především pro vlastníky podniku), neboť je zjevné, že finanční prostředky jsou nadměrně vázány v oběžných aktivech na místo toho, aby byly použity ke zvýšení rentability. Při analýze likvidity podniku je tedy opět potřeba uvažovat v širších souvislostech a posuzovat výsledné hodnoty ukazatelů tak, aby bylo zajištěno dostatečné

zhodnocení vloženého kapitálu při současném zachování schopnosti hrazení závazků (Růčková, 2010).

Běžná likvidita (Current Ratio)

Někdy je v literatuře označována také jako likvidita 3. stupně, jejíž hodnota udává, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé cizí zdroje podniku (krátkodobé závazky, krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci). Při výpočtu ukazatele běžné likvidity (viz vzorec 16) je potřeba zohlednit stav jednotlivých položek zásob a pohledávek vzhledem k jejich prodejnosti, resp. lhůtě splatnosti. Doporučené hodnoty ukazatele jsou udávány v rozmezí 1,5 - 2,5 (Knápková, 2013).

𝐵ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒

(16)

Pohotová likvidita (Quick Ratio)

Tento ukazatel je známý také jako likvidita 2. stupně. Jedná se o striktnější variantu předchozího ukazatele, jehož výpočet je očištěn o nejméně likvidní položky oběžných aktiv, tj. zásoby a dlouhodobé pohledávky (viz vzorec 17). Výsledné hodnoty ukazatele by se měly pohybovat v rozmezí 1 - 1,5; přičemž při hodnotě menší než 1 musí podnik spoléhat na případný prodej zásob (Knápková, 2013).

𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 + 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒

(17)

Okamžitá likvidita (Cash Ratio)

Okamžitá likvidita neboli likvidita 1. stupně představuje nejužší vymezení likvidity.

Vstupní hodnota oběžného majetku se v případě tohoto ukazatele omezuje pouze na položku krátkodobého finančního majetku (viz vzorec 18). Doporučené hodnoty by se měly pohybovat v rozmezí 0,2 - 0,5. Vzhledem k existenci kontokorentních úvěrů však nedodržení předepsaných hodnot v případě okamžité likvidity ještě nemusí nutně znamenat finanční komplikace (Knápková, 2013; Růčková, 2010).

𝑂𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒

(18)

3.3.4 Ukazatele zadluženosti

Pojmem „zadluženost“ je vyjadřována skutečnost, že podnik používá k financování majetku ve své činnosti cizí zdroje, tedy dluh. Účel analýzy zadluženosti spočívá v hledání optimálního vztahu mezi vlastním a cizím kapitálem, resp. v hledání optimální kapitálové struktury podniku. V dnešní podnikové praxi už je zcela běžné, že firmy financují svou činnost nikoliv pouze z vlastního, ale také z cizího kapitálu (Růčková, 2010). Dluhové financování je pro podniky užitečné především ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že vyšší podíl cizího zdrojů v kapitálové struktuře podniku za určitých podmínek zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu. Tento jev je označován za tzv. efekt finanční páky (Financial Leverage) a dochází k němu, jestliže je rentabilita celkového vloženého kapitálu větší než procentní sazba úroků z cizího kapitálu (Sedláček, 2001).

Druhým důvodem, jenž motivuje podniky k dluhovému financování, je fakt, že úroky z cizího kapitálu jakožto daňově uznatelný náklad snižují daňové zatížení firmy, díky čemuž je cizí kapitál zpravidla levnější než vlastní. Tento efekt je označován za tzv.

daňový štít (Tax Shield). Vyšší míra zadlužení však s sebou obvykle přináší zvýšené riziko spojené s neschopností splácet úvěry, což se může projevit ve vyšších úrokových sazbách či problémech při získávání dalších zdrojů. Ukazatele zadluženosti v tomto případě slouží jako indikátory výše rizika, jež podnik nese při daném poměru a struktuře vlastního a cizího kapitálu (Knápková, 2013).

Koeficient finanční páky (Leverage Factor)

Ukazatel je vyjádřen jako podíl celkových aktiv a vlastního kapitálu (viz vzorec 19).

Výsledná hodnota tohoto koeficientu měří vliv účasti cizích zdrojů v kapitálové struktuře podniku na ziskovost jeho vlastních zdrojů, tedy vliv finanční páky na rentabilitu vlastního kapitálu ROE (Kislingerová, 2004).

𝐾𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑝á𝑘𝑦 = 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙

(19)

Celková zadluženost (Dept Ratio)

Ukazatel udává podíl cizího kapitálu na celkových aktivech (viz vzorec 20) a obecně platí, že čím vyšší je jeho hodnota, tím vyšší je riziko věřitelů, kteří z tohoto důvodu zpravidla preferují nižší hodnoty tohoto ukazatele. Vlastníci naopak preferují spíše vyšší poměr zadlužení vzhledem k pozitivnímu efektu na ziskovost vlastního kapitálu. Optimálnost výsledné hodnoty je třeba posuzovat s ohledem k odvětví. Doporučené rozmezí bývá uváděno 30 - 60% (Růčková, 2010; Knápková 2013).

𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 =𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎

(20)

Kvóta vlastního kapitálu (Equity Ratio)

Jedná se o doplňkový ukazatel k celkové zadluženosti, který je dán poměrem vlastního kapitálu a celkových aktiv (viz vzorec 21). Součet kvóty vlastního kapitálu a celkové zadluženosti by se měl rovnat přibližně 100 %, odchylky mohou vznikat vlivem nezapočítání ostatních pasiv (Růčková, 2010).

𝐾𝑣ó𝑡𝑎 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛íℎ𝑜 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑢 =𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎

(21)

Úrokové krytí (Interest coverage)

Jak je již z názvu patrné, ukazatel informuje o tom, kolikrát převyšuje zisk placené úroky.

Pokud je výsledná hodnota rovna jedné, znamená to, že celý zisk pokrývá přesně výši nákladových úroků a pro vlastníky z něj už nic nezbývá (Sedláček, 2001). Vztah pro výpočet ukazatele je následovný:

Ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣é 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝐸𝐵𝐼𝑇

𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦

(22)

Krytí dlouhodobého majetku vlastním kapitálem

Hodnota ukazatele je dána podílem vlastního kapitálu na dlouhodobém majetku (viz vzorec 23). Pokud je výsledný podíl větší než jedna, znamená to, že podnik používá vlastní

Hodnota ukazatele je dána podílem vlastního kapitálu na dlouhodobém majetku (viz vzorec 23). Pokud je výsledný podíl větší než jedna, znamená to, že podnik používá vlastní

I dokument Zhodnocení finanční situace vybraného podnikatelského subjektu (sidor 35-49)