Míra nezaměstnaných s ukončeným vyšším odborným a vysokoškolským

Vysokoškoláci logicky patří ke skupině s nejnižší nezaměstnaností ze všech skupin obyvatel. Stejně jako u obyvatel se základním i středním vzděláním dosahují vysokoškoláci nižší míry nezaměstnanosti s výjimkou Slovenska, ve státech V4. Rozdíly jsou zde však minimální. To dokazuje kvalitu vysokých škol v Pobaltských republikách a skvělé uplatnění jejich absolventů. Ve všech zemích V4, kromě Slovenska, v období 2010-2016 míra nezaměstnanosti vysokoškoláků klesla. Nejlépe je na tom Maďarsko s mírou nezaměstnanosti 1,8 %, následuje Česká republika, kde nezaměstnanost vysokoškoláků činí 2,3 %, dále Polsko s 3,6 % a Slovensko s 6,3 %. K největšímu snížení nezaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných obyvatel (o 2,5 p. b.) došlo od roku 2010 v Maďarsku. Jediným státem V4, kde došlo ke zvýšení nezaměstnanosti vysokoškoláků (o 0,8 p. b.) je Slovensko. V Pobaltských republikách se opět podařilo snížit nezaměstnanost lépe než ve státech V4. V roce 2010 se nezaměstnanost vysokoškoláku pohybovala v Pobaltí v rozmezí 6,9-10,1 %. Nejvíce nezaměstnaných vysokoškoláků bylo v roce 2106 v Lotyšsku (4,1 %), následovalo Estonsko (3,7 %) a nejmenší nezaměstnanost vysokoškoláků bylo zaznamenáno v Litvě (2,8 %). K největšímu snížení (o 6 p. b.) oproti roku 2010 však došlo v Lotyšsku.

Obrázek 7: Míra nezaměstnaných s ukončeným vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním v letech 2010–

2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách Zdroj: The World Bank 2018

6.4. Inovace a inovační výkonnost

Inovace se řadí k hlavním hnacím sílám ekonomiky. Díky investicím do inovací dochází k ekonomickému růstu. S inovacemi jsou také úzce spjaty věda a výzkum. Investice do VaVaI generují větší vědomostní základnu, a proto také úzce souvisí s tématem vzdělávání. Dle Evropské komise (2016) se rámcový program EU pro VaVaI nazývá Horizon 2020. Je stanoven na období 2014-2020. Jsou zde určeny tři hlavní osy Horizonu, Vynikající věda (Excellent Science), Vedoucí postavení EU v průmyslu (Industrial Leadership) a Společenské výzvy (Societal Challenges). Rozpočet EU na tyto oblastí činí více než 80 miliard EUR. Evropská unie jednotlivé členské země zařadila do jedné ze čtyř kategorií, které jsou následující – inovační lídři, silní inovátoři, mírní inovátoři a skromní inovátoři. Následující graf zobrazuje pozici komparovaných států v porovnání s ostatními členskými zeměmi EU.

Jak vyplývá z obrázku 8, všechny komparované státy patří do kategorie mírných inovátorů.

Česká republika je ze všech komparovaných států nejblíže silným inovátorům jako je Francie, Belgie, nebo Irsko, a celkově obsadila 13. místo. Je také velmi blízko průměru EU. Naopak nejhůře je na tom v oblasti inovací z komparovaných států Polsko, které se blíží spíše ke skromným inovátorům, kterými jsou Rumunsko a Bulharsko. Polsko celkově skončilo na 25.

místě. Další je Lotyšsko, které se umístilo na 24. místě, následuje Maďarsko na 23. místě, Slovensko na 21. místě, Estonsko na 17. místě a Litva na 16. místě. Dle Evropské komise (2016) jsou hlavním problémem v oblasti inovací značné regionální disparity.EU snaží tyto rozdíly eliminovat příspěvky z veřejných zdrojů do okrajových regionů, které mají nižší inovační Obrázek 8: Inovační výkonnost států EU 2010-2015

Zdroj: Evropská komise 2016

výkonnost. Přesto se nedaří tyto rozdíly zcela vyrovnat a tím se snižuje inovační výkonnost EU jako celku. Existují dva způsoby, jak se s tímto problémem vyrovnat. Evropská unie se může buď zaměřit na budovaní konkurenceschopnosti celku, nebo se zaměří spíše na snižování regionálních rozdílů.

6.5. Chudoba

Chudobou, nebo sociálním vyloučením je ohrožena téměř třetina obyvatel Evropské unie.

V roce 2016 to bylo podle Eurostatu 117,5 milionu lidí, tedy 23,4 % obyvatel EU. Jedním z cílů Evropské unie je snížit toto číslo do roku 2020 o 20 milionů. Od roku 2008 se však počet obyvatel evropských zemí na hranici chudoby a sociálního vyloučení zvýšil o 2 miliony. Právě chudoba je jedním z hlavních příčin, které brání lidem ve vzdělávání. Nejvíce lidí na hranici chudoby žije v Bulharsku, Rumunsku a Řecku. Průměr Evropské unie činí 23,4 %. Následující graf zobrazuje umístění komparovaných zemí v porovnání s ostatními členskými státy EU.

Jak vyplývá z obrázku 9, nejlépe ze všech komparovaných států, a dokonce i ze všech členských zemí EU, se umístila Česká republika. V ČR bylo v roce 2016 ohroženo chudobou a sociálním vyloučením 13,3 % obyvatel, což je nejméně ze všech členských států Evropské unie.

Další v pořadí je Slovensko, které v žebříčku obsadilo 7. místo. Na Slovensku je chudobou Obrázek 9: Lidé ohrožení chudobou a sociálním vyloučením v EU v roce 2016

Zdroj: Eurostat 2016

ohroženo18,1 % obyvatel. Další je Polsko s 21,9 % obyvatel na celkovém 15. místě. V Polsku však došlo od roku 2008 ke snížení obyvatel, kteří jsou ohroženi chudobou a sociálním vyloučením o více než 3 miliony. Tyto tři státy V4 dosahují nižších hodnot, než je průměr EU.

Těsně za průměrem se drží Maďarsko s 26,3 % obyvatel ohrožených chudobou na celkovém 20. místě. Z Pobaltských republik se nejlépe umístilo Estonsko, kde je chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 24,4 % obyvatel. A předstihlo tak právě Maďarsko. Připadá mu tak 18.

místo. V Lotyšsku je chudobou ohroženo 28,5 % obyvatel a umístilo se tak na 23. místě.

Nejhůře z Pobaltských republik dopadla Litva, kde je ohroženo 30,1 % obyvatel a patří ji tak 25. místo. Lze tedy říci že ve státech V4 je obyvatel ohrožených chudobou a sociálním vyloučení méně než v Pobaltských republikách, s výjimkou Maďarska, které předstihlo Estonsko. Žádná z Pobaltských republik se nedrží na úrovni, nebo nad průměrem EU.

7. Plnění cíle vzdělávání Strategie Evropa 2020

Tato kapitola hodnotí úspěšnost v plnění cíle vzdělávání Strategie Evropa 2020 ve státech V4 a Pobaltských republikách. V tabulce bude také zobrazen pro srovnání průměr EU.

Tabulka 8 zobrazuje oba cíle v oblasti vzdělávání a srovnání roku 2008 a 2017 v komparovaných státech. Zeleně jsou zvýrazněny ty státy, ve kterých již bylo určeného cíle dosaženo, červeně státy, ve kterých došlo místo ke zlepšení naopak ke zhoršení situace. Modře potom státy, které zbývá k dosažení cíle méně než 1 %. Národní cíle byly jednotlivými státy stanoveny vzhledem k počáteční úrovni daného indikátoru a také s přihlédnutím k regionálním odlišnostem.

Tabulka 8: Plnění cíle vzdělávání ve Strategii Evropa 2020

Zdroj: vlastní zpracování podle (European Commission 2018)

Jak vyplývá z tabulky, lépe se státům daří dosahovat druhého cíle v oblasti vzdělávání, tedy zvýšit podíl terciáně vzdělaných obyvatel. Celkově úspěšnější jsou v plnění obou cílů Pobaltské republiky. Litvě, Lotyšsku i Estonsku se v roce 2017 již podařilo dosáhnout národních cílů v oblasti terciálního vzdělávání. Cíle v oblasti podílu osob s předčasně ukončeným vzděláním se podařilo dosáhnou Litvě a Lotyšsku. V Estonsku chybí k dosažení cíle pouze 0,5 %. Ve státech V4 se prvního cíle z oblasti vzdělávání nepodařilo dosáhnout žádnému ze států a všem k jeho dosažení ještě chybí více než 1 %. Ve všech státech V4 došlo od roku 2014 k nárůstu osob s předčasně ukončeným vzděláním, tento nárůst však není nijak dramatický. K největšímu

Stát Podíl osob s předčasně

nárůstu (3 p. b.) došlo na Slovensku. Česká republika i Polsko, přestože došlo k mírnému nárůstu obyvatel s předčasně ukončeným vzděláním, vykazuje v této oblasti nízké hodnoty.

Oproti tomu v Maďarsku je tato hodnota v porovnání s Polskem vice než dvojnásobná.

Hlavním problémem, proč lidé v Maďarsku, ČR a také na Slovensku předčasně ukončují školní docházku jsou problémy s národnostními menšinami. Především Romové velmi často ukončují vzdělání předčasně (FRA, 2016). Hlavní příčinou jsou společenské stereotypy, tradice a způsob života těchto obyvatel. Co se týče terciálního vzdělání, cíle se podařilo ze států V4 dosáhnout pouze Polsku. V České republice chybí k dosažení cíle 0,6 %. Slovensku chybí k dosažení cíle 6,4 %, nutno však podotknout, že Slovensko si v této oblasti vytyčilo ambicióznější cíl než Česká republika. V Maďarsku chybí k dosažení cíle 1,8 %. V celé Evropě lze již od roku 2002 sledovat výrazný trend růstu počtu terciáně vzdělaných obyvatel. V ČR i na Slovensku je nárůst počtu vysokoškoláků od roku 2008 téměř dvojnásobný. Ve státech V4 roste počet vysokoškoláků rychlejším tempem než ve státech V4. V Pobaltí se již v roce 2008 počet vysokoškoláků pohyboval kolem 30 %, což je hlavní důvod, proč již nedochází k tak prudkému nárůstu v současnosti. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných obyvatel z komparovaných států je v současnosti v Litvě. V loňském roce to bylo 58,2 % obyvatel, což je extrémně vysoké číslo.

Nabízí se však otázka, zda takto vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných obyvatel skutečně přináší očekávané úspěchy. Vysokoškolský titul totiž přestává být v současné době výsadou těch nejlepších jedinců a ztrácí tak na svém významu a prestiži. Pouze vysokoškolský titul není dostatečnou zárukou k uplatnění se na trhu práce. Z tohoto důvodu také rostou v posledních letech snahy o propojení univerzit s praxí, vznikají programy na podporu mobilit nejen vysokoškolských, ale také středoškolských studentů a velmi populární je také v současnosti celoživotní vzdělávání. Podrobnější vývoj v plnění těchto cílů je rozebrán v kapitole 7.2., která je věnována vzdělávání v jednotlivých státech.

7.1. Politika vzdělávání v EU

Dle Národního ústavu pro vzdělávání (2015) není vzdělávání na rozdíl od jiných oblastí zařazeno do společných politik EU. Znamená to, že EU nezasahuje do jednotlivých národních politik, ale poskytuje pouze podporu jednotlivým členským státům. Orgány EU tedy nemohou jednotlivým členským zemím dávat v této oblasti nařízení, ale pouze doporučení. Je pak tedy na jednotlivých státech nakolik se těmito doporučeními řídí. Hlavním cílem EU je systematická a rozsáhlá finanční podpora jednotlivých států a regionů v této oblasti. Podpora je založena především na stanovení společného cíle (Strategie Evropa 2020) a uskutečňuje se především

pomocí evropských strukturálních fondů a fondů celoživotního vzdělávání. Jedná se konkrétně o evropský sociální fond, který podporuje projekty na zajištění zaměstnanosti a poskytuje investice do lidského kapitálu. Mezi programy celoživotního vzdělávání se řadí na programové období 2014-2020 především Erasmus+. Hlavním cílem tohoto programu je podpora mládeže v získávání dovedností prostřednictvím studijních pobytů a pracovních stáží v zahraničí, posílení kvality vzdělávacích kapacit, posílení participace mládeže ve společnosti a podpora vzdělávání a výzkumu zaměřených na evropskou integraci.

Již od vzniku EHS byly jasné představy o tom, jak je vzdělávání i odborná příprava důležitá pro hospodářskou integraci. Dle webu Europass (2015) jsou lidské zdroje pro ekonomiku velkým potenciálem a vzdělané obyvatelstvo umožňuje navíc komparativní výhodu pro volný pohyb osob. Nejprve se projevily v rámci EU snahy o srovnatelnost kvalifikací, uznávání diplomů a zapojení sociálních partnerů do vzdělávání. S postupem let se role vzdělávání v EU mnohonásobně zvýšila a neustále se rozšiřuje. Priority vzdělávání v období let 2002–2010 stanovila Kodaňská deklarace. Hlavním cílem do roku 2010 bylo zlepšení efektivity, kvality a atraktivity odborného vzdělávání a přípravy v Evropě. Tzv. kodaňský proces umožnil spolupráci zemí EU. Na základě této spolupráce byl přijat dokument Strategický rámec evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020, resp. Education and Training 2020). Zahrnuje celkem 4 strategické cíle, které odpovídají zaměřením všem typům celoživotního učení (formální, neformální, informální).

Mezi tyto cíle patří dle Strategického rámce Evropské Spolupráce (2009, s. 3)

• „Realizovat celoživotní mobilitu

• Zlepšit kvalitu a efektivitu vzdělávání a odborné přípravy

• Prosazovat spravedlnost, sociální soudržnost a aktivní občanství

• Zlepšit kreativitu a inovace, včetně podnikatelských schopností, na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy“

V současné době je hlavním koncepčním dokumentem v oblasti vzdělávání tzv. Komuniké z Brugg, přijaté v prosinci 2010. Jeho hlavním cílem je oživení evropské spolupráce v odborném vzdělávání. Definuje dlouhodobé priority, jak zkvalitnit, zatraktivnit a posílit tuto spolupráci a jak znovuoživit kodaňský proces. Hlavní programové cíle na období 2011-2020 jsou dle Komuniké z Brugg (2010, s. 12) následující:

• „Snížení míry předčasně ukončeného studia pod 10 % do roku 2020

• Zvýšení podílu úspěšně absolvovaného terciárního anebo ekvivalentního vzdělání u osob ve věku 30-34 let na nejméně 40 %

• Vytvoření odborného vzdělávání a přípravy celkově atraktivnější, relevantnější, profesně orientovanější, inovativnější, přístupnější a flexibilnější

• Vytvoření odborného vzdělávání a přípravy přitažlivou vzdělávací možností

• Zajištění špičkové úrovně, kvality a relevantnosti počátečního i dalšího odborného vzdělávání a přípravy

• Umožnění flexibilního přístupu k odbornému vzdělávání a kvalifikacím

• Vypracování strategického přístupu k internacionalizaci počátečního a dalšího vzdělávání a přípravy a podpora mezinárodní mobility

• Podpora inovací, tvořivosti, podnikatelské iniciativy a využívání ICT

• Počáteční a další odborné vzdělávání a příprava pro všechny

• Větší zapojení subjektů podílejících se na odborném vzdělávání a přípravě a výraznější zviditelnění výsledků evropské spolupráce v této oblasti

• Koordinované řízení evropských a vnitrostátních nástrojů v oblasti transparentnosti, uznávání, zajištění kvality a mobility

• Zintenzivnění spolupráce mezi oblastí odborného vzdělávání a přípravy a dalšími příslušnými oblastmi politiky

• Zlepšení kvality a srovnatelnosti údajů pro účely tvorby politik na úrovni EU v oblasti odborného vzdělávání a přípravy

• Náležité využívání podpory ze strany EU“

Jak vyplývá z předchozího textu, Komuniké z Brugg zahrnuje cíle ze Strategie Evropa 2020. Tento dokument však zahrnuje další cíle a rozšiřuje tak pohled na společnou evropskou politiku v oblasti vzdělávání v horizontu 2011-2020.

7.2. Boloňský proces

Bendl (2013) uvádí, že společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, tzv. Sorbonnskou deklaraci podepsali při příležitosti výročí 700 let pařížské Sorbonny v roce 1998 ministři školství Francie, Německa, Itálie a Spojeného království.

Přestože se systémy vysokého školství v těchto zemích výrazně lišily, ministři se dokázali shodnout na zásadách a cílech, které během 10 let splnili. Tím se nastartovala spolupráce a

reforma vysokoškolských systémů ve všech Evropských zemích. V červnu 1999 pak byla podepsána 31 ministry z 29 Evropských zemích Boloňská deklarace, která zahájila tzv.

Boloňský proces.

Dle MŠMT (2017) je hlavním cílem tohoto procesu je vytvořit a rozvíjet Evropský prostor vysokoškolského vzdělání. Jde hlavně o vytvoření a rozvíjení prostředků pro propojení národních systémů, ne však primárně o jejich sjednocení. Cílem je také zachovaní diverzity národních systémů a zvýšit jejich vzájemnou prostupnost z hlediska mezinárodní mobility studentů i akademických pracovníků a také v oblasti uznávání akademického vzdělání a kvalifikace získaných v jiných zemích.

Mezi hlavní prvky Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA) patří třístupňové strukturované studium. Třístupňovým strukturovaným studiem se rozumí rozdělení vysokoškolského studia na tři stupně, tedy bakalářský, magisterský a doktorský. Hlavním důvodem je rostoucí počet vysokoškolských studentů v Evropských zemích a také díky tomuto systému dochází k usnadnění studentské mobility mezi jednotlivými cykly, tzn. že je možné je absolvovat v různých zemích (MŠMT, 2017). Bendl (2013) dodává, že Boloňský proces má i své odpůrce. Ti tvrdí, že hlavním důvodem vzniku je záměrné prosazení ekonomické redukce vzdělávání a hlavním cílem bylo vytvořit z vysokoškolského vzdělávání „tržně směnitelné zboží“. Proces implementace Boloňského procesu je pravidelně monitorován. Z analytických zpráv vyplývá, že v implementaci Boloňského procesu jsou v jednotlivých státech značné rozdíly. Tyto rozdíly se projevují jak mezi jednotlivými členskými zeměmi, tak i mezi vysokoškolskými institucemi uvnitř jednotlivých zemí. MŠMT (2017) informuje o setkáních zástupců jednotlivých zemí, ti se scházejí každé dva roky a hodnotí dosavadní postup a také stanovují nové cíle a opatření. Poslední setkání proběhlo v roce 2015 v Jerevanu. Další ministerská konference se uskuteční v červnu 2018 v Paříži.

7.3. Vzdělávací politika v jednotlivých státech

Následující kapitola se věnuje popisu vzdělávacích systému v jednotlivých státech. Stručná charakteristika podává základní přehled o tom, kdo je v jednotlivých státech za vzdělání zodpovědný, o povinné školní docházce, vysokém školství a školném. Dále jsou charakterizována politická opatření, která jsou prováděna v jednotlivých státech, aby bylo co nejlépe dosaženo stanovených cílů. Tyto informace vycházejí z Monitoru vzdělávání a odborné přípravy jednotlivých zemí, které vydala v září 2017 Evropská komise. Dále je graficky zobrazen výsledek plnění zmíněných dvou cílů v oblasti vzdělávání ze Strategie Evropa 2020 v letech 2008-2017 v jednotlivých státech v porovnání s průměrem EU. Nejprve jsou charakterizovány tyto podmínky v Pobaltských republikách, následují státy V4. D

Litva - Dle webu Euroskop (2017) je za tvorbu a provádění vzdělávacích programů je v Litvě odpovědné Ministerstvo pro vědu a vzdělávání. Dále má také na starosti tvorbu státních standardů a kontrolu jejich dodržování, vytváření kritérií a metodologie pro vzdělávání a má na starosti financování školství. Ministerstvo školství a vědy je odpovědné za vývoj a realizaci politiky v oblasti vzdělávání a definuje kritéria pro přidělování finančních zdrojů. Nicméně každý z deseti krajů má odbor školství, který je pověřen některými ministerskými funkcemi.

Hlavním úkolem těchto krajů je provádění školní inspekce. Vzdělávací instituce jsou přímo podřízeny ústředním orgánům (tj. Ministerstvo školství a vědy nebo v některých případech Ministerstvo vnitra). Povinná školní docházka začíná v Litvě dětem v 7 letech a trvá až do 16 let věku. Školní rok trvá obvykle od 1. září do 31. června. Do terciálního vzdělání patří univerzity a college. V Lotyšsku funguje jak, státní, tak i soukromé vysoké školství. Stejně jako v České republice trvá bakalářské studium 3 roky a je zaměřeno hlavně na rozšíření všeobecného vzdělání studentů. Navazující magisterské studium je zaměřeno na specializovanou přípravu. Státní školství je financováno zčásti vládou, a tvoří necelou polovinu rozpočtu škol. Zbývající polovina je vybírána od studentů a výše školného je stanovena dle předchozích studijních výsledků. Studenti, kteří mají na střední škole výborné studijní výsledky mohou být od platby školného osvobozeni. Nejen statní, ale i některé soukromé školy dostávají určitou peněžní podporu od státu.

V Litvě je dle Monitoru vzdělávání a odborné přípravy (2017) věnována největší pozornost při tvorbě vzdělávací politiky zejména následujícím problémům: vylidňování kvůli demografickým trendům a emigraci, nízká účast dospělých na celoživotním vzdělávání, velké rozdíly mezi školami v městských centrech a na venkově, špatné pracovní podmínky pro učitele a ztráta zájmu o tuto profesi a kvalita vysokých škol a uplatnění jejich absolventů. Jedním z

cílů vzdělávací politiky v oblasti předčasného ukončení vzdělání je zvýšit účast na vzdělávání a péči v ranném dětství. Toho se týká opatření Ministerstva školství a vědy z roku 2016 – zavedení programu povinného předškolního vzdělávání minimálně 640 hodin, které je v Litvě povinné pro všechny 6leté děti. Dále je v Monitoru vzdělávání a odborné přípravy (2017) zdůrazněno, že kvalita institucí, které nabízejí péči o děti v ranném věku je neostatečná a cílem Národního kontrolního úřadu je tuto situaci napravit. Dalším cílem vzdělávací politiky je udržet míru investic do vzdělávání na stejné úrovni jako doposud. Výdaje na žáka vzrostly, ale kvůli výraznému poklesu zapsaných žáků (od roku 2000 téměř o třetinu) není dle vlády potřeba výdaje na vzdělávání zvyšovat. Pokles počtu studentů v Litvě je také výzvou pro zvýšení efektivity financování vzdělávání. V roce 2015 bylo v Litvě o 36 % méně studentů než v roce 2003. Populace učitelů v Litvě výrazně stárne, a proto je dlouhodobým záměrem získat více mladých a talentovaných učitelů. Důležitým aspektem ve vzdělávací politice je tak nabídnout těmto kvalifikovaným odborníkům adekvátní platové ohodnocení a příznivé pracovní podmínky, které jsou v současné chvíli nedostačující. Cílem je také zlepšit úroveň počátečního vzdělávání učitelů. Vláda už v této věci učinila určitá opatření. Hlavním z nich je zvýšení platu

In document Zhodnocení plnění cíle vzdělávání v rámci strategie Evropa 2020 ve vybraných regionech EU (Page 49-0)