Interpretace obecně je velmi subjektivní forma seznámení čtenáře s textem.
Každý, kdo interpretuje určitý text do interpretace, vkládá své vlastní pocity, myšlenky a postoje, proto je důležité zmínit, že jsem si vědoma, že výše uvedené interpretace jsou pouze můj osobní pohled na problematiku obsaženou v obsahu knihy, tedy nelze se ubránit subjektivitě. Nerada bych tak předkládala a nutila někomu své závěry, vyvozené z přečtení mé interpretace díla.
Každá kniha má svá témata a motivy, které se snaží čtenářům nenásilnou formou předložit a vést je k zamyšlení. Přestože všechny knihy v mé diplomové práci patří do žánru dětské literatury, hlavní témata nejsou často přímo určena mladým čtenářům. Jedná se často o citlivá témata, jako je hledání smyslu života, smrt, rozvod rodičů nebo odloučení od rodičů. Autoři severské literatury, stejně jako autoři evropští i mimoevropští vkládají do svých děl témata, která byla dříve považována za tabu.4
Do jaké míry je však tento přístup správný? Opravdu je potřeba dětem předkládat scénáře ze skutečného života? Samozřejmě záleží na podání samotného autora. Například kniha Dívka s pomeranči od Josteina Gaardera ve mně po přečtení první stránky vyvolala nepopsatelný pocit výrazného smutku. V celé knize čtenář vnímá naléhavou zprávu, zprávu o smrti, se kterou se setkal malý chlapec, když mu zemřel tatínek. V době smrti svého otce v podstatě nechápe, co se přesně stalo. Naléhavost celé situace se ještě více
4 Tj. patrně z důvodu, že chtějí mladým čtenářům představit svět, tak jaký doopravdy je. Život a vlastně celý svět totiž není vždy krásný a spravedlivý. Člověk se setkává se všemožnými útrapami, které každého mohou sužovat dlouhé roky, a když člověk není dost silný, mohou mu nejvíce ublížit klidně za několik let.
67
umocní, když se již mladému pubescentovi dostane do ruky dopis od jeho zesnulého otce, o kterém je vlastně celá kniha.
Naproti tomu v knize Mio, můj Mio autorky Astrid Lindgren je jedním z témat také smrt jednoho z rodičů, v tomto případě maminky, která však zemře záhy po porodu svého syna. Základním motivem je však znovunalezení lásky k životu. Hlavním utěšujícím momentem je kontrast mezi dobou, kdy malý Mio žije u svých pěstounů, a dobou kdy najde svého tatínka. Největší zásluhy na čtivosti díla májí vynikající tvůrčí schopnosti autorky a obrazotvornost obsažená v textu. Po přečtení této knihy, na rozdíl od knihy předešlé, se čtenář neubrání radostným pocitům. Hlavní rozdíl mezi těmito knihami je tedy v podání, tak závažného tématu, jako je téma smrti.
Zatímco v díle Dívka s pomeranči smrt čtenáře doprovází celým textem, v knize Mio, můj Mio na smrt v průběhu textu zcela zapomene. Obě knihy, tak vlastně představují stejné téma, ale každá zcela jiným způsobem.
Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že je důležité některé knihy číst společně s dětmi a odpovědět jim na otázky a vysvětlit věci, které děti v knize ne zcela pochopí, nebo z nich mohou mít strach.
Naproti tomu dílo Ryba od Erlenda Loe se zaobírá jiným sociálním tématem, i když nepatří mezi hlavní motivy knihy. Tímto tématem je konzumní společnost, která je závislá na vydělávání peněz a jejich utrácení, což demonstruje Kurt, hlavní postava této knihy, odjezdem s rodinou na dovolenou s tvrzením, že stejně vydělává peníze jen, aby je mohl utrácet. Myslím si, že každý by se nad touto skutečností měl zamyslet a ve správné míře se oprostit od neutěšeného a zbytečného utrácení a posedlosti kariérou v honbě za movitými statky.
Podobný motiv můžeme najít i v knize Gorila a já švédské autorky Fridy Nilsson, která ve svém díle rozebírá život dívky, kterou adoptuje ze sirotčince Gorila. Gorila však bydlí ve starém polorozpadlém domě a na pořádku jí příliš nesejde. Zajímavý je vývoj dětského myšlení, kdy nakonec dívka zjistí, že není důležité, kde bydlí, ale záleží na lásce a porozumění.
Světem kouzelných bytostí, čar a kouzel nás provádí díla Divočarka dánské spisovatelky Lenne Kaaberbol a kniha Strašidelná chůva od finské autorky Tuutikki Tolonen. Lene Kaaberbol ve své knize přibližuje dilema dívky, která zjistí, že má kouzelné schopnosti a musí najít způsob, jak oddělit skutečný svět od toho čarovného.
V knize od Tuutikki Tolonen se tři sourozenci setkají s nadpřirozenými bytostmi z jiného světa. Tyto bytosti jsou bubáci a jeden z nich má dětem dělat chůvu. Tato skutečnost je
68
velmi zajímavá, neboť všichni dobře vědí, že bubáci číhají pod dětskými postýlkami nebo ve skříních a zajímají se jen o strašení. V této knize se však z bubáka stane dětský kamarád, který je sice neohrabaný a trochu děsivý, ale i tak k němu naleznou cestu a pomohou mu se dostat domů.
Zcela odlišně lze nahlížet na dílo Žirafí máma a jiné příšery autorky Alexandry Salmela, která ve své knize snoubí závažná témata společně s velikou dávkou absurdity a naivních myšlenek. Podaný příběh se téměř odvíjí před očima.
Zábavné, satirické příběhy především o rodičích a dětech vyžadují určitou dávku nadhledu a zamyšlení, aby je čtenář dokázal pochopit. Alexandra Salmela dokázala napsat dílo vymykající se ostatním knihám uvedených v mé diplomové práci. Domnívám se, že hlavním cílem autorky bylo donutit čtenáře zastavit se a podívat se na svět trochu jinýma očima.
Tuto knihu lze porovnat s literárním počinem Barbro Lindgren Tajné bratrstvo či s dílem Čarodějův klobouk finské spisovatelky Tove Jansson. Tajné bratrstvo je kniha, ve které se odehrávají dobrodružství, která také na první pohled nemají svoje pravidla a v podstatě nesměřují k žádnému poselství. Každý čtenář si ovšem v tomto roztodivném společenství najde své „oblíbence“ a dokáže se radovat z jejich úspěchů a prožívá s nimi jejich nezdary. A to je hlavním poselstvím literatury, totiž její estetická funkce převažující nad funkcí sdělující, tj. možnost vcítit se do hlavních postav a hrdinů, zkusit u nich pochytit to dobré a dokázat rozebrat jejich chyby a nechat se v dobrém slova smyslu do určité míry ovlivnit.
Čarodějův klobouk vypráví příběhy z muminího údolí, kde každý zbloudilý pocestný najde útočiště u přátelské rodiny muminů. V tomto případě je hlavní poselství knihy naprosto zřejmé. Důležité věci v životě jsou prosté, rodina, přátelství a vstřícnost.
69