V období kolem prvního roku děti začínají experimentovat se svými prvními verbálními prostředky, které doposud získaly. Je proto potřeba snažit se dětem
maximálně porozumět, věnovat pozornost jejich řeči a učit je vzájemnému dialogu. Řeč u dětí je vhodné rozvíjet v rodinném prostředí a dále ve vzdělávacích institucích.
Metody podpory při vývoji řeči uvádí Kutálková (2005, s. 59–79) ve své publikaci Je to hra, realita, práce, obrázky a knížky, pohádky, říkadla a básničky, písničky, kreslení, mluvní vzor, masmédia a samotný nácvik.
Základním prostředkem rozvoje řeči je hra. Dítě by hraní mělo bavit. Tím se splní první podmínka učení – kladná motivace, která dítěti umožní snadnější ukládání nové vědění do paměti. Hrou dítě zpočátku napodobuje své okolí, postupně si procvičuje různé situace. Pro tento věk typická mužsko-ženská diferenciace, která je běžná a přirozená. Děvčata si hrají na maminku, na obchod, na kadeřnici, na paní učitelku a na další podobné odborné osobnosti. Chlapci volí pušky, pistole, vyrábějí si nejrůznější meče a kuriózní palné zbraně. Hry se mění s věkem dítěte. Starší děti už kombinují realitu i fantazii a přibírají do hry další děti, zvykají si na vztahy, na pravidla chování ve skupině apod. Ke hře patří hračky. „Hračkou je to, co má nějakou funkci a co napodobí opravdový nástroj užívaný dospělými“ Matějček (2005, s. 144).
Pro dnešní dítě může být naprosto běžná práce zábavou, dobrodružstvím a především zdrojem přijímání spousty zkušeností k rozšiřování a rozvíjení slovní zásoby, paměti a myšlení (např. při zapalování ohně v kamnech, pečení chleba, pěstování čehokoliv na vlastním záhonku, sběru plodů a jejich zavařování, práci se dřevem apod.).
Počet rodičů, kteří se po celý předškolní věk věnují svým dětem, postupně klesá a díky tomu stoupá počet dětí, které nečtou vůbec, nemají své oblíbené knížky. Je potřeba, aby dospělí investovali od samého začátku dostatek času, aby se této situaci předešlo. Děti mají spoustu různých knížek, ale často s nimi nedokážou zacházet ani je používat. Odmala je také dobré zachovat při práci s obrázkem tři etapy – tedy seznámení, porozumění a proslovení (to je auto, ukaž mi auto, a co je to). Obrázky slouží nejen k různým hrám (např. pexeso), ale rozšiřují i znalosti dítěte.
Kolem dvou let má dítě věk na to, aby si oblíbilo krátké pohádky na dobrou noc.
Pohádku si však můžeme i vymyslet a stručně v ní zhodnotit den. Častým opakováním většinou dochází k zapamatování poměrně dlouhých celků, proto se poté velice často stává, že dítě vypravěče pohádky opravuje. Děti milují klasické pohádky, přestože je tolik různých lákadel. Správná pohádka je romantická i napínavá, dobro je odměněno
a zlo potrestáno. Matějček (2001, s. 155) uznává, že spousta starých pohádek sice měla určitý výchovný smysl (měly zejména postrašit děti) dnes ovšem víme, že takové strašení někdy navádí k tomu, co by dělat neměly. Základní morální pravidla, která si dítě nenásilně ukládá do vědomí v raných etapách vývoje. Později klasické pohádky nahrazují prosté příběhy, pověsti a báje či literárně zpracované divadelní hry (např. Shakespeare). Období vyprávění pohádek je v životě dítěte nesmírně důležité, ale bohužel poměrně krátké, několik málo let. V dnešním způsobu života se tedy často stává, že rodiče tuto chvíli snadno propásnou, a to už nelze nikdy dohnat.
Říkadla a básničky nelze ničím nahradit. Za pomoci rytmu a tělesného kontaktu se přirozeně rozvíjejí všechny dovednosti nutné k dobrému rozvoji řeči, a to včetně paměti.
Především lidové básničky ideálně člení text na krátké mluvní celky, takže umožňují i při rychlém pohybu správně dýchat a mluvit zároveň. Řada básniček je součástí různých pohybových her, v nichž se rozvíjí i koordinace pohybů a řeči, schopnost dělat více věcí zároveň. Zvláštní význam mají tzv. logopedické básničky. Jsou to účelové texty na procvičení výslovnosti, nejsou to básničky pro každého.
Písničky jsou pro vývoj řeči nepostradatelné. Kromě rozsahu a rytmu mají ještě navíc melodii a tempo. Slova lidových písní jsou jednoduchá a lehce zapamatovatelná.
Základní pravidlo je, čím menší dítě, tím jednodušší melodii a menší hlasový rozsah volit. Při zpívání ve větší skupině je nutné dohlédnout na přiměřenou hlasitost, aby se nepoškozoval hlas. Dnes je domácí zpívání ještě méně časté než čtení a učení básniček.
Lidský způsob dorozumívání neprobíhá pouze produkováním řeči, ale i schopností kreslit (předpoklad čtení a psaní). Obsah kresby vypovídá o celé řadě vlastností a schopností dítěte často vypovídá o výchovných metodách rodičů. Dětské vidění světa a zapojování fantazie, která se do kresby promítá, je na celém kreslení to nejcennější.
Nedostatky v kresbě obvykle souvisí s nedostatkem sebedůvěry. Později u dítěte zapříčiňují obtíže při nácviku psaní.
Pro rozvoj řeči má svůj velký význam i způsob komunikace a kvalita v rodině.
Nevhodné jsou příkazy, rozkazy nebo dobře míněné rady. Nedostatek času nebo nezájem komunikovat, způsobují, že výrazové prostředky dětí v předškolním věku bývají velmi chudé.
MŠ v dnešní době mají u dětí největší zásluhu v divadelní oblasti. Dle Lipnické (2013, s. 27) dramatizace dítě motivuje k vyjadřování toho, co už zná, co pozorovalo
i co cítí. Dramatizace dítěti dovoluje reprodukovat i ztvárňovat nové situace a děje, čímž si zdokonaluje intonační stránku řečového projevu, kultivuje se emočně i názorově, učí se užívat věty oznamovací, rozkazovací, žádací i přací.
Televize, rozhlas a počítač je také jedna z metod rozvoje řeči, která zdokonaluje a rozšiřuje slovní zásobu. Jejich vliv na komunikaci populace je obrovský. Televize začíná mít v dětské skupině pomalu větší vliv než rodina nebo škola. Přesycení hlukem a hotovými informacemi vede k pasivitě v poznávání. Mluvení, čtení a psaní se stává zbytečným, živý kontakt jako zdroj sociální i poznávací zkušenosti nahrazuje stroj.
Nadbytek informací potlačuje fantazii, otupuje paměť i schopnost se soustředit. Násilí, neskutečné vztahy a nereálné sociální chování postav z nekonečných seriálů se u mladších dětí kóduje jako norma chování. Rozhlas nemá k dispozici obraz, proto musí přitáhnout zájem posluchačů – obsahem a provedením pořadů. Působení rozhlasu podporuje schopnost naslouchat a zejména přemýšlet. Počítač patří k největším hrozbám. Děti se s ním učí zacházet snadněji a rychleji než střední nebo starší generace.
Pokud dítě tráví u počítače krátkou dobu, je všechno v pořádku. Jakmile u počítače sedí déle, poškozují se komunikační dovednosti dětí daleko více než hodiny u televize. Silně narušenou řeč i další vady v řeči nacházíme u počítačových dětí příliš často.
Součástí prevence poruch řeči někdy bývá i samotný šetrný nácvik (průpravná cvičení). Pokud se vývoj řeči u dítěte v některé části opožďuje nebo je velmi nevyrovnaný, nejedná se ještě o jednoznačně prokázanou poruchu. Lepší je zahájit preventivní opatření. Prevence musí být systematická, ale nenápadná a trpělivá, musí respektovat individuální zvláštnosti dítěte, a hlavně je třeba systematické odborné vedení.
3 Vliv zrakového postižení na vývoj dítěte
Za určující vlivy ZP na vývoj osobnosti lidského jedince jistě jsou socializace, pohybový vývoj, sebeobsluha a také kognitivní vývoj. V následujících podkapitolách se s nimi blíže seznámíme.