Zdroj: The World Bank 2018
44
20 let, což je pozitivní zpráva pro zaměstnance. Pro zaměstnavatele to však znamená přehřátý trh práce, což je základní bariéra ekonomického růstu. Další v pořadí je Maďarsko, kde v roce 2017 míra nezaměstnaností dosáhla 4,2 %, následuje Polsko s 5,1 %. Maďarsko od roku 2011 dosáhlo také výrazného snížení nezaměstnanosti a od tohoto roku zde nezaměstnanost neustále klesá. Výjimku ve státech V4 tvoří Slovensko, kde míra nezaměstnanosti činí 9 %. Slovensko však již delší dobu vykazuje vyšší míru nezaměstnanosti než ostatní státy V4 a také dosáhlo v červnu 2017 historického minima. Na Slovensku zvyšuje nezaměstnanost hlavně východní část, kde žije nejvíce dlouhodobě nezaměstnaných z celé země. Pobaltské republiky jsou s mírou nezaměstnanosti lehce nad průměrem EU. Nejlépe je na tom z Pobaltských zemí Estonsko s hodnotou 7,3 %, následuje Litva s 8,1 % a nejhůře ze všech porovnávaných států je na tom Lotyšsko s mírou nezaměstnanosti 9,4 %. Hlavním důvodem nezaměstnanosti v Pobaltských republikách jsou škrty ve výdajích a propouštění zaměstnanců po hospodářské krizi v letech 2008-2010. Pokles nezaměstnanosti v Pobaltí však také může být způsoben odlivem pracovních sil do zahraničí. Především v Litvě počet obyvatel, kteří odchází za prací do zahraničí v posledních letech roste. Dalším důvodem je také nízká průměrná mzda především v Lotyšsku i Litvě. Naopak v Estonsku docházelo k nepřiměřenému růstu mezd v porovnání s produktivitou práce. Nutno však podotknout, že v Pobaltských státech za posledních 7 let nezaměstnanost výrazně poklesla. V Lotyšsku je to pokles téměř o 10 p. b.
oproti roku 2010.
Tabulka 5: Míra nezaměstnaných s ukončeným základním vzděláním v letech 2010–2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách
Zdroj: vlastní zpracování podle (The World Bank 2018)
Stát 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
45
Nezaměstnaní, kteří mají pouze základní vzdělání tvoří nejpočetnější skupinu lidí bez práce ve všech komparovaných státech. Na obrázku 5 lze pozorovat, že v současnosti se míra nezaměstnaných s ukončeným základním vzděláním pohybuje v zemích V4 v rozmezí 12,5- 32,1 %. Ze zemí V4 dlouhodobě vykazuje nejvyšší míru nezaměstnanosti obyvatel se základním vzděláním Slovensko. Tato skutečnost je ovlivněna mimo jiné také tím, že na Slovensku je nevyšší nezaměstnanost ze zemí V4 obecně. Nutno však podotknout, že míra nezaměstnanosti obyvatel se základním vzděláním má na Slovensku od roku 2010 klesající tendenci a počet těchto lidí v letech 2010-2016 klesl téměř o 11 p. b. Velmi dobré výsledky zaznamenalo také Maďarsko, které v roce 2016 dosáhlo nejnižšího počtu nezaměstnaných se základním vzdělání nejen ze států V4, ale ze všech komparovaných států. Pokles nezaměstnaných z této skupiny klesl v letech 2010-2016 o 10,3 p. b. Naopak Polsku a České republice se nedaří počet těchto nezaměstnaných eliminovat tak úspěšně. Pokles nezaměstnanosti u této skupiny obyvatel v Polsku za období 2010-2016 činí 3,5 p. b. a v ČR dokonce pouze 3 p. b. V Pobaltských republikách se pohybuje v současnosti nezaměstnanost této skupiny lidí v rozmezí 22- 13,8 %. Nejlépe je na tom Estonsko, následuje Lotyšsko (19 %) Obrázek 5: Míra nezaměstnaných s ukončeným základním vzděláním v letech 2010–2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách
Zdroj: The World Bank 2018
46
a Litva (22 %). Ve všech Pobaltských republikách došlo v letech 2010-2016 k výraznému snížení nezaměstnanosti této skupiny obyvatel. Nejlépe se v této oblasti vedlo Litvě, kde se podařilo snížit počet těchto nezaměstnaných o téměř 13 p. b. Lze tedy říci, že v průměru se lépe daří snižovat počet nezaměstnaných s ukončeným základním vzdělání v Pobaltských republikách než ve státech V4.
Míru nezaměstnanosti obyvatel s ukončením středoškolským vzděláním v komparovaných státech v letech 2010-2006 zobrazuje následující tabulka a graf.
Tabulka 6: Míra nezaměstnaných s ukončeným středoškolským vzděláním v letech 2010–2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách
Zdroj: vlastní zpracování podle (The World Bank 2018)
Stát 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
PL 11,7 % 12,1 % 12,9 % 13,2 % 11,7 % 9,4 % 7,6 %
ČR 8,2 % 7,8 % 7,9 % 8,4 % 7,6 % 5,9 % 4,2 %
SR 14,7 % 13,7 % 14,5 % 14,4 % 13,4 % 12,9 % 9,6 %
HU 10,6 % 11 % 10,5 % 10,4 % 7,8 % 6,9 % 5,1 %
EST 18,8 % 13 % 10,4 % 9,8 % 8,4 % 7,2 % 7,4 %
LVA 18,4 % 17 % 17,4 % 12,9 % 11,2 % 9,6 % 11,1 %
LTU 19,1 % 17,8 % 15,8 % 13,6 % 12,1 % 11,2 % 9,9 %
47
Jak vyplývá z obrázku 6, vývoj nezaměstnanosti obyvatel s ukončeným středoškolským vzděláním ve státech V4 vykazoval v letech 2010-2013 mírné kolísání. V období let 2013-2016 ve všech státech V4 dochází každoročně k poklesu nezaměstnanosti této skupiny obyvatel. Míra nezaměstnanosti obyvatel s ukončeným středním vzděláním se v zemích V4 pohybovala v roce 2016 v rozmezí 9,6-4,2 %, což jsou výrazně nižší čísla než u obyvatel s ukončeným základním vzděláním. Nejvíce nezaměstnaných je stejně jako u předchozí skupiny obyvatel na Slovensku (9,6 %). Oproti roku 2010 je však zaznamenán pokles nezaměstnanosti o 5,1 p. b. Třetí místo obsadilo ze států V4 Polsko, kde činí nezaměstnanost obyvatel s ukončeným středním vzděláním 7,6 %, což je oproti roku 2010 pokles o 4,1 p. b. Další v pořadí je potom Maďarsko, s mírou nezaměstnanosti 5,1 %. V Maďarsku je pokles nezaměstnanosti této skupiny obyvatel od roku 2010 nejvýraznější, činí 5,5 p. b. Na prvním místě se umístila Česká republika, kde byla v roce 2016 míra nezaměstnaných s ukončeným středním vzděláním 4,2 % a pokles těchto nezaměstnaných oproti roku 2010 je o 4 p. b. V Pobaltských republikách dochází od roku 2010 k neustálému poklesu nezaměstnanosti obyvatel s ukončeným středoškolským vzděláním.
Všechny Pobaltské republiky vykazovaly v roce 2010 míru nezaměstnanosti těchto obyvatel téměř 20 p. b. V roce 2016 se Pobaltské republiky velmi přiblížily státům V4. V Estonsku je Obrázek 6: Míra nezaměstnaných s ukončeným středoškolským vzděláním v letech 2010–2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách
Zdroj: The World Bank 2018
48
míra nezaměstnanosti dokonce nižší než na Slovensku. Nejhůře z Pobaltských republik dopadlo Lotyšsko. V roce 2016 zde míra nezaměstnanosti obyvatel s ukončeným středoškolským vzděláním činila 11,1 %, jedná se však o pokles 7,3 p. b. Na druhém místě je potom Litva s 9,9
% a poklesem 9,2 p. b. První je již zmiňované Estonsko, kde míra nezaměstnaných s ukončeným středoškolským vzděláním v roce 2016 byla 7,4 %, což znamená oproti roku 2010 pokles o 11,4 p. b., což je nejvýraznější pokles nezaměstnanosti ze všech komparovaných států.
Lze tedy říci, že přestože míra nezaměstnanosti (s výjimkou Slovenska) je ve státech V4 nižší než v Pobaltských republikách, úspěšnější v této oblasti jsou Pobaltské státy, protože se jim míru nezaměstnanosti podařilo snížit výrazněji než státům V4.
Míru nezaměstnaných s ukončeným vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním shrnuje následující tabulka a graf.
Tabulka 7: Míra nezaměstnaných s ukončeným vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním v letech 2010–2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách
Zdroj: vlastní zpracování podle (The World Bank 2018)
Stát 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
PL 5,3 % 5,8 % 6,2 % 6,4 % 5,3 % 4,2 % 3,6 %
ČR 3 % 3,2 % 3,4 % 3,4 % 3,4 % 2,8 % 2,3 %
SR 5,5 % 6,6 % 7,6 % 8,2 % 7,7 % 6, 9 % 6,3 %
HU 4,3 % 4,4 % 4,7 % 4,3 % 3,4 % 2,6 % 1,8 %
EST 7,8 % 8,6 % 6,2 % 5,9 % 4,8 % 4,2 % 3,7 %
LVA 10,1 % 6,5 % 5,9 % 6,3 % 5,9 % 5,4 % 4,1 %
LTU 6,9 % 5,2 % 5,2 % 5,9 % 4,3 % 3,9 % 2,8 %
49
Vysokoškoláci logicky patří ke skupině s nejnižší nezaměstnaností ze všech skupin obyvatel. Stejně jako u obyvatel se základním i středním vzděláním dosahují vysokoškoláci nižší míry nezaměstnanosti s výjimkou Slovenska, ve státech V4. Rozdíly jsou zde však minimální. To dokazuje kvalitu vysokých škol v Pobaltských republikách a skvělé uplatnění jejich absolventů. Ve všech zemích V4, kromě Slovenska, v období 2010-2016 míra nezaměstnanosti vysokoškoláků klesla. Nejlépe je na tom Maďarsko s mírou nezaměstnanosti 1,8 %, následuje Česká republika, kde nezaměstnanost vysokoškoláků činí 2,3 %, dále Polsko s 3,6 % a Slovensko s 6,3 %. K největšímu snížení nezaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných obyvatel (o 2,5 p. b.) došlo od roku 2010 v Maďarsku. Jediným státem V4, kde došlo ke zvýšení nezaměstnanosti vysokoškoláků (o 0,8 p. b.) je Slovensko. V Pobaltských republikách se opět podařilo snížit nezaměstnanost lépe než ve státech V4. V roce 2010 se nezaměstnanost vysokoškoláku pohybovala v Pobaltí v rozmezí 6,9-10,1 %. Nejvíce nezaměstnaných vysokoškoláků bylo v roce 2106 v Lotyšsku (4,1 %), následovalo Estonsko (3,7 %) a nejmenší nezaměstnanost vysokoškoláků bylo zaznamenáno v Litvě (2,8 %). K největšímu snížení (o 6 p. b.) oproti roku 2010 však došlo v Lotyšsku.
Obrázek 7: Míra nezaměstnaných s ukončeným vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním v letech 2010–
2016 v zemích V4 a v Pobaltských republikách Zdroj: The World Bank 2018
50
6.4. Inovace a inovační výkonnost
Inovace se řadí k hlavním hnacím sílám ekonomiky. Díky investicím do inovací dochází k ekonomickému růstu. S inovacemi jsou také úzce spjaty věda a výzkum. Investice do VaVaI generují větší vědomostní základnu, a proto také úzce souvisí s tématem vzdělávání. Dle Evropské komise (2016) se rámcový program EU pro VaVaI nazývá Horizon 2020. Je stanoven na období 2014-2020. Jsou zde určeny tři hlavní osy Horizonu, Vynikající věda (Excellent Science), Vedoucí postavení EU v průmyslu (Industrial Leadership) a Společenské výzvy (Societal Challenges). Rozpočet EU na tyto oblastí činí více než 80 miliard EUR. Evropská unie jednotlivé členské země zařadila do jedné ze čtyř kategorií, které jsou následující – inovační lídři, silní inovátoři, mírní inovátoři a skromní inovátoři. Následující graf zobrazuje pozici komparovaných států v porovnání s ostatními členskými zeměmi EU.
Jak vyplývá z obrázku 8, všechny komparované státy patří do kategorie mírných inovátorů.
Česká republika je ze všech komparovaných států nejblíže silným inovátorům jako je Francie, Belgie, nebo Irsko, a celkově obsadila 13. místo. Je také velmi blízko průměru EU. Naopak nejhůře je na tom v oblasti inovací z komparovaných států Polsko, které se blíží spíše ke skromným inovátorům, kterými jsou Rumunsko a Bulharsko. Polsko celkově skončilo na 25.
místě. Další je Lotyšsko, které se umístilo na 24. místě, následuje Maďarsko na 23. místě, Slovensko na 21. místě, Estonsko na 17. místě a Litva na 16. místě. Dle Evropské komise (2016) jsou hlavním problémem v oblasti inovací značné regionální disparity.EU snaží tyto rozdíly eliminovat příspěvky z veřejných zdrojů do okrajových regionů, které mají nižší inovační Obrázek 8: Inovační výkonnost států EU 2010-2015
Zdroj: Evropská komise 2016
51
výkonnost. Přesto se nedaří tyto rozdíly zcela vyrovnat a tím se snižuje inovační výkonnost EU jako celku. Existují dva způsoby, jak se s tímto problémem vyrovnat. Evropská unie se může buď zaměřit na budovaní konkurenceschopnosti celku, nebo se zaměří spíše na snižování regionálních rozdílů.
6.5. Chudoba
Chudobou, nebo sociálním vyloučením je ohrožena téměř třetina obyvatel Evropské unie.
V roce 2016 to bylo podle Eurostatu 117,5 milionu lidí, tedy 23,4 % obyvatel EU. Jedním z cílů Evropské unie je snížit toto číslo do roku 2020 o 20 milionů. Od roku 2008 se však počet obyvatel evropských zemí na hranici chudoby a sociálního vyloučení zvýšil o 2 miliony. Právě chudoba je jedním z hlavních příčin, které brání lidem ve vzdělávání. Nejvíce lidí na hranici chudoby žije v Bulharsku, Rumunsku a Řecku. Průměr Evropské unie činí 23,4 %. Následující graf zobrazuje umístění komparovaných zemí v porovnání s ostatními členskými státy EU.
Jak vyplývá z obrázku 9, nejlépe ze všech komparovaných států, a dokonce i ze všech členských zemí EU, se umístila Česká republika. V ČR bylo v roce 2016 ohroženo chudobou a sociálním vyloučením 13,3 % obyvatel, což je nejméně ze všech členských států Evropské unie.
Další v pořadí je Slovensko, které v žebříčku obsadilo 7. místo. Na Slovensku je chudobou Obrázek 9: Lidé ohrožení chudobou a sociálním vyloučením v EU v roce 2016
Zdroj: Eurostat 2016
52
ohroženo18,1 % obyvatel. Další je Polsko s 21,9 % obyvatel na celkovém 15. místě. V Polsku však došlo od roku 2008 ke snížení obyvatel, kteří jsou ohroženi chudobou a sociálním vyloučením o více než 3 miliony. Tyto tři státy V4 dosahují nižších hodnot, než je průměr EU.
Těsně za průměrem se drží Maďarsko s 26,3 % obyvatel ohrožených chudobou na celkovém 20. místě. Z Pobaltských republik se nejlépe umístilo Estonsko, kde je chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 24,4 % obyvatel. A předstihlo tak právě Maďarsko. Připadá mu tak 18.
místo. V Lotyšsku je chudobou ohroženo 28,5 % obyvatel a umístilo se tak na 23. místě.
Nejhůře z Pobaltských republik dopadla Litva, kde je ohroženo 30,1 % obyvatel a patří ji tak 25. místo. Lze tedy říci že ve státech V4 je obyvatel ohrožených chudobou a sociálním vyloučení méně než v Pobaltských republikách, s výjimkou Maďarska, které předstihlo Estonsko. Žádná z Pobaltských republik se nedrží na úrovni, nebo nad průměrem EU.
53
7. Plnění cíle vzdělávání Strategie Evropa 2020
Tato kapitola hodnotí úspěšnost v plnění cíle vzdělávání Strategie Evropa 2020 ve státech V4 a Pobaltských republikách. V tabulce bude také zobrazen pro srovnání průměr EU.
Tabulka 8 zobrazuje oba cíle v oblasti vzdělávání a srovnání roku 2008 a 2017 v komparovaných státech. Zeleně jsou zvýrazněny ty státy, ve kterých již bylo určeného cíle dosaženo, červeně státy, ve kterých došlo místo ke zlepšení naopak ke zhoršení situace. Modře potom státy, které zbývá k dosažení cíle méně než 1 %. Národní cíle byly jednotlivými státy stanoveny vzhledem k počáteční úrovni daného indikátoru a také s přihlédnutím k regionálním odlišnostem.
Tabulka 8: Plnění cíle vzdělávání ve Strategii Evropa 2020
Zdroj: vlastní zpracování podle (European Commission 2018)
Jak vyplývá z tabulky, lépe se státům daří dosahovat druhého cíle v oblasti vzdělávání, tedy zvýšit podíl terciáně vzdělaných obyvatel. Celkově úspěšnější jsou v plnění obou cílů Pobaltské republiky. Litvě, Lotyšsku i Estonsku se v roce 2017 již podařilo dosáhnout národních cílů v oblasti terciálního vzdělávání. Cíle v oblasti podílu osob s předčasně ukončeným vzděláním se podařilo dosáhnou Litvě a Lotyšsku. V Estonsku chybí k dosažení cíle pouze 0,5 %. Ve státech V4 se prvního cíle z oblasti vzdělávání nepodařilo dosáhnout žádnému ze států a všem k jeho dosažení ještě chybí více než 1 %. Ve všech státech V4 došlo od roku 2014 k nárůstu osob s předčasně ukončeným vzděláním, tento nárůst však není nijak dramatický. K největšímu
Stát Podíl osob s předčasně
54
nárůstu (3 p. b.) došlo na Slovensku. Česká republika i Polsko, přestože došlo k mírnému nárůstu obyvatel s předčasně ukončeným vzděláním, vykazuje v této oblasti nízké hodnoty.
Oproti tomu v Maďarsku je tato hodnota v porovnání s Polskem vice než dvojnásobná.
Hlavním problémem, proč lidé v Maďarsku, ČR a také na Slovensku předčasně ukončují školní docházku jsou problémy s národnostními menšinami. Především Romové velmi často ukončují vzdělání předčasně (FRA, 2016). Hlavní příčinou jsou společenské stereotypy, tradice a způsob života těchto obyvatel. Co se týče terciálního vzdělání, cíle se podařilo ze států V4 dosáhnout pouze Polsku. V České republice chybí k dosažení cíle 0,6 %. Slovensku chybí k dosažení cíle 6,4 %, nutno však podotknout, že Slovensko si v této oblasti vytyčilo ambicióznější cíl než Česká republika. V Maďarsku chybí k dosažení cíle 1,8 %. V celé Evropě lze již od roku 2002 sledovat výrazný trend růstu počtu terciáně vzdělaných obyvatel. V ČR i na Slovensku je nárůst počtu vysokoškoláků od roku 2008 téměř dvojnásobný. Ve státech V4 roste počet vysokoškoláků rychlejším tempem než ve státech V4. V Pobaltí se již v roce 2008 počet vysokoškoláků pohyboval kolem 30 %, což je hlavní důvod, proč již nedochází k tak prudkému nárůstu v současnosti. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných obyvatel z komparovaných států je v současnosti v Litvě. V loňském roce to bylo 58,2 % obyvatel, což je extrémně vysoké číslo.
Nabízí se však otázka, zda takto vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných obyvatel skutečně přináší očekávané úspěchy. Vysokoškolský titul totiž přestává být v současné době výsadou těch nejlepších jedinců a ztrácí tak na svém významu a prestiži. Pouze vysokoškolský titul není dostatečnou zárukou k uplatnění se na trhu práce. Z tohoto důvodu také rostou v posledních letech snahy o propojení univerzit s praxí, vznikají programy na podporu mobilit nejen vysokoškolských, ale také středoškolských studentů a velmi populární je také v současnosti celoživotní vzdělávání. Podrobnější vývoj v plnění těchto cílů je rozebrán v kapitole 7.2., která je věnována vzdělávání v jednotlivých státech.
7.1. Politika vzdělávání v EU
Dle Národního ústavu pro vzdělávání (2015) není vzdělávání na rozdíl od jiných oblastí zařazeno do společných politik EU. Znamená to, že EU nezasahuje do jednotlivých národních politik, ale poskytuje pouze podporu jednotlivým členským státům. Orgány EU tedy nemohou jednotlivým členským zemím dávat v této oblasti nařízení, ale pouze doporučení. Je pak tedy na jednotlivých státech nakolik se těmito doporučeními řídí. Hlavním cílem EU je systematická a rozsáhlá finanční podpora jednotlivých států a regionů v této oblasti. Podpora je založena především na stanovení společného cíle (Strategie Evropa 2020) a uskutečňuje se především
55
pomocí evropských strukturálních fondů a fondů celoživotního vzdělávání. Jedná se konkrétně o evropský sociální fond, který podporuje projekty na zajištění zaměstnanosti a poskytuje investice do lidského kapitálu. Mezi programy celoživotního vzdělávání se řadí na programové období 2014-2020 především Erasmus+. Hlavním cílem tohoto programu je podpora mládeže v získávání dovedností prostřednictvím studijních pobytů a pracovních stáží v zahraničí, posílení kvality vzdělávacích kapacit, posílení participace mládeže ve společnosti a podpora vzdělávání a výzkumu zaměřených na evropskou integraci.
Již od vzniku EHS byly jasné představy o tom, jak je vzdělávání i odborná příprava důležitá pro hospodářskou integraci. Dle webu Europass (2015) jsou lidské zdroje pro ekonomiku velkým potenciálem a vzdělané obyvatelstvo umožňuje navíc komparativní výhodu pro volný pohyb osob. Nejprve se projevily v rámci EU snahy o srovnatelnost kvalifikací, uznávání diplomů a zapojení sociálních partnerů do vzdělávání. S postupem let se role vzdělávání v EU mnohonásobně zvýšila a neustále se rozšiřuje. Priority vzdělávání v období let 2002–2010 stanovila Kodaňská deklarace. Hlavním cílem do roku 2010 bylo zlepšení efektivity, kvality a atraktivity odborného vzdělávání a přípravy v Evropě. Tzv. kodaňský proces umožnil spolupráci zemí EU. Na základě této spolupráce byl přijat dokument Strategický rámec evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020, resp. Education and Training 2020). Zahrnuje celkem 4 strategické cíle, které odpovídají zaměřením všem typům celoživotního učení (formální, neformální, informální).
Mezi tyto cíle patří dle Strategického rámce Evropské Spolupráce (2009, s. 3)
• „Realizovat celoživotní mobilitu
• Zlepšit kvalitu a efektivitu vzdělávání a odborné přípravy
• Prosazovat spravedlnost, sociální soudržnost a aktivní občanství
• Zlepšit kreativitu a inovace, včetně podnikatelských schopností, na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy“
V současné době je hlavním koncepčním dokumentem v oblasti vzdělávání tzv. Komuniké z Brugg, přijaté v prosinci 2010. Jeho hlavním cílem je oživení evropské spolupráce v odborném vzdělávání. Definuje dlouhodobé priority, jak zkvalitnit, zatraktivnit a posílit tuto spolupráci a jak znovuoživit kodaňský proces. Hlavní programové cíle na období 2011-2020 jsou dle Komuniké z Brugg (2010, s. 12) následující:
• „Snížení míry předčasně ukončeného studia pod 10 % do roku 2020
56
• Zvýšení podílu úspěšně absolvovaného terciárního anebo ekvivalentního vzdělání u osob ve věku 30-34 let na nejméně 40 %
• Vytvoření odborného vzdělávání a přípravy celkově atraktivnější, relevantnější, profesně orientovanější, inovativnější, přístupnější a flexibilnější
• Vytvoření odborného vzdělávání a přípravy přitažlivou vzdělávací možností
• Zajištění špičkové úrovně, kvality a relevantnosti počátečního i dalšího odborného vzdělávání a přípravy
• Umožnění flexibilního přístupu k odbornému vzdělávání a kvalifikacím
• Vypracování strategického přístupu k internacionalizaci počátečního a dalšího vzdělávání a přípravy a podpora mezinárodní mobility
• Podpora inovací, tvořivosti, podnikatelské iniciativy a využívání ICT
• Počáteční a další odborné vzdělávání a příprava pro všechny
• Větší zapojení subjektů podílejících se na odborném vzdělávání a přípravě a výraznější zviditelnění výsledků evropské spolupráce v této oblasti
• Koordinované řízení evropských a vnitrostátních nástrojů v oblasti transparentnosti, uznávání, zajištění kvality a mobility
• Zintenzivnění spolupráce mezi oblastí odborného vzdělávání a přípravy a dalšími příslušnými oblastmi politiky
• Zlepšení kvality a srovnatelnosti údajů pro účely tvorby politik na úrovni EU v oblasti odborného vzdělávání a přípravy
• Náležité využívání podpory ze strany EU“
Jak vyplývá z předchozího textu, Komuniké z Brugg zahrnuje cíle ze Strategie Evropa 2020. Tento dokument však zahrnuje další cíle a rozšiřuje tak pohled na společnou evropskou
Jak vyplývá z předchozího textu, Komuniké z Brugg zahrnuje cíle ze Strategie Evropa 2020. Tento dokument však zahrnuje další cíle a rozšiřuje tak pohled na společnou evropskou