1.1 Vývoj skandinávské literatury pro děti a mládež
1.1.2 Finsko
Jako nedílná součást národní kultury je považována finská literatury pro děti a mládež, která v sobě zrcadlí cestu novodobých finských dějin. Finsko bylo dlouhou dobu, více než 600 let součástí Švédského království a následné v 19. století se stalo autonomním velkoknížectvím pod správou ruské carské říše. V roce 1917 se Finsko stalo kompletně nezávislé, avšak stále má jako země dva oficiální spisovné jazyky. Význam obou jazyků je nesporný, avšak postavení i poměr se v průběhu let zásadně měnil.
Zatímco v minulosti, ještě ke konci 19. století mluvilo až 40% obyvatelstva švédsky, v současné době je hlavním mateřským jazykem finština pro 94% obyvatel. Rozsáhlé rozšíření švédštiny bylo v minulosti zapříčiněno především topografickým faktorem.
Švédsky tedy hovořili především obyvatelé měst, kteří měli snadnější přístup ke vzdělání a ke kultuře obecně.
Finská kultura má však své kořeny zakořeněny již v době reformace, kdy biskup Mikael Agricola přeložil Nový zákon do finštiny v roce 1548, aby následně vydal i finskou čítanku. Juříčková (in Dorovský 2007, s. 35) uvádí, že proces národního sebeuvědomování byl v době romantismu živen z obou jazykových břehů, švédsky píšící Johan Ludviq Runeberg (1804—1877) je dodnes považován za nejvýznamnějšího finského básníka 19. století. Jedním z hlavních osobností v procesu obrození finštiny se stal lékař Elias Lönnrot (1802—1884), díky eposu Kalavela (1849), který se doteď považuje za základ finské národní identity.
Zakladatel finského dramatu, spisovatel a básník Aleksis Kivi (1834—1872) vydal v roce 1870 jedno z nejzásadnějších a nejdůležitějších děl finské literatury. Tímto dílem byl román Sedm bratří (1870), jehož hlavním tématem je kontrast, který se vytváří společnou existencí mezi společností a přírodou (Juříčková in Dorovský 2007, s. 35).
Aleksis Kivi se stal prvním tvůrcem finské literatury, jehož dílo se stalo celosvětově rozšířené a obohacovalo celý kulturní svět. Byl velice novátorský a svou tvorbu poezie postavil na národních aspektech (Pallas 1948, s. 243).
15
Dle Humpála (2013, s. 199) stojí za zmínku všestranný autor literatury Zacharias Topelius (1818—1898), který se stal průkopníkem a zakladatelem tradice literatury pro děti a mládež psané ve švédském jazyce.
Počátek 20. století je charakterizován, především díky autorce prózy Anni Swanové (1875—1958). Sama se vyjadřuje o dětské literatuře jako o produktu, který nemá být plný morálního poučování a didaktického učení. Především v něm má dítě nalézat podněty k fantazii a zvídavosti (Juříčková in Dorovský 2007, s. 35, 36).
V tomto období také tvořil, jediný finský držitel Nobelovy ceny za literaturu, Frans Emil Sillanpää (1888—1964), který vyrůstal v krásné, ale drsné oblasti ve Finsku zvané Tavastland. Chtěl studovat v Helsinkách, ale chudoba jeho rodiny ho nakonec přinutila vrátit se zpátky do svého rodného kraje a stát se nejvýznamnějším finským básníkem (Pallas 1948, s. 247).
V první polovině 20. století se proslavil Mika Waltari (1908—1979), který psal původně literaturu pro dospělé, ale jeho díla si našla své obdivovatele i z řad mladých čtenářů. Především historický román Egypťan Sinuhet (1945). Další autorkou píšící na přelomu poloviny 20. století je Tove Janssonová (1914—2001), jejíž knihy jsou plné naivních a bizarních prvků mistrně spojenými s fantaskními motivy a postavami.
Fantazie a fantaskní motivy provázejí literaturu pro děti následující léta. Společně s kontrastem k finské ryzí přírodě, tak vytvářejí dokonalou a oblíbenou kombinaci.
70. léta nabízí zajímavý pohled do mládežnických let, kdy se řada autorů snaží naznačit, že důležité při výchově mládeže nejsou až tak důležité fyzické přednosti, jako spíše vztah jako takový a pocit bezpečí, který představuje.
V 80. letech naproti tomu začínají do literatur pro děti a mládež pronikat témata, která směřují ke společnosti. Společenskokritická témata se tak snoubí společně s intimními a rodinnými otázkami, vytvářejí rozvolněnější nabídku knih pro děti a mládež.
Z těchto témat v následujících letech plyne kritika výchovných institucí, které se potýkají se šikanou, utlačováním slabších jedinců a zneužíváním moci. Například historii a osudy své rodiny, původem židovským, líčí dramatik a spisovatel Daniel Katz (*1938), který patří mezi nejpřekládanější finské autory.
Pro finskou literaturu má v novodobých dějinách zásadní význam kinematografická produkce. Produkce filmů podle úspěšných knih je na vysoké úrovni a proniká i do světových kin, avšak stále největší význam má přímo ve Finsku (Juříčková in Dorovský 2007, s. 36—38).
16 1.1.3 Norsko
Norské písemnictví vzniklo vlastně až na začátku 19. století a největší zásluhu na tom mělo národní uvědomění a pozdější Národní obrození. Do té doby bylo Norsko ve státním svazku s Dánskem. Základem a vyvrcholením Národního obrození bylo zrovnoprávnění dvou forem jazyka, bokmålu1 a nynorsku2.
Základem norských literárních i kulturních dějin jsou, jako u většiny severských literatur, lidové pohádky a pověsti. Souhrnné dílo nazvané Norské lidové pohádky vydala dvojice sběratelů Peter Christen Asbjørnsen (1812—1885) a Jørgen Moe (1813—1882) (Juříčková in Dorovský 2007, s. 98).
Henrik Ibsen (1828—1906) se stal zásadním autorem pro rozvoj norské, ale i evropské kultury. Ve svých dramatech dokázal jedním prvkem otevřít před divákem úplně nový svět, který v něm probouzí nové mravní zásady a nechává ho nahlédnout do světa filozofických poznatků, pro který se vžil název ibsenismus (Pallas 1948, s. 35).
Druhá polovina 19. století se vyznačuje především rozvojem intencionální literatury. Důraz je kladen na charakter dětí a mládeže, jejich vzdělání a morální uvědomění. Což dokazuje i dílo nositele Nobelovy ceny Bjørnstjerne Bjørnsona (1832—
1910) Selské povídky. Později se báseň Ano, milujeme tuto zemi, stala norskou hymnou.
Zlatý věk norské pohádky nastává na přelomu 19. a 20. století, kdy se autorům daří snoubit dětskou nespoutanost a již dříve uznané konvence. Díla autorů v tomto období však nejsou jen o dětském dovádění a radovánkách, ale často obsahují hloubavé myšlenky, které vedou k sebeuvědomění a k rozvíjení morálního cítění dětí.
V meziválečném období se svět literatury pro děti a mládež mění a stává se velmi různorodým. Současně se však dostává do pozadí, kdy ji vytlačují romány, dramata a básně výhradně pro dospělé. Literatura pro děti a mládež však i v upozadění vzkvétá.
Například autorka Marie Humsusová (1881—1969) píše o romantickém a idylickém dětství na norském venkově.
Po roce 1945 přichází příliv autorů z tzv. nové generace norských umělců, kteří svá díla produkují jak v tištěné podobě, tak prostřednictvím rozhlasového média. Mnoho autorů získala obdiv i popularitu právě díky výkonům, kterými doprovázely svá díla v rozhlasových hrách. V této době nebylo zcela samozřejmé, že se knihy dostanou do rukou i dětským čtenářům v tištěné podobě, proto bylo velmi důležité literaturu pro děti a mládež šířit mezi veřejnost všemi dostupnými prostředky.
1 Zachovává vývojový postup s dánštinou.
2 Nově vytvořený jazyk z dialektů.
17
Na přelomu 60. a 70. let se prostředí literatury nese v duchu literárního modernismu a politických poselství. Častými tématy jsou běžné životní situace, jako například osudy rodin stěhujících se z venkova do měst, sociální proměny a také ženy, které již nejsou brány pouze v domácnosti, ale stále víc se začleňují do moderní, zrovnoprávněné společnosti. Mezi další témata, která se postupem následujících let prosazují v literatuře pro děti a mládež řadíme, zamyšlení se nad současnou konzumní společností, která spotřebovává materiál vysokým tempem a nijak se neohlíží na následky svých činů, dále vztah mezi dítětem a rodičem a typické motivy fantaskní a pohádkové.
Většina literární tvorby se v druhé polovině 20. století zaměřuje na motivy spojené se sociálními nebo politickými problémy. Vyvstává však prostor pro nové autory, kteří píší odlišným způsobem. Inger Hagerup (1905—1985) a následně i její syn Klasu Hagerup (1946—2018) se ve svých dílech zaměřili především na hravé, lyrické psaní pro děti (Juříčková in Dorovský 2007, 98—100).
Zcela odlišný a novátorský směr začali razit manželé Mette Newthová (*1942) a Philips Newthov (*1939). Jejich publikace byly určeny pro úzký kruh čtenářů a jednalo se o dětské čtenáře s postižením. Snažili se psát texty, které by tito čtenáři dokázali ocenit, a proto, jak uvádí Juříčková (in Dorovský 2007, s. 101) jejich kreslené komiksy a obrázkové knížky doprovází také braillovo písmo.
V současné době jsou mezi autory norské literatury velmi populární spisovatelé proslaveni po celém světě. Jedním z nich je norský dramatik Jon Fosse (*1959), jehož popularita se dá směle srovnávat s Ibsenovou. Jeho tvorba však není příliš inspirována jeho slavným předchůdcem, ale spíše Thomasem Bernhardem nebo Samuelem Beckcettem. Dalším z populárních autorů je autor dětských knih Jostein Gaarder (*1952), který se proslavil především filozofickou povahou svých děl (Humpál 2013, s 307).
Vrbová (2013, s. 7) uvádí, že Jostein Gaarder navazuje svým dílem Jako v zrcadle, jen v hádance na geniální autorku Astrid Lindgrenovou a její průkopnické porušování tabuizovaných témat. V jeho knize je hlavním tématem smrt hlavní hrdinky a přiblížení jejich pocitů čtenářům z jiného pohledu.
V současné době je významným žánrem v oboru literatury pro děti a mládež obrázková publikace, která dosahuje nebývalého zájmu a popularity, podobně jako v sousedním Dánsku. Tento žánr byl cílen pro nejmenší čtenáře z řad předškolních dětí, avšak díky výbornému zpracování a profesionalitě autorů vysoce přesáhl svou cílovou skupinu a stal se oblíbeným napříč generacemi.
18
Norská literatura je v současnosti sice stále v určitém rozpuku, ale její úroveň neustále narůstá. Společně s tím se stává stále populárnější a oblíbenou ve všech koutech světa. Díky autorům, kteří se inspirují i zahraničními umělci, není pochyb o tom, že norská literatura bude stále vzkvétat a její popularita bude vzrůstat (Juříčková in Dorovský 2007, s. 101, 102).
1.1.4 Švédsko
Ve vývoji dětské literatury je Švédko velice důležitým článkem, neboť jeho přínos do tohoto odvětví byl opravdu impozantní a vskutku významný. Již od roku 1766 pravidelně vychází časopis určený výhradně pro dětské čtenáře. Jeho důležitost je dokládána mnohými inovacemi, díky kterým si dodnes drží pozici jedné ze stěžejních zemí v oblasti literatur pro děti a mládež.
Na počátku 19. století se však začaly zpracovávat a utvářet motivy z lidových pověstí a pohádek. Následně se začaly upravovat a měnit, přičemž se tyto lidové motivy používají dodnes.
Kniha Kniha do dětského pokoje (1882), je sbírkou rýmů a říkanek a je považována za první dílo, které cíleně směřuje k dětským čtenářům a je tak intencionálním dílem literatury pro děti. Tuto knihu napsala švédská básnířka Jenna Nyströmová (1854—1946) a právě tímto počinem ukončila převahu překládaných děl ze zahraničí. Juříčková (in Dorovský 2007, s. 146) uvádí, že další významnou knihou je dílo držitelky Nobelovy ceny Selmy Lagerlöfové Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (1906—1907).
Dle Humpála (2013, s. 136) je kniha Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem vývojový román pro děti, inspirovaný Kiplingovými Knihami Džunglí a napsaný na objednávku jako čítanka určená pro výuku zeměpisu na základních školách, líčí pohádková dobrodružství čtrnáctiletého chlapce, který proměněn za trest ve skřítka cestuje s hejnem divokých hus a postupně poznává vlast.
Nikolajeva (in Dlask 2018, s. 138) uvádí, že postupem času se dostává do povědomí širší veřejnosti žánr tzv. knih pro chlapce a knih pro dívky. Obě tyto žánrové větve dětské literatury jsou si v lecčem podobné, ale mají i zásadní rozdíly, díky kterým se od sebe bezpečně odlišují. Literatura knih pro dívky je založená především na uspořádaném a útulném domově, čekání na vysněného prince a určité vnitřní zrání osobnosti. Zatímco knihy pro chlapce jsou samozřejmě více akční, jsou často situovány
19
do exotického, neprobádaného prostředí. Mají jasný, přímočarý cíl a hlavním krédem knihy je dosažení vytyčeného cíle hlavní postavou knihy.
Ellen Keyová (1849—1926) byla švédská feministka, pedagožka a spisovatelka, která vydala dílo s názvem Století dítěte, ve kterém se kriticky vyjádřila v pohledu na dítě v literatuře. Dítě je podle ní partner na stejné úrovni, se kterým by se tak mělo také jednat (Juříčková in Dorovský 2007, s. 146).
V publikacích O vlastnickém právu ženy a emancipaci její z moci manželovy a Psychologie ženy a ženská logika se snažila popsat vlastnosti žen, které mohou přispět do sociálního spektra a stala se tak propagátorkou emancipace v Evropě (Pallas 1948, s.
195).
V období po válce se dostala do popředí severské literatury pro děti a mládež švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová, která se stala průkopnicí a inovátorkou ve svém oboru. Svými díly ovlivnila celkový vývoj, jak literatury ve Švédsku, tak po celém světě.
Ke svým čtenářům se staví jako k jedincům, kteří nepotřebují chránit, ale jedná s nimi jako s plnohodnotnými osobnostmi. Dle Humpála (2013, str. 238) autorka Astrid Lindgrenová dokázala nenásilným způsobem do své tvorby zařadit přirozenou dětskou touhu prosadit svou vůli, touhu, jež má pochopitelně v mnoha případech podobu revolty vůči dospělým. Hlavními prvky její tvorby jsou nový situační i jazykový humor, kombinace fantastična s realismem a určitý talent velmi blízce se vžít do dětského uvažování. Humpál (2013, str. 238) taktéž uvadí, že Lindgrenová pozvedla dětskou literaturu na novou úroveň mimo jiné i rozšířením jejích žánrů a tím, že do ní uvedla prvky dříve běžné spíše jen v literatuře pro dospělé, jako například parodii a intertextovost.
Na přelomu 60. a 70. let 20. století se začínají povážlivě měnit podmínky v dětské literatuře a knihy nabírají zcela nový spád a rozměry. Objevují se nová témata, například špatné rodinné vztahy, nejistota, opuštěnost, temné stránky reality, strach a samozřejmě smrt.
V současné době je na vrcholu popularity, jak v samotném Švédsku, tak po celém světě švédská tvorba detektivních příběhů. Základy pro tuto tvorbu vystavěli již v roce 1975 manželé Maj Sjøwallová a Per Wahlöö, kteří se stali velmi populární na evropské literární scéně.
V 90. letech zažívá veliký rozmach pohádková tvorba různých spisovatelů.
Hlavním rysem tehdejších pohádek byla schopnost vcítit se do tužeb a požadavků čtenáře a splnit je. Hlavním tématem pak byl přechod mezi realitou a fantazií.
20
V současné době do vývoje literatury výrazně promlouvá fakt, že ve Švédsku už nežijí pouze Švédové. Autoři, pocházející z rodin s odlišnou kulturou, se snaží ve svých dílech zachytit postup jejich vývoje, právě na pomezí odlišností kulturního života (Juříčková in Dorovský 2007, s. 148, 149).
21
2 Autoři skandinávské literatury pro děti a mládež
V této kapitole jsou prezentovány charakteristiky autorů společně se soupisem vybraných děl, kterými se dále zabývám ve své diplomové práci. Kapitola je rozdělena na čtyři podkapitoly podle země původu vybraných autorů. Zvolila jsem prezentaci v tabulce, neboť se domnívám, že jsou v ní informace přehledně uspořádány a lze je snadno vyhledat (viz Tab. 1 — Tab. 4).
2.1 Dánská literatura pro děti a mládež
Dánskou literaturu v mé práci reprezentují autoři Cecil Bødker a Lene Kaaberbol, kteří oba získali významná ocenění (viz Tabulka 1).
Tabulka 1: Charakteristiky dánských autorů vybraných děl užitých v DP
Dánsko
Autor Bødker, Cecil Kaaberbøl, Lene
Narození 27. března 1927, Fredricia 24. března 1960, Kodaň
Úmrtí Žijící žijící
Základní informace
dánská spisovatelka a prozaička 1955
úplný začátek v literatuře obstarala její modernistická sbírka básní „Váhavé květiny“
1961
sbírka povídek „Oko“, která se zapsala do dánské novelistiky nesmazatelným písmem
jedna z nejprodávanějších autorů knih pro děti a mládež v Dánsku dánská spisovatelka a schopná vypravěčka fantasy žánru pro náctileté
hlavními prvky její tvorby jsou nadpřirozené síly, boj dobra se zlem a magie 90. léta
vydala sérii knih o pětici čarodějek „W.I.T.C.H.“
22
autorčino psaní zdobí především vzletný jazyk a imaginace 1967
nejzásadnějším příspěvkem do dánské literatury z pera Cecil Bødkerové se stal román „Silas a černá klisna“ → první z řady knih o chlapci Silasovi, který žije mimo prostor a čas
Doplňující informace
první sbírku básní vydala pod jménem Cecil Skaar
původním jejím zaměstnání, kterým se vyučila, bylo zlatník
dílo „Dcera čarodějky“ byla v roce 2015 zfilmována → velká část natáčení proběhla v Praze a jiných místech České republiky
ve spolupráci s Agnete Friisovou vydala sérii detektivních příběhů, kde je hlavní postavou dobrovolnice Červeného kříže Nina Borgová
svou první knihu vydala ve svých patnácti letech, od té doby vydala více než 30 děl
Literární díla pro děti
a mládež
Oko, 1961
Silas a černá klisna, 1967 Hungerbarnet, 1990
W.I.T.C.H.
Dcera čarodějky, 2000 Divočarka, 2010
Ocenění Det Danske Akademis Store Pris, 1998 nominace na cenu Hanse Christiana Andersena, 2014 nominace na cenu Astrid Lindgrenové Memorial Award
23 2.2 Finská literatura pro děti a mládež
Finskou literaturu zde reprezentují autorky Tove Jansson, Alexandra Salmela a Tuutikki Tolonen, pro které je typické využití fantaskních motivů ve svých dílech pro děti a mládež (viz Tabulka 2).
Tabulka 2: Charakteristiky finských autorů vybraných děl užitých v DP
Finsko
Autor Jansson, Tove Salmela, Alexandra Tolonen, Tuutikki
Narození 9. srpna 1914, Helsinky 7. listopadu 1980, Bratislava 2. března 1975, Suomussalmi
Úmrtí 27. června 2001, Helsinky žijící žijící
Základní informace
finská spisovatelka píšící švédsky
mimo literaturu se věnovala také malířství, grafice, ilustrátorství a skládala texty písní
studovala grafiku a malířství na výtvarné akademii ve Stockholmu, v Helsinkách na kreslířské škole finské Národní galerie a v Paříži na École d'Adrien Holy a École des Beux Art 1945
debutová knížka „Trolové a velká potopa“ → první z cyklu knih o skřítcích muminech
na základě cyklu o muminech stojí její mezinárodní popularita a oblíbenost
spisovatelka slovenského původu píšící finsky
vystudovala VŠMU v Bratislavě, obor divadelní dramaturgie
na Karlově univerzitě v Praze se začala věnovat studiu finského jazyka → za účelem diplomové práce odjela do Finska, kde nakonec zůstala 2010
debut na finské literární scéně románem
„27 aneb Smrt vás proslaví“
→ nominace na několik významných cen a zisk titulu za nejlepší debut roku 2010
finská spisovatelka literatury pro děti a mládež
taktéž vyučuje kreativní psaní pro děti a je lektorka rétoriky
v minulosti pracovala jako redaktorka v časopise pro děti a mládež
spolupracovala se spisovatelkou Eppu Nuotio → společně vydaly několik knih pro děti
2015—2016
velmi úspěšným debutem se stala dvoudílná série knih o strašidlech „Strašidelná chůva“
a „Strašidelná cesta“
24
životná partnerka → finská grafička Tuulikki Pietilä
poté se začala věnovat literatuře pro děti a mládež, kdy je jejím současným hitem kniha
„Žirafí máma a jiné příšery“
Doplňující informace
její bratr Lars se stal ilustrátorem a podílel se na rozvoji odkazu své sestry
psala také knihy výhradně pro dospělé → autobiografický román „Sochařova dcera“ z roku 1968
vytvářela komiksy o muminech → od roku 1953 vycházeli v The London Evening News,
později tyto komiksy převzal její bratr
finsky začala psát na základě soutěže určené lidem, pro které nebyla finština mateřským jazykem → chtěla si ověřit, zda dokáže ve finštině publikovat
jméno Tuutikki dostala autorka podle postavy z příběhu o muminech (Tooticki)
ilustrace doprovázející její knihy pochází z pera finského výtvarníka Pasi Pitkänen
název „Mörkövahti“ (Strašidelná chůva) obsahuje slovo mörkö, které odkazuje na děsivě temnou a tichou příšeru jménem Morana z příběhů o muminech
Ocenění Cena Hanse Christiana Andersena, 1966 Cena Švédské akademie, 1994
Finská státní cena
Literární cena Selmy Lagerlöfové
Arvid Lydecken Award, 2016
25 2.3 Norská literatura pro děti a mládež
Vybraní zástupci norské literatury pro děti a mládež jsou Jostein Gaarder a Erlend Loe, pro jejichž díla je typický filozofický přesah (viz Tabulka 3).
Tabulka 3: Charakteristiky norských autorů vybraných děl užitých v DP
Norsko
Autor Gaarder, Jostein Loe, Erlend
Narození 8. srpna 1952, Oslo 24. května 1969, Trondheim
Úmrtí Žijící Žijící
Základní informace
norský prozaik a filozof 1978
úspěšně dokončil univerzitu v Oslo, kde studoval obor literatura a filozofie 1978—1981
působil jako učitel na základní škole a gymnáziu ve Valler 1981—1991
učitel na lidové vysoké škole v Bergenu
vznik jeho prvních literárních děl, např. „Diagnóza a jiné povídky“ v roce
vznik jeho prvních literárních děl, např. „Diagnóza a jiné povídky“ v roce