84
skutečností zastáváme názor, že nejúčinnějším řešením nežádoucího jednání – šikany na školách je prevence. Ta musí probíhat i tam, kam šikana ještě nedorazila. Základ primární prevence spatřujeme zejména v otevřené komunikaci mezi žáky – třídními učiteli – metodiky prevence – výchovnými poradci. V neposlední řadě je to oboustranná spolupráce školy a rodičů. Pouze společná participace všech zúčastněných vede k ideálnímu řešení šikany.
Charakteristika zkoumaného žáka
Sabina K., žákyně. 8. ročníku, věk 13 let
Bydliště: Nový Kostel okres Cheb, spolu s otcem a jeho přítelkyní žije na vesnici v rodinném domku
Rodinná anamnéza
Sabina pochází z rozvedeného manželství, matka rodinu opustila, když bylo dceři pět let. Dle jejího sdělení se maminka odstěhovala do Německa za svým novým přítelem. Dceru navštěvuje velmi sporadicky, maximálně 1x do roka, když má narozeniny, občas obdrží blahopřání nebo pohled. Rodinný kruh doplňuje ještě syn z manželství přítelkyně otce Patrik – 19 let., který zatím žije ve společné domácnosti.
Patrik je závislý na příjmech rodiny, studium na odborném učilišti nedokončil.
V současné době je registrován na úřadu práce, občas vykonává různé brigády. Oba zákonní zástupci jsou trvale zaměstnáni. Otec pracuje v sousedním Německu, domů se vrací pouze na víkendy. Přítelkyně otce pracuje v OD Lidl Františkovy Lázně. Děti byli od počátku školní docházky převážně sami, občasné hlídání zabezpečovala babička, která žila ve stejné obci. Nedostatek péče se snaží rodiče dětem kompenzovat ve formě finanční podpory nebo drobnými dárky. Patrně v důsledku nedostatečné citové péče, brzké odloučení s matkou Sabina vystupuje citově chladně, nedůvěřuje okolí, potřebuje větší časový prostor k navázání kontaktu.
Působí rozmazleným dojmem s projevy vzteku.
6.8 Případová studie č. 2
85 Osobní anamnéza
Na základě studia školní dokumentace byly z jednotlivých zpráv zjištěny následující skutečnosti. Průběh těhotenství byl dle vyjádření matky bezproblémový.
Na základě poznatků z rodiny podstoupila ve čtvrtém měsíci vyšetření na amniocentézu z důvodu podezření na Downův syndrom. Výsledek byl negativní. Po narození Sabina vážila 3300g a měřila 50 cm. V prvním roce života rodiče nic zvláštního nezaregistrovali. Psychomotorický vývoj byl dle prvních vyšetření pediatra v normě. Zhruba od pěti let, patrně na základě absence matky se projevuje vzdorovitost doprovázená emoční labilitou. Pokud nedosáhne svých požadavků, situaci řeší projevy vzteku a opozičním jednáním zejména vůči dospělým. Uvedené formy jednání přetrvávají až do současnosti. Na uvedené skutečnosti poukazujeme již v teoretické části, kde hodnotím jednotlivé typy agresorů. Sabinu lze zařadit mezi duchovně nevyzrálé osoby s projevy citové deprivace parně vyvolané brzkým odchodem matky. Dle Koláře „agresory stávají jedinci, kteří postrádají citové zázemí a zároveň se konfrontují s nezájmem ze strany rodičů“ (Kolář 1997, s. 37)
Výsledky zprávy PPP
Dle zprávy z kontrolního psychologického vyšetření se jedná o dívku, jejíž rozumové schopnosti se pohybují v pásmu LMR s častými neurotickými projevy. Ve škole pracuje bez zájmu, požadované úkoly plní velmi rychle na úkor kvality, bez motivace k výkonu. Její chování lze charakterizovat jako dysfunkční se sklonem k agresivitě. Nežádoucí jednání je často směřované proti třídní učitelce. V rámci intelektové zkoušky jednotlivé výkony odpovídají spíše podprůměru. V jednotlivých subtestech se projevují značné výkyvy – nepravidelnost.
Školní anamnéza
Do mateřské školy nastoupila Sabina v pěti letech. Již od nástupu se projevovala zvláštním chováním, nejprve brala dětem hračky, později je fyzicky napadala právě odebranou hračkou. Tím, že chodila do vesnické školy, učitelky znaly situace v rodině, její chování omlouvaly. Domnívaly se, že je to rekce na odchod matky. Po nástupu do základní školy se chování Sabiny nezměnilo. Naopak se začala projevovat o poznání více. Odmítala přijmout veškerá pravidla, na výtky učitelky reagovala výbušně, lhala, často bez udání důvodu napadala spolužáky. Ve třídě
86
neměla žádnou kamarádku, pouze dívku, s kterou společně sdílela autobus do Nového Kostela. Sabina zásadně odmítala plnit domácí úkoly, zpočátku za své nevhodné chování a neplnění úkolů získávala poznámky, v páté třídě obdržela důtku třídního učitele. V této souvislosti Fieldová uvádí: „Někteří rodiče své ratolesti rozmazlují, děti neví, co je pevná hranice chování, neznají základní pravidla, prostě přejímají odpovědnost za jejich činy“ (Fieldová, 2009, s. 82).
Popis případu
K uvedené události došlo před třemi lety na ZŠ Cheb, kde také působím.
Sledovaný případ je z mého pohledu poněkud zvláštní, protože hlavní aktérky případu jsou dívky. Za svoji praxi jsem se totiž s dívčí šikanou ještě nesetkal. I mezi veřejnosti často panuje přesvědčení, že šikana je záležitostí pouze mužů. Jak jsem se osobně přesvědčil, jedná se o mylný názor. Na základě dlouhodobého výzkumu Koláře (1997) byla potvrzena šikana, jak u chlapců, tak i děvčat s podobnou intenzitou. „Na rozdíl od chlapců se dívčí šikana projevuje agresivního ve formě nepřímé – verbální, fyzické projevy nejsou tak časté“ (Kolář 1997, s. 52). Dívčí šikanování probíhá většinou počáteční formou ignorování, pomlouvání postupného vylučování ze skupiny – kolektivu. Dle podobných charakteristik probíhala šikana dívek na naší škole. Jak je zřejmé se shora uvedených skutečností agresorku představovala Sabina a její obětí byla Veronika. Tato nevýrazná dívka, nastoupila do naší školy na počátku školního roku. Spolu s matkou se do Chebu přestěhovala z Bíliny. Již od svého nástupu do školy se jevila jako typická oběť šikanování. Jednalo se o drobnou ne příliš fyzicky zdatnou dívku, která byla málomluvná, kontakty se spolužáky udržovala sporadicky. Podobně popisuje oběť i Bendl: „Charakteristickým znakem oběti je tělesná slabost v kontextu s plachostí, což patří mezi zásadní rizika“
(Bendl 2003, s. 197). Tuto skutečnost vypozorovala i Sabina, již od prvního kontaktu dávala Veronice najevo svou nepřízeň. Zpočátku se jednalo o nadávky typů: „Debilko, ty blbá krávo“, postupně jednání gradovalo. Sabina chodila do školy věčně nepřipravená, brala Veronice pomůcky – pravítka, kružítko apod. K uvedenému nežádoucímu jednání docházelo zhruba tři měsíce. Třídní učitelka občasné projevy nežádoucího chování ze strany Sabiny zaregistrovala, ale nevěnovala mu pozornost.
Domnívala se, že si dívky musí své spory vyřešit sami. V uvedené chvíli patrně pochybila. Už v teoretické části práce zmiňuji nebezpečí charakterizované Kolářem
87
(1997) tzv. ostrakismus, který má převážně psychickou formu. Oběť se stává neoblíbenou, předmětem intrik a pomluv. Pokud v takovém případě nezasáhne pedagog včas, šikana postupuje do dalších stádií jako v našem případě.
Případ měl dohru počátkem prosince. O přízeň Veroniky se začal zajímat chlapec ze sousední třídy Alex. O přestávkách Veroniku navštěvoval ve třídě, po ukončení školy ji doprovázel domů. Bohužel zalíbení v Alexovi našla i Sabina, která nemohla tuto skutečnost uvést. Nejprve Veronice vyhrožovala fyzickým násilím, později ji psala vulgární zprávy. Jeden prosincový den po návštěvě Alexe ve třídě Sabina začala opět vyhrožovat: „Jestli ho nenecháš, zhebneš“. Veronika na výhružky nereagovala a otočila se k Sabině zády. Ty vytáhla v nestřeženém okamžiku z kapsy zapalovač a podpálila Veronice vlasy. Naštěstí duchapřítomná spolužačka vzala odloženou mikinu a vlasy uhasila. Díky rychlému zásahu spolužačku nedošlo ke zdravotní újmě.
Vyšetřování případu
Na základě prosincové události proběhla výchovná komise, které se kromě zákonných zástupců zúčastnila pracovnice OSPOD. Vzhledem k tomu, že nedošlo k ublížení na zdraví ani majetku případ nebyl předán PČR. Ze závěru komise vyplynuly následující výsledky. Sabině byla uložena snížená známka z chování, pobyt ve středisku SVP odmítla. Jako vhodné řešení se jevilo přestoupení do vedlejší třídy, kam od ledna nastoupila. Obě děvčata se dostala do péče psycholožky, stejně tak i třídní kolektiv, kde šikana proběhla. Celý ozdravný proces třídy probíhal zhruba měsíc. Zároveň došlo k úpravě školního řádu, kde byl výslovně uveden zákaz donášení a manipulace se zapalovači a podobnými prostředky. Během školního roku proběhlo několik namátkových kontrol.
88 6.9 Diskuze
Na základě pedagogické praxe by bylo vhodné, v úvodu diskuze, poukázat na to, že slovo šikana je potřeba používat zejména v základním školství obezřetně a opatrně. Řada učitelů má často tendenci vzájemné škádlení dětí ve škole automaticky označovat jako šikanování. Děti jsou v tomto směru velmi vnímavé a začnou tímto termínem nazývat veškeré projevy chování v třídním kolektivu. Spustí se řetězová reakce vyvolávající řadu otázek a diskuzí, které mohou mít i nežádoucí charakter. Pokud provádíme v takové třídě výzkum, zjištěné výsledky mohou být pak značně relevantní. V této souvislosti Miovský (2006) doporučuje v rámci výzkumu provádět dodatečné kontroly validity zjištěných údajů a to prostřednictvím respondentů, kdy uskutečníme diskuzi s konkrétními účastníky. V rámci této diskuse lze rozebrat předběžné výsledky, zjistit stanoviska respondentů k jednotlivým otázkám a výrokům, označit některé skutečnosti výstižně, aby bylo dosaženo maximálního oboustranného porozumění. Bohužel z důvodu špatného odhadu časové náročnosti práce se uvedená kontrola nepodařila uskutečnit, což považujeme za určitý nedostatek v rámci prováděného výzkumu. Na druhé straně uskutečněný výzkum výskytu šikany na šesti školách v okrese Cheb přinesl řadu obecných, ale i konkrétních informací na které lze reagovat konkrétním opatřením.
Z prováděného šetření vyplynulo, že školy vesnického typu jsou ve srovnání s městskými školami v určité výhodě. Na vesnicích je zpravidla nižší počet žáků, což umožňuje odhalení případné šikany či agresivního jednání již v prvopočátku. V této souvislosti 61 % žáků vesnických škol v okrese Cheb, kde bylo provedeno šetření, věří, že je škola dokáže ochránit před šikanou. Na školách městského typu zastává tento názor pouze 43% respondentů. Z uvedeného se lze domnívat, žáci vesnických škol se cítí ve své škole bezpečněji než žáci městských škol. Uvedené hledisko nemusí být jednoznačné, jak ukazují konkrétní výsledky šetření. Na ZŠ Skalná byl zaznamenán skoro stejný počet případů výskytu šikany jako na městských školách např. 6. ZŠ Cheb. Při posuzování uvedené otázky si je potřeba uvědomit, že i na vesnicích se změnila struktura lidí. Řada občanů se přestěhovala z města, žije v „anonymitě“, nezná sousedy, nedodržuje původní tradice a výchovné styly.
Z uvedeného důvodu může být výskyt agresorů na vesnických školách stejný jako ve městě. Samozřejmě, jak jsme již zmiňovali, důležitou roli hraje počet žáků ve škole, kde může pedagog lépe individuálně působit a ovlivňovat jednání žáků. Tuto
89
skutečnost považujeme za nejúčinnější formu prevence. Jak je uvedeno v praktické části, důležitou roli na výskytu šikany představují prostory školy a režim pohybu dětí po škole. Jako velmi rizikové prostory jsou popisovány školní chodby a dvory na konkrétních školách, kde mají žáci volný pohyb zejména o velkých přestávkách.
Uvedené prostory jsou velmi špatně kontrolovatelné, technicky nezabezpečené a tudíž, zde dochází k nejčastějším výskytům šikany.
V rámci dotazníkového šetření bylo dále potvrzeno, že zásadní význam na výskytu případů šikany má prevence. Tuto skutečnost potvrzují i dlouhodobé výzkumy z jiných okresů, jak uvádí Národní registr výzkumu o dětech a mládeži.
Většina škol se bohužel potýká s nedostatkem finančních prostředků na realizaci kvalitních preventivních programů, stejně tomu je tak i v případech školních psychologů. Z provedeného výzkumu dále vyplývá, že školy s větším počtem prevenčních aktivit tzn. 5. ZŠ a ZŠ Dolní Žandov mají o poznání nižší počet případů než školy, kde je prevence uskutečňována s menší četností. Jako ideální forma primární prevence se jeví projektové dny.
V rámci citace prevenčních opatření v teoretické části jsme opomněli otázku užívání mobilních telefonů v základním školství. Tato otázka je na půdách škol často diskutovaným tématem, řada škol neví, jak tento problém řešit. Na základě osobních zkušenosti lze považovat mobilní telefon za rušivý faktor edukačního procesu. Pokud má dítě ve škole mobilní telefon, více se soustředí na přijaté zprávy než na výuku. Mobil se stává prostředkem k uskutečnění pomluv, vyhrožování, vydírání směřující k závažné kyberšikaně. Na základě zkušeností můžeme potvrdit, že zákazem užívaní mobilních telefonů ve škole odbouráme až 30 % případných problému nejen v oblasti šikany a agrese. Důležité je mít uvedenou skutečnost dostatečně právně ošetřenou tzn. minimálně zakotvenou ve školním řádu.
Nejdůležitější je ovšem přesvědčit rodiče o prospěchu uvedeného zákazu pro jejich děti. Pokud se to podaří, stačí stanovit pravidla. Po příchodu do školy dítě mobilní telefon vypíná, během přestávek je jeho užívání, rovněž zakázáno. Pokud, potřebuje žák kontaktovat své zákonné zástupce, vše uskutečňuje prostřednictvím svého třídního učitele. Stejně tak činí i rodiče. I když se jedná o zákaz, považujeme toto opatření za žádoucí formu prevence, která může na řadě škol pozitivní účinek.
90 Závěr
Školy se za posledních dvacet let staly velmi otevřeným prostorem, do kterého vstupuje řada subjektů, ale i negativních jevů. Do té druhé části bezesporu patří šikana, která v různé míře postihuje i zkoumané školy v chebském regionu.
Předkládaná diplomová práce si kladla za cíl, zjistit aktuální stav tohoto nežádoucího jevu na vybraných základních školách městského a vesnického typu v okresu Cheb, poukázat na charakteristické rysy a frekvenci výskytu šikany. Kromě výše uvedeného hodnotí postoje současných adolescentů k projevům šikanování a zároveň posuzuje úroveň prováděné prevence na konkrétních školách.
Jak vyplývá z provedeného šetření, šikanu nemůže absolutně eliminovat, ale aktivním přístupem a včasnou prevencí můžeme snad snížit její výskyt či případné důsledky. Základem každé bezpečné školy je zejména práce nás pedagogů spočívající v aktivním přístupu k věci. Ze zkušeností víme, že ne všichni kolegové jsou takovému přístupu vstřícní, což dokládají i případové studie ze školy, kde vzniklou situaci podcenilo mnoho zúčastněných, ale zejména selhal třídní učitel. První známky šikany vůbec neregistroval, ignoroval dění ve své třídě, nikoho z kolegů neinformoval. Právě komunikace – oboustranná informovanost představuje stěžejní prostředek prevence.
Provedeným šetřením, které je prezentováno v závěrečné práci, nechceme v žádném případě evokovat rivalitu mezi školami, pouze poukazujeme na konkrétní skutečnosti, které podněcují – podporují vznik šikany. Mezi zásadní aspekty patří i zmiňovaná prevence, která má, jak vyplývá z provedeného šetření, na vybraných školách různou úroveň. Samozřejmě jedná se o jednostranný úhel pohledu, to jestli je dostatečná, musí posoudit sami pedagogové – preventisté z konkrétních škol.
Pevně věřím, že stanovený cíl DP se podařilo splnit a zjištěné výsledky se stanou podpůrným materiálem pro preventisty – pedagogy z našeho okresu. Všem učitelům přeji, aby se jim ve zdolávání šikany na školách, co nejlépe dařilo, a v budoucnu si mohli přiznat, že pro žáky udělali maximum a nic podstatného nezanedbali.
Motto: „Také útočníci potřebují pomoc, aby se naučili řešit své problémy vhodnějšími prostředky“
(Matějček. Z, 1994. s. 6)
91 Seznam použitých zdrojů:
ANTIER, E. Agresivita dětí. 1vydání Bratislava: Portál, 2004, 102 s. ISBN 80-7178 - 808-2
BECK, ULRICH. Riziková společnost na cestě k jiné moderně. 2. vyd. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2011, 38 s. ISBN: 978-80-7419-047-6
BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. 1 vydání Praha: ISV, 2000, 197 s.
ISBN 80 -8662- 08 - 9
ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislosti. Brno: sdružení SCAN1999, 31 s.
ISBN: 80-902614-1-8
DOYLE, T. W. Proč mě pořád někdo šikanuje? Praha: Pragma, 2002. ISBN 80-7205-804-5.
ELLIOTOVÁ, M. Jak ochránit své dítě. Praha: Portál, 1995, 173 s. ISBN 80-7178-157-6
FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8.
FISCHER, W., SCHRATZ, M. Schule leiten und gestalten. Mit einer neuen Fuhrungskultur in die Zukunft. Innsbruck: Osterreichischer Studien Verlag, 1993, 86 s. ISBN 3-901160-12-4.
FROMM, E. Lidské srdce. Praha: Nakladatelství Josefa Šimona, 1996. 70 s. ISBN 80-85637-28-6
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6
HARTL, P., HARTOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. 310 s.
ISBN 80-7178-803-1
HAVRLENTOVÁ, D. Filosofie trestu. Ako trestať? Příspěvky z mezinárodní konference 27-29. května. Praha: MATFYZPRESS - Univerzity Karlovy, 2009.
63 s. ISBN 978-80-7378-119-4
HOGENOVÁ, A. Kvalita života a tělesnost. Praha: Karolinum, 2006, 7 s.
ISBN 8024604574
HOGENOVÁ, A. Fenomén domova. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2013. 301 s. ISBN 978-80-7290-705-2.
92
HOLEČEK, V. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Plzeň: Pedagogické centrum, 1997. 65 s. ISBN 80-7020-004-9.
KALÁBOVÁ, H. Fenomenologie zdraví a nemoci. 1. vyd. Liberec: TUL, 2011, 6 s. ISBN 978-80-7372-725-3
KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. 2. vydání. Praha: Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3.
KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 168 s. ISBN 80-7178-123-1
MATĚJČEK, Z. Po dobrém, nebo po zlém? Praha: Portál, 1994. 107 s. ISBN 80-7178-138-X
MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, 113 s. ISBN 9788024723105.
MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd.
Praha: Grada, 2006, ISBN 10- 80-247-1362-4
MIOVSKÝ, M. Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy. 1.vyd. Praha:
vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-74-3.
MŠMT, 2016. Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. [vid. 16. 11. 2016]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/file/38988/
ONDRÁČEK, P. Přestaň konečně zlobit, nebo. Praha: ISV nakladatelství, 2003.
70 s. ISBN 80-86642-18-6
PATOČKA, J. Péče o duši I. Praha: Oikoymenh, 1996. 55 s. ISBM 80-86005-91-7
PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 187 s. ISBN 80-7178-170-3
SLUKOVÁ, K. Rizikoví rodiče a rizikové děti. Metodický materiál k semináři.
Praha: 2003. 1-2 s., 4.
SLUKOVÁ, K., SOCHŮREK, J. Stručný úvod do základů metodologie. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2013. 24 s. ISBN 978-80-7372-943-1
ROGERS, C. R. Být sám sebou. Praha: Portál, 2015. 2 s. ISBN: 978-80-262-0796-2
93
ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha: Grada Publishig, 2010, 106 s. ISBN: ISBN 978-80-247-2991-6.
ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi mládeží. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 98 s.
ISBN 80 - 7178 – 802-3.
VÁGNEROVÁ, K. Minimalizace šikany. 2. vydání. Praha: Portál, 2011, 38 s.
ISBN 978-80-7367-611-7.
Zákon č. 561/2004 Sb., O předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon) In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2004, částka 190, [vid. 18. 11. 2016]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon
Zákon č. 379/2005 Sb., Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů In: Sbírka zákonů České republiky [online].
2005, částka 70, [vid. 19. 11. 2016]. Dostupné z:
http://www.mvcr.cz/soubor/sb091-09-pdf.aspx
94 Seznam příloh:
Jednotlivé přílohy zahrnují stranu římská I – VIII
Příloha č. 1 – dotazník pro respondenty základních škol
Příloha č. 2 – plán preventivních akcí pro školní rok 2017/2018 – součást preventivního programu ZŠ Cheb, Kostelní náměstí
Příloha č. 3 – dotazníkového šetření z internetové služby www.proskoly.cz užívané na ZŠ Cheb
Příloha č. 4 – dotazníkového šetření z internetové služby www.proskoly.cz pro 7. třídu ZŠ Cheb, Kostelní náměstí
Příloha č. 5 – ideální prevence – REVOLUTION TRAIN
I Příloha č. 1
Dotazník
Milí žáci,
Vaše třída byla v rámci chebských škol vybrána pro účely průzkumu v oblasti šikany. V této souvislosti Váš žádám o vyplnění níže uvedeného dotazníku, který je zcela anonymní. Dotazník nepodepisujte a dodržujte následující postup vyplňování. Většina otázek obsahuje několik možností odpovědí, proto vyberte příslušnou variantu a označte ji křížkem. U některých otázek máte možnost dle Vašeho uvážení odpověď doplnit. Kde to není výslovně uvedeno, tam to prosím nedoplňujte. Odpovídejte prosím na všechny otázky pravdivě.
Děkuji za spolupráci Petr Svatek
Označ prosím křížkem: dívka chlapec
1. Kde jsi se s termínem šikana setkal/a poprvé?
a) ve škole b) od kamarádů c) od rodičů d) z internetu e) z jiných zdrojů 2. Které jednání považuješ za šikanování? (můžeš zaškrtnout více odpovědí) a) posmívání b) vyhrožování c) krádež věcí d) bití g) jiné
3. Máš nebo některý z tvých kamarádů z vaší třídy strach z jiného spolužáka?
(odpověď vyznač do rámečku křížkem)
Ano Ne
4. Viděl/a jsi, že by v tvé třídě nebo škole bylo někomu ubližováno?
(odpověď vyznač do rámečku křížkem)
Ano Ne
5. Jakým způsobem je ubližováno tvým spolužákům?
a) posmívání b)vyhrožování c) fackování d) údery pěstí e) jinak
6. Informoval/a si některého učitele o tom, že je někomu ubližováno?
6. Informoval/a si některého učitele o tom, že je někomu ubližováno?