40
Kromě této primární prevence ve formě přednášek se však jiným formám PP nevěnují – zaměřují se na prevenci sekundární.
4.2 Sekundární prevence
Sekundární prevence se zaměřuje na skupiny, kde se již mírnější forma šikany objevila. Nejdůležitějším počátečním krokem je zmapování toho, co se ve třídě odehrává (kolik je obětí a agresorů, o jaký typ šikany se jedná, v jakém vývojovém stadiu se nachází apod.). Po odhalení těchto skutečností je nutné šikanu zastavit a poté pracovat s celou třídou (Kraus, Hroncová a kol., 2010). Střídají se zde aktivity, které jsou zaměřené na léčbu kolektivu zasaženého šikanou (odlišení šikany od příbuzných fenoménů, vnitřní mapa šikanování – viz druhá kapitola) a psychoterapeutické postupy, které jsou orientované na stmelování skupiny či na individuální práci s jednotlivci (např. sociálně psychologické hry – viz čtvrtá kapitola).
PPP využívají například diagnostickou metodu SORAD. Jedná se o sociometrický dotazník, pomocí kterého je zjišťováno rozdělení sociální moci ve třídě, psychosociální diagnostika jednotlivých žáků a jejich vztahy k ostatním spolužákům. Dále jsou zjišťovány sympatie a antipatie z pohledu spolužáků, emocionální vazba na třídu a vliv na ostatní žáky (v pozitivním i negativním slova smyslu).
4.3 Terciární prevence
Tento druh prevence je více zaměřený na práci s jednotlivcem než se skupinou. U agresorů se jedná o represivní a nápravná opatření, naopak u obětí se tím myslí psychiatrická a psychoterapeutická pomoc. Kraus, Hroncová a kolektiv (2010, s. 8) doplňují popis terciární prevence následovně: „Terciární prevence je v kompetenci policie (např. vyšetřování trestného činu ublížení na zdraví, sociálních kurátorů, represivních a léčebných institucí (např. psychiatrické léčebny, ať už se jedná o léčbu agresora či oběti).“
41 4.4 Školní dokumenty prevence
Základ každé školní prevence, představují různá preventivní opatření, pomocí nichž chceme předcházet konkrétnímu nežádoucímu jevu a ovlivňovat konkrétní skupiny žáků. Abychom mohli určitému jevu předcházet, musíme ho především poznat, charakterizovat a provést analýzu jeho vnějších i vnitřních projevů“ (Štablová, 1997, s. 173). Za tímto účelemjednotlivé školy mohou realizovat preventivní strategie, programy proti šikanování a minimální preventivní program.
Na základě zákona č. 379/2005 Sb. o opatření k ochraně před škodami způsobenými tabákovými prostředky, alkoholem a jinými návykovými látkami vyplývá pro školy pouze povinnost vytvářet minimální preventivní program.
Minimální preventivní program
Minimální preventivní program je součást primární prevence určené k plnění krátkodobých cílů školy. Jako součást školního vzdělávacího programu se zpracovává na údobí školního roku. Zahrnuje řadu prostředků a forem opatření, do kterých jsou zapojeni nejen žáci, ale i pedagogové a rodiče (Vágnerová, K., et al. 2009). Program má různé cíle, především se zaměřuje na výchovu dětí, jejich sociální a osobnostní rozvoj. Nedílnou součástí programu je i zdravý životní styl. Na závěr každého školního roku by mělo vedení školy provést zhodnocení a efektivitu prováděných strategií. Vyhodnocení programu je součástí výroční zprávy školy a také podléhá kontrole české školní inspekce.
Školní preventivní strategie
Tento dokument je dlouhodobý preventivní program především zaměřený na děti ze sociálně slabých rodin, které jsou nejvíce ohroženy sociálně patologickými jevy. ŠPS se zpracovává na údobí 3 - 5 let a je součást školního vzdělávacího programu, slouží jako podklad pro vypracování minimálního preventivního programu, ale jeho tvorba není pro školy povinná. Protože tento dokument, nemá legislativně jasně danou strukturu, na každé škole má různou podobu a obsah.
Preventivní strategie vytváří zejména pedagogicko-psychologické poradny.
V případě, že se škola rozhodne pro zpracování strategie, je velmi přínosné, pokud se na tvorbě podílí spolu s poradnou.
42 4.5 Amnesty International
V současné době šikana již není pouhou záležitostí věkového období puberty a adolescence, ale posunuje se povážlivě i do období mladšího školního věku a přibývá v něm bezohlednosti a brutality. Děti denně přicházejí do školy se strachem z ústrků, z posměchu a ponižování, z nadávek či pomluv, z bití, fyzického násilí a z dalších negativních projevů a činů. Pozitivním působením a odstraňováním rizikových okolností na straně oběti, šikanujícího i školního prostředí můžeme dosáhnout snížení možnosti šikany mezi dětmi na minimum. Za pozitivní působení proti šikanování považujeme aktivitu Amnesty International v ČR, která zaměřila svoje hlavní úsilí na boj proti šikanování ve školách jako součást celosvětové kampaně proti mučení, neboť šikanování je skutečně mučení. Věříme, že začínáme směřovat ke skutečnému, nikoliv pouze deklarovanému naplňování naším státem ratifikované Úmluvy o právech dítěte. Ta zaručuje naším dětem v pedagogických zařízeních bezpečný pobyt bez poškozování a o ohrožení života.
4.6. Přístupy k prevenci v zahraničí
Někteří zahraniční odborníci (Neubaer, 2005) potvrzují, že účinným prevenčním prostředkem je medializace šikany. Uvedená aktivita, evokuje celospolečenské diskuse, které mají často pozitivní preventivní účinek. Příkladem mohou být některé aktivity ze zahraničí:
V severských zemích jako je Švédsko a Norsko mají boj s šikanou uvedený ve školském zákoně (Skollag 2010, The New Education Act – for knowledge, choice and security). Dle této normy je povinen každý jedinec – pracovník školy, student povinen čelit všem formám násilí jako je šikanování a rasismus. Činnost k odvrácení nežádoucího jednání je v případě výskytu vyvíjet dokonce každý den. Bohužel naše právní úprava školského zákona č. 561/2004 Sb. se odvolává na řadu vyhlášek a preventivních opatření. Školský zákon pouze v § 29 ukládá školským zařízením povinnost vytváření optimální podmínky pro zdravý rozvoj dětí a předcházet vzniku sociálně patologických jevů a zajistit bezpečnost a zdraví žáků v edukačním procesu, bohužel zmínku o šikaně v této normě nenalezneme.
43
Obdobně se nechalo inspirovat Holandsko, kde od roku 2008 funguje speciální poradna za účelem centralizace informací o agresi a šikaně na školách. Uvedené zařízení kromě získávání informací poskytuje konkrétní poradenské služby a možnosti řešení šikany na konkrétních školách. Za tímto účelem jsou ve všech školských zařízeních ustanoveni supervizoři, kteří pomáhají pedagogům v dozorech, řeší problémy rvaček a šikanování na školách.
Francie se rozhodla v rámci prevence využít nabídky nevládních organizací, které vytvářejí prevenční programy zaměřené proti agresi a šikaně na školách, účastní se na přípravě učebních materiálů, aktivně se zapojují do mimo školních aktivit dětí. V rámci své činnosti vybudovali speciální linku pro řešení případů šikany, která je rozšířena po celé zemi a funguje nepřetržitě 24 hodin.
V uvedené otázce nezaostává ani sousední Německo. Na základě spolupráce s partnerskou školou v Marktredwitz (DEU) hodnotíme systém jejich prevenčních opatření jako velmi propracovaný. Na základě rozlohy šestnácti spolkových zemí, bylo upuštěno od centralizace a každá země má své
„ministerstvo“ Bundes-Zentrale, které řídí veškeré činnosti. Významnou úlohu představuje zejména Bundesministerim für Familie, Senioren, Frauen und Jugend - Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež, které se kromě jiného přímo specializuje na prevenci všech patologických jevů. Kromě finančních prostředků poskytuje školám vzdělávací programy, projekty a programy konkrétně zaměřené na prevenci násilí a šikany. Školy jsou doslova povinné využívat tuto formu primární a sekundární prevence, každý rok probíhá na školách povinné hodnocení prevenčních opatření. Na státních školách s větším počtem žáků působí specializovaní psychologové - (tzv. Schul-bildungs), kteří řeší pouze otázky prevence a násilí. Do vzdělávacích programů jednotlivých škol byla zavedena „Výuka demokracie – prevence násilí“. Uvedený předmět, pod názvem „Gewaltprävention und Demokratielernen", se od roku 2013 stal běžnou součástí vzdělávání státních škol.
44 5 Formulace teoretických východisek 5.1. Specifikace výzkumu
Školy se za posledních dvacet let staly velmi otevřeným prostorem, který je čím dál častěji narušován agresivitou a šikanou. Nejedná se pouze o můj názor, ale i ze strany médií a odborníku je potvrzován širší výskyt těchto nebezpečných společenských jevů. Jako pedagog a člen preventivního týmu vnímám tyto nežádoucí projevy chování velmi citlivě. Ve své škole musíme řešit projevy agrese skoro každý týden. Při účasti Týmu pro mládež1, dochází k setkání preventistů i z jiných škol, bohužel můj názor o nárůstu šikany na školách příliš nesdílí. Ze strany některých škol v našem okrese je přístup k této problematice spíše benevolentní dokud nedojde ke konkrétní události. Na základě této skutečnosti provádím výzkumné šetření zaměřené na posouzení výskytu šikany na vybraných školách v Chebu a zároveň zjišťuji, jaká je informovanost žáků ze strany školy o tomto nežádoucím jevu.
Vzhledem k tomu, že problematika šikany na základních školách je velmi obsáhlá, předmětem kvantitativního šetření je užší soubor zkoumaných žáků.
5.2. Cíl výzkumného šetření – výzkumné otázky a hypotézy
Předkládaná práce vychází z provedeného šetření za využití dotazníků, které se snaží zjistit aktuální stav šikany u vybraného souboru žáků staršího věku na vybraných školách v okrese Cheb. Součástí prováděného výzkumu je hodnocení postojů adolescentů k projevům šikany ve škole. Získané informace o aktuální situaci budou v rámci Týmu pro mládež poskytnuty preventistům škol, aby mohli reagovat na zjištěné výsledky konkrétním přístupem a zmírnit tak projevy agresivity ve školách. V rámci prováděného výzkumu jsme si stanovili tyto výzkumné otázky:
Jaké zkušenosti mají žáci 8. ročníků základní školy se šikanou?
Na jakém typu školy se šikana vyskytuje častěji?
Jsou žáci ze strany školy o šikaně dostatečně informováni?
1 Tým pro mládež vychází ze zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže. V Chebu se převážně jedná o pravidelná setkání preventistů škol, orgánů sociálně-právní ochrany dětí a neziskových organizací za účelem vytváření společných preventivních činností a řešení konkrétních nepříznivých situací.
45
Za účelem dosažení stanovených cílů jsme si stanovili následující hypotézy:
H1: Na venkovských školách je výskyt šikany menší než na školách ve městě.
Uvedenou hypotézou si ověřujeme mé osobní zkušenosti z působnosti na venkovské škole. Domníváme se, že školy na venkově mají většinou menší počet dětí, tudíž výskyt případů šikanování bude ve srovnání s městskou školou menší. Díky nízkému počtu žáků, mají učitelé větší přehled o činnosti a chování dětí.
H 2: Žáci 8. ročníků základních škol nejsou dostatečně informováni o tom, jak mají reagovat v případě výskytu šikany.
Tuto hypotézu jsme zvolili, protože se domníváme, že primární prevence se na řadě škol chebského okresu vykonává pouze tzv. na papíře. Konkrétní prevenční činnosti se uskutečňují, až dojde ke konkrétní události. Pod termínem informovanost si zejména představujeme schopnost žáků rozpoznat nežádoucí – agresivní jednání. Tuto schopnost poznání by měly zajišťovat konkrétní školy prostřednictvím přednášek, seminářů, školních projektů, informačních brožur případně nástěnek apod.
5.3. Metodologie výzkumu
Za účelem zpracování praktické části diplomové práce vycházíme z kvantitativní metodologie sběru dat formou dotazníku, kde používáme zavřené, otevřené i polootevřené otázky. Při sestavení dotazníku jsme vycházeli z jednoduchých otázek, které jsou jasně formulované – pochopitelné a odpovídají věku dětí. Vzhledem k tomu, že každý dotazník by měl volbou otázek naplňovat určité psychometrické požadavky, při jeho tvorbě jsme částečně využili dotazník pana Koláře, který je určen pro zachycení prvotních signálů šikany v třídním kolektivu (Kolář 1997, s. 142). Některé otázky jsme doplnili, abychom zjistili skutečnosti, které potřebujeme pro stanovený cíl a zároveň se vyhnuli otázkám, jež nelze prakticky využít. Kromě uvedeného vycházíme ze zkušeností základní školy, kde provádíme pravidelná sociometrická šetření prostřednictvím internetové služby
46
www.proskoly.cz. Ukázky uvedeného šetření uvádíme pro názornost v přílohové části práce. Tato forma sociometrických šetření se stala nedílnou součástí preventivního programu školy.
Časový harmonogram zpracování:
Příprava výzkumu 10/2016 – 12/2016
Teoretická část DP 01/2017 – 03/2017
Empirická část DP 05/2017 – 06/2017
Vyhodnocení a zpracování výsledků 07/2017 – 08/2017 5.4. Příprava výzkumu a popis vlastního zkoumání
Z odborné literatury je zřejmé, že k výběru výzkumného vzorku je potřeba přistupovat zodpovědně, zvažovat limity a cílovou skupinu, pro kterou je výzkum směřován – určen (Sluková, Sochůrek, 2013). Na základě zkušeností z edukačního procesu jsme si jako výzkumný vzorek záměrně zvolili žáky 8. ročníků ze tří chebských škol a ze tří škol venkovského typu. Podle pedagogů se jedná o děti rozvážné, zklidněné a ochotné spolupracovat. Žáci sedmých ročníků jsou roztěkaní, nevybouření z pohledu učitelů patří k nejnáročnějším ročníkům v základní škole. Naopak žáci v devátém ročníku jsou v závěru své působnosti na ZŠ pohodlní, nemají chuť vytvářet nové věci.
V rámci výzkumu jsme zpracovaný dotazník po dohodě s třídními učiteli městských škol předkládali osobně v rámci odpoledního vyučování. Většina chebských škol disponuje větším počtem osmých ročníků, proto jsme volili třídy vždy s podobným početním zastoupením obou pohlaví. Pokud bychom se na uvedenou skutečnost nezaměřili, patrně by výsledky výzkumu byly poněkud více zkreslené. Vycházíme totiž ze skutečnosti, že chlapci mají větší zkušenosti se šikanou než dívky, proto je důležitá vyváženost pohlaví. Po předložení dotazníků jsme dětem vysvětlili cíl prováděného průzkumu, zodpověděli případné otázky a zároveň zaručili anonymitu, kterou řada žáků vyžadovala. Osobní účastí při zpracování jsme si tak zajistili 100 % návratnost předložených dotazníků a zároveň jsme mohli poznat nové žáky. Na školách venkovského typu zpracovali dotazníky kolegové, kteří po předchozí domluvě přislíbili pomoc a zároveň poskytli počty dětí navštěvující osmé ročníky. Předběžným šetřením bylo zjištěno, že počet respondentů je 178 místo 150 plánovaných.
47
5. 5. Základní charakteristika školských zařízení 5. 6. Městské školy zahájila již v roce 1893, tehdy jako měšťanská škola. Historický objekt prošel během své působnosti rozsáhlou vnitřní rekonstrukcí.
V současné době má kapacitu pro 550 žáků s družinou. Jako výzkumný vzorek byli vybráni žáci 8. B.
Uvedená základní škola byla dostavěna v roce 1970. Ještě téhož roku zahájila provoz.
Díky výhodné poloze blízko nádraží, bazénu jí navštěvují nejen žáci spádových oblastí, ale i děti dojíždějící z blízkého okolí. V současné době navštěvuje školu cca 500 žáků.
Předmětem výzkumu této školy byli žáci 8. A.
Škola začala vzdělávat první žáky v roce 1961. Na základě stavebních úprav má kapacitu 450 žáků. Součástí objektu školy jsou tři tělocvičny, dvě školní hřiště a budova samostatných dílen. Významnou aktivitou instituce je spolupráce se základní školou ve Weiherhammmeru (DEU) a to nejen v oblasti vzdělávání, ale i sportu a kultury. Do výzkumu byli zapojeni žáci 8. A.
5. základní škola Cheb také spolupracuje se základní školou ve Weiherhammeru (SRN) a v průběhu školního roku se žáci i učitelé partnerských škol příležitostně setkávají na sportovních a společenských akcích.
bojuje proti šikaně ve školních kolektivech po celé ČR. Další významnou aktivitou školy je zapojení do projektu EKOŠKOLA. Předmětem výzkumu byli žáci 8. A.
Tato vesnická škola zahájila první vyučování již v roce 1891. V současné době slouží jako spádová škola pro okolní obce s kapacitou 300 žáků. Kromě preventivního programu všeobecně zaměřeného na patologické jevy, neuskutečňuje významné aktivity v oblasti šikany. Za zmínku stojí spolupráce s německou školou v Kemnathu, která probíhá jak na úrovni jazykového vzdělávání, tak i v oblasti sportu.
První naše návštěva partnerské školy v KemnathuBudova uvedené školy spojené s mateřskou školou pochází ze 70 let.
Současná kapacita je 250 žáků, někteří dojíždí z okolních vesnic. Škola nemá metodika prevence, tuto funkci zajišťuje výchovný poradce. Mezi významné aktivity lze zařadit
První naše návštěva partnerské školy v Kemnathu
49
6 Výsledky výzkumného šetření – interpretace a hodnocení dat
V této části práce se zabýváme rozborem dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo celkem 178 respondentů. Z městských škol tzn. 2. ZŠ, 5. ZŠ. 6. ZŠ v Chebu pocházelo 91 žáků. Vesnické školy reprezentovalo 87 žáků – ZŠ Dolní Žandov, Plesná, Skalná, děti staršího školního věku, žáci osmých ročníků. Za účelem přehlednosti jsme zvolili tento postup, nejprve srovnáváme výsledky šetření mezi městskými a vesnickými školami a dále vyhodnocujeme některé otázky dle konkrétní školy. Uvedená struktura hodnocení je žádoucí, protože ne všechny školy v okrese Cheb provádějí sociometrické šetření v oblasti šikany. Vzhledem k tomu, že zjištěné skutečnosti hodláme prezentovat na setkání Týmu, pro mládež, za účelem větší přehlednosti konkrétní výsledky uvádíme pouze v číslech. V případech, kde jsou výsledky markantní, používáme i procentuální vyjádření.
6.1. Konkrétní výsledky srovnání městských a vesnických škol 1. Kde jsi získal/a první informace o šikaně?
Uvedená otázka je nedílnou součástí řady despitážních dotazníků. Vzhledem k tomu, že součástí výzkumu je i snaha získat přehled o tom, jak probíhá informovanost žáků o šikaně na jednotlivých školách, považujeme tuto otázku za velmi žádoucí. Při její volbě jsme vycházeli z předpokladu, že většina žáku jako hlavní informační zdroj uvede školní prostředí, bohužel jsme se mýlili. Dnešní generace dětí je jiná – počítačová.
Ze zjištěných výsledků zobrazených v grafu č. 1 lze vypozorovat, že 41 žáků městských škol považuje internet za první informační kanál o šikaně. Naopak 28 respondentů z vesnických škol uvádí jako prvotní zdroj informací školu, internet je až na druhém místě. Markantní rozdíl mezi žáky obou škol lze vyčíst z numerického vyhodnocení grafu pod níže uvedeným textem. Celkem 15 respondentů vesnických škol uvedlo, že informace o šikaně získalo od rodičů. V případě městských škol tuto skutečnost uvádí pouze 3 z 91 dotazovaných. Na základě tohoto zjištění se můžeme domnívat, že komunikace mezi žáky z venkova a jejich rodiči je podstatně vyšší.
V uvedené informaci je ovšem klíčové, jakým způsobem komunikace s rodiči následně ovlivňuje chování dětí. To bohužel dostatečně ověřit nelze.
Kde jsi získal/a první informace o šikaně?
Městské školy
Vesnické školy
Numerické vyhodnocení grafu
ve škole od kamarádů od rodičů z internetu z jiných
V uvedené otázce proto zjišťujeme, zda žáci vesnických a městských škol zaujímají stejné postoje k šikaně. Každý z respondentů měl na výběr ze čtyř možností (škola, kamarádi, rodiče, internet) a poslední nabídka odpovědi byla otevřená. Jednotliví žáci tak měli možnost vyjádřit, které jednání považují za šikanování.
Původně jsme chtěli do uvedené otázky zařadit širokou škálu možností, ale na základě doporučení internetové stránky www.proškoly.cz, odkud čerpáme sociometrické dotazníky pro naši školu, jsme zvolili shora uvedenou nabídku odpovědí, kde mohou respondenti ještě vyjádřit svůj názor.
51 Graf č. 2
0 10 20 30 40 50 60
Které jednání považuješ za šikanování?
Městské školy
Vesnické školy
Numerické vyhodnocení grafu
posmívání vyhrožování krádež věcí bití jinak Městské
školy 9 22 12 43 5
Vesnické
školy 3 14 16 52 2
Ve shora uvedené tabulce zjišťujeme, že celkem 95 žáků – 53 % vesnických a městských škol zařadilo bití na první místo. Žáci městských škol ve 22 dotaznících na druhé místo zařadili vyhrožování, naopak 16 dotazovaných z vesnických škol považuje na druhém místě za šikanování krádež věcí. V možnosti odpovědět jinak čtyři žáci městské školy odpověděli fackování, v jednom případě rány pěstí. Dva žáci vesnické školy shodně uvedli jako otevřenou odpověď – pomluvy. Z otevřené části otázky se na základě individuálních odpovědí můžeme domnívat, že na některé škole probíhá šikana.
3. Máš strach z některého spolužáka z vaší třídy či školy?
Touto otázkou, která nabízí pouze dvě možné odpovědi (ano/ne) jsme se
Touto otázkou, která nabízí pouze dvě možné odpovědi (ano/ne) jsme se