Strašidelná chůva

Kniha Strašidelná chůva je příběh z pera finské spisovatelky Tuutikki Tolonen, která se stává velmi úspěšnou a za svá díla si vysloužila i mnoho ocenění. Především se specializuje na tvorbu pro děti a mládež. Hlavní postavy z knihy jsou níže popsány v Tabulce 10.

49 Tabulka 10: Strašidelná chůva – stručný popis postav

Název postav Charakteristika

Kaapo Sečtělý mladý chlapec, prostřední dítě. Je moudrý a většinou rozvážný. Snaží se ze všech sil všem pomáhat jako správný bratr.

Hilla Je nejstarší ze sourozenců, ale občas trvá, než jí něco dojde. Naproti tomu je výborná sportovkyně a je vcelku odvážná.

Maikki Na svůj věk je velmi bystrá a nebojácná. Často mluví se svým županem, který je její nejlepší kamarád. Má vřelé srdce a je přátelská.

Tatínek a maminka

Oba jsou dobří rodiče. Maminka je však často na děti sama, protože tatínek je skoro pořád na služebních cestách. Vysloužil si od svých dětí přezdívku Neviditelný hlas.

Bubák Grah Veliký, chlupatý a vcelku hodný strašák se žhnoucím žlutým pohledem.

Kniha vypráví příběh o obyčejné rodině, kde každý má svoje starosti a radosti.

Maminka má plné ruce práce s výchovou tří dětí. Tatínek je kvůli pracovnímu vytížení stále na cestách. Děti žijí ve svém světě a příliš je netrápí počínání dospělých. Všechny děti jsou samostatné a dokáží si poradit v jakékoliv situaci. Tatínek, jelikož je stále pryč a mluví s dětmi většinou prostřednictvím telefonu, dostal přezdívku Neviditelný hlas.

Kniha pojednává o neuvěřitelném příběhu, který je plný nadpřirozených bytostí. Vypráví o jejich soužití s lidmi a o dětech, které se snaží vyřešit záhadu spojenou s bubákem v jejich skříni.

Dětem právě začaly prázdniny a maminka se chystá do Laponska na relaxační pobyt, který vyhrála v loterii. Kniha tak začíná společnou snídaní maminky s dětmi.

Maminka je celá nesvá, neboť očekává zásilku s jízdenkou a informacemi ohledně jejího odjezdu, který se kvapem blížil. Zásilka nakonec dorazí. Spolu s obvyklými informacemi ohledně zájezdu obsahuje ještě jeden lístek. Dostanete příležitost zúčastnit se zvláštního tajného testu, pomocí něhož zkoumáme nové možnosti péče o děti a o domácnost.

Pracovník, který přijde k Vám domů, je ke svému úkolu dokonale vyškolený poloviční člověk… (Tolonen 2015, s. 12) Bubák následně dorazil a spolu s ním návod, jak o bubáka pečovat.

Zprvu jsou všichni zmateni a vyděšeni. Maminka odjet musí a tatínek se ještě nevrátil. Děti tak zůstanou s bubákem samy doma a brzy zjistí, že se jedná o neškodného tvora, který zapáchá sklepem, všude kolem sebe práší, rád sleduje televizi a vaří jim jídlo.

Pokud nedělá nic z těchto věcí, stojí nacpaný ve skříni v předsíni a čeká, až přijde jeho čas. Nejmladší Maikki, která je všetečná a přátelská se rychle s bubákem skamarádí, a dokonce s ním i dokáže komunikovat, přestože bubák lidské řeči pouze rozumí, ale nemluví. „Jak tomu bubákovi vlastně rozumíš?“ zeptal se tatínek Maikki. „Úplně

50

normálně,“ odpověděla a překvapeně na něj pohlédla. „Stejně jako komukoli jinému.

Jako třeba tobě.“ „Aha,“ podivil se tatínek a zamračil se. „On snad umí mluvit?“ „Svým způsobem,“ vysvětlila Maikki. „Nepoužívá slova, spíš oči a prsty.“ (Tolonen 2015, s.

225)

Děti s bubákem zažívají zvláštní dobrodružství, jako třeba když ho vezmou v noci do lesa, aby se najedl. Bubáci totiž jedí shnilé listí. Mnoho informací se o něm také dozvědí z knihy, kterou našly v knihovně. Byla od člověka, který se s bubákem již setkal a dva roky ho zkoumal. Snaží se tedy jednat podle knihy a vymýšlí, co s bubákem budou dělat. Když jejich bubák Grah uvidí v knize obrázek zkoumaného bubáka, je z toho velmi smutný. Další důležité, ale záhadné informace dostane Maikki od svého modrého županu.

Župan je její nejlepší kamarád, často s ní mluví a tvrdí, že si ji vybral. Poví jí, že bubáci chtějí domů, ale mohou se domů dostat jenom všichni najednou a v jakémsi řetězu, kde každý má své místo.

Postupem času se u nich doma začnou objevovat další nadpřirozené bytosti.

Především svítící víla, o které zjistí, že se živí krví bubáků. Zavřou ji tedy do sklenice a myslí si, že od ní mají pokoj. Víla však ve sklenici naklade vajíčka, ze kterých se vyklubou její mladé a nakonec všechny, kromě jedné uletí. Další bytosti vypadají jako lidé, ale na první pohled jsou něčím jiné, přízračné. Nejspíš to jsou čarodějnice a zajímají se o bubáky i víly, které jsou jejich potravou.

Hilla, Kaapo i Maikki se spojí s ostatními dětmi z okolí, kteří doma nemají rodiče, ale mají bubáky. Založí stanové městečko kousek od činžáku, kde bydlí, protože si myslí, že tak budou mít bubáci lepší přístup k potravě. Nakonec přijede i tatínek a stane se z něj táborový vedoucí na jejich improvizovaném táboře. Tatínek rozdává úkoly a stará se, aby děti alespoň třikrát denně jedly. Všichni bubáci, kromě Graha, však z tábora utekli, toulali se po lese a ničili lesní porosty. Grah zůstal, protože věděl, že potřebují všechny bubáky, aby se dostali domů. A jeden bubák byl namalovaný v knize, bubák, kterého potřebovali taky. Grad tedy, když byli všichni pryč, nepozorovaně vytrhl stránku z knihy a schoval si ji ve svém huňatém kožichu.

Všichni tedy věděli, že bubáci jsou smutní v lidském světě a chtějí se dostat domů.

Z knihy o bubácích se dozvěděli, že bubák, kterého zkoumal spisovatel oné knihy, každý úplněk odbíhal ke zvláštní skále v lese za městem a upřeně na ní hleděl. Podle mapy, kterou nakreslil Grah na mnoho čtvrtek věděli, kde se hora nachází, a doufali, že až bude úplněk, tak k ní všichni přijdou. Všichni bubáci ze širokého okolí se za úplňku shromáždili u hory. Grah držel v ruce stránku z knihy, když tu se nad horou objevil

51

ztracený bubák a všichni společně odešli domů. Maikki měla na sobě svůj župan, který jí nabádal, aby šla za bubáky. Vstoupila tedy do dlouhé mechem obrostlé chodby, kde potkala zeleného strážce.

Kniha je velmi zábavná. Při čtení se v některých situacích člověku tají dech, a nemůže se odtrhnout. Je určena především pro čtenáře od 8 do 12 let, ale myslím si, že dokáže oslovit i čtenáře starší.