Uživatelé finanční analýzy

Závěry a poznatky o finanční situaci podniku jsou předmětem zájmu mnoha subjektů, jež s daným podnikem přicházejí do kontaktu. Každý z těchto subjektů má však k těmto informacím z hlediska jejich obsahu své specifické požadavky. Zpravidla lze uživatele finanční analýzy rozdělit do dvou skupin - na interní a externí. Mezi interní uživatele se

řadí manažeři, zaměstnanci, případně členové odborového svazu daného podniku. Skupinu externích uživatelů finanční analýzy lze rozdělit na investory, obchodní partnery, manažery konkurenčních podniků, stát a jeho orgány a v neposlední řadě také banky a ostatní věřitele (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004).

Cílem managementu ve vztahu k finanční analýze je využívat její výstupy pro operativní i strategické finanční řízení firmy. Předmětem sledování je v krátkém časovém horizontu primárně platební schopnost podniku, dále je také zkoumána struktura zdrojů, finanční nezávislost a v neposlední řadě ziskovost (rentabilita). Z hlediska posouzení finančního zdraví firmy mají manažeři oproti ostatním uživatelům analýzy ty nejlepší výchozí podmínky, neboť mají přístup i k interním informacím z nákladového a manažerského účetnictví, které nejsou veřejně dostupné a jsou vyhodnocovány v kratších časových intervalech (Růčková, 2010; Kislingerová, 2004). „Znalost finanční situace jejich firmy jim umožňuje rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové struktury včetně vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních prostředků, při rozdělování disponibilního zisku (popř. při úhradě ztráty) apod.“ (Kovanicová, 1995a, s. 10)

Zaměstnanci jako nedílná součást vnitřního prostředí podniku mají přirozený zájem na jeho prosperitě a finanční stabilitě, neboť finanční situace podniku se nepřímo promítá i do mzdových a sociálních podmínek zaměstnanců a celkově ovlivňuje perspektivu a jistotu jejich zaměstnání. Hlavním sledovaným údajem pro zaměstnance jsou především hospodářské výsledky dané společnosti. Svůj vliv na řízení uplatňují nejčastěji prostřednictvím odborových organizací (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004).

Za investory lze například označit akcionáře, majitele firmy, společníky, případně členy družstva. Společnou charakteristikou těchto subjektů je, že podniku poskytují kapitál za účelem jeho dalšího zhodnocení. Je tedy zřejmé, že předmětem zájmu investora je především růst výnosů a s ním spojená přijatelná míra rizika. Jeho primární cíl je založen na maximalizaci tržní hodnoty vlastního kapitálu společnosti. Z pohledu nástrojů finanční analýzy je zkoumána především ziskovost a vývoj tržních ukazatelů, dále také schopnost splácet závazky a v případě akciových společností i výše disponibilního zisku, z něhož jsou vypláceny dividendy. Investoři tyto údaje používají pro sledování efektivity využití již

vložených zdrojů, ale také pro rozhodování o případných budoucích investicích (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004; Růčková, 2010).

Obchodní partneři jsou další subjekty, jež významně ovlivňují činnost podniku a zajímají se o jeho finanční situaci. Mezi obchodní partnery lze nejčastěji zahrnout dodavatele a odběratele. Pozornost dodavatelů je z krátkodobého časového hlediska soustředěna především na schopnost podniku hradit včas své závazky. V případě dlouhodobých obchodních vztahů se dodavatelé zajímají také o dlouhodobou stabilitu a prosperitu daného podniku. Odběratelé se zajímají o finanční situaci dodavatelského podniku zejména tehdy, je-li jejich podnikatelský proces do značné míry závislý na obchodních vztazích s tímto podnikem¹ (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004).

Řídicí pracovníci konkurenčních podniků se zajímají převážně o finanční informace srovnatelných podniků či celého odvětví za účelem porovnání jejich hospodaření. Tyto informace převážně zahrnují ukazatele rentability, roční hodnotu tržeb, solventnost, výši a obrat zásob apod. (Kovanicová, 1995a; Grünwald, 2007)

Banky a ostatní věřitelé využívají poznatky z finanční analýzy při posuzování finančního stavu potenciálního nebo již existujícího dlužníka, kdy se rozhodují, zda poskytnout či neposkytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek² (Kislingerová, 2004).„Banky při poskytování úvěrů svým klientům často zahrnují do úvěrových smluv klauzule (bond covenants), kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. Banka si například může vymínit, že změní úvěrové podmínky (zvýší úrokovou sazbu), jestliže podnik překročí jistou hranici zadluženosti (ukazatel poměru dluhů k vlastnímu kapitálu).“ (Grünwald, 2007, s. 29) Při provádění analýzy je pozornost zaměřena nejprve na ziskovost podniku, dále na strukturu podnikového majetku a finanční zdroje, kterými je tento majetek financován, a v neposlední řadě rovněž na jeho likviditu a současnou míru zadlužení. Rozbor těchto údajů dává konkrétnímu věřiteli odpověď na otázku, zda podnik disponuje dostatečnými finančními zdroji ke splácení existujících závazků a zda bude schopen splácet také nově požadovaný úvěr a sním spojené úroky (Grünwald, 2007).

1 Příkladem této situace může být bankrot dodavatele výhradních surovin a omezená možnost jejich nákupu odběratelem s následným omezením výroby.

2 Grünwald (2007, s. 29) toto posouzení finančního stavu blíže specifikují jako posouzení bonity dlužníka.

Obrázek 1: Zaměření finanční analýzy z pohledu jejích uživatelů

Posledním charakterizovaným, avšak neméně významným uživatelem finanční analýze je stát, jehož hlavním zájmem ve vztahu k podnikové sféře je zjišťování a kontrola plnění daňových povinností. Státní orgány dále využívají informace o podnicích pro kontrolu firem se státní majetkovou účastí či svěřenou státní zakázkou, dále také pro statistické účely a rozdělování finančních výpomocí, jako jsou například subvence, dotace, vládou garantované úvěry apod. (Grünwald, 2007; Kislingerová, 2004)

Je nutné zmínit, že uvedený výčet uživatelů finanční analýzy není úplný. Pro potřeby práce jsou charakterizovány pouze ty subjekty, které mají nejvýznamnější vliv na činnost podniku. Grünwald (2007) zmiňuje ještě další možné zájemce o finanční analýzu, jako jsou například finanční analytici, daňoví poradci, oceňovatelé podniku, burzovní makléři, pracovníci univerzit, novináři a široká veřejnost. Členění uvedených uživatelů z hlediska jejich zájmů ve vztahu k finanční analýze rekapituluje následující obrázek.

Zdroj: Vlastní zpracování