Název postav Charakteristika
Mio (Bo Vilhelm Olsson)
Osamělý kluk, který má jednoho kamaráda. Vyrůstá u svých pěstounů, kteří ho nemají nijak zvlášť v lásce a sní o svém tatínkovi a lepším životě. Je hodný, rozumný a věrný. V nebezpečí má sice strach, ale dokáže ho překonat a za pomoci přátel dokáže porazit zlého rytíře.
Jum-Jum Nejlepší kamarád malého Mia. Je zábavný a dokáže Miovi pomoci, když to nejvíc potřebuje. Připomíná Miovi Benku, což byl jeho nejlepší a jediný kamarád ve z kamene. Při vyslovení jeho jména jsou všichni neklidní a vzduch i země se ochladí.
Kniha je o chlapci jménem Mio, který se musí od narození vypořádávat s těžkým životním osudem. Od narození totiž vyrůstá u pěstounů, kteří směrem k chlapci neplýtvají vlídnými slovy. On sám by si přál poznat svého tatínka a maminku. Maminka však zemřela po porodu a o tatínkovi nic neví. Teta Edla mu však říká, že tatínek je darebák, čemuž samozřejmě nechce malý Mio věřit. Hlavním tématem knihy je konfrontace se smrtí, nelehký osud mladého chlapce, ale také opravdové přátelství, touha po svobodě a odvaha postavit se svým největším obavám. V knize autorka výstižně popisuje dětskou mysl, hravou, zvídavost, a dětské přemýšlení v určitých situacích.
Příběh této knihy začíná ve Stockholmu, ve švédském městě, kde Mio vyrůstá nespokojeny a smutný u svých pěstounů Edly a Sixtina. Chtěla sice radši holčičku, ale žádnou tam neměli, tak si vzala mě, i když ani ona ani strýc Sixtin kluky rádi neměli.
Rozhodně ne osmileté nebo devítileté. Připadlo jim, že dělám v domě nepořádek, že kdyžpřijdu z venku, vždycky nanosím na botách spoustu bláta, že kolem sebe pohazuji
58
oblečení a že se směju moc hlasitě. (Lindgren 2004 s. 7, 8) Malý Mio, tak záviděl jedinému kamarádovi, kterého měl. Tím kamarádem byl Benka, který měl skutečnou rodinu. Tatínka i maminku. Jim nevadilo, když se smál nahlas, odhazoval oblečení nebo občas zablátil podlahu. Měli ho rádi a byli na něj hodní. Jeho velikým snem bylo poznat svého tatínka, o kterém nic nevěděl.
Jednoho dne šel koupit tetě Edle její oblíbené suchary, když v parku na lavičce našel láhev od piva a v ní džina. Shodou okolností džin hledal právě Mia, i když v té době se ještě jmenoval Bo Vilhelm Olsson zvaný Bosse, jak ho pojmenovali teta se strýčkem.
Mio se džina zpočátku bál, ale nakonec s ním odletěl do Země v daleké dálce, kde panoval a vládl jeho otec král. Tím pádem se stalo, že tento den se stal nejšťastnějším v jeho životě, protože v Zemi v daleké dálce poznal svého tatínka, který nebyl vůbec darebák, jak mu říkávala teta Edla, ale byl to hodný a moudrý král. V zemi svého otce potkal i Jum – Jum, který mu připomínal Benku a skoro ihned se stal jeho nejlepším kamarádem. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se. „Jmenuju se Jum – Jum,“ řekl. A tu jsem viděl, že je přeci jiný než Benka. Vypadal Vážnější a hodnější. (Lindgren, 2004 s. 17) Od toho dne s Jum-Jumem podnikali všelijaká dobrodružství. Nejčastěji se vydali na projížďku na kobyle, která se jmenovala Miramis a patřila Miovi. Na svých putováních po rozlehlých zemích otce krále potkali spoustu přátel. Hodného pasáčka Nonna a jeho přívětivou a pohostinnou babičku, Jiříka a jeho sourozence, kteří jim ukázali studnu, co za večera šeptá různé staré pohádky.
Každý z těchto nových přátel měl však také svá trápení. Trápení v podobě pohřešovaných sestřiček a bratříčků, které unesl zlý rytíř Kato a odnesl je s sebou do Země na konci světa a začaroval je do černých ptáků, které zpívají smutné písně. „Lžička naší sestry,“ řekl.
„Mio našel lžičku naší sestry!“ zavolal na své sourozence. „A kde je vaše sestra?“ zeptal jsem se. „Zlý rytíř Kato ji unesl,“ odpověděl Jiřík. Jakmile to jméno vyslovil, byl vzduch kolem nás rázem studený jako led. (Lindgren, 2004 s. 36)
Po návštěvě u Jiříka a po vyslechnutí pohádek ze studny, co za večera šeptá, se Mio rozhodl, že se musí vypravit do Temného lesa. Otec král nic nenamítal, protože právě tak znělo proroctví, které znali všichni obyvatelé královy říše. „Chci tam jet dnes v noci, až bude svítit měsíc,“ řekl jsem. Tatínek se na mě podíval zvláštním pohledem. „Ach tak, takže už,“ řekl a hlas mu ještě víc posmutněl. „Ty nechceš, abych tam jel?“ zeptal jsem se. „Budeš se o mě bát, když pojedu v noci Temným lesem?“ Můj otec král zavrtěl hlavou.
(Lindgren, 2004 s. 40) Král sice vrtěl hlavou, ale dobře věděl, že v Temném lese se Mio rozhodne jet ještě dál, až do Země na konci světa a bude se chtít utkat s rytířem Katem.
59
A skutečně. V Temném lese potkal Mio s Jum-Jumem tkadlenu, která přišla o svou dceru a Mio se rozhodl, že se utká s obávaným rytířem.
Vydal se tedy do Země na konci světa a jal se hledat svého protivníka. „Ne Jum – Jume,“ řekl jsem proto nahlas. „Tam se mnou nemůžeš.“ „Ale ano, jedu s tebou,“ řekl Jum-Jum. „Chlapec královské krve na bílém koni se zlatou hřívou, kterého doprovází jeho nejlepší přítel, přesně taková je totiž věštba. Nemůžeš měnit nic na tom, co je rozhodnuto už tisíc let.“ (Lindgren, 2004 s. 47) Oba chlapci měli často strach a často se také zdálo, že svou strastiplnou cestu nedokončí. Zažívali mnoho útrap, ale vždy jim někdo nebo něco pomohlo. Někdo nebo něco, co také nemělo rádo rytíře Kata a chtělo, aby byl poražen synem krále. Země před námi se otevřela a ukázala se v ní díra. A než jsem si pořádně uvědomil, oč jde, seděli jsme s Jum-Jumem skrčeni v díře a třásli se jako dva zajíci, když se kolem jejich pelíšku plíží liška. (Lindgren, 2004 s. 60) Po všech všemožných útrapách, které je po cestě potkali, nakonec získali od kováře meč, který dokáže rozetnout kámen. Takový meč byl důležitý, protože zlý rytíř měl srdce kamenné.
Před konečným soubojem se však oba přátelé dostali do žaláře, kam je nechal zavřít zlý rytíř a vypadalo to, že je s nimi už opravdu amen. Ze žaláře se však díky svému přátelství, lžičce od Jiříkovy sestřičky, plášti od tkadleny, zakletým ptákům a dětské představivosti a fantazii dokázali dostat a Mio porazil rytíře Kata a zachránil celou Zemi na konci světa od věčné tmy.
Kniha věrně popisuje vztah mezi otcem a synem, ale také vztahy mezi přáteli.
Vypovídá o tom, jak je na světě hezky, když jsou na sebe lidé hodní a dokáží si pomoci a spojit síly i v těch nejtěžších situacích. Přátelství, odvaha a odhodlání dvou malých chlapců, tak může jít směle příkladem a být ponaučení pro čtenáře, který se rozhodne přečíst si tuto zajímavou a určitě v lecčem poučnou knihu.
6.2.8 Tajné bratrstvo
Kniha Tajné bratrstvo švédské autorky Barbro Lingrenové nám přibližuje strasti i radosti neobyčejně obyčejného společenství zvířat, vycpaných nebo pletených hraček, věcí a jednoho kluka. Tyto postavy jsou popsány v Tabulce 14.
60